Gast
Ahoj na fóru,
nedávno jsem si pořídil pár krabiček barytového papíru Fomabrom, protože jsem si chtěl barytový papír znovu vyzkoušet.
Upřímně řečeno, jsem docela zklamaný. Můj zbytek papíru Agfa-Brovira, vyrobeného někdy kolem roku 1975, má krásný lesklý povrch, téměř jako by byl otřený slaninou.
Naproti tomu Fomabrom má jen dost matný povrch, přesně jako Orwo, vlastně ještě horší, s povrchem, který vypadá jako síto (při pohledu proti světlu).
Pravděpodobně je vrstva želatiny příliš tenká. Existuje něco lepšího, nebo se dnes musíme spokojit s takovým šmejdem?
S pozdravem
Herbert
cfb_de
Ahoj Herberte,
stejně jako kdysi se dnes barytový papír vyrábí v nejrůznějších povrchových úpravách: vysoce lesklý, matný, nebo tak nějak „strukturovaný“.
Já osobně velmi rád používám Fomatone MG s vysoce lesklým povrchem a (ještě mi zbyly) Classic Arts Polywarmtone, rovněž s vysoce lesklým povrchem.
Podle chuti nechávám papír zaschnout na utěrce a poté povrch navoskuji (to velmi dobře zabraňuje otiskům prstů a dodává mu jakýsi „přírodní lesk“ jako u uměleckých tisků) nebo volím klasickou variantu sušení na lesk na leštěné fólii.
To druhé mi u mých starých zbytků Agfa-LUPEX jde *výrazně* snáze než u moderních papírů. V tomto ohledu se u dnešních papírů přece jen něco změnilo. Ale rozhodně to není žádný šrot. Ani Forte/Foma. Naopak.
S pozdravem,
Franz
Gast
Ahoj Franti,
tvoje vysvětlení je asi správné, ale já jsem měl na mysli, že lesklý povrch u Fomabromu vlastně moc neleskne, možná to někomu tak vyhovuje, a navíc je vidět struktura papíru.
Naproti tomu Brovira je krásně lesklá, i bez vysušení na vysoký lesk, a když se jí dotkneš, tak ti opravdu „lepí“ na prstech.
Zkus se podívat na svůj LUPEX, pak bys měl poznat, že povrch je hladší.
Mám podezření, že Foma nanáší na podklad příliš málo želatiny. Nevíš náhodou, jak je na tom Agfa Multicontrast classic? Pokud je lepší, byl bych nucen se spokojit i s Multicontrastem.
S pozdravem
Herbert
MirkoBoeddecker
Herberte,
i když tvým úvahám nemohu přitakat, zde je pár teoretických informací.
Povrch papíru závisí na nosném materiálu.
Oproti 70. letům se počet dostupných nosných materiálů výrazně snížil a stále klesá.
Dnes se všechny nalévají na stejný podklad ze stejné továrny. Povrchy jsou proto téměř identické.
ADOX Vario Classic má silnější vrstvu z želatiny a stříbra, protože stroj běží pomaleji.
Možná se to blíží tvému starému Agfu. Ale jak jsem již řekl, momentálně si nedokážu úplně představit, co máš na mysli, a proto se mi těžko radí.
S pozdravem,
Mirko
Gast
Ahoj Herberte,
i když, jak již zmínil Mirko, se nosné materiály přizpůsobily a trh se zmenšuje, stále existuje řada papírů, které by měly vyhovovat vkusu toho či onoho; – protože jedno je jasné: druh zvětšeniny závisí na osobních preferencích! Neexistuje ani nejlepší papír, ani ta správná zvětšenina. Proto je pojem „lesklý“ otázkou interpretace a vkusu.
Pokud dáš přednost vysoce lesklým, poněkud mastným, sádlově lesklým zvětšeninám, pak Agfa MCC/lesklý není pro tebe ten správný papír! Při sušení na vzduchu je spíše „matně lesklý, nebo tomu říkej i sametově lesklý“, při sušení na sušicím lisu, lícem na vysoce lesklou fólii, však leskne jako potřený slaninou. Struktura má (velmi) lehce zrnitý charakter. Podle mého názoru, i když už jen příležitostně zpracovávám lesklé papíry a mimo jiné i MCC, je MCC velmi krásný a vynikající papír. Tvá věta „... v nouzi bych se smířil i s Multicontrast...“ tomuto papíru rozhodně neodpovídá, i když pro tvé představy není ideální, ledaže bys měl vysokolesklý lis.
S pozdravem
Lo van de Renne
Gast
Ahoj, Herberte!
Tvoji zkušenost s Fomabromem nemohu potvrdit. Tento materiál jsem vyzkoušel teprve nedávno a co se týče povrchu, ať už sušeného na vzduchu nebo lisovaného do vysokého lesku, mohu ho jen chválit. Velmi se mi líbí i sytá denzita. Jen typ N je při mém obvyklém zpracování výrazně příliš tvrdý. Při dvoukoupelovém postupu se to dá docela dobře přizpůsobit, ale ještě musím trochu experimentovat, abych dosáhl optimálních výsledků. Papírový podklad nikde neprosvítá skrz emulzi – na rozdíl například od starého papíru Agfa Record-Rapid, u kterého struktura papíru pravidelně kazí vysoký lesk.
