SamuliSchielke
Dobře zafixované a vyvolané černobílé zvětšeniny se považují za poměrně trvanlivé, ale jak trvanlivé přesně jsou a jak lze jejich trvanlivost prodloužit?
Slyšel jsem, že zvětšeniny na barytovém papíře jsou trvanlivější než ty na PE papíře a že trvanlivost lze zvýšit pomocí tonování zlatem, sírou nebo selenem. Jaké faktory je při tom třeba zohlednit? A o jaké časové řády se vlastně jedná? Desítky let? Stovky?
A když už se ptám, jak je to s trvanlivostí negativů?
S pozdravem,
Samuli
Gast
Ahoj Samuli,
Můžeš počítat s tím, že dobře vybraná stříbrogelatinová fotografie vydrží klidně desítky let, a to dnes už bez ohledu na to, zda jde o papír PE nebo barytový. Časy, kdy byl papír PE podstatně méně trvanlivý, jsou zřejmě pryč. Na druhou stranu neexistují žádné praktické zkušenosti, pouze simulační testy (které údajně dopadají pro moderní papír PE dobře).
Se selenovým nebo zlatým tónováním se dostaneme do řádu stovek let.
V zásadě jde o 3 rizika:
Mechanické: to je asi to podstatné. Zde by mohly mít PE papíry případně výhodu.
Chemické ohledně želatiny: Pokud je vlhko, může želatina plesnivět nebo jinak živit mikroorganismy.
Chemické riziko týkající se stříbra: Pouze v tomto případě pomáhá tónování. Selenem nebo nejlépe zlatem.
Podívej se na fotografie z doby před první světovou válkou. Jsou především ohnuté/potrhané/poškrábané, případně vybledlé nebo plesnivé.
Pokud chceš vyloučit želatinu, musíš sáhnout po platinových nebo kallitypiích se zlatým tónováním.
Jak již bylo řečeno, mechanická konzervace po dobu 100 let je také náročná. Ale platina na kvalitním papíře by měla být trvanlivá jako Gutenbergova bible.
Pro negativy platí v zásadě totéž, přičemž moderní filmové podklady na rozdíl od celuloidu vydrží téměř věčně.
S pozdravem
Martin
Gast
Ahoj, Samuli!
I bez další úpravy vydrží perfektně zpracovaná černobílá fotografie za příznivých podmínek uchování po celé generace. Tónování nebo ošetření přípravkem Sistan mohou tuto životnost prodloužit tím, že fotografii chrání před možnými škodlivými vlivy.
Jak vidíš, na trvanlivost má vliv několik faktorů.
1.) Předpokladem je bezchybné zpracování s důkladnou, ale ne přehnanou fixací a dostatečným praním.
2.) Hotový snímek je třeba chránit před vlhkostí, silnými teplotními výkyvy, škodlivými plyny (např. vypařujícími se ze stavebních materiálů nebo nábytku) a mechanickým poškozením.
3.) Díky určitým tónovacím procesům (např. sírovému tónování) se obrazové stříbro přemění na stabilnější sloučeniny, které vykazují vyšší odolnost vůči vlivům prostředí. Ošetření přípravkem Sistan nebo srovnatelnými stabilizátory obrazového stříbra není tónování, ale chrání obraz před rozkladem způsobeným zbytky thiosíranu (z fixace).
S pozdravem
Holger
Gast
Hele, co se to tam stalo? Při zadávání vypadal text ještě úplně normálně, bez toho spousty volného místa kolem.
Holger
mau
Trvanlivost černobílých materiálů je obecně podstatně vyšší než u barevných materiálů.
Obecně platí, stejně jako u téměř všech pozemských věcí, zásada: chladno a sucho (ale ne příliš sucho).
Dále platí, že baryt vydrží déle než PE materiál.
Je logické, že zpracování je důležité, ale to vlastně platí obecně.
Měli byste se vyvarovat společného skladování PE a barytu. Nevhodné jsou také nové nábytky, které ještě zapáchají.
Existují směrnice a normy pro zpracování (www.ehrleprint.de) a skladování vhodné pro archivaci. V této souvislosti se často objevuje pojem PAT. Jedná se o americkou směrnici, která je široce rozšířená.
Moje osobní zkušenost:
PE tisk, nedbale zafixovaný a/nebo namočený, se začne měnit již po několika týdnech.
Totéž platí pro barytový tisk.
Dobře zpracovaný PE tisk, který visí na zdi, vydrží několik let, v závislosti na intenzitě světla.
