Gast
:( Podle informací, které mám k dispozici, se Polymax od ledna 2006 již nevyrábí.
Otázky.
- Je to pravda?
- Existují alternativy srovnatelné kvality?
- Jak dlouho lze fotografický papír skladovat za optimálních podmínek?
Děkuji
Bernd
cfb_de
Ahoj Bernde,
- Ano. Bylo to oznámeno už na začátku roku 2005.
- Ano. Od několika výrobců (dobře, dnes je jich o jednoho méně).
- To záleží na tom, o jaký papír jde. Papír MG v mrazáku by neměl být na několik let žádný problém, pevné gradace s kadmiem (díky EU mezitím zakázané) vydrží při pokojové teplotě >40 let, bez kadmia minimálně pět. Barevný fotografický papír se kazí podstatně rychleji, ten bych neuchovával déle než dva roky.
S pozdravem,
Franz
MirkoBoeddecker
Ahoj Bernde,
už několik měsíců to máme v katalogu pod názvem Polymax.....
Abyste si stihli udělat zásoby, pokud jste už začali nějakou sérii :(
Říkám to pořád dokola, ale nikdo mi nevěří: Ten papír je příííliš levný na to, aby na něm ještě někdo vydělal, kromě uživatele, který s každým balením dostane od Kodaku a prodejce prakticky deset eur zdarma.
Abych odpověděl na tvé otázky: V kvalitě, jakou má Kodak, pokud jde o stálost emulze a trvanlivost, už na tomto světě nebude nic srovnatelného.
Nikdo už nevyrábí takové množství a nikdo netestuje všechny suroviny tak dobře, jak to dělal Kodak.
To už prostě nejde. Nelze utratit 50 000 dolarů za testování a syntézu surovin (což podle dřívějších měřítek nebyla nijak neobvyklá částka) a pak vyrábět šarže o velikosti 10 000 m². Každý čtvereční metr pak stojí už jen na přípravu výroby 5 dolarů (to je přibližně to, co jste nyní zaplatili za hotový zabalený konečný produkt...), ale ještě jste nekoupili žádný nosič, žádný dusičnan stříbrný, žádnou želatinu a žádnou krabici. Nemluvě o zaplacení účtu za elektřinu, zaměstnancích a nájemném....
Co tedy přijde? Přijde krásný fotografický papír, s nímž lze pořizovat skvělé snímky, ale jeho kvalita bude mezi jednotlivými šaržemi stále více kolísat a častěji se stane, že se po roce již zašedne. To se bohužel zjistí vždy až po uplynutí roku.
Budete tedy muset stále více testovat sami a pracovat s čísly emulzí a méně s „názvy papírů“.
Heilanderovci budou asi muset čím dál častěji otáčet nastavovacím kolečkem a osvědčená nastavení z poslední šarže budou sloužit jen jako orientační hodnota pro další tisk na papíru z nové šarže.
A tím se dostáváme k tvé otázce skladovatelnosti. U papíru Kodak bych ještě uznal těch 5 let, které uvádí Franz. U všech ostatních už ne. Maximálně 2–3 roky.
Ale tak to bylo i dříve a vznikala při tom nádherná umělecká díla. Staré techniky se prostě vrací a dobrý fotograf je bude používat. Bude znovu používat prostředky proti závoji a bělidla. Nakonec pravděpodobně dosáhne dokonce lepších výsledků, protože se musí více soustředit, jen cesta bude opět o něco kamenitější než v 70., 80. a 90. letech.
S pozdravem,
Mirko
MirkoBoeddecker
Ten papír je mimochodem už vyřazen z nabídky. Kodak jen doprodává zásoby z poslední šarže.
Očekává se, že dodávky budou možné do začátku roku 2006, ale už teď zaznamenáváme značné potíže a zpoždění.
Ceny byly mimochodem zvýšeny kvůli vysoké poptávce a omezené zbývající nabídce.
V pondělí musíme provést úpravu.
V online katalogu jsou nové ceny již uvedeny.
Je to však jen kapka v moři – pár eur za balení, což je v procentech zanedbatelné.
Mirko
Gast
Co nás ještě čeká? Filmy, které lze zvětšit maximálně třikrát, barevné filmy s modrými stíny a žlutými světly (posun barevného tónu)?
