Weichold
Pochopil jsem to správně:
Změřím expozici objektu pomocí bodového expozimetru. Stíny se pohybují v zóně III, světla v zóně VIII. U negativu bych určil expoziční čas podle zóny III.
Kdysi jsem četl, že u diapozitivů se má postupovat opačně. To znamená, že v tomto příkladu bych tedy diapozitiv exponoval podle expozičního času pro zónu VIII. Je to správně?
RonnyW
Ahoj,
nejsem Zoni, takže ti na tvou otázku nedokážu pořádně odpovědět. Ale proč to tak komplikovat?
U diapozitivů si vyberu část snímku, která má být reprodukována neutrálně, a změřím ji pomocí bodového měření. V případě potřeby pak můžeš změřit i stíny a světla, které by měly mít ještě kontrast, a zkontrolovat, zda se nacházejí v rozmezí +/- 2 EV. Pokud ne, musíš se rozhodnout, co je důležitější, a provést odpovídající korekci.
Podrobněji a přesněji to popisuje například John Shaw ve svých knihách.
S pozdravem, Ronny
ThomasLoos
Zjednoduším to ještě víc ;-) Měřím pomocí TTL integrálního měření s důrazem na střed u mého F1N...
U diapozitivů není expoziční rezerva příliš velká.
Pokud se motiv nachází v rozsahu expozice, měří se v zásadě na střední hodnotu expozice, přičemž to, co je světlejší a tmavší, je na diapozitivu. Pokud to nejde, což se často stává, měří se obvykle tak, aby světla měla ještě kontury. Základní pravidlo při fotografování diapozitivů proto zní: měřte na světlo a ne, jako u negativů, na stíny. V případě pochybností raději méně exponujte než příliš.
Při promítání ruší spálené světlé partie nebo přeexponované diapozitivy mnohem více než utopené černé partie a podexponované diapozitivy.
Jistě, se zónovým systémem a bodovým měřením lze pracovat ještě přesněji. To se možná vyplatí, pokud fotografujete na plochý film nebo podobně. Není to ale nezbytně nutné, já mám každopádně málokdy špatnou expozici.
lg Thomas
Wolfgg
Zoni provádí expozici ani na světla, ani na stíny, ale zná charakteristiku svého filmu! To znamená, že u negativního filmu přesně ví, kolik světla právě stačí k vytvoření prvního použitelného stupně denzity a kolik světla vytvoří tak silnou denzitu, že se na papíře následně objeví téměř úplná bílá. U diapozitivů je to přesně naopak, ví, jaké množství světla právě dosahuje nejhlubší černé a jaké množství světla způsobí, že diapozitiv bude téměř zcela průhledný. A pak změří kontrast svého motivu a zváží, které jeho části mají být nakonec jak jasné, které mají na diapozitivu případně zcela zmizet v černé, které mohou být zcela průhledné, které části jsou pro obraz důležité a musí být bezpodmínečně uprostřed charakteristiky. Nebo u motivů s nízkým kontrastem na diapozitivu, zda se motiv na charakteristické křivce musí posunout mírně doprava (přeexponování), aby při projekci lépe vynikl atd. Zoni v žádném případě neurčuje expoziční čas paušálně podle určité zóny.
S pozdravem Wolfgang
