Zeze
http://diepresse.com/home/wirtschaft/international/701441/Kodak_Das-letzte-Foto-ist-geschossen?_vl_backlink=/home/index.do
Život bez Tri x 400 je možný, ale přesto :(
Gerd
No, možná se najde někdo, kdo ten patent koupí
a film udrží při životě.
Pokud to neudělá ADOX, tak možná nějaká čínská firma. Těm
by to nijak neublížilo, kdyby disponovali know-how
pro výrobu kvalitních filmů.
MirkoBoeddecker
Možná se najde někdo, kdo ten patent koupí
To jsem už několikrát četl na různých fórech.
Bohužel to tak jednoduché není.
Na TRI-X neexistuje žádný „patent“. Neexistuje vůbec nic nehmotného, co by se dalo koupit (i kdyby to Kodak chtěl prodat), aby se z toho pak dal vyrobit TRI-X.
To platí nezávisle na kulturním zázemí nebo geografické poloze (Číňan, Němec, Američan).
TRI-X může vyrobit kdokoli, kdekoli.
K tomu potřebujeme:
- Pár kotlů se speciálními míchadly, teplo, chlad, elektřinu, tmu, budovu
- 1 odborníka na tvorbu krystalů
- 1 odborníka na emulgaci
- 1 odborníka na lití
- Armádu chemicko-technických asistentů s mnoha malými hrnci, míchadly a ručními stěrkami (OK, tady by Čína měla náskok)
- přístup k rastrovému elektronovému mikroskopu (univerzita za rohem)
- dusičnan stříbrný
- bromid draselný, případně ještě pár dalších solí
- vysoce čistou želatinu
- přístup k syntéze stabilizátorů (na začátku z regálu)
- Přístup k syntéze pro Sensis (zpočátku z regálu)
- Sensitometr
- Densitometr
- Spektograf (dá se to i nějak zařídit)
- Malé balírny pro výrobu funkčních vzorků
- Přístup k odlévací lince
...a jeden až dva miliony EUR na mzdy a spotřební materiál.
Za jeden až dva roky pak budeme moci vyrábět TRI-X – respektive film, který od TRI-X nerozeznáte, protože se ve všech měřitelných a ověřitelných parametrech chová stejně jako TRI-X.
Kodak tyto miliony již rozložil na posledních 70 let (nebo kdy vlastně byl první TRI-X?) a zaplatil je.
Pokud necháme vše v Rochesteru beze změny a tým bude pracovat tak, jak dosud, tato částka odpadne.
Změníme-li jen jednu maličkost v zaběhnutém procesu, všechny receptury budou téměř zbytečné.
No dobře. Jsme hotovi, o 2 miliony chudší a první TRI-X sjíždí z pásu. Pracujeme vysoce efektivně, srovnatelně s Kodakem na moderních strojích, a vyrábíme série, které pokrývají očekávané prodeje na jeden rok.
Nalijeme ho, nařízneme, vyrazíme do něj otvory, podepíšeme ho, navineme, zabalíme, uložíme na polici a hrdě nahrajeme fotku na náš web.
Pak sečteme všechny náklady na výrobu filmu (čistě variabilní náklady) a podíváme se na internetu, kolik stojí srovnatelný film od konkurence, a musíme konstatovat, že na každém filmu nevyděláme ani to, co bychom si museli započítat jako rizikovou přirážku za výpadky, které s jistou pravděpodobností nastanou.
O tom, že se nám vrátí počáteční ztráty, ani nemluvě. Ať už byly mírné, vysoké nebo velmi vysoké (v Číně je to samozřejmě levnější).
Závěr: Nepotřebujeme Číňany, abychom mohli dál fotit s TRI-X, ale cenový nárůst odpovídající okolnostem nebo nějakého hlupáka s velkým množstvím peněz (nebo návrat k analogovému trhu s fotografií 90. let, pak vyřešíme cenový problém prostřednictvím masového prodeje).
V obou případech bez toho hlupáka by ale Kodak mohl prostě pokračovat tak jako dosud...... ;-)
Firmy na úrovni Kodaku nezkrachují z technologických důvodů, ale z obchodních.
Vím, že Perez omezuje film a sází na digitál, ale neměli bychom si nic namlouvat.
Myslím si, že v nejhorším případě Kodak odštěpí ty části podniku, které jsou ziskové.
Pak by vyvstala otázka, zda je černobílý film ziskový, nebo ne.
Na to nedokážu odpovědět, protože za tím stojí příliš mnoho technických aplikací.
