aXL
Ahoj, kolegové.
Nedávno se ke mně dostala jedna malá, opuštěná mašinka. I když v chatě nemám zrovna moc místa, neměl jsem to srdce ji odmítnout. :D
Je to poloautomatický vyvolávací stroj pro proces E-6 (značky Minimat).
Protože s E-6 nemám žádné zkušenosti, chci ten stroj přeprogramovat na černobílou fotografii. Hledám tedy vhodné chemikálie pro zpracování v nádržích.
Moje první myšlenka je samozřejmě „dvoukoupel“, protože podle mých znalostí tyto dva oddělené roztoky této vývojky příliš neoxidují. Ale můžu se mýlit.
Škoda je, že maximální doba působení v každé lázni je 3 minuty. To je samozřejmě velmi málo. Na druhou stranu mám k dispozici 15 nádrží, které mohu naplnit podle libosti. Nic tedy nebrání tomu, abych například naplnil první nádrž vodou, další 3 nádrže roztokem A, následujících 5 nádrží roztokem B, poté 1x zastavil, 3x použil ustalovač, jednou vodu a nakonec ještě jednou destilovanou vodu s smáčedlem.
To je jen příklad! <_<
Doba procesu 45 minut mě vůbec neděsí, protože stroj stejně pracuje sám (bohužel musí být provozován v úplně zatemněné místnosti). Jsem však vázán na pevně danou dobu pro všechny lázně – volně nastavitelnou mezi několika sekundami a třemi minutami, ale pouze paušálně pro celé zvedací zařízení.
V Berlíně také pracujete s hlubokou nádrží a plníte ji A49. Musíte ji zakrývat plovoucími víčky, nebo může roztok stát i déle?
K tomu všemu bych měl také zájem o vývojku, která si poradí se vším, co dosud zpracovávám ručně:
- filmy s velmi nízkou citlivostí pro použití ve studiu (Maco UP 25+ zatažený na 12 ASA a efke 25)
- univerzální filmy (Maco Cube 400 při 100 až 200 ASA a efke 100)
- vysoce citlivé filmy (Maco Cube 400 při 3200 až 6400 ASA a zbytky T-Max 3200)
Zatím to všechno zvládám s velmi zředěným RODINALem a dosahuji vždy velmi pěkných výsledků. Bohužel pracovní roztok RODINAL 1+100 oxiduje tak rychle, že použití v otevřené vaně je zřejmě nemožné. Také nemám takový objem práce, abych mohl používat citlivé chemikálie. U mě se stává, že v neděli přijde třeba 20 filmů najednou a pak zase 2 týdny vůbec nic.
Maximální rozlišení nebo ostrost mimochodem nejsou nejvyšší prioritou (jak lze odhadnout podle filmů), protože při vysokých nárocích na kvalitu výtisků stejně pracuji s plochými filmy. Konzistentní výsledky mi ale přesto usnadňují život... :blink:
Jsem vděčný za všechny tipy! :)
Na shledanou,
Axel
Gast
Ahoj Axele.
Řekni, napájí se ten stroj na 230 V? Pokud ano, mohl bys ten interní časovač trochu obejít tak, že před celé zařízení zapojíš časový spínač. Je to jen takový nápad. Pokud je to 380 V, jde to taky, stačí jen pomocí relé odpojit jeden pól. Všechno najdeš u Conrada. Pokud to nefunguje, podívej se na ten interní časovač. Je mechanický? Nebo elektrický? Možná bys pak mohl nechat filmy nehybné o něco déle, protože pohyb každé 3 minuty není zrovna to, co chceš, že? Chceš přece 3 hodiny...
Co se týče vývojky, tam ti bohužel nepomůžu. Já používám rotační a jsem s ní velmi spokojený.
S pozdravem Micha
www.grossformatfotografie.de
aXL
Ahoj, Micha.
Ano, ten stroj má přípojku na 230 V. Taky jsem už přemýšlel o řešení s časovačem, ale vlastně jsem si už zvykl na ten „expresní vývoj“ za 45 minut. <_<
Protože pohyb každé 3 minuty není zrovna to, co chceš, že? Ty chceš přece 3 hodiny...
