Gast
Dobrý den,
mohli byste mi prosím stručně sdělit své zkušenosti s barytovým papírem a suchým lisováním?
Dosud jsem barytový papír napínal na dřevěné desky. Přiznávám, že je to trochu pracnější, ale výsledek je opravdu pěkný; lesk povrchu papíru při sušení na vzduchu se mi moc líbí.
S suchým lisem bych, jak si dokážu představit, sáhnul po barytovém papíru častěji, pokud by byl proces zpracování rychlý a nekomplikovaný a zařízení bylo cenově dostupné.
S pozdravem
Holger
Gast
... tato zařízení se dají sehnat levně z druhé ruky.
Rychlost a jednoduchost jsou však požadavky, které se s vysokým leskem barytu absolutně neslučují.
S pozdravem
Ronald
Wolfgg
Napadá mě jen to, že sušící stůl musí mít kvalitní napínací mechanismus, nejlépe se spirálovými pružinami, a topení by mělo být ideálně vybaveno nastavitelným termostatem. Neregulované topení totiž většinou dosahuje teploty až 80 °C, zatímco některé druhy papíru vyžadují pro dosažení co nejlepší rovinnosti sušení například při 50 °C.
S pozdravem Wolfgang
Gast
Dobrý den,
nevím, co si mám myslet. Mám sušicí lis značky Bächer se vším všudy (napínání plátna, termostat), ale nefunguje to, jak má. Plátno není napnuté tak, jak by mělo, a neustále se mi objevují nějaké chyby.
Kolega z práce mi přivezl francouzský suchý lis (bydlím na hranicích s Lotrinskem) z roku 1925 značky Sprint Paris (doufám, že to nečte žádný elektrikář, ta věc má dost dobrodružnou konstrukci), nic na něm není automatické, zahřívá se téměř na 120 °C, ale nějak to s tím lisem funguje.
Žádné praskliny, téměř žádné chyby v lesku, předpokládám, že je to tím, že rám lze napnout velmi pevně a tlak je silnější, navíc je topný výkon tak vysoký, že se vše zahřívá rovnoměrněji.
Michael
MirkoBoeddecker
A bohužel není úplně bezvýznamné ani to, jak pečlivě předchozí majitel dbá na čistotu a správné zacházení s vodou.
Jinak se totiž veškerá špína přes plátno dostane do tvých fotografií.
Optimální by proto byl lis od výrobce, který ještě existuje a u kterého lze objednat náhradní utěrku.
Mezi ně patří například Büscher. Maco má také ještě pár utěrek pro Ecomat. Alespoň je naposledy ještě měli.
S pozdravem,
Mirko
Wolfgg
A pokud výrobce již neexistuje, měli byste znát někoho, kdo umí zacházet se šicími stroji.
Michael: Pokud ti nic neříkají pojmy jako VDE 0100, měl bys ten starý sušicí lis alespoň ukázat elektrotechnikovi. Měj na paměti: většinou na tom pracuješ s mokrýma rukama, takže dobře vedeš elektřinu a jsi tak vynikajícím kandidátem na rychlou smrt elektrickým proudem. A bezpečnostní předpisy jsou, jak je známo, výsledkem více než 100 let nehod s elektrickým proudem.
Že stará lisovna přináší dobré výsledky, tomu věřím hned. Čím větší je zakřivení lisovny, tím vyšší je přítlak plátna při stejném napětí plátna. Obraz musí být přitlačen k lesklé fólii tak silně, aby byly síly zakřivení v schnoucím papíře vždy menší než přítlak plátna, protože jinak by síly zakřivení mohly papír předčasně odtrhnout od lesklé fólie (roztržení).
Často jsem také musel číst následující nesmysly: „Když to praská, je obrázek hotový, lis lze otevřít“. Špatně. Teprve tehdy se začne od fólie odlepovat. Teprve když praskání ustane, je hotový a lze jej vyjmout.
S pozdravem Wolfgang
Wolf_XL
...s mým starým lisem bez termostatu jsem měl také problémy – ale od té doby, co mám lis s termostatem, už rovinnost barytového papíru (téměř) není problém. Než vložím fotografie do lisu, nechám je ještě projít mým průtokovým sušičem Kindermann – a pak rovnou do lisu. Ale teplota nesmí přesáhnout 50 °C – jinak se papír stále vlní. Nejlepší výsledek dosáhnu, když po vysušení lis vypnu a fotografii v něm nechám až do dalšího dne. Poté je dokonce i papír z role rovný...
Wolfgg
Právě jsem narazil na sdělení společnosti Agfa z ledna 1971 na téma „Čištění sušicích plátů“. Ohledně odstranění zbytků želatiny se v něm uvádí:
„Sušicí plát se namočí do roztoku Agfa Biolase na přibližně 4–5 hodin při teplotě 50 °C nebo na 16–24 hodin při teplotě 20 °C. Následně se namočený papír dobře vyždímá, opakovaně se propláchne vodou a poté se vyperou v jemném pracím prostředku. Upozorňujeme, že úplné odstranění želatiny, která je vlivem tepla často silně zrohovatělá, je možné pouze s přípravkem Biolase nebo s moderním namáčecím prostředkem „Bioluzil“ od společnosti Sunlicht AG. Žádné jiné „čisticí a namáčecí prostředky“ k tomu nejsou schopny.“
Šéfchemik fóra Franz by měl zkontrolovat, jak se jmenují aktuální „namáčecí prostředky“, které si poradí se ztvrdlou želatinou.
