UlfSpuhl
Ahoj, milovníci analogové fotografie,
možná by se tu někdo chtěl vyjádřit k mému záměru absolvovat dálkové studium umělecké fotografie na umělecké škole. Už dlouho mám v plánu absolvovat i v oblasti fotografie konkrétní institucionální vzdělání. Jelikož v našem regionu žádná taková škola není, je dálkové studium kompromisem. Trvá tři roky, stojí peníze a zabere hodně času. Výhodou je, že umožňuje specializované studium, aniž by bylo nutné opustit každodenní zaměstnání a místo. Zvláště se zde uplatňuje zaměření na uměleckou práci ve smyslu Bauhausu v Dessau. To je důležitý rozdíl oproti mnoha jiným dálkovým kurzům fotografie, které se jinak nabízejí. Má k tomu někdo nějaké úvahy nebo komentáře?
zdravím fluuu
UlfSpuhl
...to ještě nikoho nenapadlo napsat komentář k dalšímu vzdělávání v oblasti umělecké fotografie?
Copak tu nikdo nečte, kdo má také vědomé ambice a chce se dále rozvíjet v analogové fotografii, nebo jsou tu jen technici a sběratelé, kteří se zabývají výhradně samotnou technikou? Fotografii chápu především jako proces vzniku obrazu. V popředí pro mě stojí tvůrčí vytváření obrazů. Samoučení je jistě jednou z možností učení, ale přímá institucionální komunikace s učitelem s sebou přináší zcela jiné úvahy.
Mezitím jsem zahájil studium, první semestr se zabývá teorií kompozice ve výtvarném umění. Základ pro jakýkoli druh obrazové kompozice, velmi vzrušující a vyčerpávající činnost, protože je třeba najít optimální formu kompozice... něco, co by měl mít každý obraz, ať už jde o malbu, kresbu, tisk nebo fotografii.
Není tu nikdo, kdo by měl alespoň částečně umělecké ambice při pořizování snímků?
grußfluuu
Wolf_XL
...a jaké drogy ještě bereš? ;-)
UlfSpuhl
Ahoj Wolf_XL,
z tvé otázky usuzuji, že pro tebe je tato umělecká oblast jako hrad s tisíci zámky, které ti v životě nikdy nebude dopřáno dobýt.
Jinak bys věděl, že tvůrčí práce v životě, umělecké procesy a tvůrčí činnosti jsou tou všezahrnující drogou, kterou člověk potřebuje, aby v životě našel štěstí. Alespoň já to tak vnímám.
Výzva umělecké školy je drogou života par excellence, jednou z mnoha...
V vyčerpávajícím zacházení s technikou nevidím žádnou drogu, chybí mi tam ten zážitek pro vědomí, výsledek, stimulace mysli a duše...
zdravím fluuu
Wolf_XL
„...z té otázky usuzuji, že pro tebe je tato umělecká oblast hradem s tisíci zámky, které ti v životě nikdy nebude dopřáno dobýt.“
...a z tvé odpovědi usuzuji, že umění vnímáš pouze jako dobře zabezpečený objekt, který lze odemknout „zakoupeným“ klíčem... Pravděpodobně podle motta: Čím víc prachů, tím víc umění... Bohužel to tak není... S uměním je to jako s láskou – nedá se koupit – nanejvýš podobný pocit... Jedni chodí do bordelu a druzí se nechají přemluvit k „distančnímu studiu umění“... Nakonec se oběma zprostředkuje jen iluze...
Ale vážně – znáš nějakého umělce, který se svému umění naučil v dálkovém kurzu??? Já ne...
Zkus si rozebrat, co vlastně chceš... A hlavně, zkus podrobit zkoušce svou vlastní definici umění! Pro tebe to může být „modrá květina“ romantismu – pro jiné je to jen byznys...
Hoddy
.
Není tu nikdo, kdo by při fotografování sledoval alespoň nějaké umělecké ambice?
[color="#3366FF"]Při každém snímku sleduji umělecké ambice, jinak bych nebyl nic jiného než bezpečnostní kamera.
Ale pro tyto ambice nepotřebuji učitele. Ten mi může nanejvýš ukázat, že horizont by neměl být uprostřed snímku, a ani to není vždy správné.
Zdravím Waldo[/colo
UlfSpuhl
... už zase se nechci pouštět do diskuse s bezduchými argumenty, vede to k nesmyslnosti, a proto to nechám být...
Raději se budu učit dálkovým studiem, než abych si namlouval, že vím všechno, a přitom z každého póru cítil tu ubohou malost a hloupost a musel to neustále zakrývat maskou.
Je to podobné, jako když básník nebo lyrik vede rozhovor s bankovním úředníkem nebo dělníkem z jatek. Je to nesmyslné... respektive vyžaduje cílenou psychickou léčbu a terapii, aby bylo vůbec možné získat cit pro věc...
grußfluuu
Wolf_XL
...no tak, nebuď takový – dej mi konečně trochu toho, co kouříš... Třeba se pak i já dostanu do sedmého nebe...
