Gast
Dobrý den,
k mému zvětšovacímu přístroji Opemus 5 jsem si pořídil barevnou směšovací hlavu Meochrom. Meochrom je ještě starší verze bez „tlačítka pro vypnutí filtrů“ (původní formulace z návodu ;-)... zařízení tedy má pouze otočné knoflíky pro tři filtry.
Pokud otočím všechny filtry na nulu, jsou pak všechny barvy vypnuté? To by pro mě bylo nejlogičtější.
Rád bych Meochrom používal s multigrade papírem, konkrétně s papírem Fomaspeed Variant III.
Technický list papíru obsahuje také tabulku s hodnotami filtrů. Lze tyto hodnoty převzít bez dalšího ověření?
Nebo lépe řečeno, jak mohu otestovat, zda nastavené hodnoty barev odpovídají určité gradaci?
Může mi v tom pomoci Laborbeli Kaiser Trialux? Laborbeli funguje tak, že se vyjmou všechny filtry/barvy a poté se změří nejtmavší a nejsvětlejší místo, kde je ještě vidět detail, a následně se mimo jiné zobrazí i gradace papíru.
Poté vložím barvy zpět a znovu změřím správný expoziční čas. Ale jak mohu vědět, že je gradace správná? Jak to mohu ověřit?
Doufám, že jsem se nevyjádřil příliš složitě nebo že neuvažuji úplně jiným směrem.
S pozdravem
Carsten
MirkoBoeddecker
Carstene,
Máš pravdu. Bohužel ale nemáme tabulku ani pro Meochrom 5.
Pokud se ale pro začátek obejdeš bez svého Kaisera, můžeš vesele zvětšovat, jak se ti zlíbí.
Pokud je to pro tebe příliš měkké, přidej magentu, dokud to nebude sedět – pokud je to pro tebe příliš měkké, ubrat magentu, dokud to nebude sedět.
Zda to odpovídá hodnotě 1, 2, 3 nebo 4, je relativně jedno.
Pokud to při 00 magenty ještě nestačí – přidej žlutou, dokud se obraz nezměkčí.
Nakonec rozhodneš ty, kdy kontrast odpovídá tvým představám.
Není opravdu důležité vědět, jaká to byla efektivní gradace papíru.
S pozdravem
Mirko
cfb_de
Ahoj Carstene,
Máš skoro stejné vybavení jako já. Já používám Opemus-5 s „moderním“ Meochromem (= s páčkou pro vysunutí filtru).
Takže: Je filtr venku, když je na „ven“? Odšroubuj horní kryt a podívej se dovnitř. To se dá poznat. U mého musím u cyanového filtru (ten předchozí majitel také nepotřeboval, já také ne, ale člověk chce mít přece něco dokonalého...) provést seřízení.
Pro papíry MG to samozřejmě funguje. Musíš si však uvědomit několik věcí: Tolerance nastavení na těchto přece jen „extrémně přesných“ stupnicích. Hodnoty filtrů závisí také na papíru. A: Velmi důležité: Tyto „časově korigované“ kombinace filtrů mezi magentou a žlutou platí vždy jen pro jeden jediný stupeň šedi!
Není náhodou, že jednotka měření „gradace“ není nikde standardizována a u každého výrobce je jiná. Už před dvaceti lety byl Tetenal „speciál“ přibližně stejný jako Ilford „normál“. Při pevné gradaci a s mým tehdy nejčastěji používaným zvětšovacím přístrojem.
Beru si také Trialux. Nicméně už po prvních dvaceti listech papíru jsem se naučil jedno: „měření gradace“ s tímto přístrojem můžeš rovnou zapomenout. Není to nic víc než většinou nesprávný předpoklad (srov.: gradace je relativní atd.).
Měřím bez filtru, abych získal hrubou představu o gradaci (většinou to ten přístroj ukazuje mnohem méně). Pak měřím znovu s „doporučenou“ gradací a udělám zkušební proužek. Pokud sedí, dobře.
