PeterTV
Dobrý den,
na eBayi jsem vydražil „nový“ multitimer MP104 od firmy FEM. Přístroj pochází z likvidace obchodu a údajně je nový.
Na základě přiloženého testovacího negativu a vzorku šedé stupnice jsem určil index pro svůj papír (starý TT Variospeed – Agfa MCP).
Plný elánu jsem se poté pustil do zvětšování a změřil jsem dvě velmi tmavá místa s prosvítáním a dvě světlá místa s prosvítáním. Průměrná hodnota měření činila 33 s.
Při následném testovacím proužku pro jemné nastavení expozice však žádná z hodnot neseděla – 33,1 s – 1/3; +1/3, + 2/3 clony nad časomírou.
Teprve při 57 s se nastavila požadovaná hustota.
Moje otázka nyní zní: existuje souvislost mezi stářím měřicí sondy a citlivostí, tj. měla by citlivost měřicí sondy s přibývajícím stářím a ubývajícím světlem narůstat?
Jaký vliv má stáří papíru – TT Variospeed se již nějakou dobu neprodává. Není ani pomalý, ani měkký. Je možné, že papír vykazuje silnější Schwarzschildův efekt, než se stane nepoužitelným?
Jako vývojku používám Agfa NEUTOL WA. Láhev je otevřená asi 1 rok, ale je uložena v temnu a chladu. Může vývojka mít enormní vliv na citlivost papíru?
Zde ještě poznámka k procesu vyvolávání.
Papír v bubnu Jobo CPA 2 při 20 °C, vždy 160 ml
90 s vyvolávání NEUTOL WA 1+15, vždy 20 ml ztráty, takže po 8 listech (24x30 cm²) byla vývojka kompletně vyměněna
30 s zastavovací lázně na bázi kyseliny citronové
30 s ustalovač I (rychlý fixační roztok 1+4)
30 s fixační roztok II (rychlý fixační roztok 1+4)
Oplachování se čtyřmi výměnami vody po 30, 60, 120 a 240 s.
Proces je dodržován konstantně a prováděn s procesním časovačem.
Děkuji vám za vaše komentáře.
Wolf_XL
...napadají mě k tomu dvě věci – z vlastní zkušenosti:
- Měl by ses omezit na nejjasnější a nejtmavší místo na negativu – to zcela postačí. Pochybuji totiž, že bys byl schopen najít k druhému nejtmavšímu místu i druhé nejjasnější... Z vlastní zkušenosti vím, že vícobodové měření k ničemu nevede – čím více bodů jsem měřil, tím nepřesnější byl výsledek...
- Kalibraci přístroje pomocí testovacího negativu rovněž považuji za neoptimální – v praxi totiž negativ málokdy nabízí celý rozsah kontrastu. K kalibraci bych použil průměrný negativ.
FEM má ale – pokud vím – tlačítko, pomocí kterého můžeš korigovat svůj papírový index. To by mělo fungovat následovně:
1. Změř nejjasnější a nejtmavší místo
2. Provedej expozici papíru, vyvolaj – poté optimalizuj expoziční čas, dokud nebude pozitivní snímek podle tvých představ.
3. Změření opakujte, ručně zadejte optimální čas a stiskněte tlačítko indexu. Hodnota indexu se nyní přepočítá a zobrazí. Tento index si poznačte na krabici s papírem.
hansschneider
Milý Petere,
vlastním dva přístroje MP 109 od firmy Kunze, které se podle mých informací od tvého přístroje liší jen v drobnostech, ale také a především v tom, že u modelu 109 může být zapnuté osvětlení temné komory, zatímco u modelu 104, pokud se nemýlím, nikoli.
Tím se dostáváme k první možné chybě: Provedl jsi všechna měření při vypnutém osvětlení temné komory?
Druhý bod: Kalibrace podle citlivosti papíru pomocí testovacího negativu: To funguje velmi dobře, na rozdíl od názorů třetích stran, které zde zjevně vycházejí z pouhých domněnek a lze je proto považovat za málo užitečné.
