manvg
Ahoj,
mohl by mi někdo poradit s dobami vyvolávání filmu efke R 50 (nebo také KB 50) v roztoku MZB od firmy Moersch?
S pozdravem
Manfred
Gast
50 ASA
A 1:45 45 s naklonění B 15 min, při 2., 4. a 6. minutě 2x naklonění, poté klid
32 ASA
A 2:15 60 s naklonění – klid B 9 min, do 6. minuty 1x naklonění, poté klid
WolfgangMoersch
50 ASA
A 1:45? 45 sekund naklonění? B 15 minut, ve 2., 4. a 6. minutě 2x naklonění, poté nehybnost
32 ASA
A 2:15? 60 sekund naklonění – nehybnost? B 9 minut, do 6. minuty 1x naklonění, poté nehybnost
Omlouvám se – to jsem byl já.
wm
Gast
Dobrý den,
rád bych se hned připojil s dalším dotazem:
Oba fermentační přístroje mají poměrně krátkou dobu zpracování. Jak je to s reprodukovatelností výsledků?
S pozdravem, CP
WolfgangMoersch
Právě z tohoto důvodu není tento film uveden v seznamu. Výsledky jsou reprodukovatelné pouze tehdy, je-li přesně dodržena doba působení v roztoku A.
U filmů Efke postupuji sám jinak, avšak odlišné doporučení pro použití (ředění, teplota, míchání) jsou uživateli vnímána se skepsí.
Tyto filmy ADOX jsou jiné, vždycky byly. Ne bezdůvodně byl pro tyto filmy před desítkami let vytvořen speciální vývojka, která ostatně stále existuje. Neofin Blau je stále dobrý, A49 možná ještě lepší, přinejmenším je nepřekonatelný v poměru cena/výkon.
U ADOX/Efke 50 ignoruji, stejně jako u každé jiné kombinace filmu a vývojky, standard ISO. Hustota 0,10 jako „speedpoint“ je pro mě příliš nízká, chci detaily ve stínech. S nastavením expozimetru na ISO 40/17 dosahuji s MZB 0,12 – 0,13 v zóně I, zóny II a III se neprojevují tak výrazně jako při ISO 50/18, a tím se opět vracíme k citlivosti z dob dávno minulých, kdy se tento film jmenoval KB17.
Moje doporučení pro MZB:
Expozice s 40 ASA
Základní roztoky A a B (oba použitelné dvakrát) při 20 °C
A 4:30 min, 30 s promíchání, poté 2x za minutu
B 4:00 min, 2x promíchání po nalití, poté 2x za minutu
Gast
Ahoj,
nejprve bych ti chtěl upřímně poděkovat za rychlou odpověď!
Musím upřímně říct, že s různými ředěními bych neměl ani ty nejmenší problémy, ani s různými teplotami – naopak. V jiném vlákně jsem se už jednou ptal na Emofin od Tetenalu. Chtěl bych filmy vyvolávat přímo v Turecku a při tamních letních teplotách bych velmi rychle dosáhl tak krátkých dob vyvolávání, že by mi připadalo jako loterie doufat v správně vyvolané filmy.
Pokud to MZB dokáže, budu příjemně překvapen a mohl by se tím stát mnou používanou vývojkou první volby. Říká se také, že vyvolává lepší ostrost než Emofin. Dosud mám zkušenosti téměř výhradně s RODINALem, ale chtěl jsem teď vyzkoušet i Tannol nebo Pyrogallol kvůli jejich schopnosti maskovat světla. U RODINALu se mi líbí ostrost, kterou lze označit téměř za technickou a která je výhodou zejména v architektonické fotografii.
Zároveň však často bojuji s enormním kontrastním rozsahem a teprve nedávno jsem zkazil několik snímků na Pan F při fotografování interiérů s okenními zónami. Snímky jsem nyní zopakoval s ještě delší expozicí a enormně zředěným RODINALem (1:150). Vyšlo to, ale jde také o částečné kontrasty a ne jen o celkový kontrast, a tak budu v temné komoře muset zase pořádně odstínovat a dodatečně osvětlovat, i když zdaleka ne tak extrémně jako při prvním pokusu. Tyto snímky se totiž i přes veškerou snahu jen velmi těžko přenesly na papír.
