AntiLynd
Ahoj všichni,
přemýšlím, že si pro střední formát osvojím nový pracovní postup. Jelikož je pro mě fotografování v tomto formátu stejně pomalejší a zabývám se hlavně městskými scenériemi, mohu si zde dovolit ten luxus, že pro každý snímek znovu změřím expozici pomocí polospotmetru, nastavím stíny na „zónu“ III – a poté vyvolat film s 12 snímky, které mohou být velmi různě expozicí ovlivněny, takovým způsobem, abych se nemusel starat o světla.
Takový je plán. A tady možná přichází do hry dvoukoupelová vývojka, protože právě toto (nemuset se starat o světla) je přece jen jednou z hlavních předností, které se mnoha těmto vývojkám připisují.
Otázka, resp. podnět tedy zní:
* Kdo z vás používá dvoukoupelový vývojka? Pouze za určitých okolností, nebo dokonce jako standardní postup?
* Nejde mi tak moc o to, že „vždycky použiju Diafine, když už nevím, jestli jsem ten 400-ku provedl jako 200-ku nebo 800-ku při expozici?“, tedy o omezení škod v případě katastrofických situací. K diskusi by byla vhodnost (například) dvoukoupelového D23, Moersch MZB, Stöckler nebo Barry Thorntons Two Bath pro „seriózní“ práci. A to samozřejmě zahrnuje, stejně jako u jednokoupelového procesu, přesnou kontrolu procesu. Z myšlenky, že dvoukoupel je skvělá pro lidi, kteří rádi pracují nedbale, si (tolik už mohu říci) nic nemyslím.
* Jednou z mých obav by bylo, že dvoukoupel je pro fotografické situace s nižším než normálním kontrastem motivu spíše škodlivá než prospěšná. Jaké jsou vaše zkušenosti?
K tomuto nápadu mě vůbec přivedl můj mentor, s nímž v současné době piluji zlepšení svého pracovního postupu, který o sobě říká, že již více než 15 let vyvolává výhradně metodou BTTB, s jedním a tím samým filmem, jednou a tou samou kamerou, pro veškerou svou práci. Moje práce však není jeho prací, a proto samozřejmě až moje vlastní praktické testy ukážou, do jaké míry je například BTTB pro mou práci vhodný. Proto mám zájem o širší výměnu zkušeností za účelem vlastních úvah o takových praktických testech. ...tím spíše, že se zdá, že k tomuto tématu zde na fóru dosud neexistuje žádný podobný vlákno.
S pozdravem
Nils
Renate
Co je to BTTB ???
€
S pozdravem
€
Renate
AntiLynd
Ahoj Renate,
?
promiň, to je prostě jen zkratka pro Barryho Thorntona „Two Bath“ – podobně jako u Stücklera nebo Anselova „Zweibad“ jde v konečném důsledku o variaci starého tématu rozděleného D23. Tady je recept, jak jej předal Parker Smith:
?
Lázeň A
85 g síranu sodného
6,5 g metolu
Doplnit vodou na 1 l
?
Lázeň B
15 g metaboritanu sodného (Kodalk)
Doplnit vodou na 1 l
[Thornton navrhuje, aby se řízení kontrastu, pokud je to žádoucí, provádělo pomocí množství alkálie, např. 7 g pro menší, 20 g pro větší negativní kontrast.]
?
http://www.parkersmithphoto.com/clientftp/docs/Barry%20Thornton%20Two%20Bath%20developer.pdf
a někde na barrythornton.com, a v jeho knihách.
?
Zde jsou dva články o Divided D23 a jeho variantách:
http://unblinkingeye.com/Articles/DD-23/dd-23.html
KlausWehner
Tématem vývojek pro platformu Zweibad jsem se intenzivně zabýval
?
Mám na tebe otázku, Nili: co konkrétního od těchto vývojek očekáváš (že neuvažuješ o jiných vývojkách)?
?
S pozdravem
Klaus
AntiLynd
Ahoj Klausi,
?
„Neberu v úvahu jiné vývojky?“ – to není úplně přesné. V mém osobním případě je to tak, že jsem, stejně jako většina z nás, v průběhu let pracoval s různými (jednokoupelovými) vývojkami a pak jsem se, jak se sluší a patří, nakonec ustálil na jedné vývojce (jednom filmu atd.) – u malého formátu.
?