Nedávno tu někdo říkal, že materiály jsou asi horší než v SSSR, a já tomu teď taky věřím.
Baví nás to vůbec ještě? Digitální fotoaparáty se nám přece vysmívají, abych to řekl na rovinu.
SamuliSchielke
No tak, nepřeháněj, host. I ten, kdo fotí digitálně, musí pokaždé znovu vyzkoušet nastavení, když se něco změní na fotoaparátu, monitoru nebo tiskárně. Jinak z toho taky nic dobrého nevzejde. S zvětšitelností filmů jsem nikdy neměl problém a ten, kdo zde na tomto fóru tvrdil, že materiály jsou horší než v SSSR, měl na mysli výrobce z bývalého SSSR, kterým se v současné době daří velmi špatně nebo vůbec. Je samozřejmě škoda, když se zmenšuje sortiment produktů a klesá konzistence emulze, ale upřímně řečeno, trh je prostě příliš malý pro všechny výrobce, kteří v současné době existují. Pokud někteří z nich ukončí výrobu a jiní zkrachují, nepovažuji to za tak špatné. To znamená, že zbývajícím výrobcům zůstane větší podíl na trhu, takže budou moci dosáhnout alespoň malého zisku a my budeme mít i v budoucnu film, papír a chemikálie. A když se podívám, jakou škálu chemikálií Wolfgang Moersch vyrábí v malém měřítku (dobře, papír a film samozřejmě nevyrábí), upřímně řečeno si nedělám velké starosti.
RomanJRohleder
Samuli,
>a když se podívám, jakou škálu chemikálií Wolfgang Moersch vyrábí v >malosériové produkci (dobře, papír a film samozřejmě nevyrábí), upřímně řečeno si >s tím nedělám velké starosti.
Přehlížíš tu něco zásadního – tady nejde o bílé víno z Mosely.
Wolfgang M. nemá ve sklepě žádnou plnicí linku, zadává zakázky třetím stranám, aby podle jeho receptury připravily vývojku, ustalovač, toner nebo heřmánkový čaj a plnily je do lahví/sáčků.
To vyžaduje určité investice, základní vybavení, aby byly splněny technické (čistota surovin, vody, vážní, míchací a plnicí zařízení...), personální požadavky a také předpisy o bezpečnosti práce (zdá se, že Foma musela z tohoto důvodu nedávno zastavit balení prášků).
Touto třetí stranou může být například Calbe, Agfa ve Vaihingenu nebo Fuji-Hunt – všechny tyto společnosti pracují v takových dávkových procesech i na zakázku. A tu a tam má někdo, nejen v oblasti fotografie, ale i v medicíně nebo obecně v chemickém průmyslu, potřebu outsourcovat kapacity.
Tento postup je možný pouze proto, že někdo poptává základní potřebu, a to většinou velká mateřská společnost s odpovídajícím objemem výroby a distribucí.
Zjednodušeně řečeno: Pro Wolfganga M., Mirka B. nebo pana S. bude bez poptávky velkých společností velmi těžké na trhu obstát.
S pozdravem,
Roman
PhilippReichmuth
Ahoj Romane,
>a když se podívám, jakou škálu chemikálií Wolfgang Moersch vyrábí v
>malosériové produkci (dobře, papír a film samozřejmě nevyrábí),
>upřímně řečeno si nedělám velké starosti.
Wolfgang M. nemá ve sklepě žádnou plnicí linku, zadává zakázky třetím stranám, aby podle jeho receptury připravily vývojku, ustalovač, toner nebo heřmánkový čaj a naplnily je do lahví/sáčků.
Nechat si namíchat a naplnit se ale vyplatí až od určitého množství kusů, čehož se u černobílé chemie dá dosáhnout asi jen u několika výjimečných produktů. Pod touto hranicí už člověk prostě vypadne. Je to časově náročné, a tím pádem dražší, ale funguje to a také se to praktikuje.
Tak je to ve většině odvětví – pro malé série existuje prostě nějaká kritická hranice, pod kterou je žádoucí si to vyrobit sám. U černobílé chemie à la Wolfgang Moersch to asi ještě relativně dobře funguje v domácím sklepě; u strojírenství nebo mikroelektroniky by to bylo podstatně obtížnější. Pokud je však trh ochoten zaplatit odpovídající ceny, může se to přesto vyplatit a trh se obohatí o zajímavé produkty. Viděl bych to pozitivně.