Nedokážu si však představit, že by výroba TRI-X za 2,59 EUR netto v konečné ceně pro spotřebitele měla být dlouhodobě zisková.
Prostě nechápu, proč se Kodaku nedaří vydělat 3,50 EUR za nejslavnější film na světě, a to i přes vysokou cenovou citlivost spotřebitelů.
Pak by bylo vše v pořádku a komíny by mohly zase kouřit.
Místo toho se nechávají unášet trhem a jdou do bankrotu.
S pozdravem,
Mirko
peterkrumm
Jinými slovy: materiály, které používáme, se jistě (budou muset?) zdražit, aby nám zůstaly k dispozici. Až na výprodeje zbytků. Není to zrovna růžová vyhlídka, ale my, trh, to máme ve svých rukou.
Peter
MirkoBoeddecker
Ahoj Petere,
přesně tak. Ale chtěl jsem také říct, že nejde o žádné obrovské částky.
O tom, zda je to pro výrobce ekonomické či neekonomické (respektive otázka života a smrti), často rozhodují jen mírné změny v konečné ceně pro spotřebitele. Ale protože jsou spotřebitelé černobílých filmů obecně neuvěřitelně citliví na cenu (na této cenové citlivosti jsem vybudoval svou firmu, využil jsem ji takříkajíc ve svůj prospěch: „Fotografické potřeby za příjemné ceny z východní Evropy“ – to bylo po mnoho let heslem společnosti FOTOIMPEX), výrobcům se na tomto trhu stále nedaří dosáhnout toho, co pro přežití potřebují.
Zde by byl žádoucí udržitelnější celkový přístup. Ale když si v jiných fórech pročítám, co se k tomu píše, nemám moc naděje.
S pozdravem,
Mirko
piu58
Život bez Tri x 400 je sice možný, ale přesto :(
Rád bych zde sdílel trochu jiný názor. Několikrát jsem byl pozván, abych otestoval filmy a vývojky. Většinu z nich jsem předtím nikdy nepoužíval.
Jsem docela přesvědčený, že téměř jakýkoli obrazový dojem lze dosáhnout s jakoukoli kombinací filmu a vývojky. Těch pár rozdílů se dá v laboratoři vyrovnat. Když se film pokazí, jsou v háji jen vlastní zkušenosti, to „zabydlení se v něm“, nic víc.
Co je na (klasickém) filmu „vlastního“?
- Citlivost a zrno. Tady nikdo neumí kouzlit, všechny filmy stejné citlivostní třídy jsou ~stejně skvělé. Výjimky existují jen směrem dolů.
- Senzibilizace. Zde skutečně existují rozdíly, které nelze snadno vyrovnat. Zvýrazněná citlivost na červenou, nebo naopak výrazně nízká citlivost na červenou až po ortochromatický film, to lze s normálním panfilmem napodobit jen pomocí filtrů. Pak ale ztratíte citlivost. V tomto ohledu však TriX nebyl nic zvláštního, nelišil se moc od ostatních běžných filmů s citlivostí 400.
- Tenká vrstva vs. normální tloušťka vrstvy s míchaným zrnem. To je spíš otázka přesné expozice, pokud máte film s tenkou vrstvou. Klasické filmy s citlivostí 400 nejsou filmy s tenkou vrstvou. V tomto ohledu se také neliší.
To, co se většinou uvádí, například obzvláště harmonické podání šedých tónů, se dá skvěle regulovat během procesu vyvolávání. Nejdůležitější je přijmout citlivost, kterou film prostě má. Bez ohledu na to, co je uvedeno na obalu. Možná právě v tom spočívá největší rozdíl mezi filmy: v míře odchylky citlivosti. Mnozí se za každou cenu snaží dosáhnout alespoň toho, co je vytištěno na obalu. Pokud tato odchylka činí o půl clony více než u konkurence, bude výsledek za těchto okolností již výrazně horší. Pokud však přijmete skutečnou citlivost, otevírají se vám všechny cesty k požadovanému podání šedých tónů.
Jelikož film pravděpodobně už nikdy nebudeme mít, musíme se naučit zacházet s filmem a vývojkou. Přiblížit se novému materiálu musí probíhat racionálně. Tomu se asi nevyhneme.
AchimBauer
Ahoj Mirco,
To snad znamená, že by Kodak s cenou 55 centů mohl přežít a že by Forte s cenou 55 centů za film ještě existoval? Když vzpomínám na svou analogovou éru, kromě cestování jsem si mohl dovolit sotva víc než 5 filmů za měsíc, a to byla horní hranice.
