ManuelG
Ahoj lidi,
mám takovou úplně banální otázku: Jak správně naředit přerušovací lázeň?
Konkrétně: u filmů ADOX se píše, že by se mělo zastavovat maximálně 2% kyselinou. Ale jak teď zjistím správnou koncentraci? Koupil jsem si ADOSTOP, u kterého se v katalogu uvádí, že má koncentraci 60 % (na lahvičce ostatně nic není!). Navíc se u filmů má ředit v poměru 1+20 až 1+40.
Ale jak teď dosáhnu koncentrace 2 % kyseliny? Už jsem hledal na internetu, ale nenašel jsem nic užitečného...
Nebo je to tak jednoduché, že to zbytečně komplikuji???
S pozdravem,
Manuel
Gerd
60 % / 40 = 1,5 %
Gerd
mdeutgen
Ahoj lidi,
mám takovou úplně banální otázku: Jak správně naředit přerušovací lázeň?
Konkrétně: u filmů ADOX se píše, že by se mělo zastavovat maximálně 2% kyselinou. Ale jak teď zjistím správnou koncentraci? Koupil jsem si ADOSTOP, u kterého se v katalogu uvádí, že má koncentraci 60 % (na lahvičce mimochodem nic není!). Navíc se u filmů má ředit v poměru 1+20 až 1+40.
Ale jak teď dosáhnu koncentrace kyseliny 2 %? Už jsem hledal na internetu, ale nenašel jsem nic užitečného...
Nebo je to tak jednoduché, že to příliš komplikuji???
S pozdravem,
Manuel
Manuel,
to se dá spočítat velmi snadno: Mám 60% výchozí roztok a chci dosáhnout 2% roztoku. Když teď vezmu část kyseliny, musím jen zajistit, aby tato jedna část v mém hotovém roztoku odpovídala 1/30, takže musím množství ztrojnásobit. Jednu část už mám, takže mi chybí ještě 29 částí. Výsledek:
60% kyselina v roztoku 1 + 29 dává 2% pracovní roztok.
Mimochodem, momentálně používám jen přerušovací lázeň, protože mám k dispozici neutrální fixační koncentrát, jinak provádím mezisplachování a zastavování vynechávám. Když zastavuji, používám však kyselinu citronovou v práškové formě (jednu lžíci na litr vody) z drogerie, která mi stejně stojí v kuchyni na odstraňování vodního kamene z různých nádobí...
Martin
ManuelG
Ahoj,
moc vám děkuji za tyto poučné rady :) Někdy si člověk sám sobě dost plete hlavu. Na to bych mohl přijít i sám :unsure:
Co se týče samotné přerušovací lázně: Je mi jasné, že ji nutně nepotřebuji, ale protože jsem si u Impexu objednal spoustu věcí, tak jsem ji prostě přidal na seznam. Těch pár eur v celkových nákladech ani nevadí. Koneckonců láhev stojí asi tolik, kolik stojí vyvolání 4x5 palců E6 tady u Brieke...
s pozdravem,
Manuel
cfb_de
Vážení, milí členové fóra,
neustále mě šokuje, jak málo lidí ovládá pravidlo třetin. Přece se to učí v páté nebo šesté třídě, v závislosti na spolkové zemi.
Proto mě ani nepřekvapuje, že obchodní inspekce zasahuje proti zasílání selentonu hobbyistům. Kdo zjevně neovládá pravidlo tří, není způsobilý k vydávání zdraví škodlivých (podle přísné definice totiž tenký šmejd není „jedovatý“) chemikálií.
Přičemž tento výpad jednoho jediného inspektorátu považuji za dost trapný a jeho odůvodnění za vysoce sporné, a rozhodně nevychází ode mě, ale z jiné strany.
V rámci větší bezpečnosti zákazníků ještě jednou přehodnotím svou filozofii jako znalce. Mohlo by to dopadnout tak, že k špinavé kávě už nebude možné prodávat žádné jiné vývojky. A to v celé zemi!
„Recepturu vývojky vám rád připraví váš lékárník.“ Bravo. Co se týče znalostí, vracíme se zase skvěle do roku 1850. „Váhy Baleků“ včetně následků. Tuto literaturu jsem si vybral takřka náhodou po prostudování analýz běžné fotochemie, které jsem měl k dispozici, a jejich srovnání s marketingovými prohlášeními jejich výrobců/prodejců.