Jelikož většinou provádím expozici celého filmu za víceméně stejných světelných podmínek (a mimochodem vyvolávám max. 15 snímků na jeden proužek KB), zůstávám u jednou nalezené gradace, nechávám filtry nasazené a poté měřím už jen tři body.
Mirko, na závěr hloupá otázka: Jaká halogenová žárovka se dává do Meochromu (šedý, nový, interferenční filtr)? A: Existují i slabší? Ten díl je pro mě příliš světlý a ten dodatečný stmívač mě v mé provizorní temné komoře štve. Tam totiž jinak stojí fotografický papír.
S pozdravem,
Franz
Gast
Ahoj Mirko a Franze,
děkuji za vaše odpovědi.
Z toho, co jste napsali, mi vyplývá, že gradace, tedy kontrast, je velmi subjektivní záležitost.
Zatím vše v pořádku.
Na internetu jsem teď viděl různé způsoby, jak lze tyto filtry použít. Jako samostatný filtr (buď jen žlutý, nebo magenta) nebo jako dvojitý filtr (kombinace obou barev).
Co dává větší smysl?
Metoda samostatného filtru mi teď připadá jednodušší.
Myslím, že v oblasti barevné teorie jsem asi dost mimo, respektive jsem si to ještě úplně neosvojil... nebo si to prostě příliš ztěžuji.
Čím méně žluté, tím „tvrdší“.
Čím méně magenty, tím „měkčí“.
Je to tak správně?
... a dojem z kontrastu fotografie je pak stejně to, na čem záleží... nezávisle na jakýchkoli hodnotách... ok.
No, tak to se těším na první výsledky, až se pustím do zvětšování.
@Franz
Musí být filtry úplně mimo průměr otvoru směšovací komory?
U mě filtry vždycky trochu vyčnívají dovnitř.
Když sundám kryt hlavy, vidím, že všechny tři filtry visí na páčce s podélným otvorem. V podélných otvorech jsou upevněny tyče pro nastavovací knoflíky.
Tyče jsou však vždy upevněny na jednom konci podélného otvoru. To znamená, že pokud by filtry měly být mimo průměr směšovací hlavy, musel bych podélné otvory vyfrézovat nebo vyřezat (podle toho, co je pohodlnější ;-)
Když ale vidím, jak je tyčinka upevněna, a to pomocí miniaturních pojistných kroužků, dostanu už při pouhé myšlence na to kutilství středně těžkou krizi. Jak to asi v Meoptě zvládli sériově? ;-)
Je ta žárovka obyčejná halogenová žárovka? To si dokážu dobře představit. Vždyť světlo se přece „upravuje“ v směšovací hlavě.
Pokud ano, dokážu si docela dobře představit, že existují i halogenové žárovky s tímto závitem pro 75 W nebo méně.
Možná by stálo za to se zeptat u běžných výrobců žárovek?
S pozdravem
Carsten
cfb_de
Ahoj Carstene,
metoda dvojitého filtrování má tu výhodu, že pro alespoň jeden odstín šedé na fotografii zůstává expoziční čas stejný. Vložitelné filtry, například od firmy Ilford, fungují stejně (tj. jde také o kombinaci filtrů žlutého a purpurového).
Filtrování funguje přibližně takto: žlutá = měkká, nic = přibližně stupeň 2–3, magenta = tvrdá. Jakých extrémů lze nyní dosáhnout, závisí na hustotě filtru. S Amaloco Varimax (údajně obsahuje Varycon) se s Meochromem nedostanu úplně na „tvrdý“ konec a musím ještě přidat vložkový filtr č. 5.
I u mě filtry trochu zasahují do dráhy paprsku. To vůbec nevadí, protože jsou tam všechny tři. Celkově působí jako šedý filtr a trochu ztmavují i tak příliš jasný světelný paprsek. Žádné kutilství není nutné.
K lampě: Jelikož stejně musím své filtrování otestovat (každá lampa má jinou barevnou teplotu, která se navíc mění v průběhu životnosti žárovky), nemám s následujícím postupem žádné problémy:
Do napájení transformátoru již předchozí majitel zabudoval stmívač. Ten jsem kalibroval v krocích a pak jsem si pro každé nastavení stmívače vytvořil vlastní tabulku filtrů. Jistě by se dala jednoduše nainstalovat slabší lampa, ale proč bych měl demontovat tu, která je ještě funkční, když stejně musím nejprve vyzkoušet hodnoty filtrů?