*rofl*
enbe
Ahoj všichni,
co je to umělecká fotografie? Existují nějaká kompoziční pravidla a kdy je možné je porušit? Barva nebo černobílá? A co ty módní trendy (červená pohovka, modrý deštník)? Kdy je fotografie historickým dokumentem a kdy uměním? Jak stanovit hranici mezi aktem a erotikou/pornografií? Kdy mluvíme o umění a kdy o kýči? Banální „umělecké zkrášlování“ nebo banalizování umění? Já se z toho zblázním!!
Technickou stránku fotografie je třeba ovládat, superautomatické režimy mají své limity; masová produkce snímků – umožněná digitálními fotoaparáty – nevede k lepší kvalitě?! Analog versus digitál! MF versus AF! Vlastní zpracování versus specializovaná laboratoř! Správná expozice a ostrost versus obrazový efekt... nebo snad ne! Už toho mám dost!!
Možná může odpovídající „umělecké“ další vzdělávání proklestit cestu v výše popsaném houští, ale určitě ho nemůže odstranit. Moudrosti se tam také neučí. Je spíše třeba se obávat, že se vlastní obzor ještě zúží.
Za předpokladu, že ovládáš fotografické základy, měl by ses dále rozvíjet prostřednictvím kriticky smýšlejících přátel a známých, návštěvami fotografických výstav a prohlížením různých publikací. Pokud pak ještě udržíš celý proces vzniku od A do Z (od „pořízení fotografie“ až po hotový snímek) ve svých rukou, jsi na dobré cestě.
Pamatuj: Cesta je cíl!
EJG
Ahoj,
náhodou jsem narazil na tvůj příspěvek o dálkovém studiu. Myslím si, že je skvělé
tímto způsobem získávat teoretické znalosti a uplatňovat je v praxi. Věřím, že kreativita nespadne jen tak z nebe. Základy fotografie, jako je kompozice snímku, barevná teorie atd.
jsou předpokladem pro pořizování dobrých fotografií. Kde se dá studovat fotografii jako vedlejší obor?
S pozdravem jgjava script:emoticon(':(', 'smid_3')
:(
enbe
Ahoj,
náhodou jsem narazil na tvůj příspěvek o dálkovém studiu. Považuji za skvělé, že se
tímto způsobem lze osvojit teoretické znalosti a uplatnit je v praxi. Myslím si, že kreativita jen tak z nebe nespadne. Základy fotografie, jako je kompozice snímku, barevná teorie atd.
jsou předpokladem pro pořizování dobrých fotografií. Kde se dá studovat fotografie jako vedlejší obor?
S pozdravem ejgjava script:emoticon(':(', 'smid_3')
:(
Ahoj EJG,
distanční studium pro osvojení si „umělecké“ fotografie? Upřímně řečeno, už mám problém s touto terminologií. Umění se vždy „odehrává“ v hlavě diváka. Tam se rozhoduje, kde umění začíná a kdy to bolí.
Základy fotografie si mohu osvojit i v kurzu na VHS nebo prostřednictvím odborné literatury. Skutečným tvůrčím aktem je podle mého názoru nápad na snímek, ať už je plánovaný, nebo spontánní. Zbytek je řemeslo a schopnost znát hranice a možnosti svého „nástroje“. A právě tento zbytek je tou obtížnou částí, kterou nelze zvládnout bez (sebe)kritiky a mnoha podnětů, které na nás v našem světě, který se doslova topí v (dobrých) obrazech, doslova vyskakují. Jelikož je mezitím již vše „vyfotografováno“, ukazuje se zde také cesta k nalezení své individuální formy vyjádření.
Doufám, že to neznělo příliš strojeně.
S pozdravem,
enbe
UlfSpuhl
Dobrý den,
samozřejmě se tvůrčí a umělecký talent nedá naučit teoreticky, ale o to mi ani nejde. Jde mi o formu učení v životě jako takovém. To lze dosáhnout pomocí knih z knihovny, metodou pokusů a omylů, praktickým zkoušením, studiem na vysoké škole, případně i na VHS, stážemi ve firmách, dotazováním mistrů nebo uznávaných odborníků a právě i dálkovým studiem. Žádného úspěšného umělce se nikdy neptá na jeho vzdělání, k výkonu povolání výtvarného umělce není třeba předkládat doklad o kvalifikaci ve formě vysvědčení, počítá se pouze schopnost tvořit a sdělovat.
Joseph Beuys to vyjadřuje takto:
„Umění se dá naučit, určitý talent bude asi předpokladem, ale patří k tomu i píle. Umění pochází z poselství, člověk musí mít co říct, na druhé straně ale také umět, musí to také umět říct. A pak smysl pro proporce, pro hmotu, smysl pro formu, smysl pro rovnováhu. Samozřejmě je to subjektivní. Ale neexistuje možnost vynášet soudy mimo subjekt.“
Tak vidím ve studiu přírodních zákonů, životních souvislostí lidské existence a tvůrčích poznatků vždy cestu jako cíl; je to právě setkávání s jinými lidmi, s učiteli, s poznáním v každodenním životě, které přináší naplněnou životní cestu...
Kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe.
grußfluuu