Ne, to nedělám. Ale přesně tento scénář čeká na všechny analogové fotografy, pokud se konečně nenaučí ovládat své řemeslné nástroje (včetně pravidla tří, čistoty v laboratoři a čtení návodů, to pak stačí) a chtějí i nadále projít jako „znalí“ díky zkušenostem z uměleckého řemesla.
Manuele, náhodou ses stal obětí mé tirády. Bohužel nejsi sám a těšíš se z pochybné nejlepší společnosti různých mistrů a tovaryšů fotografů. Ti z 80 % ve svém vzdělání také nic nepochopili a ve škole předtím zřejmě úplně prospali.
Tak. To jsem si teď musel vyříkat. Jak mám nám všem ještě pomáhat, když mi takhle střílejí přímo do kolenní čéšky? Pippi Dlouhá punčocha („Tři krát tři je devět widewiddewid a čtyři dělá deset!“) mi v tom totiž nepomůže. I když, jak je známo, umí nosit koně na ramenou.
S pozdravem,
Franz
mdeutgen
Franzi,
Napsal jsi to, co jsem se já neodvážil napsat.
To, co jsi zmínil, je podle mě dnes zásadním problémem společnosti; setkávám se s tím i ve své práci: lidé už neznají ty nejjednodušší věci a drží se pouze návodů. Pochopení „proč“ bohužel ustoupilo do pozadí. Vzpomínám si, že během svého výcviku jsem měl ještě interní školení a náš instruktor se nám snažil vysvětlit pravidlo tří poměrů. Po hodině jsem ho pak nenápadně upozornil, že s jeho vzorcem něco nesedí („dvě poloviny něčeho“ byly najednou víc než předtím).
Své řemeslné dovednosti pro práci v laboratoři jsem se naučil od svého dědečka (ne, tentokrát ne od toho s Füllfixem, i když byl mistrem ve svém oboru, tentokrát byl na řadě ten druhý), a to podle hesla „učit se porozuměním“.
To, co jsem napsal ve svém příspěvku výše, byl v zásadě myšlenkový postup, jak mi to vysvětlil (a také by mi vysvětlil) můj dědeček; k tomu není potřeba žádné vznešené vzdělání, znalosti ze šesté třídy jsou pro to zcela dostačující.
Musím se zde však také zastat Manuela: není si jistý a ptá se! Mnozí jiní by prostě začali něco míchat a pak by se oddávali nadávkám, protože to nefunguje, ale nepřiznali by si, že to nevědí.
I já občas kladu otázky na fóru, protože prostě jsou dny, kdy kvůli stromům nevidíme les!
Martin
ManuelG
I já občas kladu otázky na fórech, protože prostě jsou takové dny, kdy člověk kvůli stromům nevidí les!
Přesně tak jsem se cítil včera večer, díky. Kdybych se dnes ráno vyspal, asi bych na to přišel sám, ale chtěl jsem to vědět už včera večer. Tak jsem se tady zeptal. Což nás přivádí k druhému bodu:
Musím se ale tady zastat Manuela: není si jistý a ptá se! Mnoho jiných by prostě začalo něco kout a pak by se vyřádili v nadávkách, protože to nefunguje, ale nepřiznali by si, že to nevědí.
Myslel jsem, že právě k tomu fóra slouží: k výměně zkušeností. A to přece fungovalo.
A teď k tomu zbytku „tirády“: Taková reakce na (zjevně příliš jednoduchou otázku) mě opravdu velmi překvapila. Nemáte tušení, kdo jsem, co dělám, ani žádné další informace o mně. A přesto mě házíte do jednoho pytle s neschopnými mistry fotografie a podobnými lidmi a vybíjíte si na mně frustraci z hlouposti společnosti, což je nějak děsivé, jen proto, že mě včera večer nenapadlo, že můj problém vyřeší jednoduchý trojúhelník.
Filmy jsem už rozhodně vyvolával (první pod vedením ve školní laboratoři, to už je ale nějaká doba) a čtení technických listů ani logické uvažování mi nejsou cizí...
Necítím se uražen, ale způsob, jakým se zde reaguje na otázku nováčka na fóru, mi nepřijde zrovna vhodný. Na nováčky to nedělá dobrý dojem. Narážky, že jsem ve škole spal a podobně, jsou přece jen trochu mimo. Jen jsem to chtěl říct.
S pozdravem,
Manuel
cfb_de
Ahoj Manuele,
vlastně jsem si myslel, že to bylo dost jasné. Moje poznámka nebyla namířena proti tobě, ale pouze proti téhle nepříjemné situaci, která dnes panuje.