Důležitější pro mě bylo vylepšení samotného zvětšovacího přístroje. Dostal novou, nyní rovnou základovou desku a navíc je sloupek nyní dodatečně stabilizován. Z hliníkových profilů jsem postavil jakési „obrácené U“, které jsem přišrouboval nahoře ke sloupku a dole k základové desce. Teď už se tam nic nehýbe a mohu používat i posuvník filtru bez chvění.
S pozdravem,
Franz
Gast
Ahoj Franti,
to s tou gradací jsem pochopil.
Teď bych si rád sestavil tabulku na základě zkušebních zvětšenin, abych mohl porovnat nastavené hodnoty filtrů s přibližnou gradací.
Ale když je to všechno tak subjektivní, představuji si to jako docela obtížné.
Jasně, nakonec rozhoduje vlastní dojem z fotografie, ale taková pomůcka by se mi na začátek hodila.
Vzhledem k tomu, že jsem směšovací hlavu dostal teprve včera, jsem zvědavý na nové expoziční časy. Dříve to totiž s kondenzorem a 75wattovou opálovou žárovkou byla docela pohodová práce.
Ale když tu čtu některé články ohledně jasného osvětlení u barevných směšovacích hlav Opemus, asi se i u mě expoziční časy drasticky změní.
Zpevnit Opemus, na to jsem už taky myslel. Tvoje řešení zní dobře. Já jsem tam měl na mysli třeba něco složitějšího.
Mám tu ještě starý Beseler 23C, který chci v zimě nebo kdykoli jindy trochu vylepšit. Beseler má dvě vodicí trubky a je i tak velmi stabilně postavený.
Princip s těmi dvěma vodicími trubkami se mi líbí. Na něco takového jsem myslel i u Opemusu. To znamená, že vpravo a vlevo od samotného vodicího sloupku bych postavil po jednom sloupku, ty bych propojil navzájem a pak na Opemus namontoval vedení pro ty dodatečné trubky. Na něco takového se velmi dobře hodí plastová kluzná ložiska, která by na chromátovaných trubkách běžela skvěle.
Vedení jsou poměrně jednoduchá svařovaná konstrukce, kterou lze buď povrchově upravit, nebo stačí jen natřít.
Jako materiál bych použil obyčejnou ocel. O hmotnost se nebojím, protože zvětšovací přístroj stojí na velmi stabilním podstavci a navíc by všechny spoje byly opatřeny šrouby pro demontáž. Naštěstí mám také stacionární temnou komoru.
Ale možná jen střílím z děla na vrabce. ;-)
Zdravím
Carsten
cfb_de
Ahoj Carstene,
nemám stacionární Duku, takže k tomu využívám svou koupelnu. Zvětšovací přístroj obvykle stojí v místnosti, která je k tomu asi nejméně vhodná – v mé ložnici.
Proto byla hmotnost rozhodně jedním z důvodů, proč jsem se do toho pustil. Ale i kdyby na hmotnosti nezáleželo, vyřešil bych to stejně (tentokrát však z oceli 18/10). Vedení hlavy na šikmé ploše považuji za dostatečně stabilní, problémem je však vratké uchycení šikmé plochy. Tu prostě nelze dostatečně pevně upevnit ve všech směrech.
Proto ten rám, teď mám jakousi „trojitou pilu“. Nahoře, kde můj „rám“ překrývá šikmou plochu, jsem jej pomocí pily spojil křídlým šroubem a pojistnou maticí, díky čemuž mohu hlavu nastavit rovnoběžně se základovou deskou.