Pozdrav CP
WolfgangMoersch
Ahoj CP,
>Musím upřímně říct, že s různými ředěními bych neměl ani ty nejmenší problémy, ani s >různými teplotami – naopak. V jiném vlákně jsem se už jednou ptal na Emofin od Tetenalu. Chtěl bych filmy vyvolávat >na místě v Turecku a při teplotách, které tam v létě panují, bych velmi rychle dosáhl tak krátké doby vyvolávání, >že by mi připadalo jako loterie doufat v správně vyvolané filmy.
Pro MZB jsem standardně nastavil teplotu zpracování na 24 °C, protože v létě je často oříšek ochladit ho na 20 °C. Pochopení pro to bylo omezené.
>Pokud toho MZB dokáže dosáhnout, budu příjemně překvapen a mohl by se tím stát mým preferovaným vývojkem. Říká se totiž >také, že vyvolává lepší ostrost než Emofin. Dosud mám zkušenosti téměř výhradně s RODINALem, ale teď jsem chtěl vyzkoušet také Tannol, resp. >Pyrogallol kvůli jejich schopnosti maskovat světla. U RODINALU se mi líbí ostrost, kterou lze označit téměř za technickou a která je výhodou zejména v architektonické fotografii.
Jak Pyro, tak Tanol by pro architekturu jistě byly dobrou volbou – pokud je ztráta citlivosti přijatelná. Oba vývojky jsou jistě stejně ostré jako RODINAL.
>Zároveň však často bojuji s enormním kontrastním rozsahem a teprve nedávno jsem zkazil několik snímků na Pan F při >fotografování interiérů s okenními zónami. Snímky jsem nyní zopakoval s ještě delší expozicí a enormně zředěným RODINALem (1:150). Vyšlo to, ale jde také o dílčí kontrasty a ne jen o celkový kontrast, a tak budu v temné komoře muset zase pořádně odstínovat a dodatečně osvětlovat, i když zdaleka ne tak extrémně jako při prvním pokusu. Tyto snímky se totiž i při velkém úsilí jen velmi těžko přenesly na papír.
Nechci vám do výběru filmu nic vnucovat, jen upozorňuji, že právě filmy s nízkou citlivostí mají tendenci být „strmé“. Vzhledem k vysokým kontrastním rozsahům (které se v Turecku občas vyskytují) by film se střední citlivostí mohl být lepší volbou. Pyro a Tanol vykreslují tak ostrý obraz, že není nutně nutné kvůli ostrosti upouštět od rychlosti.
Ať už jakkoli, při 24 °C klesají časy MZB ze 4 na necelé 3 minuty.
Při velmi vysokých kontrastech lze celou křivku zploštit zkrácením doby B, jenže pak se opět dostaneme k časům, které budou kritické.
Při postupu podle zón by byly vhodnější Tanol nebo Pyro.
Ideální by bylo použít techniku SLIMT, jejíž výhodou by bylo, že by bylo možné zpracovat všechny filmy (bez ohledu na to, s jakým kontrastním poměrem byly pořízeny – po předúpravě) společně (s jednou dobou vyvolávání!). Takto lze zvládnout i ty nejvyšší kontrasty, aniž by došlo ke zúžení stínů.
Může to znít podivně, ale funguje to.
S pozdravem
wm
Gast
Dobrý den, pane Moersch,
děkuji za Vaši opět tak rychlou odpověď.
Ještě jedna otázka: - Co se rozumí pod pojmem SLIMT-technika? Slyším tento pojem poprvé.
Pracuji vlastně už jen se středním a velkým formátem, takže by bylo možné provést přizpůsobený vývoj. Nicméně se zdráhám zkoušet zónový systém. Používám jakýsi zjednodušený zónový systém, který mi kdysi vysvětlila jedna zkušená starší fotografka. Při normálním kontrastu (v Z-systému N) je citlivost mého filmu o jeden stupeň nižší než udává výrobce; čím vyšší je kontrast, tím více snižuji citlivost filmu a dobu vyvolávání (při nízkém kontrastu platí totéž). Většinou to pak funguje tak, že mohu zvětšit gradaci blízko normálu/speciálu. O svém nedávném přešlapu jsem již psal.