U středního formátu je to zatím jiné; tam zatím nemám tak pevnou rutinu, ale teprve přecházím z cizího zpracování barevných diapozitivů na vlastní zpracování černobílých. Tady jsem takřka ve fázi studia, které má připravit půdu pro zkoušení. Přenesení mého dosavadního způsobu práce s malým formátem i na střední formát je bez dalšího myslitelné. Zda to dává smysl, je jiná otázka; již jsem naznačil, že, jak si lze představit, používám malý formát pro „rychlejší“, dynamičtější fotografování, ale že pro mě stále větší roli hraje střední formát, kde pracuji spíše „staticky“ a mohu si proto dovolit pečlivější měření motivů... a pro fázi vyvolávání v současné době zkoumám možné možnosti. Přitom nezohledňuji pouze jednofázové vývojky. Zvažuji také dvoufázové vývojky, a proto hledám výměnu názorů. A protože zde na fóru o tom zatím není mnoho informací, napadlo mě vytvořit vlákno jako je toto jako (v ideálním případě) zdroj znalostí nejen pro mě, ale i pro další budoucí zájemce.
?
To, kam mimo jiné jistě směřuješ, je otázka: čeho dosahuje kategorie dvoukoupelových vývojek, čeho nelze dosáhnout i s tou či onou jednokoupelovou vývojkou? Na to mohou být, jako obvykle, různé odpovědi, a samozřejmě existují určití lidé, kteří k dvoukoupelovému procesu chovají velmi vášnivý vztah lásky nebo právě odporu. O dvoukoupelové technice mohou členové fotoforumu vést dlouhé náboženské války, o tom není pochyb. Já to vidím spíše pragmaticky: „cokoli funguje“. A na základě mých dosavadních znalostí a výměny názorů s – přece jen – jedním v této věci velmi zkušeným profesionálem je moje myšlenka zhruba taková:
?
Co se týče výsledku, toho samého lze dosáhnout i jinými prostředky (mnoho cest vede...). A bezpochyby není dvojitá lázeň vhodná pro každý požadovaný druh výsledku. Je také třeba být opatrný vůči slibům výrobců, jako je „vývojka s vestavěnou [!] kompenzací kontrastu“, jako by to, co uživatelka dělá při expozici a vyvolávání, už nehrálo tak velkou roli. Potenciál dvoukoupele (s výhradou konkrétních testů) vidím v procesu, který vede k výsledku: pro mě jako poměrně zkušeného uživatele představuje velmi snadno ovladatelný nástroj k zajištění dostatečného vykreslení stínů při současném šetření světel takovým způsobem, jaký je nezbytný pro motivy a světelné situace, kterým se nejraději věnuji. Předevčírem jsem byl venku, tady v Berlíně, za mírně zataženého slunce, a proti svému zvyku jsem si udělal poznámky ke každému ze svých 12 snímků: žádný kontrast motivu pod sedmi clonami; částečně až nahoru k devíti. Dlážděná ulice ve stínu domu: „zóna“ III, zářivě bílá fasáda téhož domu: „zóna“ XI atd. Jako někdo, kdo nepoužívá (a ani nechce používat) výměnné zásobníky ani ploché filmy pro individuálně přizpůsobené vyvolání, se pak docela rychle dostane k dvojité lázni jako k možné volbě v sadě nástrojů, nemyslíš?
?
S pozdravem
Nils
KlausWehner
Rozdíl mezi fotografií v malém formátu a středním formátu není tak zásadní, protože by to v zásadě vyžadovalo použití jiných vývojek.
Mně by se zdálo rozumné prozatím pokračovat v práci s osvědčenou vývojkou.
?
Pokud by pak z konkrétního důvodu vznikla potřeba hledat jinou vývojku s odlišnými vlastnostmi, bylo by třeba zvážit, která vývojka dokáže nové požadavky splnit.
?
Pro vyvolání motivu s vysokým kontrastem by byla vývojka ZB jistě dobrou volbou (alternativně by se dalo uvažovat o statickém vyvolávání).
?
Pro motivy s normálním kontrastem bych osobně ale upřednostňoval jiné roztoky než ZB (podle uvedené receptury).
?
S pozdravem
Klaus
jochen53
Ahoj Nili,
všechny filmy vyvolávám ve dvoukoupelovém roztoku D-76. Dosahuje se jmenovité citlivosti, vykreslení stínů je dobré, ztmavnutí světlých partí je omezené, ale přesto stále diferencované (mraky na modré obloze jsou viditelné i bez filtru). Kontrast je normální, téměř všechny negativy lze zvětšit na stejnou gradaci. Trvanlivost a využitelnost jsou velmi dobré. I silné přeexponování vedou k použitelným negativům. Vývojka je odolná vůči mírným teplotním odchylkám a nepřesně dodrženým časům. Převyvolání je vzhledem k principu působení prakticky nemožné.