Máme tu co do činění s lidmi, jako jsi ty, kteří se nejprve slušně zeptají. Výborně! Bohužel to u vyšších úřadů a jejich úředníků vyvolává podráždění podle hesla „ti nemají ponětí a my je musíme chránit“.
A pak máme co do činění s těmi úplnými idioty, které jsem označil za 80 % případů, kteří postupují podle hesla „takhle jsme to vždycky dělali“. Částečně dokonce bez dostatečné kvalifikace vědomě porušují předpisy o nebezpečných látkách a vkládají komerčním zákazníkům (kteří rovněž nemají dostatečnou kvalifikaci) do hnízda kukaččí vejce. Bohužel v právních předpisech o nebezpečných látkách, jako téměř všude jinde, platí železná zásada „poslední jdou na pranýř“. To jsou zákazníci a koneční spotřebitelé.
Bohužel jsou takové upřímné otázky dnes vodou na mlýn těch, kteří s dobrými úmysly chtějí každému zakázat zacházení s chemikáliemi. Kdybych dnes veřejně prohlásil, že chemicky přetvářím sacharózu a přidávám tento produkt do svého likéru, nějaký úředník by mi zavřel likérku. Že se nejedná o nic jiného než o průmyslově vyráběný „invertní cukrový sirup“, bohužel nikdo neví, protože legislativa se mezitím jednoznačně zaměřila na průmysl. Doma totiž nesmím nalít ani dvě kapky kyseliny sírové do 100 litrů roztoku třtinového cukru a celé to pak přivést k varu.
Ti milí strážci zákona mají většinou velmi dobré školení v prováděcích předpisech, ale spíše méně odborných znalostí. A pak z toho rychle udělají velkou aféru, jak je momentálně vidět na problému se Selentonerem.
To mě jako nezávislého státem jmenovaného znalce štve dvojnásob. Když se nadřízené úřady bez použití vlastních odborných znalostí tupě drží odborně nepřesně formulovaných prováděcích předpisů. Dříve se pro to v souvislosti s justicí používal odborný termín. Ten má nyní analogickou obdobu u dozorových orgánů: právní pozitivismus.
Jen kvůli vlastní duševní pohodě už roky uvažuji o tom, že se vzdám jmenování znalcem. To by však znamenalo kapitulaci.
S pozdravem,
Franz
mdeutgen
Ahoj,
omlouvám se, že se toto vlákno trochu odklání od původní otázky, ale rád bych ještě odpověděl na příspěvek od Franze. I pro mě platí: doufám, že se mi podařilo poskytnout požadovanou odpověď srozumitelnou formou a že jsem se nevyjadřoval k vzdělání tazatele. To mi nepřísluší a budu se tomu vyhýbat.
Přesto si však dovolím vyjádřit své nepochopení nad tím, jak moc se v naší společnosti snížila úroveň znalostí. Je pravda, že v posledních letech se celkové množství znalostí mnohonásobně zvýšilo, a když vzpomínám na svou maturitu, tak s úrovní znalostí z roku 1988 bych dnešní maturitu pravděpodobně už nesložil... Požadované znalosti se tak výrazně zvýšily, že podle mého názoru už není možné vědět všechno. Uvedu příklad: Minulý pátek jsem šel opět koupit polobotky pro své dva syny a u nás v obci už téměř nejsou k dostání boty se šněrováním, protože místní mateřské školy předepisují suché zipy. V době, kdy jsem chodil do školky, se říkalo: „Přijdeš do školky a nejdřív se naučíš, jak se zavazuje mašle.“ No, já jsem ale do školky nastoupil až ve čtyřech letech a ne ve třech, jak je dnes běžné, možná to tím je.
A myslím, že právě v tom je problém: základní dovednosti se už neučí a kvůli nedostatku těchto znalostí se úředník, o kterém píše Franz, drží prováděcího předpisu nařízení, a to minimálně ze dvou důvodů:
1. V dané věci si není jistý a bojí se učinit rozhodnutí.
2. Pokud tvrdohlavě uplatňuje prováděcí směrnici, je na bezpečné straně a z hlediska odpovědnosti je z toho venku, protože „tak to přece je napsáno“.
(Proč mi zrovna teď přichází na mysl Gert Fröbe ve filmu „Die tollkühnen Männer in ihren fliegenden Kisten“?? Říkám jen RUMPELSTOLZ!)