Pan F rozhodně nebyla správná volba, měl jsem si předem prohlédnout křivku v datovém listu! Prostě jsem chtěl zkusit něco nového, jinak vždy fotím na APX 100, který jako PF už laskavě není k dispozici – kromě toho v mé ledničce! Tak či onak mi ale asi dříve či později nezbude nic jiného, než přejít na FP4, a to i ve formátu RF. Nechci pracovat se dvěma různými filmy jako standardním materiálem a s plochokrystalovými filmy jsem si nikdy neporadil, musím ale také přiznat, že jsem si s nimi moc námahy nedal, bylo to maximálně 10 T-Max 120 a 3 nebo 4 Delty.
Ještě jedna otázka: - Co se rozumí pod pojmem SLIMT-technika?
S pozdravem CP
WolfgangMoersch
Ahoj CP,
neboj se – před vyvoláním se provádí bělení! Ale jen ve velmi slabém bělidle.
Není třeba provádět složité testování, pro FP4 a Tanol jsou k dispozici údaje, s APX by to mělo fungovat také.
Protože se u N-1,2,3 provádí předmáchání, bělení a máchání, je třeba dobu N samozřejmě určit i s předmácháním (tedy o něco delší než normální doba bez vody před vývojkou). Další testování není nutné, zjednodušený systém lze zachovat. Místo zkrácení doby vyvolávání u N-(1,2,3) se filmy předem ošetří v různě zředěném bělidle (po krátkém předmáchání, aby bělidlo mohlo rovnoměrně působit), poté se roztok vypláchne (u slabého roztoku stačí 1 minuta) a filmy se dočasně uloží do jiné nádoby, dokud nejsou hotové i všechny filmy s odlišným kontrastem. Poté (pro jistotu) znovu doplním sběrnou nádobu vodou a všechny filmy, ať už N, nebo N-1 až N-4, se vyvolají společně s časem stanoveným pro N. Filmy N+ se musí vyvolávat jako dosud jednotlivě s odpovídajícím prodloužením času.
V ideálním případě se pak všechny negativy N a N- vejdou na G2 bez převrácení, takže je tu ještě místo pro menší chyby v měření. Stíny jsou čistě diferencované, světla (stříbrná hustota) klesají, aniž by se přepálené partie rozmazaly, protože tam je ještě (proporcionální vedlejší hustota) – skvrna.
To může znít riskantně, ale alespoň do N-3 se mi ještě nic nepřipálilo. N-4 jsem měl zatím jednou, dopadlo to dobře.
Moje zkušenosti se však omezují na FP4, Tri-X a Tmax400 v Tanolu.
Zdravím
wm
Gast
Dobrý den, pane Moersch,
moc děkuji za informace. Hned na úvod přiznám, že mě trochu vyděsilo, že bych měl vybělovat nevyvolané negativy, ale vyzkouším to:
Jaký bělící prostředek a jakou koncentraci je nejlepší použít? Byl byste tak laskav a poskytl mi příslušné údaje, tedy i doby vyvolávání (v tomto případě pro FP4)? Mnozí se při žádosti o uvedení dob vyvolávání krčí: podle mého názoru neprávem, jsou totiž dobrým prvním vodítkem. Je jasné, že se přesto nelze vyhnout vlastnímu zaučení.
Na fóru Großformatforum (www.grossformatfotografie.de) – pokud ho proti očekávání ještě neznáte, klidně se tam podívejte, mohlo by vás to také zajímat – kde se obvykle pohybuji, mi bylo řečeno, že při zvětšování filmů vyvolaných v pyrogallolu a tanolu na papír s proměnlivým kontrastem působí „stain“ jako částečný filtr ve světlech. Můžete mi o tomto způsobu působení sdělit ještě něco dalšího? Světla se totiž zdají být měkčí.
Jaký je vlastně hlavní rozdíl mezi tanolem a pyrogallolem? – V účinku, ne v chemickém složení. Pyrogallol totiž není tak jedovatý, jak se často uvádí, samozřejmě za předpokladu dodržení příslušných bezpečnostních opatření. Jako hlavní nevýhodu pyrogallolu mi na fóru GF sdělili, že navzdory velmi dlouhé trvanlivosti koncentrátu při delším vyvolávání v pracovním ředění film často ještě není „hotový“, zatímco pyrogallol již ano.
