Tandemfahren
Ahoj,
v jedné ošoupané brožurce („Die Ilford Negativtechnik“ od Josta Marchesiho, 1981) jsem našel následující:
Pro zvýšení citlivosti o 3 až 4 DIN se doporučuje film před vyvoláním namočit na 6 minut do „oxidující lázně“.
Ten se má připravit z 5 g metabisulfitu draselného a 5 g sulfitu sodného sicc.
Kromě toho, že metabisulfit draselný je vlastně redukční činidlo (správně?), co si o tom všem mám myslet?
Než se do toho pustím...
Alternativně/navíc bych pro příště zvážil předexponovat celý film bleskem (zvládnu to jen u KB, převinout 120ku je nad moje zručnosti), už jen proto, abych trochu zmírnil gradaci při zesíleném vyvolání.
Pozadím je lehce panický pokus o fotky kapely – o koncertu jsem se dozvěděl pozdě a v krabici jsem našel už jen 2 role Delta 3200.
Žádný čas, žádný materiál na zkusmo. Takže expozice odhadovaná: obličej na zóně V při ISO 1600. Vše f/4, 1/90 s. ehm.
Jeden snímek v ATM49 1+1, 25 € dopadl relativně slibně, ale mohly by být ještě o něco měkčí a sytější.
Jaká jiná vývojka (Promicrol, Microphen...) by mohla být ještě lepší ve využití citlivosti? I když ATM49 je v tomto ohledu už dobrý.
Zrno může být, ale ne tak rozmazané.
Vidím to správně, že vyšší teplota u ATM49 vede spíše k plošší gradaci?
Páni, to je ale spousta otázek!
Pokud by mezi zbývajícími 60 snímky bylo něco, co by stálo za to ukázat, zkusím to naskenovat. Kdo ještě neviděl Adam Bomb, měl by s jeho smrtí ještě počkat...
S napětím zdravím
Frank
StefanCaspari
Ahoj,
v jedné ošoupané brožurce („Die Ilford Negativtechnik“ od Josta Marchesiho, 1981) jsem našel následující:
Pro zvýšení citlivosti o 3 až 4 DIN se doporučuje film před vyvoláním ponořit na 6 minut do „oxidující lázně“.
Ten se má připravit z 5 g metabisulfitu draselného a 5 g sulfitu sodného sicc.
Kromě toho, že metabisulfit draselný je vlastně redukční činidlo (správně?), co si o tom všem mám myslet?
Než se do toho pustím...
Alternativně/navíc bych pro příště zvážil předexponovat celý film bleskem (zvládnu to jen u KB, převinout 120ku je nad moje zručnosti), už jen proto, abych trochu zmírnil gradaci při zesíleném vyvolání.
Pozadím je lehce panický pokus o fotky kapely – o koncertu jsem se dozvěděl pozdě a v krabici jsem našel už jen 2 role Delta 3200.
Žádný čas, žádný materiál na zkusmo. Takže expozice odhadovaná: obličej na zóně V při ISO 1600. Vše f/4, 1/90 s. ehm.
Jeden snímek v ATM49 1+1, 25 € dopadl relativně slibně, ale mohly by být ještě o něco měkčí a sytější.
Jaká jiná vývojka (Promicrol, Microphen...) by mohla být ještě lepší ve využití citlivosti? I když ATM49 je v tomto ohledu už dobrý.
Zrno může být, ale ne tak rozmazané.
Vidím to správně, že vyšší teplota u ATM49 vede spíše k plošší gradaci?
Páni, to je ale spousta otázek!
Pokud by se mezi zbývajícími 60 snímky našlo něco, co by stálo za to ukázat, zkusím je naskenovat. Kdo ještě neviděl Adam Bomb, měl by s jeho smrtí ještě počkat...
S napětím zdravím
Frank
Ahoj Franku!
Při těchto nastaveních jsou negativy vždy „mučeny“ – výsledek to v tomto ohledu vždy ukáže.
Zkusil bych to s Emofinem (dvojkoupel), s onestepovou vývojkou budeš při zvýšení citlivosti obvykle mít problémy s gradací.
Srdečné pozdravy: Stefan
Tandemfahren
Ahoj,
test s filmem Emofin už mám za sebou. Citlivost (zóna 1) je u filmu Delta 3200 pouhých 500 ASA a křivka má výrazný tvar písmene S, což se mi vůbec nelíbí.
Dosažené výsledky byly spíš k odrazení.