S pozdravem Wolfgang
cfb_de
Neúplný výčet: Persil, Ariel, Spee, Weißer Riese, Tandil, Tip...
Dnes jsou enzymy štěpící škrob a bílkoviny (amylázy, proteázy) obsaženy v každém prací prostředku ve formě prášku nebo tablety. V 70. letech tomu tak ještě nebylo, tehdy byly tyto enzymy příliš drahé, protože je ještě nebylo možné vyrábět biochemicky.
Přidání enzymů je podle mých informací povinné uvádět na etiketě, takže je to uvedeno na krabici. „Sensitivní“ prací prostředky (pro všechny zákazníky, pro které musí být vše „jemné“, „citlivé“, „šetrné“) neobsahují proteázy, při kontaktu s nimi si jemná víla nemusí mýt ploutve, než si vypije svůj geneticky modifikovaný jogurtový výrobek a „jemně“ přepne svou střevní flóru na lepší pohodu.
Sušicí utěrky z mých lisů putují jednou za pár měsíců do normálního programu na silné praní. Zatím bez problémů.
Ale pozor: Ručně šité kousky se při tom rády srážejí, pokud použijete novou látku. Proto nejprve kupte látku, vyperte ji na vysokou teplotu a teprve pak šijte.
Zde ještě něco ke čtení:
Úvodní text o želatině
Jaké enzymy by to mohly být?
S pozdravem,
Franz
Wolfgg
Ahoj Franti,
moc děkuji za odpověď, jako vždy velmi podrobnou a s trochou zdravého humoru.
Pomalu mi to začíná docházet. Před pár lety jsem se chtěl zbavit zápachu prádla v bytě a přešel jsem na prací prostředek s co nejmenším obsahem parfému, konkrétně Persil Sensitive (to není reklama, určitě existují i jiné). Brzy jsem ale měl dojem, že jeho schopnost odstraňovat nečistoty je horší než u „nesenzitivních“ přípravků. Když se teď podívám na obal, je tam napsáno: „Složení: ... – Persil Sensitive obsahuje enzymy (glykosidázy, proteázy)“. To asi znamená, že prací prostředky s označením „Sensitive“ jsou podexponované enzymy, jsou tedy neúplné, proto mají průměrnou čisticí sílu a na ztvrdlou želatinu možná vůbec nestačí (nejdřív bych si musel prostudovat tvé odkazy).
S pozdravem Wolfgang
cfb_de
Ahoj Wolfgangu,
ano, přesně tak! A podle vševědoucího webu firmy Henkel neobsahuje Persil Sensitive vůbec žádné proteázy, pouze amylázy. A tak by v tom hadru zůstala i ta nejpečlivěji uchovaná želatina.
S pozdravem,
Franz
Gast
Dobrý den,
mohli byste mi prosím stručně sdělit své zkušenosti s barytovým papírem a suchým lisováním?
Dosud jsem barytový papír napínal na dřevěné desky. Přiznávám, že je to trochu pracnější, ale výsledek je opravdu pěkný; lesk povrchu papíru při sušení na vzduchu se mi moc líbí.
S suchým lisem, jak si dokážu představit, bych asi častěji sáhnul po barytovém papíru, pokud by byl proces zpracování rychlý a nekomplikovaný a zařízení bylo cenově přijatelné.
S pozdravem
Holger
[right][post="6558"]<{POST_SNAPBACK}>[/post][/right]
Gast
Dobrý den,
mohli byste mi prosím stručně sdělit své zkušenosti s barytovým papírem a suchým lisováním?
Dosud jsem barytový papír napínal na dřevěné desky. Přiznávám, že je to trochu pracnější, ale výsledek je opravdu pěkný; lesk povrchu papíru při sušení na vzduchu se mi moc líbí.
S suchým lisem bych, jak si dokážu představit, sáhnul po barytovém papíru častěji, pokud by byl proces zpracování rychlý a nekomplikovaný a zařízení bylo cenově přijatelné.
S pozdravem
Holger
[right][post="6558"]<{POST_SNAPBACK}>[/post][/right]
Gast
Dobrý den,
mám napínací lis značky Seal, pomocí kterého jsem dlouhá léta nejprve „žehlil“ své barytové tisky a poté je pomocí horké lepící fólie napínal na paspartový karton. Vše přesně tak, jak to popsal Ansel Adams. Dojem z barytového tisku sušeného na vzduchu je prostě úžasný!
Nyní tento kvalitní (těžký) kus prodávám.
V případě zájmu vám pošlu fotografie a další informace e-mailem na adresu mkailingen@gmx.net
Pozdravy od Bodamského jezera
Manfred
