Gast
Co si myslíte o používání laboratorních expozimetrů?
Dosud jsem pracoval se svým zvětšovacím přístrojem a obyčejným časovačem, ale při každé změně formátu musím časy nastavovat znovu, což je dost otravné.
Co si například myslíte o přístroji Jobo Comparator 100?
Díky za všechny rady,
Claudius
Stagirit
Časovač s vestavěnou měřicí sondou není sám o sobě špatný. Lze s ním rychle analyzovat hustotu negativu, která se mění i s měřítkem zvětšení. Ale bez zkušebního proužku se bez něj neobejdete.
fotohuisrovo
Ano, je to možné – od jednoduchého komparátoru podle FEM-Kunze až po Split Grade od Heilanda. Ten poslední funguje bez kalibrace a dosahuje 99% přesnosti v odstupňování a čase. Šetří to spoustu času a papíru, ale samozřejmě to také něco stojí.
S pozdravem,
Robert
RalphRogge
Claudius napsal:
Co si myslíte o používání laboratorních expozimetrů?
[right][post="5998"]<{POST_SNAPBACK}>[/post][/right]
nepostradatelné
Co si například myslíte o Jobo Comparator 100?
[right][post="5998"]<{POST_SNAPBACK}>[/post][/right]
Šrot – všechny ty komparátory jsou víceméně kovy na šrot!
Bez výhrad lze podle mého názoru doporučit pouze Heiland Splitgrade, protože kalibrace pro všechny běžné papíry a filmy je k dispozici v softwaru a jsou k dispozici bezplatné aktualizace, protože má neuvěřitelné režimy dodatečné expozice a zkušebních proužků, protože funguje jako průsvitový denzimetr, protože má neuvěřitelně dobrý servis a (bezplatná) podpora od Jürgena Heilanda, protože je použitelný i pro druhý nebo třetí velkoformátový zvětšovací přístroj bez modulu atd.
To vše podle mého názoru relativně rychle ospravedlňuje cenu kolem 1000 EUR, která se zpočátku jeví jako vysoká, pokud realisticky zvážíte úsporu materiálu a času. Pokud to porovnáte s cenou nového Comparatoru
Podívej se někde u kolegy nebo u pana Heilanda ve Wetzlaru, jak to funguje – po prvních zvětšeninách s tímto zařízením se budeš ptát, co jsi vlastně ve svém fotografickém životě dělal. S tímto zařízením budeš mít zaručeně volnou hlavu pro nové kreativní nápady, protože získaný čas nyní můžeš využít k finálnímu doladění svých prací. :rolleyes:
Manuál lze získat zdarma ve formátu PDF, pokud si na
http://heilandelectronic.de stáhnete aktualizaci Splitgrade a příslušný soubor extrahujete ze ZIP souboru.
S pozdravem a hodně světla!
Ralph
http://silberphotographie.de
Gast
Moc děkuji za četné odpovědi.
Ano, Splitgrade je určitě skvělá věc, ale momentálně teprve znovu zprovozňuji svou temnou komoru a nechci investovat do příliš drahé techniky, dokud se neukáže, že se mi to při mém způsobu použití vyplatí.
Proto doufám, že mezi těmito dvěma protiklady „žádný expozimetr, vše odhadované“ a „Splitgrade“ existuje ještě někde alespoň částečně použitelný měřicí přístroj.
Z temné komory mého otce zbyl Revue-Automatic-Timer* s reflexní měřicí sondou, která alespoň teoreticky umožňuje řízení expozice, ale kvůli způsobu měření (světlo odražené od fotografického papíru je tak nějak zachyceno „někam do okolí“ senzorem), poskytuje to celé stěží reprodukovatelné výsledky, pokud musel být senzor při změnách formátu umístěn jinde.
Co si mám myslet o laboratorním nástavci pro expozimetry Gossen? Měl bych k dispozici jak Lunasix 3, tak Profisix ...
*) Něco takového:
http://cgi.ebay.de/belichtungsgeraet-mit-m...1QQcmdZViewItem
piu58
Ralph Rogge napsal
„nepostradatelné“ jako odpověď na Claudius, Jan: „Co si myslíte o používání laboratorních expozimetrů?“
Nezbytný je možná vývojka. Ale obejde se to i bez laboratorního expozimetru. V temné komoře používám jen metronom, ani časovač. Díky tomu je dodatečné osvětlování a odstínování mnohem pohodlnější, počítám s ním.
Správně exponované negativy lze vyvolat se standardní expozicí papíru. To je doba, při které se holý film stane právě správně černým. Jakmile tuto dobu jednou určíte pomocí zkušebního proužku, platí to, dokud nezměníte materiály.
Gradaci určuji vizuálně. To je stejně spíše estetická než mechanická otázka. Změny expozice změřím a pomocí kalkulačky přepočítám expoziční čas. To dělám i při korekcích, kdy jedna strana snímku vyžaduje jiný expoziční čas než druhá.