RODINAL je vždy prezentován jako nejdéle používaná vývojka: Domnívám se, že to nelze nechat tak: Pyrogallol se používal již dříve. Je však zajímavé, že tak krásně ladí s moderním kontrastním papírem. Ten však není zase tak nový – patent byl podle mých informací udělen již ve 30. letech; na jeho uvedení na trh si však ještě docela dobře vzpomínám.
Mnoho pozdravů a ještě jednou srdečné díky!
CP
CPD
Možná bych se v budoucnu měl raději přihlásit. Vůbec totiž nevím, kdo má být „pro“!
S pozdravem, CP
WolfgangMoersch
Bělidlo: Základní roztok!
Do 100 ml vody 1 g hexacyanoferátu draselného (III) a 0,33 g bromidu draselného
Kdo se nechce s přípravou zdržovat, může si bělidlo objednat u mě.
N-1 5 ml na 1 litr vody (+1/3 clony)
N-2 8 ml na 1 litr vody (+2/3 clony)
N-3 11 ml na 1 litr vody (+1 clona)
N-4 14,5 ml na 1 litr vody (+1 1/3 clony)
1. Vodní lázeň po dobu jedné minuty, neustále míchat
2. Bělidlo po dobu čtyř minut, čtyři převrácení každých 30 sekund
3. Vodní lázeň po dobu jedné minuty, neustále míchat
4. Vývojka s časem N (stanoveným s předlázní ve vodě po dobu cca 5 minut)
Doba vyvolávání pro svitkový film FP4 při předehřátí na 22 °C v Tanolu (5+5+500 ml) je 16 minut, při 24 °C těsně přes 13 minut.
Bohužel nemohu poskytnout údaje pro PMK, protože od té doby, co mám Tanol, s Pyrem už nepracuji.
Ok, v čem je rozdíl?
Pyrogallol je jedovatý. Pokud znáte nebezpečí, umíte s ním zacházet. Nemám žádný problém s prací s Pyro. Měl bych problém s tím, abych Pyro vývojku prodával široké veřejnosti, protože jsem zjistil, že varovné upozornění na hotových vývojkách často zůstávají bez povšimnutí.
Zbarvení
je u pyronegativů intenzivnější než u tanolnegativů. U pyra je barva zelená až žlutozelená, u tanolu spíše červenohnědá až zelenohnědá.
Ačkoli se zbarvení u obou vývojek zvyšuje úměrně s hustotou stříbra, u pyra se již v základním roztoku a mlze tvoří barva, takže hustota závoje je vyšší než u tanolu. Prostřednictvím závoje provádíme expozici, takže Pyro má nevýhodu pouze při slabém zvětšovacím světle a vysokém zvětšovacím poměru. Rozdíly v expozičním čase jsou velmi zřetelné pouze u platinových tisků, kde Tanol negativy potřebují 10 minut, zatímco Pyro asi 30 minut.
Trvanlivost
pracovního roztoku PMK je skutečně nízká. Při N+ vyvolávkách je (normální) roztok již po polovině doby vyvolávání silně oxidován. Zejména při silném míchání s malým množstvím roztoku v rotačním zařízení se roztok příliš rychle kazí. Pyro je však již vhodné pro rotační zařízení, Tanol nikoli (alespoň ne při stejné citlivosti). Dříve jsem v rotačním systému po uplynutí poloviny doby vyměnil spotřebovaný roztok za čerstvý. Domnívám se, že chyba spočívá v doporučení přidat EDTA. To je naprostý nesmysl, protože se zvyšuje hodnota pH a tím i rychlost oxidace. Jinak je tomu u varianty Haralda Lebana, kde přidáním kyseliny askorbinové klesá hodnota pH – roztok zůstává aktivní déle.
I přes výrazně vyšší hodnotu pH zůstává Tanol aktivní až hodinu, ale nižší náchylnost k oxidaci má za následek, že barvení není tak výrazně výrazné, zato ale sedí tam, kde ho potřebujeme.
