Gast
Při vykopávání svého vybavení do temné komory, o kterém jsem si myslel, že je už dávno ztracené, jsem – ó radosti – narazil na poklady, na které jsem úplně zapomněl, a to na několik částečně ještě neotevřených krabic s barytovým papírem Orwo (BN111 atd.).
No, pomyslel jsem si ve své již ne zcela mladistvé lehkomyslnosti, že by to možná ještě šlo, a udělal jsem několik zkušebních výtisků na několik listů z již otevřené krabice.
V zásadě to jde, nepříjemné je jen to, že ten papír dělá všechno možné, jen ne leží rovně pod mým zvětšovacím přístrojem. Ten materiál je částečně dost silně zakřivený, takže i řešení s přítlačnými deskami se jeví jako nepraktická. Pokus „vyrovnat“ ho přes hranu selhává, protože kvůli nutným poloměrům zakřivení se vrstva papíru zkroutí. Musel bych tedy exponovat přes silnou a těžkou skleněnou desku ...
Je v takovém případě něco proti tomu, abych papír před expozicí namočil a exponoval za mokra? Pak by totiž ležel na skleněné desce nádherně rovně a hladce ...
Gast
Ahoj, návštěvníku,
Radio Eriwan říká, že v zásadě ano (nic tomu nebrání).
Pokud jsi někdy slyšel o Emmermannovi, tam se dokonce papír namočený v vývojce přilepí na základní desku.
Já jsem to jednou zkusil a zdá se mi podstatné, abys dokázal setřít „stojatou“ vodu, aniž bys poškodil emulzi. Kapky nebo vodní film vedou k neostrým obrazům.
Pozdravy
Martin
Richard
Ahoj návštěvníku,
proč by to nemělo fungovat? ... a co máš ztratit? Mokrý materiál je prý méně citlivý, takže se nediv, pokud budeš potřebovat delší expoziční čas. Nevím, jestli je skleněná deska vhodným podkladem pro expozici. Dokážu si představit, že by se kvůli odrazům od koleček desky mohlo kolem papíru objevit trochu rozptýleného světla.
S pozdravem
Richard
Gast
Díky za rady.
Místo skleněné desky bych tedy měl použít něco voděodolného, stabilního a nereflexního; těžkou akrylovou desku nebo něco podobného.
Skleněnou desku jsem zmínil především kvůli dýhované základové desce mého zvětšovacího přístroje, která vlhkost vůbec nesnáší.
(A tím se zároveň „prozrazuji“ jako neuživatel expozičního rámu).
Problém s vodním filmem/kapkami by se dal možná vyřešit pomocí odpovídající měkké stírací lišty, ale to nezní zrovna jako ideální řešení. Uvidíme, jak citlivá bude vlhká emulze.
Znáte nějakou jinou možnost, jak pořádně vyhladit zvlněný/vyboulený neexponovaný barytový papír?
Gast
Ahoj.
Co by proti tlusté skleněné desce hovořilo? Dřív jsem zvětšoval jen takhle a žádné problémy jsem neměl. Desku seženete u sklenáře (říkat „za rohem“ už asi není úplně přesné, ale JEDEN se určitě ještě najde) za pár eur. Musí být bez škrábanců a o dost větší než příslušný formát papíru. Lepicí pásku nalepte vlevo a vpravo, abyste si vytvořili úchyt a nemuseli sahat příliš daleko do plochy, a můžete začít.
Díky tomu se nebudete potýkat s vodou, budete mít suché prsty (expoziční měřič to ocení) a rovný list.
S pozdravem
Ronald
cfb_de
Znáte nějaký jiný způsob, jak pořádně vyhladit zvlněný/tkaný neexponovaný barytový papír?
Ano.
Tohle:
A tím se zároveň „prozrazuji“ jako někdo, kdo nepoužívá expoziční rámečky
, a pořídím si Versamask. Není zrovna levný (stojí přibližně stejně jako průměrný maskovací rám od Dunco), je omezen na pevné formáty, ale každý papír s ním vyrovnáte a je to investice na celý život.
Jako stírací lištu bych použil pěkné a levné stírací lišty z obchodu s autopříslušenstvím. Stačí ty nejlevnější bezznačkové lišty a fungují docela dobře.
S pozdravem,
Franz
SamuliSchielke
Proti skleněné desce hovoří prostě drobné částečky prachu a nečistot, které se na její povrch dostanou během práce v temné komoře. Při první zvětšenině tam ještě nejsou, ale při druhé a dalších se už mohou objevit otisky prstů, prach a podobné věci, které na snímku rozhodně nechcete mít.
Versamask nebo maskovací rámeček je sice nesmírně praktický, ale není nezbytně nutný – existuje mnoho jednoduchých způsobů, jak udržet papír hladký, při nichž voda nehraje žádnou roli a nepotřebujete maskovací rámeček atd. Můj maskovací rámeček má rozměry pouze do 18x24, proto jsem byl u větších rozměrů nucen experimentovat. Našel jsem dvě použitelné metody.
1. Těžké kovové předměty. Než jsem měl maskovací rám, udržoval jsem papíry rovné pomocí vyřazených, černě natřených disketových mechanik. Funguje to však jen do určité velikosti. Momentálně plánuji, že si pro velké formáty nechám ve specializovaném obchodě nařezat čtyři 30, resp. 40 cm dlouhé bloky železa a pak je sám natřu na černo. To udrží každý papír pěkně rovný.
2. Mnohem jednodušší je papír jednoduše přilepit na základní desku. Dobře poslouží malířská maskovací páska, je však třeba dávat pozor, aby se při odstraňování lepidla nepoškodila emulze. Malířská maskovací páska při rychlém odtržení vydává nepatrné množství modrého světla, ale nikdy jsem na papíře nezaznamenal žádné stíny.
Přeji hodně zábavy při tvoření,
Samuli
cfb_de
Udržoval jsem své dokumenty v pořádku pomocí vyřazených disketových mechanik natřených na černo.
Zločinec! Možná ještě ze starých DECů/VAXů nebo Maců. Ať tě zabalí do hladkého fotografického papíru a hodí do moře.
S pozdravem,
Franz
SamuliSchielke
Neboj se, Františku, všechno je v pohodě. Doufám, že díky tomu bude můj rozsudek mírnější...
S.