Roman
Takže:
mám starý Revue-Timer s Mademoiselle; Comparator 2; a Hauck Trialux. Žádný z nich vlastně není nezbytně nutný, ale za určitých podmínek mohou být všechny tři užitečné:
všechny vyžadují kalibraci – tu provádím jednou za balení papíru, u prvních dvou to jde docela rychle, u Trialuxu si ale vždycky musím nejdřív přečíst návod k použití... ;)
Celé to ale funguje jen u víceméně „normálních“ motivů (tedy s relativně vyváženými kontrasty), které lze vyvolat na „normální“ gradace; u prvních dvou přístrojů se tak dostanete víceméně k správnému času, Trialux je ještě o něco přesnější, zde většinou stačí stanovený čas už pro pracovní kopii.
Měl bys se ale rozloučit s představou, že si díky tomu ušetříš zkušební pruhy a pracovní kopie – možná jich bude méně, ale ani s něčím tak kvalitním jako Trialux se bez nich neobejdeš.
Zcela nepoužitelné jsou tyto přístroje však u „obtížných“ negativů a motivů – velmi vysoký kontrast, posílené filmy, extrémní světelné situace, vysoké gradace při tisku atd. Osobně například fotím hodně koncertů (v tmavých klubech s ostrými reflektory...), kde se při cloně 1/8 a 1/30 s, s filmem posunutým na 3200, velmi často ocitám „na hraně“, občas musím při vyvolávání zvýšit stupeň o 5, 1/2 sekundy nahoru nebo dolů při vyvolávání má dramatický vliv atd. – pro takovou práci je i Trialux zcela nepoužitelný, myslím, že i Splitgrade by tam selhal – 5, přičemž 1/2 s nahoru nebo dolů při tisku má dramatický vliv atd. – pro takovou práci je i Trialux zcela nepoužitelný, myslím, že i Splitgrade by tam měl své problémy...
hambo
Jobo Comparator také používám, funguje docela dobře. Pokud však chceš rychle vyvolat celý film, doporučuji pořídit si expoziční rámečky od Wallneru nebo Agfa Variomat. Wallner zvládá formáty až 24/30, ten větší až 30/40. Variomat až 30/40. Co si vybereš, je věc vkusu. Wallner měří před expozicí a udává čas, který lze korigovat nastavením plus nebo minus. Kromě toho má několik paměťových míst, takže můžeš vyzkoušet všechny gradace. Agfa Variomat ti nabízí pouze jedno číslo na nastavovacím knoflíku, které se určuje pomocí zkušebních expozic. Měří během expozice skrz papír.
Jakmile si na ně zvyknete, jsou oba přístroje spolehlivé. Platí pravidla pro tisk, tedy pokud je část motivu důležitá pro negativ tmavší než okolí (hlava blesku nebo podobně), nastavte +2 až +4. Naopak (proti světlu) -2 až -4. Při normálním rozložení jasu pracujte bez korekce.
Dobře, snímky nemají ten poslední špetku vylepšení. Můžeš ale Wallner nastavit po 1/10 sekundy a u Variomatu způsobuje jedna číslice navíc nebo méně změnu hustoty o cca 5 %. S testovacími proužky tak můžeš s oběma přístroji dosáhnout i kvalitativně nejlepších výsledků.
Pozdrav Jürgen ;)
Stagirit
Mimochodem: Mám tu ještě starý přístroj Bäuerle BS 785 s měřicí sondou, bohužel bez návodu k použití. Nemá tu náhodou někdo stejný model nebo neví, kde bych mohl ten návod sehnat?
Společnost Bäuerle bohužel nemá žádné webové stránky.
Rolf70
Dobrý den, vážení účastníci fóra,
s dosavadními příspěvky mohu plně souhlasit. Je naprosto možné řídit expoziční čas bez časovače podle metronomu a vyvolávat zkušební proužky stejně jako před sedmdesáti lety pomocí černého kartonu, který se posouvá po kouskách.
Systém Splitgrade od firmy Heiland umožňuje s minimem laboratorních znalostí pořizovat technicky správně exponované zvětšeniny – pokud se vzdáte odtínování a dodatečné expozice pro zvýšení obrazového účinku.
Určitou pomocí mohou být levné laboratorní expozimetry, jako je JOBO-Komparator nebo podobné zařízení od Ilfordu. Jako seriózní nástroje ve fotolaboratoři však podle mého názoru přicházejí v úvahu pouze přístroje od FEM Kunze a Hauck/Kaiser, které umožňují spolehlivé bodové měření a výpočet průměru a umožňují cílené odmaskovávání a dodatečné osvětlení. S trochou štěstí lze taková zařízení v dobrém stavu sehnat na eBayi, a to za podstatně nižší cenu než u systému Splitgrade.
V jednom bodě mají ostatní účastníci fóra pravdu: Kdo usiluje o technicky i kompozičně přesvědčivé zvětšeniny, neobejde se navzdory veškerému měření bez zkušebních proužků.
