V současné době kolují různé zvěsti o materiálu APX a jeho budoucnosti.
Někde se tvrdí, že již existuje „čerstvé zboží“ z nové výroby, jinde se zase píše, že se brzy začne znovu vyrábět v Agfě v Belgii, pokud budou odpovídat objemy.
Na různých fórech se vedou bouřlivé diskuse o tom, zda je v Leverkusenu ještě možné provádět lití, nebo zda v Belgii existuje know-how pro filmy APX.
Padají odborné termíny, čteme o struktuře vrstev a demontáži lití strojů a spekuluje se o dřívějších výrobních místech společnosti Agfa.
Pokud správně interpretuji příslušná vlákna, pak je důvodem těchto různých sporů otázka, zda:
1) Lze počítat s dlouhodobým zásobováním tímto materiálem.
2) Neměli bychom raději svými nákupy podporovat „živé“ dodavatele, místo abychom nakupovali levné zbytky, které ztěžují život těm, kteří ještě zůstali.
Nejprve bych rád trochu urovnal zmatek.
1) Všechny aktuálně nabízené varianty APX pocházejí z Leverkusenu z doby před bankrotem.
2) „Čerstvé zboží“, které se aktuálně dostává na trh, pochází z odborně skladovaných polotovarů, které jsou nyní „čerstvě“ kompletovány. Je zcela normální označovat takové zboží jako čerstvé a odpovídajícím způsobem ho datovat. Stejně se to dělá i jinde. Záleží především na správném skladování polotovarů (teplota, ochrana před zářením). To je součástí běžného výrobního procesu.
3) Zvěst, že Agfa vyráběla černobílé filmy u Gevaertu, nemohu potvrdit. Domnívám se, že se zde zaměňuje výroba papíru s výrobou filmů. Právě k tomuto „rozdělení práce“ došlo (výroba emulze v Leverkusenu, lití u Gevaertu), protože L6 měla pro menší produkce příliš velkou kapacitu a předběžné/následné náklady.
Možná se v Belgii také jednou či dvakrát filmy litovaly. Výroba emulze pro APX se však podle všech informací, které mám k dispozici, odehrávala v Leverkusenu.
4) Vrstvová struktura filmu, zejména APX, je složitější, než by se dalo předpokládat podle počtu emulzí hotového filmu.
5) Konzistence emulzí, a tedy i hotového materiálu, nezávisí na plnicím stroji, ale na úsilí vynaloženém při kontrole kvality surovin a při řízení výroby emulzí. De facto se konzistence produktu dokonce zvyšuje, pokud se plní a zraje v menších sériích, protože se tak zvyšuje počet možných směsí. Lévovací stroj je zase zodpovědný za rovnoměrnost/bezchybnost nanášení.
Nyní k budoucnosti.
Zjevně existují různé snahy o záchranu/udržení filmů APX na trhu, motivované různými cíli.
K jednomu projektu, a to k našemu, mohu konkrétně odpovědět:
ADOX má v úmyslu dlouhodobě zajistit dodávky černobílého materiálu pro vlastní potřebu tím, že vybudujeme vlastní fotografickou manufakturu.
Za tímto účelem jsme dosud z konkurzní podstaty společnosti Agfa získali potřebná zařízení pro výrobu fotografických emulzí, pro zkušební lití a pro zpracování, zakoupili jsme tovární areál poblíž Berlína a zahájili konkrétní výzkumný projekt s bývalými zaměstnanci společnosti Agfa, abychom vyvinuli technologii pro výrobu filmů s vlastnostmi srovnatelnými s APX a přizpůsobili ji našemu malému stroji.
Cílem je být ve střednědobém horizontu schopni sami vyrábět kompletní sortiment černobílých materiálů.
Na této věci pracuji od roku 2003, kdy společnost FOTOKEMIKA téměř zkrachovala, a prudké změny na trhu, které nastaly krátce poté, mě v těchto snahách utvrdily.
Než budeme schopni vyrábět ve vlastní továrně, musíme překonat ještě několik překážek.
Největší neznámou je přitom vždy otázka financování. Celý projekt byl dosud financován z vlastních prostředků, které jsou k dispozici pouze v míře, v jaké ADOX a FOTOIMPEX dosahují zisku.
Dalším bodem na pořadu dne je demontáž zařízení v Leverkusenu. Poté následuje přestavba továrny a nová instalace zařízení (časový rámec 2007, 2008, 2009).
Pokud vše vyjde, budeme nakonec schopni provádět výzkum, internalizovat technologie a know-how a sami vyrábět fotografické materiály v malých sériích.
Dokud to však bude možné, nebudeme v závodě provozovat kompletní vlastní výrobu, ale co nejvíce dílčích oblastí budeme outsourcovat a zařízení budeme využívat hlavně pro výzkumné účely, k výrobě emulzí nebo ke kontrole kvality, doplněné skladováním, balením a distribucí v závodě.
Jelikož nikdo neví, jak bude vypadat budoucnost, považuji za naprosto nezbytné být alespoň teoreticky (a byť za v současné době ještě zcela nereálné náklady) schopen vyrábět sami.
Pokud by všichni dodavatelé vypadli, budeme se do toho muset pustit sami.
Chceme prosadit vysoké nároky na kvalitu a s prvními produkty, které z projektu vzejdou, okamžitě nastavit téměř bezkonkurenční úroveň kvality.
Produkty nebudou levné, ale měly by se pohybovat v rámci alternativ na trhu.
V přehledném časovém rámci se plánuje uvést na trh produkty, které budou mít téměř identické vlastnosti, jaké měly následující známé produkty:
Agfa MCP (časový rámec srpen–listopad 2007, nový název: MCP)
Agfa MCC (časový plán duben 2008, nový název: MCC)
APX 100 (časový plán podzim 2008, nový název: ADX 100)
APX 400 (časový plán podzim 2008, nový název: ADX 400)
APX 25 (opatrné plánování pro rok 2008, nový název: ADX 25)
Výstavba továrny a uvedení produktů na trh mohou probíhat souběžně, protože všechna zařízení a stroje jsou k dispozici ve dvojím provedení. Jednou u ADOXu a jednou u bývalých zaměstnanců Agfy. Později bude možné vyrábět na obou místech.
Co se týče spekulací o možné výrobě podobných materiálů u společnosti Gevaert, mohu pouze říci, že podle všech informací, které mám k dispozici, tam nejsou schopni vyrábět filmy APX. Samozřejmě může Agfa v Belgii vyrábět černobílé filmy. A ať už budou vyrábět cokoli a pro kohokoli, bude to jistě vynikající kvality. Velmi by mě však překvapilo, kdyby se jednalo o film identický s APX.
Uvidíme. V takovém případě budeme mít kvalitní produkty z Mortselu i z Berlína.
Doufám, že v této situaci zůstane co nejvíce zákazníků věrných materiálu Agfa, že se v současné době potěší výhodnými nabídkami z konkurzní podstaty a že budou později ochotni zaplatit spravedlivou cenu a tím podpořit dlouhodobé zajištění dodávek.
S pozdravem a přáním krásného víkendu,
Mirko
FOTOMANUFAKTUR WEBOVÉ STRÁNKY