Tak to jsem asi v sousedním fóru udělal pořádný dojem... :)
Úvahy v tomto směru směřovaly k maximalizaci pozitivních efektů vysokého ředění, tedy vyrovnávací schopnosti a efektu okrajů. Abych to celé dostal do praxe, přišel jsem na nápad s extrémně dlouhými, ale bez dozoru (!) dobami. Vím dobře, že bych tím kvůli kolísavému vyčerpání vývojky mohl opustit oblast reprodukovatelnosti...
Teď, když mi možná nějaký stroj může převzít protřepávání a já se za to bohužel musím vzdát RODINALU, se situace opět změnila. Jelikož momentálně dosahuji velmi pěkných výsledků při ručním vyvolávání v 3minutovém rytmu převracení, jsem k tomuto kompromisu rozhodně ochoten.
Co se týče rotace, mám z teoretického hlediska prostě příliš mnoho výhrad. Rotoval jsem už dříve, ale tehdy to byl T-Max 3200 v T-Max vývojce. Dnes používám jiné filmy a jinou chemii, takže to vůbec nemůžu srovnávat.
Mimochodem:
Má někdo zájem o CPE2?
Silné známky opotřebení, chybí láhve a měrky, ale stále funguje bezchybně.
Teď raději namáčím než rotuji. :blink:
Ahoj
Axel
Gast
Ahoj!
Nemám sice s takovými postupy žádné zkušenosti, ale možná by se ti hodila vývojka s lázní Metol-2 od Barryho Thorntona? Tento vývojka právě sám testuji (s „normálním“ kypovým vyvoláváním) a jsem z ní docela nadšený – skvělá ostrost, dobré využití citlivosti, zrno přijatelné (ne superjemné, ale jemnější než např. u RODINALu 1+50).
Proč by tě mohl zajímat: vyvolává se vždy 4 minuty v lázni A a B, pohyb při tom (zejména v lázni <_<) nemá tak velký vliv, díky oddělení vývojové látky a alkálie vydrží vývojka poměrně dlouho a navíc má většina filmů velmi podobné doby vyvolávání.
Recept najdete zde:
http://www.barry-thornton.co.uk/2bath.htm
S pozdravem
Roman
aXL
Ahoj, Romane.
Ano, dvoukoupelová metoda je ta správná volba, jak jsem již napsal v prvním příspěvku. Ve své „kuchařce“ (sbírka fotografických receptů od Uda Raffaye) mám tři recepty:
1. „podle Leitze“, tedy pravděpodobně ten se škrobem, který je velmi podobný Thorntonově verzi
2. D76 jako dvoukoupelová směs
3. recept s hydrochinonem a fenidonem, který je „zvláště doporučován“
Barry Thorntonův postup se oproti tomu jeví jako opravdu jednoduchý a přehledný. Určitě by to stálo za vyzkoušení!
Doba vyvolávání je „expresní“. 3 minuty pro formát 120 a 4 minuty pro desku – to mi ještě zbývá spousta nádrží na důkladné ustálení a oplachování!
Co mi ještě dělá pořádné vrásky na čele, je odkapávání filmu po první lázni. Samozřejmě by nebyl žádný problém nechat jednu nádrž prázdnou, ale pak bych nemohl používat ohřev, protože by se při prázdné nádrži spálil. A je to lákavé, mít možnost udržovat celou chemiku na 22 °C pouhým stisknutím tlačítka (kromě léta samozřejmě!). Uvidíme, jestli se mi podaří odpojit JEDNU topnou spirálu.
V každém případě moc děkuji za tento odkaz. Barryho stránka je celkově znalostní databáze, které ještě obětuji několik hodin. A jeho styl psaní je velmi zábavný. <_<
S pozdravem,
Axel
Gast
Bohužel tento dobrý člověk před několika měsíci zemřel...
Velmi mohu doporučit také jeho knihu „Edge of Darkness“ – velmi zajímavý styl psaní, osobní anekdoty na vysoké literární úrovni propojené s fundovanými znalostmi a skvělými obrazovými příklady; jeho první kniha „Elements“ je bohužel již vyprodaná.
Jeho vývojka se dvěma lázněmi je skutečně založena na Stöcklerově receptuře, kterou upravil pro moderní emulze.
Jak dlouhá (nebo krátká) je maximální doba odkapávání u tvého stroje? Nevidím v tom velký problém, v nejhorším případě budeš muset lázni B vyměňovat trochu častěji (pokud byla kontaminována lázní A).
aXL
Zeptám se na to svého distributora.
