O ceně stříbra se již psalo v jiném vlákně.
Proto jsem se také snažil tuto mylnou domněnku vyvrátit.
Při zdvojnásobení ceny stříbra lze 20% zvýšení ceny celého produktu zdůvodnit již samotným nárůstem ceny stříbra.
Ceny společnosti Schoeller považuji za přijatelné a s ohledem na klesající tržby dokonce za relativně spravedlivé.
U většiny dodavatelů vlastně není patrné, že by zneužívali své monopolní postavení. Právě naopak. Schoeller například dodával společnosti Agfa a našim dalším partnerům mnoho let kvalitní a drahý papír a i když jsou dnes tržby marginální, nechce celý produkt zrušit a udržuje staré vztahy. Pak se sejdeme a výrobce vysvětlí, jaké jsou jeho minimální objemy, aby mohl produkt udržet na stroji, na kterém právě běží, a my pak pod stolem klepeme koleny a koktáme. Výrobce to samozřejmě věděl už předem a nabídne, že papír přesune do jiné továrny a v budoucnu ho bude vyrábět jen jednou ročně na poněkud flexibilnějším stroji. My pak přikyvujeme jako datli a s úlevou si oddechneme. Nakonec se papír nezdražil, protože za upravených výrobních podmínek lze rozložit méně nákladů na přípravu a my najednou (musíme) nakoupit více. Na druhou stranu se samozřejmě započítávají úroky za vázaný kapitál a protože v Německu musí energie sloužit jako zdroj státních příjmů, ceny i zde každý rok mírně stoupají (výroba papíru je velmi energeticky náročná), ale vše se drží v rozumných mezích.
Přesto, když k této změně došlo (kdo si to ještě pamatuje?), měli jsme jiný problém. Špatně jsme odhadli poptávku (nebo jsme prostě neměli dost peněz na nakupování dalších nosičů), změna přišla náhle a v roce 2009 jsme několik měsíců neměli k dispozici nosiče pro lití MCC...... :-(
Dražší jsou i jiné věci. Například auta. U fotografických produktů jsme zažili tvrdý konkurenční boj dodavatelů o objem tržeb a z toho vyplývající dlouhé období konstantních nebo (jako u Ilfordu) dokonce klesajících cen navzdory rostoucím nákladům na suroviny. Zúčastněné strany (výrobci i obchodníci) v této době absorbovaly každé zvýšení cen a vzdávaly se marží, dokud už nebylo co vzdát. Každý čekal, co udělá ten druhý, až už nebylo co rozdělovat.
Tlak se ve druhé polovině roku 2010 v důsledku náhlého růstu ceny stříbra během několika měsíců natolik zvýšil, že to bylo jako při obráceném burzovním krachu – ceny vzrostly v krátké době až o 35 %. V podstatě se tak během několika měsíců sečetly zvýšené náklady na suroviny z 2–3 let a spekulativně explodující cena stříbra, přičemž cena stříbra tvořila přibližně 80 % nárůstu nákladů.
V tomto velmi krátkém časovém úseku je to pro zákazníky těžko pochopitelné, ale veškeré rezervy již byly předtím vyčerpány.
Bylo by moudřejší každý rok ceny mírně zvyšovat v souladu s růstem cen surovin, aby pak nebylo nutné panicky reagovat na růst ceny stříbra.
V zásadě je asi rozumné na svých produktech také trochu vydělat, například aby bylo možné opravit stroj, když se pokazí, ale fotografický průmysl má zjevně jiné plány.
Mohu mluvit pouze za ADOX. Dosud jsme zvýšili ceny pouze jednou, a to o cca 20 % za každý druh papíru, a tomu se bohužel nedalo zabránit, už jen kvůli stříbru.
Bohatí z toho stejně nebudeme. Ale takhle se dá nějak přežít.
S pozdravem,
Mirko