Takže 5 x 55 je 275 centů, to je 2 eura a 75 centů.
Když si vzpomenu, jak v posledních letech stouply ceny benzínu, a přesto se stále jezdí s nohou na plynu, zbytečně se odpočívá, většinou jen jedna osoba v autě, a to s lyžařským kufrem na střeše v létě jen proto, aby každý viděl, že jezdíš na lyžích.
A když si uvědomíte, jak zdražilo kouření a jak málo lidí s tím přestalo, co jsou pak 2 eura a 75 centů za měsíc. Zvlášť když si uvědomíte, kolik v současné době stojí dobré černobílé filmy Orwo. Ty se na eBayi nabízejí v balení po deseti kusech pro malý formát, 26 snímků s datem spotřeby někde v roce 92 v minulém tisíciletí, za 87 eur bez poštovného (to stojí, myslím, 13 eur) a najdou si i kupce.
Zdá se, že něco má hodnotu jen tehdy, když už to neexistuje.
Ale pro černobílé fotografy je nabídka stále dobře zásobená, na rozdíl od diapozitivů. U černobílých filmů vlastně z čistě výrobců odešly navždy jen Orwo a Forte, Fuji má ve Velké Británii na trhu stále kompletní sortiment, Kodak ještě není v konkurzu, Ilford by nepokračoval, kdyby neměl budoucnost, Agfa má pokračovat v ADOXu. A na trhu jsou materiály, které dříve neexistovaly, jako Forte, Lucky a Shanghai. Taková rozmanitost, o které jsem dříve mohl jen snít, protože jsem vyrůstal v malém městě a na výběr jsem měl jen Agfu a Ilford.
Já sám patřím k lidem, kteří opravdu nemají co rozhazovat, ale 55 centů navíc za film mi za to bude stát, až se zase pustím do temné komory, ať už s jakýmkoli materiálem – to je také rozhodnutí, které budu muset brzy učinit.
Ale rozhodnutí, jaký film se stane mým standardem, rozhodně nebude záviset na ceně, i přes omezený rozpočet, protože fotografuji, abych dělal něco pro sebe, a to mohu dělat jen tak dlouho, dokud seženu filmy, a to by mělo stát za těch 55 centů všem.
S pozdravem Achim
MirkoBoeddecker
Znamená to snad, že by společnost Kodak s cenou 55 centů mohla přežít a že by společnost Forte s cenou 55 centů za film byla stále naživu?
Ahoj Achime,
na to nemohu odpovědět paušálně.
Vše samozřejmě vždy závisí na dalších rámcových podmínkách, zejména na tom, kde se na škále efektivity pohybujeme pro jednotlivé výrobní závody.
Obecně lze říci, že výrobci fotografických produktů jsou bohužel velmi citliví na cenový tlak trhu.
V 80. a na počátku 90. let, v době rozkvětu analogové fotografie, byly filmy v poměru k příjmům dražší než dnes. Dnes máme výjimečnou situaci, kdy je produkt levnější, a to i přes výrazně nižší poptávku a vyšší jednotkové náklady.
Tato situace nemůže být zdravá.
Jak k tomu mohlo dojít?
V dobách rozkvětu analogové fotografie byly výrobní kapacity a poptávka do jisté míry vyrovnané. Pokud konkurent snížil ceny, zvýšil se jeho objem prodeje, dokud nedosáhl hranice svých výrobních možností.
Zbývající poptávka se přesunula k o něco dražším výrobcům a vše se točilo v kruhu. Fungující trh.
Na počátku 2000. let však poptávka tak rychle poklesla, že se všichni výrobci propadli do objemů prodeje, které jim způsobovaly velké problémy s jednotkovými výrobními náklady, protože zařízení běžela pod optimem. V této situaci se vyplatilo ovlivnit stávající čistě konkurenční trh prostřednictvím cenových nabídek tak, aby se opět dosáhlo větších objemů zakázek a dostaly se tak výrobní náklady pod kontrolu. Bylo tedy lukrativnější obětovat marži, než akceptovat nárůst jednotkových nákladů, které by vyplynuly ze snížení objemu prodeje, pokud by se prostřednictvím ceny neusilovalo o získání tržních podílů od ostatních.
Odběratelé si toho rychle všimli a této situace využili. Tak jeden výrobce za druhým ztrácel svou cenovou úroveň
a objemy.
