Gast
Dobrý den,
možná má někdo z vás nějaký nápad. Jde o zesílení nevýrazného negativního filmu.
(35mm kinofilm)
V zásadě hledám přesný opak Farmerova zeslabovače.
Negativní film je starý unikát a všechny testy kopírování na různé
materiály nepřinesly uspokojivé výsledky.
Pokud s tím už někdo má zkušenosti, byl bych vděčný za
jakýkoli nápad. V zásadě hledám recept nebo řešení, s nímž
by se pak dalo naplnit zvlhčovací zařízení.
zdravím
ernest
Urnes
Ahoj Erneste,
já bych se podíval na Selentoner. S tónováním filmů sice nemám moc zkušeností, ale u papírových kopií zvyšuje kontrast. Možná by to stálo za vyzkoušení.
S pozdravem Sven.
uworischki
Možná bych to zkusil s měděným zesilovačem; pokud vím, Impex má ještě zbytky ORWO (A605) za 75 centů v krabici s výprodejem...
MirkoBoeddecker
To je pravda, máme.
Ještě to funguje?
Zkusil jsi to někdy?
S pozdravem,
Mirko
Pokud vím, jediné, co opravdu funguje, jsou uranové zesilovače.
ale pravděpodobně se vystavuji trestnímu stíhání tím, že to tady jen zmiňuji.
v tomto ohledu se *hned* distancuji od svého výše uvedeného tvrzení :rolleyes:
Urnes
No, já bych mohl přispět receptem na Urantoner. :rolleyes:
S pozdravem Sven.
Gast
Erneste,
vyzkoušel jsi už všechny způsoby kopírování, jako třeba velmi tvrdý kopírovací materiál nebo reprodukci v temném poli?
Pokud ne, tak nejprve: myslíš opravdu 35mm film a ne kinofilm, takže je pak třeba počítat s odchylkami v řádu několika metrů až kilometrů?
To by nebylo bez problémů, protože se obvykle pracuje alespoň s chromovým zesilovačem podle oka.
Abych to zkrátil, v obchodu se prodává, jak již bylo zmíněno, měděný zesilovač Calbe, ale protože v západním Německu byl dříve běžný chromový zesilovač, dovolím si prostě předpokládat, že se kvůli úspoře deviz uchýlili k mědi z Mansfeldu.
A že to nakonec není Agfacolor, tak je to úplně normální.
Právě jsem sáhl po Kisselbachovi a podíval se, co tam píše.
Cituji doslova:
Zesilovač
Velmi doporučujeme, zejména pro negativy malého formátu, zesílení barvami na bázi kyseliny, v obchodě známé pod názvem „Fesachrom-Verstärker“.
Nejprve se negativy vybělí v roztoku.
V následné barvicí lázni se barviva usazují podle přítomných sloučenin stříbra.
Stojí za to negativy před ošetřením ještě jednou 10 minut namočit do vody, aby první lázeň nepůsobila slaběji.
Chromový zesilovač
Roztok A
Voda 200 ml
Dichromát draselný 10 g
Roztok B
Roztok kyseliny chlorovodíkové 1:10
(hustota kyseliny chlorovodíkové 1,16)
Smíchejte:
Roztok A 40 ml
Roztok B 5 ml
Voda 180 ml
V této lázni se negativy vybělí, poté se opláchnou a následně se vyvolají v běžném pozitivním vývojku.
Na závěr se normálně opláchnou.
Stříbrný zesilovač (Agfa 600)
Roztok A
Voda 1 l
Hydrochinon 3 g
Kyselina citronová 3 g
Roztok B
Voda 100 ml
Dusičnan stříbrný 5 g
Pro použití smíchejte 100 ml roztoku A s 10 ml roztoku B.
Směs není trvanlivá.
Negativ se po zesílení krátce opláchne a následně se dvě minuty ošetří v čerstvém kyselém ustalovači.
Na závěr dobře opláchněte vodou.
Nebo tonujte, a to přímým sírovým tonováním, ale to je známé, nebo se to dá snadno najít na internetu, jsem příliš líný, abych to sem ještě vypisoval.
Hodně štěstí
Roland
PS: Ještě jednou v duchu padesátých let, ale formulováno výhradně mnou, jak si dovoluji poznamenat.
Doporučuji vám však vzít v úvahu, že takový zásah do negativu nemusí nutně dopadnout dobře, ba dokonce může vést k úplnému zničení negativů.
Uživatelům se proto dále doporučuje, aby si to nejprve vyzkoušeli na méně důležitém, možná speciálně pro tento účel vyrobeném negativu.
cfb_de
Na uranové přísady můžete rovnou zapomenout (stejně jako na měď, chrom a další zesilovače, které podle mého názoru slouží jen k uklidnění svědomí: kde nic není, tam se nic vykouzlit nedá), protože posledních 25 g dusičnanu uranylu, které jsou v Evropě volně k dostání, mám u sebe :-)
Teď se tahle věc dá sehnat jen za asi dvacet pět centimetrů vyplněných/schválených/ověřených papírů naskládaných do vysoké hromady.
