Ahoj Mirko,
při dnešních cenách dusičnanu stříbrného (stav ke konci října 2010) nás opět čekají zvýšení cen. Zejména u filmů a konkrétně u plochých filmů.
No jasně. Když si jako koncový zákazník koupím dusičnan stříbrný v lékárně, zaplatím za 25 g (tedy za strašně drahé malé množství) téměř přesně 25 €.
Nyní předpokládejme, že litujeme středověké filmy s obsahem stříbra cca 3 g/m². K tomu by pak bylo potřeba téměř přesně 4,72 g/m² dusičnanu stříbrného (ztráty při zpracování zatím vynecháme).
Na jeden film KB
(1,65 m x 40 mm – hrubý výpočet) to pak u toho tak drahého
stříbra
představuje podíl
na nákladech
ve výši
0,31
€.
To znamená, že při zvýšení ceny dusičnanu stříbrného o 15 % je nutná přirážka k ceně necelých pět centů! A to za předpokladu, že ceny dusičnanu stříbrného jsou nastaveny vysoko, daleko od tržní reality.
Prosím, nezdůvodňujte již nezbytná zvýšení cen rostoucími cenami stříbra. Ty totiž zdaleka nemají takový vliv, zejména proto, že neplatíte ani euro za gram.
Lepším odůvodněním by bylo, že mzdové náklady rostou i v Chorvatsku, České republice nebo dokonce v Belgii a že náklady společnosti na nemovitosti i úvěry představují neustále rostoucí veličinu. Ale to pravděpodobně nezapadá do obrazu uměleckého obchodu s dobrými lidmi, jaký zákazníci očekávají.
Pokud se odvoláváte na katalogové ceny Ilfordu, je to samozřejmě pravda, ale tržní ceny v Německu (kterými se při stanovování cen musíme řídit) jsou o 20–45 % nižší a jsou tak těsně dimenzované, že všichni zúčastnění (včetně Ilfordu) operují těsně na hranici ztráty.
Proto při prodeji produktů Ilfordu jeden obchodník za druhým krachuje.
Nechci, aby mě někdo špatně pochopil, ale toto fňukání nad cenami vynucenými bankrotem se mi líbí stejně málo jako absurdní zdůvodnění jistě smysluplných cenových úprav.
S pozdravem,
Franz
