Wolfgg
I když to úplně nesedí k tématu Laborforum, rozhodně to stojí za to vidět. Již v roce 1909 jeden Rus zvěčnil svou zemi v barvách tím, že – jak to tehdy jinak nešlo – zaznamenal RGB na tři černobílé desky. Skvělé snímky:
http://www.damninteresting.com/?p=245
http://www.loc.gov/exhibits/empire/
Wolfgang
dr_megavolt
Díky za odkaz, je to fakt zajímavé; neuvěřitelné, co se dá z těch sto let starých desek vytáhnout…
Mimochodem, podle mě se to hodí skvěle – až jednou přestanou vyrábět filmy Diaroll, budu si muset vystačit s tímhle… ;)
Roland
Gast
To je obzvláště zajímavé, protože jsme si tu dobu představovali jako šedou nebo bahnitou. Člověk se tedy může mýlit.
SamuliSchielke
Co si z toho můžeme vzít? Že současnost bychom měli kvůli efektu odcizení fotografovat černobílě, zatímco minulost by měla být zachycena barevně, aby působila aktuálně?
Stagirit
U diapozitivů nemám v laboratoři takové možnosti úpravy jako u černobílých snímků.
Jinak bych rád pracoval více s barvou, ale tam se člověk musí smířit s výraznými kompromisy a výsledek se už téměř blíží pouhému „fotografování na památku“.
Nejlepší barevný materiál, CIBACHROME (nyní Ilfochrome), se už nezpracovává. A jako film už neexistuje už desítky let.
Gast
Nejlepší barevný materiál CIBACHROME (nyní Ilfochrome) se už přece nevyrábí.
Zvláštní, PPS v Hamburku měl ještě loni na podzim v provozu jeden stroj. Ovšem pouze s rolí z Lamdy.
A konkurence v Hattenu je údajně schopná dodávat, vím, že 5litrové sáčky jsou pro domácí použití poněkud nepraktické.
S pozdravem
Martin
Gast
Mimochodem,
ty obrázky vypadají, co se barev týče, podezřele dobře.
Jak dobře se tehdy podařilo vygenerovat základní barvy pro projekci, to asi zůstane navždy tajemstvím...
S pozdravem
Martin
Stagirit
Re CIBACHROME: To byl také důvod, proč jsem Colendu vyhodil.
Vzhledem k tomu, že se při promítání černobílých diapozitivů světlo sčítá, mělo by to vlastně fungovat docela dobře, protože jednotlivé světelné zdroje pak nemusí být tak silné.
Možná k tomu použil karbidové lampy, ty jsou totiž sakra silné.
Gast
Podle mého názoru je na této metodě nejgeniálnější to, že barevné informace jsou v podstatě zakódovány ve třech černobílých snímcích, takže se zachovává archivní trvanlivost černobílého filmu, ale zároveň jsou k dispozici barevné informace, které lze znovu získat buď promítáním, optickým zvětšením, nebo skenováním a digitálními úpravami. Pokud jde o trvanlivost, měla by tato metoda výrazně předčit i dnešní barevné filmy.
dr_megavolt
Nejsem přihlášený... protože tu jsou dva Rolandové... ten nahoře jsem já... ;)
uworischki
„Barevný snímek:
.....je jakýkoli fotografický snímek, jehož účelem je barevné (většinou věrné) zobrazení. K tomuto účelu slouží dnešní vícevrstvé negativní nebo reverzní barevné filmy, dřívější filmy nebo desky s mřížkou čoček, mřížkou čar nebo mřížkou zrn, jakož i běžné panchromatické materiály za barevnými filtry, např. v kamerách s dělením paprsků a při Lippmannově postupu. ...“
Zdroj: FOTO-KINO-Lexikon, Fotokinoverlag, 1. vydání 1960, strana 113
Není to tedy žádný velký hit, protože:
Wilhelm Bermpohl vyráběl od roku 1899 tříbarevný fotoaparát Bermpohl. Kamera pracovala s poloprůhlednými zrcadly a předřazenými barevnými filtry....
pokud to někoho zajímá – mohu naskenovat schéma principu fungování a fotografii kamery a poslat vám je.
uwe.