Sice nejsem v chemii tak zběhlý jako Franz, ale stačí mi zkušenosti, které jsem nasbíral na sběrném dvoře a při likvidaci odpadu. Na můj telefonický dotaz, jak mohu zlikvidovat fixační prostředek, mi bylo řečeno, že jako soukromá osoba (vulgo: nekomerční uživatel) smím denně odevzdat 35 kg nebezpečných látek. Zeptal jsem se tedy dál, jestli si pak můžu vzít svůj 5litrový kanystr zpět, a najednou mi řekli, že to už je komerční množství.... Zeptal jsem se tedy dál, jak je to například s barvami na lepení, které se, jak je známo, v obchodě s nářadím prodávají také v baleních po 10 až 12 kg. Pak to najednou šlo, poté, co jsem té paní vysvětlil, že fixační prostředky se dají koupit i jako koncentrát v 5litrových kanystrech. (Pak jsem se vážně ptal sám sebe, jestli má ta paní představu o hmotnosti 5litrového kanystru a dokáže si představit, co je to 35 kg.)
A tady pak vidím velkou výhodu fór. Člověk si přímo nechá vysvětlit chybějící znalosti nebo se může zeptat, pokud si není jistý, zda něčemu správně porozuměl.
Abych to ještě jednou zdůraznil: i já se občas ptám, protože něco nevím nebo si nejsem jistý. To, že při tom občas dostanu pár odpovědí od samozvaných všeználků, se nedá vyhnout, ale to pak záměrně přeskakuji.
Martin
ThomasLoos
Jako nezávislý státem jmenovaný znalec mě to štve dvojnásob. Když se nadřízené úřady bez vlastního odborného úsudku slepě drží prováděcích předpisů, které jsou z odborného hlediska formulovány nepřesně. Dříve se pro to v souvislosti se soudnictvím používal odborný termín. Ten má nyní svůj ekvivalent i u dozorových orgánů: právní pozitivismus.
Ahoj!
V zásadě s tebou naprosto souhlasím a líbí se mi, že to píšeš se svým typicky jemným ostřím.
Nemůžu vystát, že stále více lidí se hloupě učí nějaké odborné a krátkodobě využitelné věci, ale všeobecné znalosti a základní porozumění zůstávají stále více v pozadí. Vše pod heslem „ekonomika to vyžaduje“ – vychováváme stále více robotů a méně myslících lidí.
V jednom bodě s tebou však nesouhlasím, protože už jsme mimo téma: nejde o právní pozitivismus. V právním státě prostě platí, že úřady se nesmí stavět nad zákon, a to je dobře.
Problém leží jinde a my právníci (kromě těch, kteří také neumí myslet, a těch je také dost) tím trpíme velmi masivně: existuje šílená a nesmyslná záplava zákonů a předpisů, které jsou přijímány ve spěchu bez většího přemýšlení a porozumění. To vše navíc v „řemeslně“ špatné kvalitě. Jedná se o masivní selhání politiky a týká se to celé Evropy. Ve výsledku to škodí přesně tomu, co chceme, škodí to našim strukturám právního státu. Nad tím se rozčilují nejen znalci, ale všichni, kdo mají co do činění s čímkoli právním.
Druhým bodem je: celá situace je ještě umocněna tím, že – a tím se kruh uzavírá – zejména úřady první instance samy nerozumí stávajícím předpisům a zákonům a vykládají je nesprávně – proč? Protože jim chybí potřebný kvalifikovaný personál s všeobecným právním vzděláním. Mají prakticky jen odborný personál, který má tendenci vytrhávat jednotlivé předpisy z celkového kontextu (který nezná), lpět na doslovném znění a vykládat je nesprávně – a to většinou mnohem byrokratičtěji, než by bylo právně správné.
Tak, teď jsem si také trochu ulevil od svého rozhořčení...
S pozdravem Thomas
cfb_de
Ahoj Thomasi,
v jedné věci s tebou ale nesouhlasím, protože už jsme mimo téma: to není právní pozitivismus. V právním státě prostě platí, že úřady se nesmí stavět nad zákon, a to je dobře.
Mezi mými údery floretem jsi velmi jemně odhalil jediné použití těžké šavle :unsure:
Ale přesně to je trefa do černého: podřízení úředníci bez jakéhokoli zpochybňování obsahu mezitím opět automaticky přijímají i tu největší blbost jako absolutní pravdu a v předběžné poslušnosti spěchají vstříc budoucnosti.
Dobře. V pravém slova smyslu se termín, který jsem zvolil, týká právníků, kteří již dávno zemřeli. Podstata však zůstává stejná, zejména proto, že dnes úřední nařízení fungují mnohem lépe a bez rozporů než v (německé; jak to bylo u vás, to nevím) císařství ochranná vazba.
S pozdravem,
Franz