Dosud jsem s ATM49 vždy dosáhl pěkného rovného průběhu až do zóny X (APX100 + 400, Foma400), což mi při správné expozici často stačí k radosti, než nekontrolovatelné nouzové přistání na patě nebo rameni S-křivky, která se mi nelíbí, i když se mi to jednou podaří.
(Přesto s tím samozřejmě může někdo dosáhnout skvělých výsledků.)
Základní myšlenkou je, jak již bylo řečeno, kompenzovat předexpozicí a/nebo chemickou předúpravou právě rozložení, které způsobuje (bohužel nevyhnutelné) zrychlené vyvolání. Již strýček Ansel popsal zkreslení gradace pomocí předexpozice.
Franzi, jak to vypadá? Metabisulfit draselný, co ty na to?
Pozdravy
Frank
cfb_de
Teď se mi do toho nechce. Fotoknihy jsou ještě zabalené ve stěhovacích krabicích.
S pozdravem,
Franz
Tandemfahren
No tak, vždyť jsem si myslel, že jsi učebnice fotochemie? – a co...
piu58
Astronomové se zabývali tzv. hypersenzibilizací už v době, kdy ještě pracovali s filmem. Obvykle se film upravoval v atmosféře vodíku při vysokých teplotách. Pokud vím, vyplatilo se to jen u filmů s nízkou citlivostí, obzvláště oblíbený byl dokumentární film.
Chemické zvýšení citlivosti se provádí pomocí rtuti. Film je třeba navinout na cívku, rozbít starý teploměr a do plechovky nasypat trochu rtuti. Nechat tam týden. Po použití musí být rtuť ponořena do vody. Pro příště ji lze dekantovat a osušit kuchyňským papírem.
StefanCaspari
Astronomové se zabývali tzv. hypersenzibilizací už v době, kdy ještě pracovali s filmem. Obvykle se film upravoval v atmosféře vodíku při vysokých teplotách. Pokud vím, vyplatilo se to jen u filmů s nízkou citlivostí, obzvláště oblíbený byl dokumentární film.
Chemické zvýšení citlivosti se provádí pomocí rtuti. Film je třeba navinout na cívku, rozbít starý teploměr a do plechovky nasypat trochu rtuti. Nechat tam týden. Po použití je třeba rtuť ponořit do vody. Pro příště ji lze dekantovat a osušit kuchyňským papírem.
No paráda!
Už jsi někdy „osušoval“ rtuť kuchyňským papírem?
Zmatené pozdravy z Mnichova: Stefan
StefanCaspari
Astronomové se zabývali tzv. hypersenzibilizací už v době, kdy ještě pracovali s filmem. Obvykle se film upravoval v atmosféře vodíku při vysokých teplotách. Pokud vím, vyplatilo se to jen u filmů s nízkou citlivostí, obzvláště oblíbený byl dokumentární film.
Chemické zvýšení citlivosti se provádí pomocí rtuti. Film je třeba navinout na cívku, rozbít starý teploměr a do plechovky nasypat trochu rtuti. Nechat tam týden. Po použití musí být rtuť ponořena do vody. Pro příště ji lze dekantovat a osušit kuchyňským papírem.
Ještě jednou, vážně:
To snad nemyslíš vážně!
Rtuť je jeden z nejagresivnějších a nejkomplikovanějších prvků, které existují, a navíc je velmi, velmi jedovatá!!
Kromě toho je to kov, který se při pokojové teplotě vypařuje (což má údajně způsobit ten efekt v vývojkové plechovce).
Zda funguje expozice rtutí, je otázkou (bez dostatečných testů je to stejně loterie) –
v každém případě je naprosto šílené spustit takovou chemickou časovanou bombu jen proto, že „kolega“ byl špatně připravený a neměl na skladě správný materiál v potřebném množství!
Rtuť způsobuje rakovinu, rakovinu a ještě jednou rakovinu, poškození mozku, poškození genetického materiálu – žádné páskové foto za to nestojí!
S pozdravem Stefan
StefanCaspari
Ahoj Franku!
Abychom tu jen tak „nebrečeli“, tady je jedna poznámka.
Nalezeno v „Marchesi – Photokollegium, sv. 1, vydání 1981, strana 59, bod: 3.12.1.h) Povrchové vývojky zvyšující citlivost (následuje recept) a zmínka o Microphenu, Neofinu, Baumann Acufine a Paterson Acuspeed.
Dále k tématu rtuti ve stejné knize: strana 69, bod 3.16 zesilovače chloridu rtuťnatého
Stručně rovnice: Pro oxidační proces: negativní stříbro + chlorid rtuťnatý + bromid draselný
= bromid rtuťnatý + chlorid draselný
Pro redukční proces: bromid rtuťnatý + síran sodný + voda
= rtuť + stříbro + síran sodný + kyselina bromovodíková.