S pozdravem,
Franz
Gast
Franzi,
právě jsem si přečetl tvůj příspěvek, chtěl jsem to taky napsat do svého, ale pak jsem na to zapomněl.
Kromě toho, že pochybuji, zda má autor ještě zájem, „vybledlé“ může znamenat i „nedovyvolané“, a v takovém případě by se s tím podle filmu a vývojky dalo ještě něco udělat.
Roland
cfb_de
Ahoj Rolande,
Teď to budeš muset vzít za všechny ostatní na sebe.
Pokud jsou negativy „nedovyvolané“, měly by být už zafixované. Lze tedy jen doufat, že jsou alespoň správně vystaveny expozici, aby se dalo ještě něco zachránit pomocí kopírovacího materiálu s variabilním kontrastem (existuje vůbec pro filmy?).
„Zesílit“ lze maximálně hustotu viditelnou lidským okem. Tam, kde předtím nebyl stín, ale ani poté žádný nebude. Bez ohledu na chrom, měď, stříbro, uran a další kouzelná prostředka minulých časů.
Všechny ty úžasné věci našich předků totiž neslouží jako „zesilovače“, ale pouze jako „tonery“. [Moderně: „staining developer“]
Tehdy se „zesilovalo“, aby se dosáhlo přijatelných časů kopírování ze skleněné desky. Elektronické hodiny s desetinnými sekundami a měřením ještě nebyly vynalezeny.
Tehdy se „zesilovalo“, aby se do negativu dostalo celkově větší hustota (viz příliš měkký vývoj) nebo větší kontrast (pozn.: tehdy neměli papíry MG, zónový systém nebyl vynalezen a často byly papíry pro vyvolání nanejvýš „měkké“).
Nikdy* se však „zesilovalo“ za účelem získání kresby ve stínech, kde předtím byl pouze holý filmový podklad. To nejde a naši předkové nebyli tak hloupí, aby to požadovali. A už vůbec nebyli tak hloupí, aby celý kinofilm podrobili takovému zacházení (které znamená nenávratnou ztrátu originálu!).
Tehdy to prostě kopírovali dvakrát, třikrát, dokud to nemělo maximální černou, ale za to už žádné stíny. Ať si OP někdy v kině Metropolis prohlédne rekonstruovanou verzi.
Tam se dá pěkně vidět, jak se pracovalo. Při analogovém recyklování staré filmové role zmizely při druhém kopírování stíny, při zpracování pro digitální kino pak selhaly světla. Tato kinematografická rekonstrukce je literárně-vědecká a každý večer se v Německu promítá v nějakém „kulturním kině“ jako „rekonstruovaný originál“.
Ani ta nejšílenější chemie není schopna z „ničeho“ vytvořit „něco úžasného“. To dokáže jen mystika, ta však nemá nic společného s fotografií založenou na přírodních vědách. My nevyvoláváme hady, my provádíme expozici halogenidy stříbra.
S pozdravem,
Franz
Gast
Ahoj všichni,
už teď moc děkuji za všechny odpovědi. Dnes jsem se teprve vrátil do práce, takže
teprve teď mám čas odpovědět.
Jedná se o unikátní 35mm film, nosičem je triacetát celulózy a jde o černobílý materiál.
Zkusili jsme již následující: přehrání na zvukový materiál, tedy materiál s velmi vysokým kontrastem
. Ani vyrovnání pomocí nastavení osvětlení nepřineslo dobré výsledky.
Ještě jsem zapomněl na jednu poznámku. Snímek musí být bohužel správně zlikvidován v souladu s místními předpisy o ochraně vod
resp. možnostmi likvidace. (Jedná se zde o státní podnik)
Tento postup s uranem bohužel nepřipadá v úvahu, již byl zde vyzkoušen a kvůli předpisům
je téměř nemožné jej použít.
Zdravím a děkuji za pomoc
ernest
Gast
Ahoj Franti,
odpovím ti rovnou i tady:
Problémem není to, že bychom museli vykouzlit detaily z klobouku.
Materiál má detaily, jen jsou extrémně málo kontrastní.
Zvukový materiál (velmi tvrdý materiál), se kterým jsme zkoušeli přepis,
je však příliš citlivý na to, aby přesně zachytil odstíny šedé, takže dochází k chybám v hustotě.
A ne, pro kinofilm neexistuje žádný filmový materiál pro změnu kontrastu.
Než materiál podrobíme nějakému procesu, je samozřejmě
nejprve otestován na zkušebních rolích nebo na jedné scéně, jinak bychom pravděpodobně
už neměli žádné unikáty.
Myslím si tedy, že tónování by byl správný přístup, protože by se tak dalo z materiálu vytěžit vyšší denzitu bez
přepisování – a to vždy znamená ztrátu informací, tedy v konečném důsledku ztrátu detailů.
S pozdravem
ernest
Gast
Erneste,
nejjednodušší je vzít běžný kinepozitivní materiál a vyvolávat ho déle, až ztvrdne.
S Kodakem to ale asi nevyjde, ten je příliš spolehlivý, spíš něco z východu, třeba Filmotec, Foma, Tasma nebo Svema.
Roland