€
S pozdravem Jochen
TR
>> Dlážděná ulice ve stínu domu: „Zóna“ III, zářivě bílá fasáda téhož domu: „Zóna“ XI
€
U takových negativů považuji dvoukoupelové vyvolání za zcela smysluplné a lepší než čistě redukované vyvolání. Problém: Pokud se na filmu nacházejí také motivy s malým kontrastním rozsahem, ba dokonce snímky v mlze, vyjde z nich jen „kaše“. Při zpracování na počítači by to mělo být snadno opravitelné, v černobílé laboratoři to však bude složité (stupeň 5 je ještě příliš měkký).
€
Kontrastního rozsahu 9 clon dosáhnete i s „normální“ vývojkou. Při kopírování (zvětšování / skenování) je pak ale nutné provést určité „akrobatické kousky“, což by při dvoukoupelovém vyvolání jistě nebylo nutné. Takovýto způsob bych použil pouze v případě, že bych například celý film exponoval pouze s motivy s vysokým kontrastem (např. noční snímky s pouličním osvětlením).
AntiLynd
Děkuji vám třem za vaše příspěvky. Nelze to (jak v zásadě všichni naznačujete) zdůraznit dost často: to, zda je tato technika pro vás vhodná, závisí nakonec na vašem vlastním způsobu práce a požadované estetice. V mém případě (o kterém se ale mám zmínit jen okrajově) je to například tak, že jednu roli středoformátového filmu exponuji většinou najednou, tedy za poměrně konstantních světelných podmínek. Očekávaný problém, že by i přes (nebo právě kvůli!) velkému vyrovnání kontrastu mohly běžné kontrastní rozsahy motivů působit příliš plochě, by tak byl vyřešen.
?
U jiných lidí to může být jinak. Komu se líbí styl ve smyslu např. Daido Moriyamy, tomu se asi těžko bude doporučovat dvojitá koupel. A, takřka naopak, mimochodem:
?
Fotografie v mlze
?
na stránce produktu Moersch MZB je
obrázek,
u kterého si říkám: ten člověk jistě dosáhl výsledku, který chtěl, a už tím jsou použité prostředky zcela ospravedlněny. Tento postup – na jedné straně použít speciální vyrovnávací vývojku, ale pak mimo řadu opět zvýšit kontrast delší dobou vyvolávání – rozhodně nebyl
nutný
.
?
Zde jsem našel ještě krátký úvod do tématu vhodný pro začátečníky:
http://www.fotolaborinfo.de/fotolabor/fsazwbe.htm
...m.E. Možná je třeba trochu ubrat na poněkud přehnaném nadšení autora. Kategorie „všestranný zázrak“ :)
grommi
Podle mých zkušeností nejsou dvoukoupelové vývojky nutně jednodušší na použití. Různé dvoukoupelové vývojky, jako např. Emofin, již v první koupeli vyvolávají značně, avšak výsledek je extrémně měkký. Proto byl (nebo je pro mě) Emofin první volbou pro push vývoj vysoce citlivých filmů až do 3200 a výše, protože díky době strávené v první lázni lze výrazně „točit“ na vývoji, aniž by negativy rychle ztvrdly; neznám nic lepšího. Bohužel se již nevyrábí, ale mám ještě prášek na pár litrů. Nevím, která současná dvoukoupelová vývojka dokáže totéž.
Možná ti ale pro tvé účely bude lépe vyhovovat „normální“ vývojka. Ale pouhé řeči moc nepomohou, to si musíš vyzkoušet sám. V tomhle souhlasím s Klausem, můžeš to udělat s rozřezaným KB a nemusíš plýtvat několika 120kami.
jochen53
€
<blockquote class="ipsBlockquote">
Našel jsem tu ještě krátký úvod do tématu vhodný pro začátečníky:
http://www.fotolaborinfo.de/fotolabor/fsazwbe.htm
...m.E. Možná je třeba trochu ubrat na trochu přehnané vášni autora. Kategorie „všestranný zázrak“ :)
</blockquote>
Dobrý den,
poznámka k receptuře na dvoukoupelový D-76 ve výše uvedeném článku: Množství 50 g boraxu na litr se mi jeví jako příliš vysoké, v receptuře z časopisu Fototechnik International, kterou mám k dispozici, je to pouze 30 g. Pravděpodobně by se 50 g úplně nerozpustilo.
Dvoukoupelové vývojky mimochodem nejsou vyrovnávací vývojky, které celkově zplošťují gradaci, ale pouze svým mechanismem omezují maximálně dosažitelnou denzitu. Nejsou to ani měkké vývojky.