Obě formy barvení nelze měřit pomocí černobílého denzitometru, při měření horních zón je tedy třeba vzít v úvahu, že barvivo „přidává“ ještě účinnou hustotu!
U „modro-citlivých“ pevných gradací je tedy G2 správná volba, i když by rozsah kontrastu (hustoty stříbra) spíše vyžadoval G3. U multigradových papírů závisí účinek barviva na použitém filmu. U filmů Kodak má barva (tanolu) mírně načervenalý nádech, u Ilfordu spíše zeleno-hnědý. Zelená a žlutá jsou filtrační barvy pro měkkost, barvivo nevede ke zšednutí světel, v případě potřeby lze filtrovat o něco tvrději. Výhoda u vysokých hustot spočívá jednak ve zmenšení zrna díky menším shlukům zrn a jednak v maskování mezer vedlejší hustotou barviva, u tanolu stejně jako u pyra.
Při zpracování konvenčně vyvolaných negativů se občas vyskytují problémy při dodatečném osvětlení světlých zón; je-li (stříbrná) hustota vysoká, je velmi obtížné z nich vydolovat kresbu.
Jak u pyro-, tak u tanolových negativů jsou částečné zásahy spojeny s menším úsilím při stejném (nebo lepším) výsledku. Mají-li být například ztmaveny velké plochy homogenní hustoty (nebe), provádí se to nejlépe bílým světlem; mají-li být v jasných zónách vyvedeny struktury (ještě rozeznatelné v negativu), je třeba dodatečně osvětlit magentou (to je u bezbarvých negativů také správný postup).
Za předpokladu, že kalibrace je víceméně správná, lze negativy typu Stain obvykle bez potíží přenést na papír.
S pozdravem wm
Gast
Dobrý den, pane Moersch,
moc děkuji za dosavadní informace.
Brzy se do toho pustím, ale kvůli práci se k tomu momentálně moc nedostávám.
S pozdravem CP
manvg
Dobrý den, pane Moersch,
moc děkuji za zjištění údajů o vyvolání pro kombinaci efke R 50 v MZB.
Nyní mám k dispozici první vyvolané filmy a jak jinak, výsledky jsou opět skvělé!
Zejména verze s krátkým vyvoláním v A a dlouhým vyvoláním v B s dlouhou expozicí zdá se ještě více vylepšuje již tak dobré stupňování šedých tónů u efke.
To jde prostě jen s MZB!
S pozdravem z Porýní
Manfred Vogel
manvg
Ahoj,
nejprve bych ti chtěl upřímně poděkovat za rychlou odpověď!
Musím upřímně říct, že s různými ředěními bych neměl ani ty nejmenší problémy, ani s různými teplotami – naopak. V jiném vlákně jsem se už jednou ptal na Tetenal Emofin. Chtěl bych filmy vyvolávat přímo v Turecku a při tamních letních teplotách bych velmi rychle dosáhl tak krátkých dob vyvolávání, že by mi připadalo jako loterie doufat v správně vyvolané filmy.
Pokud to MZB dokáže, budu příjemně překvapen a mohl by se tím stát mým prostředkem pro vývoj první volby. Říká se totiž, že vyvolává lepší ostrost než Emofin. Dosud mám zkušenosti téměř výhradně s RODINALem, ale teď jsem chtěl vyzkoušet i Tannol nebo Pyrogallol kvůli jejich schopnosti maskovat světla. U RODINALu se mi líbí ostrost, kterou lze označit téměř za technickou a která je výhodou zejména v architektonické fotografii.
Zároveň však často bojuji s enormním kontrastním rozsahem a teprve nedávno jsem zkazil několik snímků na Pan F při fotografování interiérů s okenními zónami. Snímky jsem nyní zopakoval s ještě delší expozicí a enormně zředěným RODINALem (1:150). Vyšlo to, ale jde také o částečné kontrasty a ne jen o celkový kontrast, a tak budu v temné komoře muset zase pořádně odšedit a dodatečně osvětlit, i když zdaleka ne tak extrémně jako při prvním pokusu. Tyto snímky se totiž i s velkým přemlouváním daly na papír zachytit jen velmi těžko.