Jak vidíš, rtuťový zesilovač je velmi jedovatá záležitost, zejména proto, že nepracuješ pod digestoří a rtuťové výpary mohou volně unikat a usazovat se, kde se jim zlíbí, včetně tvých plic!
Pokud chceš, pošli mi svou e-mailovou adresu, abych ti mohl zaslat kopie receptů a celého textu.
S pozdravem: Stefan
KlausWehner
Ahoj Stefane,
chemickou latentizaci jsem zkoušel před mnoha lety: žádný měřitelný efekt! (Ale ani to neškodí).
Latentní předexpozice by podle mého názoru byla trochu slibnější. Problémem je správné dávkování.
Zvýší se základní šum, kontrast se sníží. (To můžeš kompenzovat zesíleným vyvoláním). V žádném případě nepoužívej příliš mnoho světla!
Osobně nepovažuji Delta 3200 za vhodný film. Právě teď ve své laboratoři porovnávám Delta 3200 s Neopanem 1600.
Neopan má vyšší citlivost a zároveň lepší kvalitu obrazu. Efektivní citlivost Delta 3200 je mezi 400 a 800 ASA.
Emofin a A49 vlastně nedoporučuji kvůli problematickým složkám. Pokud ale máš A49 stejně po ruce, stálo by to za vyzkoušení.
Neměl bys očekávat opravdu optimální výsledky – vlastně jde už jen o omezení škod.
Pokud máš hodně času, mohl bych ti případně (…) otestovat vlastní recepturu pro zrychlené vyvolání.
Pozdravy
Klaus
Tandemfahren
Ahoj všichni!
@Stefan+Uwe: Nepohádejte se. Rtuť ke mně domů nepustím, ani v tekuté formě, ani jako sůl, ani dokonce jako text!
I tak díky za poučný spor...
@Klaus: Ten Delta jsem prostě měl a teď jsem si ho ještě dokoupil, abych ho dodatečně otestoval, abych mohl zvednout své poklady.
Kromě toho je k dostání v 120.
Tvé měření citlivosti mohu potvrdit (v Emofinu, viz můj 2. příspěvek). Docela mizerné.
Tvé neúspěšné pokusy o latenzifikaci: s jakým filmem a jakým receptem jsi tam experimentoval?
Ten malý kousek filmu, který se tak napůl povedl, se koupal v A49.
Krátce k hypersenzibilizaci astrofotografů: „Hypování“ vodíkem ve skutečnosti nezvyšuje citlivost. Odstraňuje Schwarzschildův efekt.
To samozřejmě v astrofotografii znamená enormně zkrácené expoziční časy, ale mně to teď nepomáhá.
Řekni mi, Klausi, když jsi tak velkoryse (díky!) nabídl otestovat speciální postup: nejsi náhodou ten SW-diapozitivní Wehner, jehož laboratorní hrdinské činy leží za hranicemi všech našich horizontů?? Jehož pověst se rozléhá po zemi jako hrom nad prérií?
Jelikož zřejmě nikdo nemůže říct nic bližšího o přesné citlivosti v Microphenu, Promicrolu a podobných, opakuji svou otázku z EP:
Je pravda, že vyšší teplota vyvolávání (25 °C) u A49 zplošťuje gradaci? – samozřejmě při přizpůsobené době vyvolávání; ne že byste si teď mysleli, že jsem hloupý...
Díky zatím
Frank
KlausWehner
Ahoj Franku (!)
omlouvám se za to, že jsem si spletl jména!
Franku, tvou pochvalou mě jen zahanbuješ... Ale tolik Klausů Wehnerů přece není – a já jsem skutečně ten s černobílými diapozitivy. (Zpětný vývoj podle Wehnera)
Moje pokusy o latentizaci už jsou určitě 20 let staré. Bohužel už nemám žádné záznamy.
Základní receptura: 0,5 % metabisulfit draselný, 1 % sulfit sodný, v destilované vodě.
(Zdroj: Hans BORTSCH, K.E. DECKART / Mittelformatpraxis / 1982 Verlag Großild-Technik GmbH Mnichov).
Základní recepturu jsem ještě upravoval, co se týče koncentrací.
Testovaným filmovým materiálem byl především HP 5 (ale také FP 4).
Poté jsem se zabýval latentní předexpozicí. Účinek je prokazatelný, ale výrazně zhoršuje kvalitu obrazu.
