stanoli
U mého starého fotoaparátu Graflex 4x5 byl měch v rohovém ohybu opotřebovaný.
Jelikož jsem na internetu nenašel nic použitelného nebo jen nehorázně drahé sady na opravu, kromě výměny měchu, postupoval jsem takto:
Opatrně jsem měch vyndal (trochu choulostivé, postupujte opatrně a předtím si dobře prohlédněte, jak tam byl usazený!)
Napnout měch zevnitř (pomocí dřevěných lišt a malé šroubovací svorky, roh po rohu)
Zikzakový ohyb začernit fixem Edding.
Ohyb opatrně natřít zředěným roztokem gumy (sada na opravu pneumatik, benzín do zapalovačů, POZOR, SNADNO HOŘÍ) pomocí malého štětce.
Nechte 1 den schnout.
Znovu zbarvěte černým fixem.
Zikzakový záhyb na délce zafixujte černou nylonovou opravnou páskou ze sportovního obchodu s draky (5 cm širokou, 10 m dlouhou, cca 20
cfb_de
„Vorwerk Certoplast“ v černé barvě je pružný, nepropustný pro světlo a relativně levný. Jeho lepení s použitím THF je navíc poměrně jednoduché. Při vdechování během lepení však bezpochyby způsobuje rakovinu.
Výhody: Je to pružné PVC. Snadno se s ním pracuje.
Nevýhody: Tento materiál je z PVC a každý profesionální ekolog z toho má hned zvednutý tlak. Potřebný THF není k dostání bez námahy. Proč asi?
Při zvažování výhod a nevýhod u zákazníka žijí opravny v případě nutnosti na úkor vlastního zdraví při klasickém lepení.
Při výrobě běžných optických měchů pro spektroskopisty z vědy, výzkumu a jaderné energetiky tyto firmy využívají značné řemeslné dovednosti. A v případě potřeby by vyrobily speciální lepící polymery pomocí tvrdého rentgenového záření. Velmi mírumilovné využití gama záření. Zcela bez THF, čistě radioaktivní: při tom dokonce poslouchají rozhlas vedle kabiny, která je zcela chráněna před zářením.
Procesní inženýrství je něco úžasného: Sotva jeden zákazník ví, jak je jeho teflonová pánev skutečně potažena.
Sotva jeden zákazník ví, jak skot z jeho filmů čistě pro získávání želatiny Kodak (Kodak je jediným výrobcem specifické želatiny na světě) prdí, kadí a umírá na poli.
Téměř žádný zákazník neví, že na jeden digitální senzor se spotřebuje přibližně 3000 litrů pitné vody, což má za následek přímou smrt přibližně 100 lidí denně.
Pocházel jsem přitom z 30 litrů pitné vody na osobu a den. Celkem. Na pití a jídlo pak dostane ještě asi <0,5 litru. Zbytek skončí v továrně na polovodiče. Notebook pak nese pečeť „zelené elektroniky“.
Tato čísla lze kdykoli ověřit u OSN. Proto je považuji za užitečná.
Pitná voda je skutečným problémem světa. A právě tento zdroj blokujeme na jedné straně naším pokrokem v oblasti polovodičů a na druhé straně naším „ekologickým povědomím“: Odstrkujeme výrobu náročnou na vodu daleko od nás, vyrábíme zde díky dostatku čisté vody za dotovaných podmínek solární články s daňovými výhodami a pak si stěžujeme na emise v naší republice, ačkoli jsme již 99 % z nich během posledních deseti let přesunuli na druhý konec světa.
Tak hloupí jsme jen my Němci. Vlastně jsme s touto politikou (bohužel ji podporují *všechny* strany, včetně a zejména „Zelených“ a jejich politiky přesouvání environmentálních rizik) vůči světové populaci opravdu pěkní hajzlové.
O CO₂ nemluvím. To je krátkodobá otázka, kterou vyhrají technicky vyspělejší státy.
S pozdravem,
Franz