Pozdrav CP
Ahoj CP,
pozorně jsem sledoval diskusi s panem Moersch, zejména co se týče problémů s vysokými kontrasty. Měl bys opravdu vyzkoušet MZB, už nebudeš chtít nic jiného!
Zejména brutální světelné podmínky v jižních zemích se s MZB vyřeší hladce, BEZ ztráty ostrosti.
Moje vysněná kombinace: Fuji Acros 100 v MZB (vyvoláno podle návodu)
S pozdravem M.V.
Gast
Dobrý den, M. V.,
děkuji za upozornění! Mám v úmyslu MZB vyzkoušet. Nechci se však rozptylovat a zkoušet příliš mnoho věcí – zajímají mě totiž také tanol a pyrogallol: proto také moje další otázka pro pana Moerscha.
S pozdravem CP
Gast
Dobrý den, pane Moersch,
nebylo by možné sestavit dvoukoupelovou vývojku z Tanolu, resp. pyrogallolu, nebo obecně z nějakého „barvícího“ vývojového roztoku?
To zabarvení ve světlech mě totiž opravdu fascinuje, a tak by se tím vyřešily hned dvě věci najednou.
S pozdravem CP
CPD
Dobrý den, pane Moersch,
chtěl bych ještě přidat jednu otázku, jen doufám, že vám touto „otravou“ příliš nelezu na nervy!
O dvoukoupelových vývojkách se objevují velmi protichůdné informace, a to nejen na internetu: někteří tvrdí, že dvoukoupelové vývojky fungují pouze u velmi starých filmů s tlustou emulzí a to pouze při „téměř statickém vyvolávání“ ve druhé koupeli, zatímco u moderních filmů s velmi tenkou vrstvou údajně nefungují tak, jak se tvrdí.
Jiní zase hlásí velké úspěchy právě při hodnocení kontrastu.
Je pro mě těžko pochopitelné, proč v oblasti fotografie existuje tolik protichůdných tvrzení.
Jistě, každý má své vlastní zkušenosti, někdo má rád výrazné jemné zrno, jiný klade důraz na velkou ostrost a podle toho si vybírá vývojku, další jsou se svým materiálem tak sžití, že vždy dosahují vynikajících výsledků – přesto mám někdy dojem, že se mnoho věcí bez vlastní zkušenosti jen papouškuje (Typickým příkladem z jiné oblasti fotografie je údajné kalibrování expozimetrů na šedou barvu s 18% odrazivostí, o čemž se dočtete téměř v každé fotografické příručce – ve skutečnosti expozimetry většinou pracují kolem 12–13 %, toto téma bylo na photo.net po určitou dobu velkým tématem diskuzí).
Chtěl bych vyzkoušet MZB, stejně jako Tanol, už brzy, ale bez toho, abych se příliš rozptyloval. Čím déle se však teoreticky zabývám těmito věcmi, tím více se mi v hlavě rodí nových otázek.
Mohu MZB ještě jednou naředit, abych dosáhl delší doby vyvolávání? Zmínili jste totiž něco takového.
S pozdravem CP
WolfgangMoersch
Původně byl Tanol plánován jako dvoukoupelový systém. Po dvou letech testování jsem tuto metodu (s těžkým srdcem) zavrhl, protože není ekonomická. Při dvoukoupelovém vyvolávání by musela být vývojová lázeň mnohem silnější, alespoň v případě, že se v první lázni nepoužije „aktivátor“.
Roztok A je silně okyselený, aby byl (dlouhodobě) stabilní; v první lázni by bez alkálií nedocházelo k vyvolání. Pro alkalickou lázeň by tedy bylo k dispozici pouze takové množství vývojky, jaké film dokáže pojmout. U většiny (relativně tenkých) svitkových filmů je to příliš málo, u plochých filmů je to již jiné, ale jak to mám vysvětlit? Pokud je věc příliš komplikovaná, uživatel se od ní pochopitelně drží dál.