Důsledky jsou známé: průmysl ztratil všechny své rezervy (viz kurzy akcií) a ceny se nacházejí na nereálné úrovni. Všichni výrobci operují na nejnižší cenové hranici. Kdyby dnes klesli ještě o kousek níže, okamžitě by utrpěli ztráty na kus.
(Tento trend klesajících cen je třeba vnímat v souvislosti s inflací a vývojem příjmů. Před dvěma lety byl mírně přerušen spekulativně nadhodnocenými cenami stříbra, ale výrobcům to nic nepřineslo, protože se pouze přenesly zvýšené náklady na materiál).
Vycházíme-li z výše popsané situace „pohybování se na hranici“, znamená 50 centů navíc za film, přímo u výrobce, až desetinásobné zvýšení hrubého zisku.
Jsem si jistý, že by to pomohlo :rolleyes:
U společnosti Forte by však zvýšení ceny filmu mělo jen malý efekt, protože 90 % obratu společnosti tvořil prodej papíru.
Stejný výpočet lze samozřejmě provést i pro papír.
S pozdravem,
Mirko
piu58
Velkou zátěží pro prodej filmů byl bankrot společnosti Agfa v roce 2005 a s ním spojená masivní výroba filmu APX 100. Agfa tehdy převedla veškerý dostupný materiál na tento film, což bylo levnější než jeho likvidace. Poté se na trh dostaly neuvěřitelné množství tohoto filmu, a to za velmi příznivé ceny. Koupil jsem jak svitkové filmy, tak i kinofilmy za něco málo přes 1,50 eura za kus. S tím nikdo nemůže konkurovat.
I dnes jsou k dispozici kinofilmy, tyto poslední krabice jsou obzvláště levné. Stále to ovlivňuje novou produkci. A až se to konečně všechno prodá, ve skříních fotografů budou stále ležet strategické zásoby. Normální stav pro výrobce nastane pravděpodobně až za dva nebo tři roky. Uvidíme, kolik budou filmy pak stát. Odhaduji, že ne méně než 3 eura za roli – spíš kolem 4 eur.
thomas_l
Ahoj!
To je vlastně zajímavé: jak by to vypadalo u barevné fotografie? Mám teď na mysli například proces Kodak R3, tedy chromogenní papír Diadirekt, který byl vlastně mnohem levnější než ten strašně drahý Ilfochrome. Samozřejmě nemám ponětí, jaká je v tomhle ohledu poptávka, ale pokud by se opravdu přestalo používat přímé zpracování, byla by to velká škoda.
S pozdravem Thomas
matthias28
Ahoj,
......kdo ví, co nám budoucnost zase přinese.
Dlouho jsem používal RODINAL, protože s filmy Agfa vždycky přinesl přesně ten výsledek, jaký jsem měl v hlavě.
Jiné filmy a vývojky sice nebyly špatné, ale nebylo to to, na co jsem byl zvyklý.
To je přece mnohem důležitější.
Teď konečně existuje napodobenina RODINALU a já od nedávna používám film ADOX.
A hle: filmy vycházejí z kazety přesně tak, jak jsem si to předem představoval.
Osobně čekám, kdy Tetenal ukončí výrobu chemikálií E6. To by pro mě byla katastrofa, protože kromě černobílého filmu je diapozitivní film stále tím nejlepším z nejlepších. Nejlépe v ještě dostupném středním formátu.
Protože tam se dodnes nemohou vyrovnat ani ty nejdražší digitální foťáky, které podle mého názoru mají nepříjemnou barevnou bilanci...
Vinylové desky se zase dají koupit. Stejně jako film do Polaroidu...
... a když pak analogová fotografie trochu podraží. No a co? Koneckonců jsou to fotky na celý život.
gurkensaft
Ahoj všichni!
Samozřejmě ani já se zrovna nehrnu do toho, abych za film platil víc.
Ale pokud už v momentě, kdy pokládám peníze na pult, mám pocit, že je to pro mě tak výhodné, že se musím bát, aby si to výrobce dlouhodobě nemohl dovolit, raději si připlatím.
Samozřejmě existuje nějaká hranice...
Na druhou stranu mám pak (teoreticky) dlouhodobě stejně velký výběr jako v současnosti.
I když jsem rád v laboratoři, nemám chuť se neustále přizpůsobovat novému materiálu.
Ten čas raději trávím za kamerou.
Z tohoto důvodu jsem se některými materiály, u nichž nebyla zajištěna dlouhodobá nebo dokonce střednědobá dostupnost, vůbec nezabýval, nebo jsem je jen zkusil ze zvědavosti.