Důležité! V žádném případě příliš mnoho světla!
Děkuji a pozdravuji
Klaus
KlausWehner
Ahoj Franku (!)
omlouvám se za to, že jsem si spletl jména!
Franku, tvou chválou mě přivádíš do rozpaků... Ale tolik Klausů Wehnerů přece není – a já jsem skutečně ten s černobílými diapozitivy. (Zpětný vývoj podle Wehnera)
Moje pokusy o latentizaci jsou už určitě 20 let staré. Bohužel už nemám žádné záznamy.
Základní receptura: 0,5 % metabisulfitu draselného, 1 % sulfitu sodného, v destilované vodě.
(Zdroj: Hans BORTSCH, K.E. DECKART / Mittelformatpraxis / 1982 Verlag Großild-Technik GmbH Mnichov).
Základní recepturu jsem ještě upravil, co se týče koncentrací.
Testovaným filmovým materiálem byl především HP 5 (ale také FP 4).
Poté jsem se zabýval latentní předexpozicí. Účinek je prokazatelný, ale výrazně zhoršuje kvalitu obrazu.
Důležité! V žádném případě příliš mnoho světla!
Děkuji a pozdravuji
Klaus
piu58
Rtuť je jedním z nejagresivnějších a nejkomplikovanějších prvků, které existují, a navíc je velmi, velmi jedovatá!!
Navíc se jedná o kov, který se při pokojové teplotě vypařuje (což má ostatně způsobit ten požadovaný efekt ve vývojové vaničce).
Rtuť není ani agresivní, ani jedovatá. Jedovaté jsou její výpary, proto ji je třeba uchovávat pod vodou.
To je problém dnešní polovičaté a neúplné informovanosti: snadno manipulovatelné látky jsou démonizovány, zatímco skutečně agresivní čistič odpadů stojí hned za záchodem.
StefanCaspari
Rtuť je jedním z nejagresivnějších a nejkomplikovanějších prvků, jaké existují, a navíc je velmi, velmi jedovatá!!
Navíc se jedná o kov, který se při pokojové teplotě vypařuje (což má ostatně způsobit ten efekt ve vývojkové vaničce).
Rtuť není ani agresivní, ani jedovatá. Jedovaté jsou její výpary, proto ji skladujte pod vodou.
To je problém dnešní polovičaté a neúplné znalosti: snadno manipulovatelné látky jsou démonizovány, zatímco skutečně agresivní čistič odpadů stojí hned za záchodem.
No tak!
Agresivním jsem nemyslel obvyklou agresivitu v chemickém smyslu (jako např. kyselina), ale schopnost tvořit amalgámy (tedy i se stříbrem), stejně jako uznávanou agresivitu vůči hliníku (prý občas dochází k poškození nádob a předmětů z hliníku, jak mi dnes napovídá moje poloviční znalost).
Kdybys mi vysvětlil, jak dostat tekutou rtuť z vývojky před vyvoláním a „ponořit ji“, aniž by se dostala do vzduchu a tím se vypařila nebo se jinak rozptýlila, byl bych ti vděčný...
Mimochodem sdílím tvůj názor ohledně polovičatých znalostí atd. Nevím, jestli jsi dost starý na to, abys mohl soudit „dnešní polovičaté a neexistující znalosti“, ale určitě sdílíš můj názor na aroganci nebo chytráctví!
Srdečné pozdravy z Mnichova: Stefan
KlausWehner
Rtuť nepatří do životního prostředí, ani do fotolaboratoře.
Mnohé sloučeniny rtuti jsou jedovaté a již v malých koncentracích představují toxické látky pro životní prostředí.
Probíhají intenzivní snahy o vyloučení rtuti z hospodářského oběhu (např. baterie s oxidem rtuťnatým).
V této souvislosti považuji za kontraproduktivní bagatelizovat tento problém.
To, co bylo označeno jako „poloznalost“, je přesně ta znalost, která umožňuje uvědomělé a zodpovědné zacházení.
Mohu tedy jen důrazně potvrdit to, na čem se zde (téměř) všichni shodli: rtuť a její sloučeniny nepatří do fotolaboratoře!
S pozdravem
Klaus
Tandemfahren
Tak!
Teď jsem zhruba změřil charakteristiky pro Delta 3200 pomocí A49, Promicrol a Microphen, všechny při 25 °C.
Časy jsem odhadl na základě „odborného odhadu“, jen u Promicrolu se mi to trochu vymklo z rukou.