Časy stroje jsou pro každou lázeň stejné. Doba odkapávání tedy odpovídá tomuto intervalu (nebo dvojnásobku, pokud se za sebou vyprázdní dvě nádrže).
Sakra, právě mi došlo, že jde o ty bělící a barvicí vývojky, které popisuje Thornton... (pyrogallol).
Konečně chápu ten humbuk kolem těch omáček.
Je na čase, abych konečně něco vyvolal a ne jen četl. <_<
Dobrou noc,
Axel
Gast
Tohle se sice trochu odchyluje od tvé původní otázky – ale s „barvicími“ (v němčině se většinou nazývají „tahující“ vývojky; „bělicí“ by byly spíš kontraproduktivní... ;-)) – a to ne s Thorntonovým DiXactolem nebo PMK, ale se Sandy Kingovým PyrocatHD – právě porovnávám svůj standardní film Fuji Neopan 400 v RODINALu 1+50, PyrocatHD a dvoukoupelovou vývojku Thornton; ve skutečnosti by PyrocatHD měl splnit slib „tanningových“ vývojek, že lépe zprostředkují vykreslení světel (v světlech se tak snadno neblokují), zejména záběry proti světlu, zamlžené a mlhavé světelné nálady atd. vypadají velmi pěkně. Pokud jde o subjektivní ostrost/ostrost hran/kontrast, má Metol 2-Bad mírně navrch, také o něco lépe využívá citlivost (asi o 1/2 clony), RODINAL má o něco hrubší zrno, jinak jsou všechny tři velmi blízko u sebe.
DiXactol (který je stejně jako PyrocatHD založen na katechinu, ale jako druhou látku obsahuje glycin místo fenidonu) údajně vyvinul Barry Thornton speciálně pro plochokrystalové filmy (TMax a Delta), u konvenčních filmů má oproti dvoukoupeli jen málo výhod.
aXL
Ahoj, Romane.
Tady to začíná být opravdu zajímavé! Už přemýšlím, jestli by to nebylo téma na nové vlákno. A začalo mě napadat, jestli je to namáčení opravdu to nejlepší řešení, nebo jestli bych předtím neměl vyzkoušet ještě pár alternativních postupů.
Můj dosavadní proces vyvolávání je vlastně už docela dobře přizpůsobený mým potřebám. Ale teprve začínám experimentovat – a přechod z malého formátu na velkoformátový přináší také nové podněty a problémy.
Jelikož uvádíš Neopan 400 jako svůj standardní film, předpokládám, že pracuješ spíše venku a bez umělého osvětlení. Moje standardní situace vypadá úplně jinak:
Moje výchozí body:
- studiová fotografie (lidé / akty) s bleskovým systémem (dostatek joule pro pomalé filmy)
- Velký formát 9x12 (částečně i 13x18) pro náročné práce
- Malý formát pro jednodušší úkoly
- vedle toho Available Light s malým formátem
Na co zatím dbám:
- Tónové hodnoty!
- Kresba stínů
- Ostrost (dobrý dojem z ostrosti)
- Dobrá zpracovatelnost
- rozlišení (pro malý formát, právě ztrácí na důležitosti)
Moje dosavadní oblíbené filmy (malý formát):
- Maco UP 25+, nastavený na 12 ASA
- efke 25 čeká na své první vyzkoušení (25 ASA)
- Maco Cube 400c bude brzy vyzkoušen při 6400 ASA
- Zbytky T-Max 3200 se momentálně zpracovávají na 6400 ASA
- K porovnání Neapanu 1600 s Cube 400c bych se mohl nechat zlákat, pokud Neapan dokáže držet krok i na 6400 (zrno není při této citlivosti problém – jde o vykreslení stínů a tónové hodnoty)
Nadcházející filmy pro GF:
- efke 100, možná dokonce efke 25 (při otevřené cloně <_< )
- Maco Cube 400c (kvůli slibované perfektní rovinnosti) při 100 ASA
Dosavadním oblíbeným vývojkem je RODINAL 1+100. Další várka filmů se však bude vyvolávat v poměru 1+200! Se sníženým rytmem převracení (momentálně každé 3 minuty) vytěžím z této kombinace maximální kompenzační schopnost a maximální ostrost hran.
(Jen tak mimochodem – mezitím jsem totiž dospěl k přesvědčení, že s poměrem 1+50 zdaleka nevyčerpáváš potenciál starého RODINALU. :D )
Naše základní cíle budou podobné – oba asi usilujeme o co nejlépe kopírovatelné negativy.