„Škoda, jaké to bylo krásné,“ jsem si při tom řekl nejednou...
Budoucnost tohoto odvětví mají v rukou především koneční spotřebitelé.
Lakomství není vždycky super!
Ale s tímto názorem nejsem sám.
Výrobci to ode mě klidně mohou vědět.
S pozdravem,
Torsten
AchimBauer
Ahoj Torstene,
Ne, šetřit se vyplatí, dokonce se to vyplatí hodně, jen je to špatně chápáno.
Když si spočítáš, kolik stojí výměna fotografické výbavy, protože tvé nehorázně drahé speciální objektivy už nepasují, protože výrobce při přechodu na digitál všechno převrátil naruby, a stále rychlejší změny systémů (minulý týden jsem montoval osvětlení do laboratoře, jedno je staré nejméně 50 let a stále použitelné, pro dva roky starý digitální fotoaparát nemůžu sehnat paměťovou kartu, protože si neporadí s aktuálními formáty), když se podíváš na ceny opravdu dobrých fototiskáren nad formát DIN A4 a na ceny inkoustu, který si alespoň trochu zachovává barvu, a pak se podíváš, kolik stojí bezstříbrný tiskový papír a jaká je výsledná kvalita, pak se dá říct, že 50 centů navíc za film je lakomství, protože ušetříš spoustu investic. Ale ať už to teď hraje nějakou roli nebo ne, tento týden se v mém místním deníku Backnanger Kreiszeitung psalo, že u Kodaku se nyní oficiálně hovoří o insolvenci, pokud brzy nepřijdou nové peníze, a z tiskového odvětví to zatím nepřichází, protože tam byly rychlejší firmy mimo fotografický sektor, jako Epson, Lexmark, HP.
S pozdravem Achim
mdeutgen
Achim vyjádřil slovy myšlenky, které sdílím i já.
S údivem pozoruji, že s nástupem digitálního věku se životnost technických zařízení drasticky zkrátila. Dříve si člověk koupil analogový fotoaparát a fotil s ním celý život. Samozřejmě se v průběhu let objevily i „jednorázové“ systémy jako Disk a APS (dáme APS za pravdu, že přímo konkuroval digitálu a prostě musel prohrát), ale s malým formátem a svitkovým filmem měl člověk vlastně vyspělý a nadčasový systém.
Jenže na tom dnes už nikdo nevydělá a kdo má dobré vybavení, si nové tak rychle nekoupí. Mně to naopak dnes připadá, jako by výrobci chtěli vydělat jen na tom, že kvůli nedostupným součástkám prostě musíte „koupit nové“; nejlepším příkladem je paměťová karta, kterou zmínil Achim. Dnešní kinofilm se vejde i do Leicy z předválečné doby nebo do jakéhokoli jiného 35mm fotoaparátu.
A pár slov k tématu „lakota je cool“. Tato fráze je nejen otřepaná, ale v mých očích také „naprostý nesmysl“. Pokud naopak někdo řekne, že nakupuje s ohledem na cenu a sleduje poměr ceny a výkonu, pak to sedí spíše. I já nakupuji s ohledem na cenu, ale „lakota je super“ ve mně vyvolává dojem, že člověk chce mít všechno za každou cenu co nejlevněji. A to je podle mě nesmysl. Někdy je ta o něco dražší varianta ve výsledku levnější – někteří lidé umí počítat, jiní se to nikdy nenaučí.
Achim to na začátku svého příspěvku o objektivech tak hezky napsal: proč kupovat nové, když mám funkční systém? Já sám to právě zažívám v oblasti diafilmů pro malý formát. Výrobci sortiment ztenčují, Fuji se rozloučilo s amatérskými filmy, Kodak to právě oznámil. Navíc Gera právě výrazně zvýšila ceny, podle mého názoru je prostě zdvojnásobila. Přesto si budu diafilmy dovolit i v budoucnu; při mé roční spotřebě <20 filmů jsem ještě zdaleka nedosáhl hranice bolesti, i když Provia 100F nyní při pečlivém zacházení vyjde na 10 EUR. Pořízení digitální zrcadlovky srovnatelné s OM2 spolu s objektivy a projektorem, který se může rovnat Pradovitu, mě vede k tomu, že raději utratím více peněz za diafilmy a jejich vyvolání.