Dobře zpracovaný barytový tisk vydrží za stejných výše uvedených podmínek desítky let.
Za archivačních podmínek by PE tisk měl vydržet několik desítek let a barytový tisk 100 let a déle.
Kromě toho jsou obrazové informace viditelné ještě dlouhou dobu, i když se tisk začne měnit.
Tónování prodlužující životnost je vždy vhodné, pokud nejsou jasné archivační nebo prezentační podmínky nebo se výrazně liší od optimálních.
SamuliSchielke
Nejprve vám moc děkuji za vaše rady, už teď mi hodně pomohly. Zdá se však, že panují různé názory na archivní trvanlivost PE ve srovnání s barytem. Za předpokladu, že všechny ostatní faktory jsou ideální: je PE skutečně méně trvanlivé než baryt, a pokud ano, proč? A pokud ne, co se od 70. let změnilo?
Gast
Vše podstatné již bylo řečeno, proto jen jedna poznámka z mého „praktického“ fotografického života.
Před asi třiceti (?) lety jsem testoval papíry Oriental – Seagul, první PE papíry a klasický baryt. Tyto testovací snímky jsou dodnes uloženy v běžné tmavé kartonové krabici za běžných kolísavých „podmínek v místnosti“ (teplota mezi 17 a 24 stupni / vlhkost vzduchu mezi 40 a 70 %). Ani PE, ani baryt se za těchto podmínek viditelně nezměnily. Předpokládám však, že za dvacet let (tedy po padesáti letech skladování) se projeví rozdíl ve prospěch barytu.
Před dvaceti lety, přibližně v letech 1985/86, jsem pořídil dvě srovnávací fotografie, které až do předloňska visely zarámované na zdi v běžném obývacím pokoji s kolísajícími teplotami a vlivem světla. Oba papíry byly v té době zpracovány velmi pečlivě a správně.
Výsledek: Motiv na papíru Guilleminot (G3) – barytovém papíru (bohužel tento papír již neexistuje) nevykazuje žádné změny. Naproti tomu fotografie na papíru Ilford PE se již výrazně změnila, vykazuje „stříbrné odlesky“, hnědé skvrny a vyblednutí!
Zkrátka a dobře. Teoretické údaje týkající se trvanlivosti barytových a PE/RC papírů se zcela potvrzují. Kdo si tedy chce pořídit trvanlivé zvětšeniny (zejména pokud často „visí v místnosti“), měl by, resp. musí nutně pracovat s barytovým papírem. Ta práce navíc a námaha se vyplatí. Mimochodem, já pracuji pouze s barytovým papírem, a to i u takzvaných „běžných zakázek“; – ale to má asi hodně co do činění s „světovým názorem“.
Gast
Promiňte, zapomněl jsem uvést své jméno. Jen aby se zase někdo nerozčiloval nad anonymním přispěvatelem z rubriky „Praktické fotografování“.
S pozdravem
Lothar van de Renne
Gast
Ahoj Lothare,
nemáš náhodou nějaké zkušenosti s trvanlivostí barevných stříbrných tisků, například těžkých lith printů nebo barevně tónovaných zlatých, sírových či selenových tónů? Mám na mysli jejich barevnost.
S pozdravem
Martin
Gast
Ahoj Maxi,
můžu ti říct jen něco o selenovém (a Viradon/Agfa) tónování, protože je občas používám. To druhé už dnes ale nepoužívám. Řekl bych, že když porovnám staré barytové zvětšeniny ze 70. let, které byly často hromadně vystavovány (mj. na výstavách za špatných podmínek), tak životnost, aniž bych ti teď mohl uvést konkrétní čísla v letech, bude u zvětšenin tonovaných selenem pravděpodobně o 10 až 20 % vyšší než u netonovaných zvětšenin. Podobně dobré hodnoty, možná ale jen maximálně 10 procent, by jistě platily pro Viradon/Agfa – hnědé tónování, protože i zde jsem u starých zvětšenin zjistil velmi dobrý stav zachování.
Agfa Sistan (stabilizátor stříbra) má údajně stejně jako selen přinášet velmi dobrou archivní stálost. Já sám s ním však nemám žádné praktické zkušenosti.
Takže pokud chceš vytvořit zvětšeninu na „věčnost“, doporučil bych ti baryt plus selenové tónování!
P.S. … ale kdo ví, jestli je věčnost tak žádoucí!?
Měj se
Lothar