Stagirit
Jo, a barevná fotografie vlastně existuje už od roku 1870, na bázi chromových solí, jenže se nedala zafixovat.
Každopádně práce Produkina považuji za velmi působivé, téměř nikdo si nedal tu práci s barevnými snímky a on navíc dbál na řádnou kompozici obrazu.
Takže to nebylo úplně hloupé.
A ten snímek v turbínové hale elektrárny, ať to někdo zkusí napodobit na diapozitiv.
dr_megavolt
Uwe, přesně tenhle výňatek z encyklopedie jsem hledal ;-). Ale mohl bys tu skicu nahrát? Určitě by to bylo zajímavé...
Nebyl to náhodou už Goethe, kdo přišel s teorií barev? Prý byl taky velký amatérský fotograf („Více světla!“).
Turbínová místnost na mě také udělala dojem, ten odraz v dlažbě a odlesky oken, ten snímek má atmosféru...
Skvělá je také dřevěná kaple v tundře před téměř bílou oblohou, má to něco z Becherovy školy...
Plýtvám ti šířkou pásma svým nadšením, už přestanu ;-)
Roland
PhilippReichmuth
A ty obrazy z Buchary jsou prakticky jediné barevné snímky, které ze Střední Asie máme (kromě Vereshchaginových obrazů a dodatečně kolorovaných pohlednic).
Philipp
mephisto
Ať mi teď někdo ještě říká, že nás Rusové pronásledují! Ty fotky jsou opravdová pastva pro oči. Díky, Wolfgangu, za ten odkaz. Našel jsem ho ale až dnes, takže je to pro mě opožděný velikonoční dárek! :ph34r:
Wolfgg
Zajímavé je, že v jednom ohledu se dodnes nic nezměnilo: pokud chceme budoucím generacím zanechat barevné fotografie, které vydrží staletí (možná dokonce 1000 let), zbývá nám právě tento princip, tedy tři barevné separace na černobílém materiálu. Maximální trvanlivosti pravděpodobně dosáhneme, pokud z každé ze tří barevných separací vyrobíme platinový tisk.
S pozdravem Wolfgang
cfb_de
Ahoj Wolfgangu,
stačí i obyčejný sírový toner. Výsledek je z elektrochemického hlediska (tedy z hlediska vlivů prostředí) spíše lepší než u tisku na desku a systém funguje i s barevnými separacemi. Jen je třeba při reprodukci zohlednit sírový toner.
Já nic takového nedělám, černobílá mi úplně stačí.
S pozdravem,
Franz
Wolfgg
Ahoj Franti,
není želatina také jedním z faktorů, které omezují trvanlivost (v řádu století)? Nebo existuje postup s použitím sulfidu stříbra bez želatiny? Pokud vím, u technik s ušlechtilými kovy se dnes používá pouze nosič (např. bavlněný papír) a na něm obraz z ušlechtilého kovu, jako je platina. Nikdy jsem s tím ale nic nedělal.
S pozdravem, Wolfgang
cfb_de
Ahoj Wolfgangu,
není želatina také jedním z faktorů, které omezují trvanlivost (v řádu století)?
Ano. Je náchylná k bakteriím a plísním a pokud vím, v procesu s stříbrem ji nelze nahradit (ačkoli: mokrý kolodiový papír? To by vlastně mělo jít).
Mně ale šlo o něco jiného: při sírovém tónování vzniká sulfid stříbra. Stříbro je zde oxidováno a tím chráněno před dalšími vlivy. To se o platinovém tisku říci nedá (a ani platina není tak inertní).
V obou případech by však trvanlivost měla omezovat nosič.
S pozdravem,
Franz
perforiert
Nejlepší barevný materiál CIBACHROME (nyní Ilfochrome) se už totiž nevyrábí. A jako film už neexistuje už desítky let.
To však není pravda. Film Ilfochrome je k dispozici v rozměrech 16 mm (neperforovaný) a 35 mm (perforovaný a neperforovaný), vždy ve 2 gradacích. Tento materiál se používá v archivní oblasti pro reprodukce. Pro „běžnou“ fotografii se však kvůli extrémně nízké citlivosti nehodí. Jeho životnost má činit nejméně 300 až 500 let.