Chyba, pokud k ní při měření dojde, podle mého názoru pravděpodobně nespočívá v nastavení pomocí testovacího negativu, ale v následném použití s negativy, které se mají zvětšit. Píšeš, že jsi měřil ze dvou velmi tmavých a pak ze dvou světlých míst. Podle mých zkušeností je zde největší možná příčina chyby; expozimetr nenahrazuje zkušenost. Musíš – a to jde jen cvičením – najít takové tmavé místa, kde ještě rozeznáš detaily, a totéž u světlých míst, tedy stínů. K tomu přistupuje fakt, že nikdo neví, jestli tvoje negativy nejsou podexponované, což by podle tvého popisu mohlo být (proto ty dlouhé expoziční časy).
Pokud si jsi jistý, že máš normálně exponovaný negativ, změř dvě „středně tmavá“ a poté dvě „středně světlá“ místa.
Další možnou chybou by mohlo být ovládání. Víš, jak nastavit naměřené hodnoty, zjištěné při plně otevřené cloně nebo o jeden stupeň přicloněné, na pracovní clonu?
Zde se možná projevuje komplikující faktor, že návody k obsluze od Kunze jsou sice podrobné, ale zjevně napsané techniky a inženýry, a těm by to mělo být striktně zakázáno. Abych se i po delších přestávkách nemusel znovu prokousávat čtyřmi různými sešity a papírky, napsal jsem si vlastní návod k obsluze, který se úžasně vejde na dvě stránky.
Nakonec by tu byla ještě otázka ohledně vývojky a papíru. Vývojka, kterou používáš, je (pokud si dobře vzpomínám) podle Agfy po šesti týdnech v otevřené originální lahvi k ničemu. Používáš pro kalibraci a zvětšování stejnou kombinaci papíru a vývojky?
Stručně řečeno, u tvého problému nepředpokládám chybu v zařízeních, ale v procesu kalibrace. V každém případě je to pro tebe naděje, chyby v procesu lze napravit, chyby zařízení jsou drahé.
V případě potřeby ti rád pomůžu s jednotlivými kroky měření, pokud to zde bude možné. Pokud tě to potěší: Ze začátku jsem ta zařízení také proklínal, ale chyby byly, jako téměř vždy, u tlačítek. Celkově jsou zařízení Kunze geniální, protože ti vždy nechávají kontrolu nad jednotlivými kroky.
Závěr: Pokud se ti podaří po nastavení individuální citlivosti papíru a vývojky na přístroji získat dobrou zvětšeninu z testovacího negativu až na druhý nebo třetí pokus, je to s velkou pravděpodobností způsobeno tvými následujícími pracovními kroky.
S pozdravem
Hans
cfb_de
Ahoj Hansi,
naprosto s tebou souhlasím. Nemohl bys sem případně ten svůj dvoustránkový dokument dát k dispozici?
Vlastně se zdá, že model Kunze-104 a můj Trialux se od sebe moc neliší. Měření v *temné* komoře. To se mimochodem dá obejít pomocí vhodně zapojeného křížového spínače. Pokud si toho elektromontér nevšimne, že na spínači je síťové napětí 12/24 V a 235 V.
Správné by samozřejmě bylo, kdyby se tam vložila reléová skříňka a ochranné nízkonapětí by přišlo až někde za ní...
S pozdravem,
Franz
Urnes
Ano, Hansi, v tomhle musím Franze podpořit, taky bych měl zájem o ten dvoustránkový návod. Jelikož do laboratoře nechodím tak často, musel bych se zase prokousávat tímhle víc než suchým návodem.
Jinak musím říct, že se svým modelem 104 jsem více než spokojený. Pokud něco nesedí, je to většinou tím, že jsem buď změřil nesprávný bod, nebo mám prostě jinou představu o výsledném obrazu, ale pak mám dobrý základ pro úpravu parametrů.
Zdravím, Sven.
hansschneider
Mohl bys sem případně ten svůj dvoustránkový dokument dát k dispozici?