A o tématu archivace digitálních dat zatím nikdo nepřemýšlel. Proč asi mnoho nemocnic mezitím provádí expozici svých digitálních rentgenových snímků na film? Protože tak mohou snadno a levně splnit požadavek na archivaci po dobu >30 let – s vlastnoručně vypálenými CD je to těžko dosažitelné, ty se po zhruba sedmi letech „rozpadnou“.
Martin
gurkensaft
Dobrý večer všem.
Naštěstí vidím, že v tom nejsem úplně sám.
Cenová citlivost, produkty nižší i vyšší kvality a především cenově dostupné produkty. O tom to přesně je.
Jakou hodnotu pro mě má co?
(Pro mě osobně má analogová fotografie obecně v přímém srovnání vyšší hodnotu než digitální. Například z důvodů, které jste zmínili, jako je elektronická poločasová životnost. Ale to jen tak na okraj.)
K tématu digitální fotografie jinak nemám co dodat.
V naší domácnosti sice máme celkem slušný „foťák“, ale ten se zpravidla používá jen pro online účely.
Tady to dává smysl.
Mimo jiné kvůli problému s archivací, který zmiňuje Martin.
I když u mě jako digitálního astenika to selhává už na sebekázni dostatečné (vícenásobné) archivace.
Zatím mě nenapadlo zálohovat své filmové pásky dvakrát, jak je to v digitálním sektoru obvyklé (nutné?)...
Ale k původnímu tématu:
Doufám, že vzhledem k tomu, že v budoucnu zřejmě dojde k dalším změnám mezi výrobci analogového materiálu, budou tyto změny probíhat dostatečně pomalu, aby měl náš trh čas se na ně přizpůsobit.
(v tomto případě
např. prodej jednotlivých částí Kodaku / odštěpení v případě insolvence)
Zatím jsem optimistický, protože ačkoli se trh v krátké době výrazně zmenšil, zjevně stále existuje!
Mám také několik případů ve svém okolí, kdy se lidé buď vrací k filmu, nebo (docela mladí) dokonce přecházejí z digitálního fotoaparátu na film.
I v jiných oblastech se vracíme k osvědčeným věcem.
Jako např. vinylové desky, o kterých se zmínil tth.
Fotografické produkty se udržují při životě / oživují (Polaroid nebo od zdejšího hostitele MCC, Polywarmton, Apx..)
Rozmanitost na trhu s filmy samozřejmě vzroste, až frustrovaní fotografové po několika ukončeních výroby produktů přejdou na relativně „budoucností zajištěné“ materiály.
Je škoda těch skvělých věcí (CIBACHROME, filmy Forte atd.), ale tento úpadek jednou skončí a trh se ustálí.
Pokud jsou nebo budou výrobci či prodejci flexibilní, jak to někteří již příkladně dělají, budu rád a rád to podpořím!
S pozdravem Torsten
Wolf_XL
...k Kodaku mám dost rozporuplný vztah... Na jedné straně Kodak se svými fantaziemi o absolutní moci trápil fotografický svět formáty, které svět nikdy nepotřeboval (Instamatic, Pocket, Disc), a na druhé straně by mi TMax, Tri-X a HC-110 opravdu chyběly... Bohužel vidím budoucnost Kodaku velmi pesimisticky...
To, že analogová fotografie v ekonomice nachází stále méně pozornosti, je v zásadě pochopitelné. Naše ekonomika, zaměřená čistě na růst, má prostě problémy smířit se s tak udržitelným oborem, jakým je analogová fotografie. Když si uvědomíme, že například mnoho mých laboratorních potřeb používám už přes třicet let, nikoho by nemělo překvapovat, že výrobci těchto potřeb se kvůli nedostatku poptávky dostávají do stále větších potíží...
My „analogoví“ si neměli nic namlouvat – naše „zlatá“ doba prostě skončila a už se nevrátí. A na bývalé „velké“ firmy ve fotografickém průmyslu kašlu. Jednou si jejich akcionáři vyžádají výnosy – a pokud nepřijdou, bude nerentabilní fotografická divize buď úplně zavřena, nebo se zmenší k nepoznání. Moje deviza nyní zní „kupuj německé“... Jednak mají Foto Impex, Spur, Moersch nebo Maco přesně ten správný formát pro zmenšený trh – a jednak tam v čele sedí lidé, kteří mají stále vztah k analogové fotografii...
Zeze
Páni, tady to ale pořádně jelo :)
Mirko: Díky za tvé příspěvky, všechno se čte moc zajímavě.
S pozdravem
Dieter