S pozdravem
Holger
Gast
Herberte a všichni ostatní,
vím, co asi myslíš – ten starý materiál od Agfy, Ilfordu a Kodaku má hladší povrch, asi jako boty z pravé hladké kůže; Foma a všechno ostatní, co jsem v poslední době viděl, taková není (bez hodnocení), spíš jako nappa (ne, nepracuji v obuvnickém průmyslu!).
Co mi přijde, je to, že ten starý papír, mám z něj ještě zbytky (ale Ilford), má „chemický“ zápach, když ho dáš do vody, proto tipuju silné tužidlo nebo něco podobného.
Můžeš to zkusit s formalínovou lázní.
Ale nakonec, ať už je to jakkoli, je to prostě tak, jak to je, a ne tak, jak bychom si to přáli, tak to prostě je.
Roland
Gast
Ahoj,
právě jsem to trochu vyzkoušel: když se papír dodatečně vytvrdí (já jsem měl zrovna po ruce starý vytvrzovač Kodak) a hadřík v sušicím lisu se napne, výsledek je hladký a lesklý.
Nedalo by se to v továrně nějak vylepšit, když to zvládnu i já?
Roland
Gast
...ale ještě jedna věc: struktura nosného materiálu byla tehdy jednoznačně jemnější, což je zřejmě hlavní příčina.
cfb_de
Ahoj Rolande,
tak já ti tedy popíšu, jak suším desky v lisovacím stroji.
- studený lis
- desku lehce očistit (stěrač je nejlevnější řešení, Bosch-Twin se na to skvěle hodí)
- desku vložit do lisu, lehce ji přitlačit dlaní
- zapnout lis
- Když je lis zahřátý na asi 50–60 °C: vypnout, nechat vychladnout
- Zapnout lis
- Pokud je teď potřeba >60 °C (bolestivá hranice pro hobby kuchaře v dlaních) a stále to voní „vlhce“: vypnout, zopakovat cyklus. Jinak vypnout, nechat vychladnout.
- Vyjměte tisk z desek lisu.
Zeptejte se na fóru konkurence ostatních, třeba Pillendreher, Klotz, Katrin nebo Hans-Ludwig. Ti to dnes večer viděli naživo od Fomatone.
Pro vysoký lesk používám slavnou fólii, smáčedlo, dostatek 30% formalínu a jiný postup. Popisovat tenhle postup je bohužel mezitím zakázáno a 30% formalín také není snadno dostupný / resp. každý profesionální chemik z toho hned dostane infarkt.
No jo: Přesto: V zásadě je lesk s dnešními tenkými papíry jednodušší. „Smáčkává“ se je až těsně před osobní – libovolně rozšiřitelnou – hranicí bolesti, namočí se do nevýznamné, těžko sehnatelné tekutiny a pak se pomalu a jemně přitlačí na absolutně beztukovou lesklou fólii.
Zapněte sušicí lis, až to přestane „vonět vlhkem“ (pozor: při tom se vdechuje ta nevýznamná kapalina!), vypněte. Otevřete lis. Buď se lesklý tisk (tečky? fólie nebyla čistá, tisk nebyl bez tuku, tisk nebyl řádně přitlačen) odlepí, nebo zůstane přilepený. Pokud zůstane přilepený: znovu temperujte.
Nepomáhá to? Fólii i s tiskem vložte do vody, druhý den ráno se fólie a tisk oddělí a můžete se pustit do druhého pokusu. Vysoký lesk s dnešními papíry je skutečně černá magie.
Ale ty pitomé novodobé barytové papíry jen rovně sušit na utěrce, to je spíš jednodušší než kdy jindy.
Nejlepší je sušení na vysoký lesk s mým starým LUPEXem: To rozbalím na zrcadle v koupelně a druhý den vyndám suché, rovné, vysoce lesklé tisky z umyvadla pod ním. Bohužel tento fantastický, kadmiem kontaminovaný papír s nekonečnou trvanlivostí už díky ekologickým normám EU neexistuje. A bohužel mi z toho zbylo už jen něco v rozměru 7x10.
S pozdravem,
Franz
Gast
Ahoj,
u Moerschu mají levný lešticí prostředek na bázi kamence, s nímž jsem dosáhl nejlepších výsledků
při leštění do vysokého lesku.
S pozdravem Stephan
Gast
Franzi,
Lesklý povrch zvládnu, jen jsem se snažil popsat způsob, jak dosáhnout lepšího přirozeného lesku, protože o to Herbertovi tehdy šlo, proto to doplňuji, protože moje metoda předpokládá, že se vrstva přikládá k hadříku.
Herbert to už také napsal, nemyslíš, že staré papíry mají lepší přirozený lesk než ty dnešní?
Myslím si, že bez následné úpravy papír prostě přebírá dnešní hrubší strukturu a působí matněji než například staré materiály Agfa.
S materiály na bázi Efke má Mirko pravdu, velmi dobrý vysoký lesk a také přirozený lesk, protože želatinová vrstva je silná, ale povrch se mi nelíbí tolik jako například u Fomy, má sice lepší lesk, ale Foma má lepší strukturu (mluvím pouze o lesklém papíru, ne o skutečně strukturovaném).
Roland
PS: Fotografuji od roku 1960 a někdy mě přepadne nostalgie, když porovnávám papír, nebo když se Efke filmy ze dne na den objeví na čirém materiálu, zatímco tehdejší ADOX vypadal zespodu nevyvolaný téměř černý, jako např. Plus-X.