Citlivost se neustále drží na mizerných 500 – hrubě odhadnuto, jak jsem již zmínil. Můj Densi je upravený Lunasix.
Microphen vykazuje nejstrmější úsek křivky. „Křivka“ není zcela přesný výraz, jedná se spíše o „proužek“. Proužek ztmavnutí.
Poslední proužek jsem pak utopil v tom kouzelném roztoku z knihy. To jsem si mohl ušetřit; už to nemělo žádný vliv.
Co na to říká laboratorní profík, má se to namáčet déle, nebo je to všechno k ničemu?
Díky a pozdravy
Frank
KlausWehner
Ahoj Franku,
Našel jsi přesně ty výsledky, které jsem očekával:
efektivní citlivost filmu Delta 3200 při 500 ASA (myslím, že je možné dosáhnout i 640 ASA)
žádný vliv latentizační lázně.
Měřitelného účinku dosáhneš pouze předexpozicí – ale ani s ní nelze zázraky. (Můžeš vytvořit „kvalifikovaný závoj“ – nic víc).
Extrémní dávky vývojky přinesou možná 1, maximálně 2 DIN zisk – při výrazném zhoršení kvality obrazu.
Při tak nedostatečné expozici prostě chybí informace ve stínových oblastech. To, co se při příliš krátké expozici již nemohlo uložit na latentní negativ, už ani chemickými triky dodatečně nevyčaruješ.
Co bych udělal já?
Film vyvolal standardně (případně s mírným prodloužením) pomocí Micophenu (nebo A49).
Tak dosáhneš alespoň nejlepší možné kvality obrazu za těchto okolností. Chybějící obrazové informace do negativů nedostaneš ani pomocí záchranných pokusů (které vždy navíc zhoršují kvalitu obrazu).
Pokud budeš mít štěstí, najdeš negativy, které můžeš použít – a pak budeš mít alespoň použitelnou kvalitu obrazu.
U všech ostatních opatření vždy dojde ke zhoršení kvality obrazu – aniž bys tím (mnoho) získal.
Nakonec můžeš při tisku dosáhnout téměř stejně mnoho (nebo stejně málo) jako pomocí zmíněných jiných opatření – máš však tu výhodu, že máš použitelné negativy.
Díky své dobré přípravě nyní víš, co můžeš přibližně očekávat. To už je velká pomoc!
Nakonec ti ještě zbývá možnost prezentovat tyto „obtížné“ fotografie zcela otevřeně jako umělecké, jedinečné, dramatické a přesně tak zamýšlené. Mnozí to tak dělají (a někteří tomu dokonce skutečně věří) a sklízejí za to obdiv a uznání!
Ať tak či onak – přeji ti hodně úspěchů! Ber to pozitivně – pak z toho něco bude!
Srdečné pozdravy
Klaus
Tandemfahren
Ahoj znovu,
teď to vidím úplně stejně. Dokonce takhle: celý pojem „push vývoj“ je od samého počátku nesmysl.
Aspoň co se týče SW filmu. A samozřejmě pokud ta strmá gradace neslouží nějakému skutečnému účelu.
Jen bych rád věděl, co to Josta Marchesiho napadlo, když tu metodu zmínil? Určitě za tím něco je, ale co a jak, to mi asi zůstane záhadou. Škoda, zase jsem se nic nenaučil.
Brzy nashledanou (až budou hotové fotky)
Frank
KlausWehner
Ahoj Franku,
přesně tak to vidím taky!
Pushování vlastně nemůže vůbec fungovat. Pokud byla expozice příliš nízká, takže se informace ve stínech už nezaznamenaly, žádný pushovací proces to nezachrání. Tam zůstane vždycky jen černá.
Ve fotografii existuje celá řada mýtů, které se bez ověření předávají dál a nakonec se dostanou i do odborných knih. Tam si pak všichni navzájem opisují.
Mnohé z toho je prokazatelně nesmysl – ale navzdory tomu si žije vlastním životem a nedá se to vykořenit...
Citlivost filmu pro svou práci určuji pomocí praktických snímků šedého kalibračního klínu Kodak.
Nejtmavší pole se musí na negativu ještě dobře odlišit od pole před ním.
Měření hustoty pak není nutné (a často vede k odlišným výsledkům).
Takto zjištěná citlivost je velmi konstantní a vnější podmínky (jako např. různé vývojky) ji ovlivňují jen minimálně.
Podle mého názoru je to nejjistější, nejjednodušší a nejlepší způsob, jak film optimálně provést expozici.
Dej mi vědět, až budeš mít výsledky!
S pozdravem
Kaus