Dvoukoupelový proces je zajímavý, ve srovnání s jednokoupelovým (Pyro jako Tanol) jsem zaznamenal nárůst citlivosti o nejméně půl clony. Přičemž tento nárůst skutečně přičítám zóně I a nárůstu v patě křivky, světlé zóny zůstaly tam, kam patří. To funguje bez problémů s plochými filmy v misce. V plechovce se objevuje problém, v zásadě u (téměř) všech dvoukoupelových vývojek, ale zejména u těch, které „skvrní“. Abych to vysvětlil, musím bohužel trochu odbočit: Jak vzniká skvrna? Skvrna je produkt oxidace – s významným obsahem sulfitu ve vývojce by se nemohla vytvořit. Při silném míchání nemůže oxidace látek ve vývojce způsobit žádné škody (příklad PMK). Musí-li být míchání co nejmenší, aby se zabránilo strmému stoupání křivky, začíná divadlo s tvorbou skvrn. Při malém míchání (1 převrácení za minutu) máme nádhernou křivku A výrazný skvrnitý efekt, vše je v pořádku. Ale běda, pokud máme homogenní plochy, jako je bezmračná obloha. Na negativu se objeví mraky tam, kde žádné nebyly! Strkání hlavy do písku problém nevyřeší, uživatel hledá chybu u sebe a ne ve vývojce nebo v technice. Má-li (skvrnitá) vývojka vysoký redukční potenciál, nesmí se silně míchat, jinak se světla vystřelí nahoru; míchá-li se příliš málo, vývojka se v homogenních plochách rozmazává. Vezměme si například Xactol od velmi váženého (příliš brzy zesnulého) kolegy Barryho Thorntona. Při pouhém jednom naklonění za minutu je křivka perfektní – nádherně vyvážené negativy, ale tam, kde chybí struktury, se tvoří šmouhy. U PMK a Tanolu to není o nic jiné! Pokud je míchání příliš slabé na to, aby (při vysoké citlivosti!) zabránilo nadměrnému vyvolání světlých tónů, mohou se tyto problémy objevit. Nápravou je pouze snížení citlivosti a vyšší míchání. Při formulaci Tanolu jsem se pokusil tento rozpor vyřešit co nejelegantněji. Ale i zde leží kritická hranice u jednoho převrácení za minutu, dvě převrácení jsou jistější.
Při dvoukoupelovém vyvolávání se tento problém přirozeně zhoršuje, zejména v nádobě s jevy úniku. Malé množství vývojky oxiduje v přítomnosti velkého množství alkálie ďábelsky rychle. Dobře, ve světlech se vývojka (při klidu) rychle spotřebuje, ve stínech vesele pokračuje v práci, tak to má být. Bez minimálního míchání však produkty oxidace způsobují škody v oblastech s vysokou hustotou.
U pyrogallolu lze myšlenku dvoukoupelového vyvolávání s klidem zapomenout, protože oxiduje příliš rychle; výhodu zde mají formulace na bázi pyrokatecholu (Tanol, Xactol, PyrocatHD).
Moje zkušenosti jsou, jak jinak, s Tanolem větší než s jinými vývojkami. „Skutečný“ dvoukoupelový vývoj je možný, ale drahý. Jednu možnost dvoukoupelového vývoje na bázi standardního ředění 1+1+100 objevil Otto Beyer. Po uplynutí poloviny doby vyvolávání se vývojka zředí v poměru 1+1 a zbývající doba vyvolávání se prodlouží o faktor 1,5 (Otto, opravte mě, pokud tu plácám nesmysly).
Ať tak či onak, fantazii se meze nekladou. Možná uvedu i variantu dvoukoupelového vyvolávání (FETT A), ale okruh uživatelů by pro to byl asi příliš malý vzhledem k vynaloženému úsilí.
WolfgangMoersch
Dobrý den, pane Moersch,
chtěl bych ještě přidat jednu otázku, jen doufám, že vám touto „otravou“ příliš nelezu na nervy!
Ohledně dvoukoupelových vývojek se objevují velmi protichůdné informace, a to nejen na internetu: někteří tvrdí, že dvoukoupelové vývojky fungují pouze u velmi starých filmů s tlustou emulzí a to pouze při „téměř statickém vyvolávání“ ve druhé koupeli, zatímco u moderních filmů s velmi tenkou vrstvou údajně nefungují tak, jak se tvrdí.
Jiní zase hlásí velké úspěchy právě při hodnocení kontrastu.
Je pro mě těžko pochopitelné, proč v oblasti fotografie existuje tolik protichůdných tvrzení.
