Gast
Mám problém s barytovým papírem Classic Arts Polywarmton. Musím své negativy vyvolávat s gradací 3,5–4, jinak jsou výtisky příliš mdlé. Hustotu negativů měřím pomocí přístroje Kunze FEM a ta se pohybuje mezi 0,9–1,2, tedy v rozmezí gradace 2–3. Je možné, že papír má při bílém světle výrazně nižší gradaci než 2? Světlo v mé laboratoři je červené.
MirkoBoeddecker
Ahoj Tammo,
to je možné. Spektrální citlivost papíru byla upravena tak, aby při použití multigradových filtrů nedocházelo k prodloužení expoziční doby mezi gradacemi 1–4 (samozřejmě to nefunguje úplně dokonale).
Tím se změnily citlivosti na zelenou a modrou složku. To žádný jiný výrobce nedělá.
V závislosti na tom, jaké „bílé světlo“ používáš, se proto může stát, že Polywarmton vytváří jinou gradaci než jiné papíry s více kontrasty.
S pozdravem,
Mirko
Gast
Budou gradace správné, když pracuji s multigradovými filtry nebo s barevnou směšovací hlavou (Kaiser)? Kde se dozvím, jaké hodnoty filtrů (pro barevnou směšovací hlavu) vyvolávají na daném papíře jakou gradaci? Mám sice tabulku, se kterou obvykle pracuji, ale ta mi říká, že při bílém světle mám gradaci 2, a to už teď úplně nesedí. :angry:
Gast
Budou gradace v pořádku, když pracuji s multigradovými filtry nebo s barevnou směšovací hlavou (Kaiser)? Kde se dozvím, jaké hodnoty filtrů (pro barevnou směšovací hlavu) vyvolávají na daném papíře jakou gradaci? Mám sice tabulku, se kterou obvykle pracuji, ale ta mi říká, že při bílém světle mám gradaci 2, a to už teď úplně nesedí. :angry:
Musíš to vyzkoušet. Sežeň si šedou stupnici a exponuj různé filtry na zkušební proužky (doba expozice je zatím jedno). Počítáním stupňů mezi téměř úplně černou a téměř čistě bílou můžeš určit hodnotu ISO-R. Jakou gradaci má která hodnota ISO-R, si můžeš určit podle libosti (tak to dělají i výrobci), oblíbená řada je 160-130-110-90-70-50 pro stupně 0 .. 5
Gast
Počítáním odstínů mezi téměř černou a téměř čistě bílou barvou můžeš určit hodnotu ISO-R
Dobře, vyhodnocení černých a bílých míst asi zvládnu, ale jak z toho pak odvodím hodnoty ISO-R? :angry:
Gast
Počítáním odstínů mezi téměř černou a téměř čistě bílou barvou můžeš určit hodnotu ISO-R
Ok, vyhodnocení černých a bílých míst asi zvládnu, ale jak z toho pak odvodím hodnoty ISO-R? :angry:
Hodnota ISO-R je desítkový logaritmus rozdílu expozice mezi expozicí, která vyvolává hustotu 0,04 (to je velmi slabá, jemná světle šedá), a expozicí, která vyvolává 90 % maximální hustoty papíru, vynásobený 100.
Chápeš?
Ne?
Šedá stupnice má rovnoměrné stupně, většinou 0,10 d (31stupňová šedá stupnice od 0 do 3,00 d) nebo 0,15 d (21 stupňů od 0 do 3,00 d). Jedna clona odpovídá rozdílu 0,3 d (tedy 3 nebo 2 stupně šedé stupnice). Pokud nyní (v kontaktu, nikdy v projekci!!!) provádíš expozici šedé stupnice na papír, budou tam některé čistě bílé stupně, některé šedé a některé zcela černé. Pokud nyní spočítáš stupně, které leží mezi prvním ne zcela bílým stupněm (to je přibližně 0,04) a včetně posledního, ještě ne zcela černého stupně (to by mělo být 90 %), znáš rozdíl v expozici, který je způsobil. Poté se jednoduše vynásobí počet stupňů hustotou na stupeň (tedy 10 resp. 15) a získáš tak ISO-R tohoto papíru pro dané filtrování s tímto zvětšovacím přístrojem.
