Ahoj Andreasi!
Dobrý den,
moje otázka se týká především těch, kteří vlastní přístroj Analyser pro. Moje otázka zní: V návodu k použití se píše, že vypočítaný expoziční čas se řídí výhradně nejjasnějším místem negativu, tedy stíny?! To znamená, že nejprve provedu měření na světlých místech negativu a poté na tmavých (světlech). Na druhou stranu ale všichni říkají, že Analyser pro vypočítává expoziční čas ze světel a gradaci ze stínů? Což mi také připadá logičtější! Mám německý návod, možná se při překladu vyskytla chyba. A při testování citlivosti papíru musím provést měření bez negativu, s maximálním zvětšením zvětšovacího přístroje a s clonou. Doba by měla být mezi 10–20 sekundami. U mě je doba 4–5 sekund a žádný ND filtr nemám! V mém přístroji nebyly v kanálech pro papír uloženy žádné přednastavené hodnoty. Může to být důvodem, že vycházejí tak krátké doby? A že pak je doba 5 sekund v pořádku?
Moc děkuji
Andreas
Já ten přístroj mám, ale jaký máš ty?? Nový??? V novém stavu jsou hodnoty citlivosti gradací ve všech kanálech pro papír nastaveny na 0, protože hodnoty, které se zadávají, jsou pouze odchylky skutečné citlivosti daného druhu papíru od základního druhu, kterým je Ilford MGIV. Pro PAP1 jsou však již uloženy hodnoty ISO-R pro MGIV, pokud ne, pak je někdo smazal (nastavil na 0).
Nyní k měření expozice: Přístroj při jednotlivém měření sám o sobě neví, které obrazové body měříš, ale vždy předpokládá, že se jedná o nejjasnější světla (nezaměňovat s vrchními světly!), tedy o místa s vysokým ztmavením negativu. Měřené místo na snímku by se tedy při dodržení času navrženého přístrojem na snímku jevilo jako nejjasnější šedá (za předpokladu správné kalibrace). Přístroj si však samozřejmě všimne, když měříš postupně různá místa na snímku, které z nich bylo nejtmavší, a svůj návrh času přizpůsobí výhradně tomuto jedinému měření. Na displeji však díky svítícím diodám získáte informaci o tom, kde na stupnici jasu se nacházejí ostatní vámi změřené body.
Protože přístroj při každém měření také (krátce) zobrazuje naměřenou relativní hustotu, tedy hustotu měřicího bodu ve srovnání s hustotou úplně prvního měřicího bodu v měřicí sekvenci, navrhuje návod k obsluze, abys jako úplně první měřicí bod sekvence změřil velmi tenké místo negativu (tedy hluboký stín), protože pouze tehdy mají zobrazené hodnoty hustoty vůbec smysl. Již při druhém měření takové sekvence však změříš velmi husté místo, které pak poskytne navrhovanou hodnotu pro expoziční čas. Pokud tě hustoty nezajímají, nemusíš se tím ale řídit.
K otestování citlivosti papíru: papíru je zcela lhostejné, jaký časovač řídí jeho expozici, má svou citlivost a hotovo! Musíš jen přijít na to, jak se tato citlivost liší od citlivosti MGIV, a to v krocích +/-1/12 clony. Ve skutečnosti se doporučuje nastavit hlavu VG na maximum a silně clonit, aby se návrh MGIV stanovený předem kalibrovaným přístrojem (pro nejsvětlejší šedou, viz výše) dostal do časového rozsahu, který ponechává i směrem dolů ještě pár clonových stupňů rezervy pro papíry ještě citlivější než MGIV (těch nebude moc...). To ostatně platí i při naměřených 5 sekundách, i když tam samozřejmě můžeš mít podezření, že máš buď neuvěřitelně světlou hlavu VG, nebo že v použitém papírovém kanálu nejsou všechny regulátory nastaveny na 0. Nakonec musíš analyzátor přimět, aby ti zobrazil správný čas pro nejjasnější šedou barvu s tímto papírem – sám asi vidíš, jestli se ti to nakonec podařilo.
Hodně štěstí, Karl