Jistě, každý má své vlastní zkušenosti, někdo má rád výrazné jemné zrno, jiný klade důraz na velkou ostrost a podle toho si vybírá vývojku, další jsou se svým materiálem tak sžití, že vždy dosahují vynikajících výsledků – přesto mám někdy dojem, že se mnoho věcí bez vlastní zkušenosti jen papouškuje (Typickým příkladem z jiné oblasti fotografie je údajné kalibrování expozimetrů na šedou barvu s 18% odrazivostí, o čemž se dočtete téměř v každé fotografické příručce – ve skutečnosti expozimetry většinou pracují kolem 12–13 %, toto téma bylo na photo.net po určitou dobu velkým tématem diskuzí).
Chtěl bych vyzkoušet MZB, stejně jako Tanol, už brzy, aniž bych se však chtěl příliš rozptylovat. Čím déle se však teoreticky zabývám těmito věcmi, tím více se mi v hlavě rodí nových otázek.
Mohu MZB znovu zředit, abych dosáhl delší doby vyvolávání? Zmínili jste totiž něco takového.
S pozdravem CP
Záludnosti nejsou nikdy na škodu, pokud vynutí odpověď.
>O dvoukoupelových vývojkách se říká velmi protichůdné věci, a to nejen na internetu: někteří tvrdí, že dvoukoupelové vývojky fungují pouze u starých filmů s tlustou emulzí a to jen při „téměř statickém vyvolávání“ ve druhé lázni, zatímco u moderních filmů s velmi tenkou vrstvou údajně nefungují tak, jak se tvrdí.
S tím souhlasím. Bohužel je tomu tak, že Hinz kopíruje od Kunze a ani Hinz, ani Kunz prakticky neověřují, co je s dnešními emulzemi ještě možné.
„Téměř klidový stav“ funguje bezchybně stejně jen v misce. Ale snížení míchání po polovině doby vyvolávání přináší i u některých jedno-koupelových vývojek (např. RODINAL) už výrazné zlepšení využití citlivosti (dole více, nahoře méně)!
>Jiní zase hlásí velké úspěchy právě při hodnocení kontrastu.
To není nijak překvapivé, protože to nelze objektivně ověřit. Zkušený uživatel měří rozsah kontrastu nebo jej správně odhaduje, případně „zkušenostmi“ přidá jeden či druhý DIN a vyvolává podle toho. Začátečník se spoléhá na údaje o vyvolávání od starých mazáků a diví se prázdným stínům – nebo také ne, protože je spokojený s neoptimálním negativem?
Kdo to ví? To je oříšek! Podívejme se na normálně šíleného přesvědčeného zastánce dvojité clony. Buď mu vyjde zóna IV s lehkou kresbou, nebo si stěžuje na vybělené světla u toho hnusného xy papíru, nebo to tak chce mít, nebo při svém pushování měří stíny a je přesto nějak přesvědčen, že to má v pushování plně pod kontrolou.
>Je to pro mě těžko pochopitelné, proč v oblasti fotografie existuje tolik protichůdných tvrzení.
Je to nepochopitelné, pokud má člověk k dispozici pouze tvrzení, nezná způsob práce a nevidí negativ.
>údajné kalibrování expozimetrů na 18% šedou
Ano, norma musí být. V praxi jsem se již setkal s odchylkami o více než dvě clony, a to nejen u „levných“ kusů. Proto je často zbytečné přebírat údaje o vyvolání bez ověření. Důvěřujeme normám a chybu většinou mylně hledáme u sebe.
>Chtěl bych vyzkoušet MZB, stejně jako Tanol, už brzy, ale bez toho, abych se příliš rozptyloval.
Rozptylování není dobré! Každá kombinace, kterou máte pod kontrolou, je zpravidla lepší než nová.
>Čím déle se však teoreticky zabývám těmito věcmi, tím více se mi v hlavě rodí nových otázek.
To znám. To nikdy nekončí a je to tak dobře.
>Mohu MZB znovu zředit, abych dosáhl delších dob vyvolávání? Zmínili jste něco takového.
Ano, řešení A. ALE při delších dobách vyvolávání v řidším roztoku musí být míchání sníženo (alespoň) o polovinu.