Osvětlení pomocí Meochromu je mimochodem opravdu skvělé. Pro malé formáty ho ztlumím, dnes večer jsem pomocí projekce na zeď vytvořil výřez o rozměrech 40 x 50 cm. Hlava byla nastavena na „plný jas“ a měl jsem expoziční čas pouhé dvě minuty (projekce na 150 x 150 cm) při cloně 8. Je však nutné nějak potlačit rozptýlené světlo z barevné hlavy (k tomu jsem bez váhání „přestavěl“ velkou kartonovou krabici).
Možná to bude zajímavé i pro ostatní: Rychlé seřízení takového zvětšovacího přístroje pro projekci na zeď: Moje dveře (= projekční plocha) se dají snadno seřídit: V závěsech lze pomocí dveřního zámku ovlivnit všechny tři směry v místnosti. To jde pomocí vodováhy, já už jen kontroluji.
Zvětšovací přístroj vyrovnejte pomocí vodováhy, jak jen to jde. Těžká část seřízení spočívá v tom, dostat rovinu negativu do rovnoběžnosti s rovinou projekce. K tomu jsem si u vyrovnaných dveří pečlivě vyrovnal laserové ukazovátko, našrouboval ho na stativ a na přední část jsem našrouboval jeden z těchto „vzorových držáků“. Ta část, která vytváří velmi symetrický bodový vzor. Vzor jsem přenesl na tapetu, teď mohu podle polohy „projekčního čtverce“ na vzorové tapetě velmi rychle zjistit, zda skutečně promítám čtvercově. V případě potřeby posuňte zvětšovací přístroj, zbývá už jen opravit odchylku vlevo/vpravo.
Ovšem jsem se opět rozčiloval nad konstrukční chybou z Přerova: zásuvka na filtry při projekci na zeď *dole*. Při naklápění tam pokaždé bouchnou rozptylové desky o kondenzor, o fóliových filtrech (potřebuji je k dosažení maximální gradace) ani nemluvě, ty při výměně nemilosrdně letí kolem ruky na podlahu.
Jo a ještě: sestavení tabulky je snadné, když vezmeš šedý klín a předem si osvojíš výpočet ISO-R z papíru. Pak můžeš vypočítat, které filtry u tvého papíru odpovídají jakému ISO-R. Precizní lidé k tomu používají denzitometr, já jsem to udělal od oka. Koneckonců, své tisky většinou prohlížím také okem a ne denzitometrem s dopadajícím světlem.
S pozdravem,
Franz
CarstenM
Ahoj Franti,
dlouhou dobu jsem měl svou Duku v koupelně. Ale to neustálé skládání a rozkládání mi už lezlo na nervy, takže jsem si přestavěl kuchyň, uvolnil si celou stěnu a umístil tam kuchyňskou desku včetně spodních skříněk. Teď mám k dispozici asi 3 metry místa a zvětšovací přístroj tam teď stojí pořád a vůbec nepřekáží.
Ve spodních skříňkách je zbytek laboratorního vybavení, jako misky, nádoby atd. Je tam i lednička s pivem, papírem a chemikáliemi. Vše je velmi praktické, protože dříve byly tyto věci rozházené po celém bytě.
Mimochodem, bydlím sám, takže s používáním kuchyně nejsou žádné problémy. ;-)
Na tak velká zvětšení jsem se ještě neodvážil. Kdybych se do toho někdy pustil, moje dveře by byly naprosto nevhodné. Jsou ze dřeva a mají už pár let za sebou. To znamená, že jsou částečně už dost pokřivené.
Pro velké zvětšení bych použil velkou desku, kterou bych mohl zavěsit, a pro vyrovnání desky bych ještě připevnil tři nastavitelné nožičky, které by se opíraly o zeď. Pomocí vodováhy pak desku vyrovnám.
Řekni mi, Franzi, jak jsi vyřešil ten problém s rozptýleným světlem na Opemus? Zejména v oblasti negativního stolu mi připadá, že odtud vychází hodně světla. Mám kovový stůl a používám bezsklené vložky.
Co se týče filtrování pomocí barevné směšovací hlavy... v sousedním internetovém fotobutu je velmi dobrý kurz o sensitometrii. Pročetl jsem si ho a teď se pokusím uvedené informace uplatnit v praxi.
S pozdravem
Carsten
