Ahoj Uwe,
Společnost Tetenal k tomu kolem roku 1960 napsala:
Pokud jde o výrobu zvětšenin z tvrdých negativů, které uspokojivě reprodukují světla a stíny – což je cíl, kterého nelze většinou dosáhnout běžným jednofázovým vyvoláním –, doporučujeme dvoufázové vyvolání pomocí Centrabromu a Eukobromu.
[...] princip spočívá v tom, že se nejprve ve velmi jemně působící vývojce vyvolají všechny detaily v naprosto plynulých přechodech na papíře a poté se pomocí brilantně působící vývojky dodají potřebné kontrasty, aniž by se stíny „uzavřely“ nebo světla „zastínila“.
Toho lze dosáhnout následujícím způsobem: Centrabrom se zředí 1–3 díly vody, v něm se vyvolá „správně“ exponovaný papír, dokud se právě objeví kresba světel, a poté se zesílí dalším vyvoláváním v Eukobromu až do požadovaného krytí a brilance. Je možný i opačný postup, tedy předvyvolání v Eukobromu a dodatečné vyvolání v Centrabromu. První způsob považujeme za účinnější.
Nejkrajnější kontrasty lze překonat, pokud se k předvývoji použije Neofin Blau (1 zkumavka, resp. 30 cm³ zředěno na 400 cm³); postup, který je sice poněkud nákladný, v extrémních případech však zcela oprávněný. V tomto „nejjemnějším vývojce na světě“ se takřka objeví jen náznak obrazu ve všech detailech, kterému se pak v Eukobromu opatrně dodá síla.
(Dokumol tehdy ještě neexistoval.)
V roce 1982 napsala společnost Tetenal v jinak podobném textu:
Pořadí vyvolávání je vždy od měkkého k tvrdé vývojce. Jelikož u PE papírů mohou být vývojové látky již obsaženy v emulzi, musí být papír předem navlhčen, než je zpracován v první vývojce.
S pozdravem ze Vestfálska
Henning