Příklad: používá se 21stupňový klín, pole 7 je minimálně zašedlé, pole 16 ještě není černé jako uhlí: 16 minus 7 je 9, to krát 15 dává 135 ISO-R. To je pak přibližně stupeň 1 (obvykle 130).
Takové věci se nikdy nesmí dělat v projekci, protože by do toho zasahovaly efekty jako difúzní nebo směrové světlo, rozptýlené světlo v objektivu a rozptýlené světlo v Duka.
Martin
Gast
Páni, to zní jako spousta práce v laboratoři. Vyzkouším to při příštím pokusu s falšováním. Díky!
MirkoBoeddecker
Jinak můžeš samozřejmě kdykoli kliknout nahoře na „Fotografický papír“ a poté na „Polywarmton“.
Pokud u PE nejsou uvedeny žádné hodnoty, zvol Baryt – emulze je stejná.
Vždy je však lepší to nejprve vyzkoušet, protože, jak už bylo řečeno, ne každá žárovka svítí stejně bíle.
Za normálních okolností by hodnota neměla být měkčí než 2.
S pozdravem,
Mirko
Gast
Ahoj Mirko,
pochopil jsem to správně? U Polywarmtone se nemusím starat o prodloužení doby expozice při zvyšující se hustotě filtru?
Takže stačí přidat žlutý filtr pro měkčí tóny a magenta pro tvrdší? Žádné kompenzační filtrování pro zachování stejných časů, žádný koeficient prodloužení mezi stupni 1–4?
Ptám se jen pro jistotu. Jinak jsem vždy používal vaši sadu fóliových filtrů, ale teď začínám používat svůj DeVere s barevnou hlavou.
S pozdravem Sven.
Roman
Ahoj Mirko,
pochopil jsem to správně? U filtru Polywarmton se nemusím starat o prodloužení expozice při zvyšující se hustotě filtru?
Takže stačí přidat žlutý filtr pro měkčí tóny a magenta pro tvrdší? Žádné kompenzační filtrování pro zachování stejných časů, žádný faktor prodloužení mezi stupni 1–4?
Ptám se jen pro jistotu. Jinak jsem vždy používal vaši sadu fóliových filtrů, ale teď začínám používat svůj DeVere s barevnou hlavou.
S pozdravem Sven.
[right][post="4602"]<{POST_SNAPBACK}>[/post][/right]
Sven,
nejsem sice Mirko – ale myslím, že jsi to špatně pochopil – tam šlo o multigradové filtrační fólie, u kterých by teoreticky nemělo docházet ke změně expozičního času mezi stupni 1–4.
Pokud pracuješ s filtry Y a M na barevné hlavě (a nepoužíváš jejich kombinaci podle tabulky, ale pouze jednotlivé barevné filtry), expoziční časy se rozhodně změní, protože se mění i množství světla.
Roman
Urnes
Ahoj Romane,
nejdřív ti děkuju. Tak to asi budu muset vytáhnout tu starou tabulku Ilfordu s hodnotami C a M a vyzkoušet to.
Jen mě překvapilo, že Mirko výslovně zdůraznil, že to žádný jiný výrobce nedělá. U Ilford Multigrade se čas mezi 0 a 4 také nemění. Alespoň podle návodu k použití. Obvykle se pohybuji mezi 2 a 3 a pak možná ještě přidám něco s hodnotou 5 na stíny.
Nemá tu náhodou někdo orientační hodnoty pro filtrování u Polywarmtone?
S pozdravem Sven.
cfb_de
Lidi,
zřejmě to nelze zdůrazňovat dost často: „Stálé“ časy platí vždy jen pro *jeden* a *ten samý* odstín šedé!
Všechna tvrzení, která tvrdí něco jiného, se pohybují mimo fyzikální chemii a zůstávají pouze v rámci marketingu.
Právě proto existuje tento spor mezi RH-Analyzerem, Splitgrade a Fineprinterem. Jedni sáhnou do peněženky a koupí si toleranci, druzí vědí, o co jde :-)
I kombinace filtrů žluté a magenty platí pouze pro jeden stupeň šedi. Což se mimo jiné projevuje tím, že každá (stejně tak polospektrálně slepá) měřicí sonda musí být pomocí filtrování znovu kalibrována. Tedy vždy „jeden papírový index na jeden stupeň“.