Milý Franzi,
rád to udělám, ale nejprve text kriticky zkontroluji, protože jsem ho napsal pro sebe a proto v něm možná najdu věci, které jsou pro mě samozřejmé.
Prosím o trochu trpělivosti.
S pozdravem
Hans
cfb_de
Ahoj Hansi,
předem moc děkuji!
S pozdravem,
Franz
AndyBauer
Ahoj,
A jak to s tím od té doby dopadlo?
To by mě moc zajímalo.
S pozdravem, Andy
Ahoj Hansi,
moc děkuji předem!
S pozdravem,
Franz
Wolf_XL
...pravděpodobně pořád ještě experimentuje s negativními testy, nebo to už dávno vzdal, protože dal na toho samolibého žvanila Hanse Schneidera místo na inženýra Wolf_XL... ;-)
Wolkenkratzer
Dobrý den,
mám fotoaparát Trialux a zpočátku jsem měl podobný problém. Hlavním problémem byla nesprávná kalibrace. Teprve díky radě od velmi zkušeného fotografa se výsledky zlepšily. Dnes jsem schopen při běžném fotografování s Trialuxem dosáhnout dobrých výsledků hned na první pokus.
Také používám testovací negativ, šedý klín, s různými odstíny šedé o hustotách od 0 do 1,65. Podle něj jsem kalibroval papír a určil index papíru pro každou gradaci papíru. Mezi vytvořením testovacího výtisku a měřením indexu papíru nesmí dojít k žádným výkyvům osvětlení. Rozptýlené světlo, světlo DUKA, odrazy od světlého oblečení atd. Kolísání na zvětšovacím přístroji způsobené bůhví čím mi způsobilo různé papírové indexy.
Pro každý stupeň šedi jsem vytvořil papírový index. Postupuji tak, že nejprve změřením hustoty v negativu změřím reprezentativní bod hustoty. Poté určím gradaci papíru. Následně zadám pro tuto gradaci papíru a pro tuto hodnotu hustoty šedého odstínu index papíru. Změřím expoziční čas na reprezentativním bodě. Jedná se tedy o jednobodové měření.
Při výpočtu průměru mezi nejjasnějším a nejtmavším bodem jsem málokdy dosáhl dobrých výsledků hned na první pokus. Většinou používám výpočet průměru pouze tehdy, když se hodnoty šedé pohybují kolem referenční hodnoty šedého klínu. Také referenční snímek na homogenní ploše jako první snímek na filmu poskytuje první orientační hodnotu pro expoziční čas. Vím, že můj expozimetr rád exponuje na střední šedou. Tu přiřazuji referenční hustotě 0,75. To většinou stačí, abych rychle vytiskl sérii na pohlednice.
Hustoty šedého klínu by měly být vyšší než hustota závoje negativu. K tomu jsem pomocí lepicí pásky přilepil neosvětlenou část negativu na šedý klín. Hustoty závoje se u mě pohybují mezi 0,25 a 0,35. Překvapila mě také kvalita osvětlení zvětšovacího přístroje. Pracovní clona s maximální odchylkou 0,08 mezi okrajem a středem je u mého Schneideru 2,8/50 mm f5,6. Při f2,8 činí odchylka dokonce 0,25. To je okolnost, která při kalibraci způsobuje bolesti hlavy.
Také vzdálenost by měla být v rozmezí obvyklého používaného zvětšovacího faktoru. Vlivy rozptýleného světla mohou člověka dohnat k zoufalství. Mezi pohlednicemi a formátem 25x30 mám různé papírové indexy.
Kalibrace probíhá od papíru přes zvětšovací přístroj včetně všech rušivých vlivů až k měřidlu. Zde je nutné minimalizovat všechny rušivé vlivy.
Index papíru definuje citlivost papíru pro určitou šedou barvu na papíře. Trocha teorie zón vám pomůže správně pochopit souvislosti.
Po třetím pokusu se mi to podařilo.