S pozdravem Jochen
AntiLynd
Jak to bývá často: pravděpodobně každý prostě používá (a šíří) recept, který se mu osvědčil. U Anchell/Troop se píše:
[PŘÍLOHA NENALEZENA]
grommi
„Dvoukoupelové vývojky ostatně nejsou vyrovnávací vývojky, které by celkově zplošťovaly gradaci; svým mechanismem pouze omezují maximální dosažitelnou denzitu. Nejedná se ani o měkké vývojky.“
Jak již bylo zmíněno, neplatí to pro všechny dvoukoupelové vývojky. První koupel od Emofinu je například extrémně měkká vývojka, stejně jako ta z domácí dvoukoupelové vývojky na bázi fenidonu a vitamínu C. Oba vyvolávají velmi jemně bez přídavku alkálie, která je obsažena ve druhé lázni a která vývojku dodatečně nebo vůbec aktivuje. To si může každý vyzkoušet s kouskem filmu při jasném světle v první lázni své dvoukoupelové vývojky, zda se v první lázni pomalu vytváří denzita. Tyto dvoukoupelové vývojky lze velmi dobře regulovat pomocí času a teploty.
Bonderer
Proč to dělat jednoduše, když to jde i složitě?
Při používání Emofinu jsem nezaznamenal žádné zlepšení u svých negativů ani zvětšenin. Možná to souvisí s mým stylem fotografování, to nedokážu posoudit. Ale dnes jsou na trhu k dostání tak kvalitní vývojky, že se jen divím, proč nikoho dříve nenapadlo něco takového namíchat.
Od těch zbývajících velkých výrobců se v tomto ohledu nedá nic očekávat. Jsou to malé manufaktury, které s nadšením pracují na nových recepturách.
Nejspíš bych ještě věřil dvoukoupelovému vývojce od Moersch, ten ví, co dělá, ale pro mě je to všechno příliš složité.
Dávám přednost jednodušším metodám, ale každý má právo na svůj názor. Kdo si myslí, že potřebuje dvoukoupel, ať to zkusí. Jestli to má nějaký smysl, to je jiná věc.
AntiLynd
Vylepšení mých negativů
?
dobrých vývojářů
?
možná je v tom i důvod tvého zklamání... očekávání, že vůbec existuje něco jako dobré a špatné vývojky a že by mohly být hlavním důvodem pro zlepšení tvých negativů – bez jakéhokoli ohledu na tvůj osobní způsob práce a zamýšlený obrazový efekt.
?
Metol 7,5 g
Síran sodný 100 g
Voda do 1 litru
?
...je pro mě dobrá vývojka. Jmenuje se D-23.
jochen53
Dobrý den,
?
?
.......je podle mě dobrá vývojka. Stojí 23 € ... a velmi dobře se hodí jako první lázeň v systému se dvěma lázněmi, po které následuje alkalická lázeň jako druhá lázeň (viz A. Adams).
KlausWehner
Osobně rozlišuji mezi „skutečnými“ a „neskutečnými“ dvoukoupelovými vývojkami.
?
Pod pojmem „neskutečné“ dvoukoupelové vývojky rozumím takové receptury, u nichž k podstatnému vyvolání dochází již v koupeli I.
Koupel II pak již jen mírně upravuje výsledek vyvolání.
(Téměř) všechny známé dvoukoupelové vývojky fungují na tomto principu.
Pokud se vynechá lázeň II a v lázni I se jednoduše vyvolává déle, dosáhne se podobného výsledku, jako by se lázně I a II používaly podle návodu.
?
„Skutečné“ dvoukoupelové vývojky fungují jinak.
Zde je lázeň I čistě „fyzikální“ fází. Nedochází k žádné chemické reakci.
V lázni I probíhá pouze čistě fyzikální proces pronikání vývojky do emulze.
Proto je doba v lázni I bezvýznamná.
?
Jakmile se film vloží do lázně II, začne vývoj.
Vyvolat lze pouze pomocí vývojových látek, které film přijal do své emulze v lázni I.
Jakmile jsou tyto látky „vyčerpány“, vyvolávání se automaticky zastaví (nejprve ve světlech – teprve později ve stínech).
I zde je z tohoto důvodu doba strávená v lázni II zanedbatelná.
?
Původně jsem chtěl svou „Wehnerovu vývojku“ zkonstruovat podle tohoto principu.
Potíž však spočívala v tom, najít takovou koncentraci vývojky v lázni I, která by poskytovala pro všechny filmy odpovídající množství vývojky, aby v lázni II mohlo proběhnout správné vyvolání.
?
Ale tuto myšlenku jsem ještě úplně nevzdal.
Možná ještě najdu řešení tohoto problému.
?
S pozdravem
Klaus
?
