philippleser
Ahoj lidi,
Brzy mi dojde první balení 100 kusů papíru Easy Print 311 ve formátu 13x18 a zatím jsem z něj docela nadšený. Můj pracovní postup v temné komoře byl dosud spíše ve znamení „vyzkoušení“, což však vedlo k opravdu pěkným zvětšeninám.
Od nedávna jsem majitelem Zonemasteru od RHD a kalibroval jsem ho na EP 311. Překvapuje mě však, že zjištěný rozsah kopírování je poměrně malý:
Gradace, ISO R
0, 85
1, 70
2, 60
3, 55
4, 30
5, 25
To znamená, že při gradaci 5 jsem již pod rozsahem jedné clony. V datovém listu takovou tabulku nenacházím, v datovém listu Kentmere VC (je to přece konstrukčně stejné, ne?) jsou však pro každou gradaci uvedeny hodnoty, které jsou asi o 30 ISO R vyšší.
Čím to může být?
Používám zvětšovací přístroj Durst M601 s hlavou pro míchání barev, filtry ADOX pro řízení gradace a časy dodržuji poměrně přesně díky elektronickému časovači (který při měření také vypíná osvětlení Duka).
Jako vývojka používám Paterson Acugrade s konstantní dobou vyvolávání jedna minuta při teplotě přibližně 21 stupňů.
Pro kalibraci nemám k dispozici žádný denzitometr s dopadajícím světlem, takže mě čeká porovnání s šedým klínem podle oka.
Moc děkuji za tipy a postřehy,
Philipp
stoeckel
Ahoj Philippe,
sice ti nemohu nijak pomoci, ale pro útěchu: mám podobný problém.
Podívej se na můj příspěvek „ADOX MCP – Meopta Color 3“ v tomto fóru.
S programem AnalyserPro také dosahuji poměrně nízkých hodnot ISO. Také jsem se obrátil přímo na RH Designs. Na odpověď však stále čekám.
S pozdravem
Johannes
cfb_de
Ahoj Philippe,
prosím, nevěř tomu, že například 30Y odpovídá gradaci 2. Stejně tak to může být i 80, záleží to na emulzi a při stále menších velikostech kopie podléhá stále větším výkyvům.
Lepší by byla kalibrace na „hodnota filtru vs. ISO-R“ a následný závěr „ISO-R na gradaci“.
Ale i dříve byla specifikace gradace definicí, kterou si výrobce papíru volil v širokých mezích sám. Srovnej diskuse o Ilford Multigrade vs. Agfa MCP. Je to jako když si v Německu a v USA objednáš v Pizza Hut střední pizzu. Tam se také někteří divili :-)
Mimochodem: Má tvůj M601 také tenhle dodatečný žlutý filtr vzadu na barevné hlavě (pokud si dobře vzpomínám, tak ne, ale údajně ho má – kromě mé – každá barevná hlava M605)?
S pozdravem,
Franz
philippleser
Ahoj Franti,
Ten problém, o kterém píšeš, mi už napadl, když jsem si asi před rokem pořizoval vybavení. Došel jsem tehdy k závěru, že mi asi víc vyhovuje pevná sada filtrů do zásuvky, a používám sadu od ADOXu, která by měla být kompatibilní s filtry Ilford.
Na hlavě pro míchání barev by to tedy nemělo být (tady mě napadá ještě jedna zvláštnost: regulátory barev u mě pokrývají stupnici od 0 do 100, zatímco ve všech datových listech, kde se hovoří o orientačních hodnotách pro barevné hlavy Durst, jde stupnice až do 130 nebo 170. Zvláštní. Ale jak jsem již řekl, takovou barvicí hlavu nepoužívám)
Doufal jsem, že díky volbě pevných filtrů budu mít o jeden parametr méně, který musím kalibrovat.
V podstatě je můj problém také poněkud akademický, možná zbytečný, protože se mi v tuto chvíli daří dělat dobré výtisky a rozložení hodnot, které mi měřicí přístroj ukazuje, se alespoň podle odhadu dostává i na papír.
(Jako přírodovědec bohužel nedokážu odolat, pokud se někde naskytne možnost něco udělat nebo změřit s pedantskou přesností)
S pozdravem,
Philipp
cfb_de
Ahoj Philippe,
jsem také přírodovědec a právě z tohoto důvodu jsem se rozhodl analyticky prověřit údaje výrobce. Čistá empirie – začal jsem s tím, když stejné hodnoty filtrů u značek MCP a Foma vedly k odlišným výsledkům. Jako absolvent sociálních věd bych k tomuto poznatku pravděpodobně dospěl z odborné literatury :-)
S fóliovými filtry si dokonce přivedeš na palubu celou řadu dalších stupňů volnosti. Zaprvé jsou spíše kalibrovány na „tvrzení“, zadruhé časem vyblednou. Zatřetí by bylo zajímavé vědět, s jakým papírem a jakým osvětlovacím systémem byla stanovena kompatibilita s filtry Ilford (i tam: papír? osvětlení?).
Vezmi interferenční filtry své barevné hlavy a změř pomocí šedého klínu v 20stupňových krocích hodnotu ISO-R příslušného papíru. Jednou pro M a jednou pro Y. Jen tak získáš fakta pro danou šarži papíru.
Stupnice na barevné hlavě je podobná jako u teploměru. Celsia byla na 0–100, Reaumurovi stačilo na horním konci 80 (nemohl počítat dál?) a Fahrenheit stanovil referenční bod úplně jinak (proč?).
U barevných filtrů je to tak dodnes: každý výrobce si může dělat, co chce. A s údaji o fotometrických hustotách filtrů je 95 % všech laborantů stejně naprosto přetíženo. Pokaždé nejprve počítat a pak provést expozici je také větší námaha než ruční kalibrace. Zároveň to otevírá trh pro zařízení typu „klikni a buď šťastný“ kategorie Splitgrade (to se mi někdy ještě vrátí).
S pozdravem,
Franz
philippleser
Ahoj Franti,
Máš samozřejmě pravdu. Myslím, že jsem při měření hodnot ISO R postupoval dost přesně; tyto hodnoty se u mě vztahují k gradaci, kterou poskytuje příslušný filtr ADOX (což je samozřejmě k ničemu, pokud chceš hodnoty porovnávat s ostatními). V tomto smyslu by asi opravdu bylo lepší to rovnou nasměrovat na míchací hlavu a nechat zásuvku s filtry prázdnou (což by mělo i tu výhodu, že by se daly použít mezihodnoty).
Myslím, že nejprve ještě jednou změřím negativní proces (pomocí Zonemasteru, který používám i pro měření expozice při tisku. Pak budu mít alespoň všude stejné systematické odchylky), pak bude mít větší smysl mluvit o tom, jak nejlépe vyvolat „normální“ negativy.
Moc děkuji za dosavadní tipy!
S pozdravem,
Philipp