MirkoBoeddecker
Mluvil jsem samozřejmě pouze o černobílém papíru Polymax.
U barevných filmů a fotografických papírů platí jiné podmínky.
V této oblasti se stále vyrábí miliony metrů čtverečních. Nejde o žádnou okrajovou záležitost.
Georg mou odpověď špatně pochopil.
Není to tak, že by se kvalita analogových snímků zhoršila a nemohla už konkurovat digitálu – možná se dokonce zlepší – jen cesta k tomu bude o něco řemeslnější a kamenitější než dříve.
Ale ti, kteří to mají rádi pohodlné, budou z „pohodlí“ stejně následovat volání pixelových stříkaček.
Mluvíme tu přece o produktu, který je mezi černobílými produkty stále tím „nejmasovějším“ vůbec.
A ten teď schytal.
Který seriózní umělec si zvětšuje své výstavní tisky na papír Polymax PE?
Byl to pracovní kůň pro střední nároky na výsledný obraz, jako jsou svatební fotografie, reportáže, reklama atd.
Rychlý, standardizovaný, stejné výsledky, nekomplikovaný, šetřící náklady na práci.
Zároveň se na trh dostává řada nových speciálních chemikálií, speciálních papírů a speciálních filmů, které se již vyrábějí za nových podmínek malých sérií (např. ADOX, Rollei, Moersch atd.). Šarže se sice liší, ale výsledek není o nic horší.
Prostě je třeba trochu více testovat než dříve, než se do toho pustíte.
To však také prohlubuje zaujetí pro danou věc a podněcuje kreativitu.
Nevěřím, že by tím vznikaly kvalitativně horší analogové snímky – spíše lepší, protože při experimentování nacházíme nové kreativní možnosti vyjádření, které superstabilní standardní produkty velkopromyšlenku vždy „odkouzlily“.
V současné době dochází na trhu ke změnám a my i průmysl se přizpůsobujeme.
FOTOIMPEX se od samého začátku spoléhal méně na masové výrobce a více na menší hráče na trhu.
Všichni jsou stále tady s plným sortimentem.
Věříme, že budoucnost na novém, změněném trhu patří nám a našim partnerům.
Někteří v současné době vidí vše poněkud pesimisticky na pozadí krachu společnosti Agfa.
Agfa nezkrachovala proto, že by již neexistovala poptávka po jejích produktech, ale kvůli špatnému řízení v oblasti kalkulace nákladů a controllingu.
Vážně věřili, že mohou nabízet barevné filmy za 65 centů v milionových počtech tak, aby pokryli náklady.
Přitom se daly spočítat na prstech jedné ruky náklady na kazetu, krabičku, plastový obal, nosič a dusičnan stříbrný. A pak tu bylo ještě 1800 zaměstnanců, kteří také chtěli na konci měsíce dostat své peníze.
Nějak to nesedělo a po 6 měsících nikdo celé týdny nevěděl, proč vlastně zmizelo 270 milionů.
To je ale něco! Prostě pryč! Zvláštní, zvláštní......Věci se stávají.....
Uvidíme. V současné době se za zády vyjednává, až se to zvrtne, a v poslední době se jedna firma obzvláště zasazovala o Agfu. Bylo by přece možné začít odzadu a na strojích, které tam stejně stojí, s malým týmem začít znovu v lukrativnějších nikách na malém stupni.
Pokud jste ochotni platit o 30 % více než nyní, může filmová továrna přežít.
Přibližně na úrovni Ilfordu plus běžná inflace a 5 % navíc ročně.
S cenovou úrovní ADOXu a Fomy to vydrží už jen pár týdnů nebo měsíců.
S pozdravem,
Mirko
PS: Prodeje Agfy také zveřejním v novém vlákně.
skahde
Wolfgang M. nemá ve sklepě žádnou plnicí linku, zadává zakázky třetím stranám, aby podle jeho receptury namíchaly vývojku, ustalovač, toner nebo heřmánkový čaj a naplnily je do lahví či sáčků.
Podle WM jeho práškové chemikálie již míchal i výrobce pracích prostředků za rohem (jiní dodavatelé však byli nakonec příjemnější). K tomu nejsou potřeba žádní specialisté z fotografického odvětví, takže se můžeme uklidnit.
S pozdravem
Stefan