V našem koníčku má mnoho společného s vírou, láskou a nadějí. Ale absolutně nic neobejde přes přesné přírodní vědy. Absolutně nic! Jde o působení světla na halogenidy stříbra. Tedy o skutečnou aplikovanou fyzikální chemii. Včetně všeho, co se při expozici může stát se zeleným a modrým světlem. Nebo s odpovídajícími subtraktivními barvami.
S pozdravem,
Franz
Roman
Franzi,
proč si myslíš, že jsem ve svém příspěvku výslovně napsal „teoreticky“...?
Roman
Kiste
Ahoj,
Svensova otázka nebyla vůbec špatná, protože si myslím, že Mirco to
vysvětlil trochu nesprávně.
Expoziční čas má vliv hlavně na světlé partie.
U papíru typu „Papierweiß“ (zejména při pohledu shora) lze
porovnávat expoziční časy při různých gradacích.
Čím více světla negativ propouští (tedy v místech se stíny), tím větší
vliv mají filtry.
Existuje však nejméně 5 běžných postupů, jak nastavit gradaci, aniž by se znaly přesné hodnoty.
Filtry Ilford fungují stejně až do # 3,5, poté by se časy měly zdvojnásobit.
Hlavy MG míchají Y a M a snaží se vyrovnat hustotu.
Hlavy pro míchání barev lze pomocí tabulek nastavit buď
a) vždy s jedním filtrem (s korekcí časového faktoru), nebo
:D stejně jako u hlavy MG oba filtry současně, s malou korekcí času
A nakonec pak Splitgrade (ručně nebo digitálně (Heiland), na tom nezáleží).
Všechny metody mají své výhody a nevýhody.
Doporučil bych u negativů uplatnit kontrolu a vytvořit je
co nejideálněji a u papíru, protože má ještě několik
proměnných
(stáří lampy, halogen nebo opál, stáří filtrů, různé gradace křivky atd.),
prostě si vytisknout pár snímků, abys získal dojem, a nehledat konkrétní hodnoty filtrů atd. Pokud něco nefunguje správně, hledej to cíleně,
jako u šedého klínu.
K tomu přidej způsob, jak změřit negativ!
Zkus následující test. Udělej zkušební proužek na okrajovém pruhu negativu v kontaktu.
Čas, kdy se zkušební proužek nejprve nezačne ztmavovat, je
správný expoziční čas pro základní zákal.
Použij při tom filtr, který bys použil pro neutrální
(např. # 2 nebo také #2,5?!)
Potom proveď ještě jednou kontaktní kopii s těmito údaji.
Pokud jsou stíny příliš tmavé, provedla jsi příliš malou expozici, pokud jsou světla
„rozmazaná“, vyvolal jsi příliš krátce. Naopak je to také možné,
např. vybělená světla = příliš tvrdé vyvolání.
Číslo gradace je stejně relativní jako údaj o citlivosti na filmu, existuje a orientuješ se podle něj, ....
Pozdravy Stephan
Gast
Ahoj Franti,
„I kombinace filtrů žluté a purpurové platí pouze pro jeden odstín šedé. To se mimo jiné projevuje tím, že každá (v podstatě spektrálně slepá) měřicí sonda musí být po použití filtrů znovu kalibrována. ....
nejsem si jistý, zda jsem tě správně pochopil, ale obvykle se měří bez filtrů v dráze paprsku (alespoň já to tak dělám). Spektrální citlivost měřicí sondy tedy nehraje žádnou roli.
S pozdravem
Ralph
Gast
Ahoj,
stále používám pevnou gradaci, takže jsem to ještě nezkoušel, ale v zásadě by se měly dosáhnout stejné expoziční časy, pokud místo dvou filtrů použiješ tři a vždy nastavíš stejnou celkovou hustotu.
Roland
Roman
Rolande,
cyanový filtr nemá na papír VC vůbec žádný vliv a stálého množství světla lze dosáhnout i cílenou kombinací žluté a modré (právě k tomu slouží tabulky) – problémem je, že světla, střední tóny a stíny se v důsledku změny kontrastu mění v různé míře, takže pokud chcete konstantní expoziční čas při několika úrovních kontrastu/nastaveních filtrů, může to platit vždy jen pro jednu jednotlivou šedou hodnotu ve spektru od světel po stíny.
