Ahoj Stefane,
v zásadě bych zvážil, zda musí jít nutně o fotoaparáty s vyměnitelnými objektivy. Pokud ano, kolem modelů Mamiya se nedá obejít. Model 330 má na rozdíl od modelu 220 spoušť propojenou s navíjením filmu, u modelu 220 se spoušť musí natahovat samostatně (stejně jako u Rolleicordů). Kromě toho modelu 220 chybí kompenzace paralaxy a možnost výměny hledáčku. Poslední dvě kritéria považuji za relevantní – já osobně například rád používám lupový hledáček. Objektivy pasují na modely 330 i 220, v tomto ohledu neexistují žádná omezení. Rozdíl v hmotnosti není příliš velký – myslím, že asi 300 g, což není nic zásadního. Mamiy jsou celkově velmi solidní a kvalitní fotoaparáty se skvělými objektivy.
Fotoaparáty Rollei jsou výrazně menší, kompaktnější a lépe se drží než Mamiy. Ty druhé se mi na stativu drží velmi dobře, Rollei se naopak skvěle používá i z ruky. Časy až 1/15 jsou dobře možné, pokud fotoaparát visí ve výšce břicha a uživatel má pevnou ruku.
Rolleicord má o něco jednodušší konstrukci než „Flex“, ale není o nic méně kvalitní! Za uživatelsky přívětivé se obecně považují zejména pozdější modely (od řady IV se zřejmě zlepšilo odrazové chování v těle), zejména však Vb, protože jako jediný Rolleicord disponuje přes výměnný objektivový otvor světlým matným sklem (starší modely lze však dovybavit světlým sklem). Zcela rané modely Cord mají ještě zabudovaný Triotar, trojčočkový objektiv. Objektiv Triotar je často chválen za své „vzdušné“ výsledky při otevřené cloně, při zaclonění má být také poměrně ostrý. Pozdější modely mají zabudovaný objektiv Schneider Xenar, typ Tessar.
Z modelů Rolleiflex mají modely F, E2 a E3 výměnný hledáček se světlou matnicí, zejména model 2,8F je velmi žádaný. Levnější jsou především starší modely Rolleiflexu s objektivem Tessar. Pětiobjektivové a (později) šestičočkové objektivy Zeiss a Schneider jsou zpravidla dražší. Zeiss Planar je zřejmě o něco oblíbenější než Schneider Xenotar – zda existují skutečně měřitelné rozdíly, nedokážu posoudit. Jak Planar, tak Xenotar byly montovány do všech Rolleiflexů od modelu „C“ výše, a to v provedení 2,8 a 3,5 (přičemž modely 2,8 jsou vždy dražší). Jako „model střední třídy“ existoval také „Rolleiflex T“ s objektivem Zeiss Tessar nebo také Xenar.
Expozimetry, pokud jsou k dispozici, mají selenovou buňku a velmi často již nefungují, selenové buňky jsou po určité době „mrtvé“.
Jako uživatel bych se postaral o to, abych získal světlou matnici. Jak již bylo řečeno, není nutné nutně volit modernější verzi s vyměnitelným sklopným světlovodem, lze také přestavět staré fotoaparáty s ponořeným světlovodem. Z modelů Flex je obzvláště cenově výhodný model „T“, který se na eBayi občas dá sehnat i za méně než 200 eur, a Tessar je bezvadný. Starší modely „C“, „D“ nebo „E“ s objektivem Planar/Xenotar 3,5 se většinou prodávají za více než 200 eur. Model „A“ nebo „B“ s objektivem Tessar by měl být k dostání za méně než 200 eur. Ceny se však silně mění v závislosti na sezóně, fázi měsíce a stavu fotoaparátů. Fotoaparáty bez škrábanců a s originálními krabicemi se občas vyšplhají do nečekaných cenových výšin, protože o ně pak soutěží sběratelé.
K určení sériových čísel Rolleiflexů může pomoci tento odkaz:
http://home.worldonline.dk/rongsted/Rolleisn.htm
Možná by pro tebe byla vhodná i Yashica Mat 124, Yashinon je docela slušný typ Tessaru. Podle mého názoru jsou však tyto fotoaparáty přeceňovány, protože jsou na fórech velmi často vychvalovány jako fotoaparáty pro začátečníky, a co se týče pocitu z držení, je mezi Rollei a Yashicou propastný rozdíl. Levnější alternativou by byl ještě Flexaret s objektivem Belar 3,5 (také Tessar).
S pozdravem,
Andreas