Ale pro mě konkrétně to teď znamená:
S prodlouženým procesem RODINALU dosahuji vynikajících výsledků – za cenu velmi dlouhých dob vyvolávání. S automatem nemohu RODINAL použít, protože je těžko možné připravit pro každý průchod 20 nebo 30 l čerstvé vývojky (právě RODINAL 1+200). (I když se vývojka skládá téměř výhradně z vody. :) )
Chci-li pracovat s tímto zařízením, potřebuji chemikálie, které jsou v první řadě odolné vůči vzduchu a navíc mají vlastnosti, které jsou pro mě důležité.
Narazím-li však nyní na proces, který mě posune o viditelný krok dál, je mi jedno, zda v tomto zařízení funguje, nebo ne. Zařízení je čistý luxus, pro lepší kvalitu rád zůstanu u ručního procesu.
Možná to trochu objasní můj současný kolísavý kurz... :blink:
O plochých krystalových filmech si mimochodem moc nemyslím: jsou méně ovladatelné pomocí vývojky, mají méně tónových hodnot a navíc jsou citlivější při zpracování. Kromě toho se z informovaných zdrojů (Maco) ozývají dost znepokojivé zprávy: „Odpadní produkt z vyvolávání barevných filmů“ a „ploché krystaly, aby se dal snížit obsah stříbra“. Když už používám fotoaparáty, které jsou staré nejméně čtvrt století, tak se do nich hodí i staré filmy, ne? :)
Díky za skvělé podněty!
Axel
Gast
Tak to ještě rychle doplním své základní údaje:
Občas sice fotím i aranžované portréty (s minimálním vybavením: reflektorový deštník namontovaný na starém stojanu na lampu, do kterého svítí 2 nebo 3 kompaktní blesky, staré plátno jako pozadí, bílý karton jako odrazka), většinou s Fomapanem 100 (nebo HP5+ nebo Neopanem 400 – u středního formátu potřebujete kvůli hloubce ostrosti o jeden či dva clonové stupně více, a tam jsem se svým vybavením trochu na hranici), vyvolávám v Calbe A49 1+1 (kvůli velmi jemným tónům pleti), někdy „Available Darkness“ ;-) - tj. spontánní momentky v uměle osvětlených interiérech – tady jsem nakonec skončil u TMax 3200 (s expozicí 3200) v A49 1+1, po dlouhých sériích pokusů s různými kombinacemi (Delta 3200 mi přijde rozmazaný a nevýrazný, totéž platí pro vše, co se vyvolává v Emofinu, Neopan 1600 se mi vlastně líbí nejvíc, co se týče tónů a zrna, ale s přijatelným vykreslením stínů se nedá nikdy použít při 3200, už při 1600 je to na hranici – má ale pak tak nějak půvabný vzhled, ve stylu hollywoodského glamouru 40. let (nebo filmu noir).
Vlastně fotím hlavně krajiny, na střední formát, se zastaralým vybavením bez předběžného spouštění zrcátka (Pentacon Six), proto se chci vyhnout kritickým expozičním časům kolem 1/30 (právě tam je náraz zrcátka jasně znatelný), – proto hlavně 400; zrno není problém, protože zvětšuji sotva nad 30x40 cm. Záleží mi hlavně na subjektivním dojmu ostrosti, na dobrém vykreslení detailů a na vyváženém vykreslení světel (abych například nemusel tak silně dodatečně osvětlovat mraky).
Už léta pracuji standardně s RODINALem 1+50 (1+100 je s mými malými vyvolávacími tanky – vejdou se tam maximálně asi 700 ml – trochu problematické kvůli minimálnímu množství koncentrátu na film; 1+75 jsem už občas použil a zjistil jsem, že moje negativy jsou s tím dost mdlé – mám na zvětšovacím přístroji směšovací hlavu, která poskytuje docela měkké světlo; s negativy GF to máš samozřejmě jednodušší), kromě toho jsem pořád zkoušel i jiné (ID11 1+1 – hodí se na všechno, ale nikde nevyniká; XTOL – pro mě málo ostrý; Microphen – málo ostrý, nepříjemné zrno; Ilfosol-S – docela fajn, ale z nevysvětlitelného důvodu se najednou zkazil; A49 – skvělý na portréty, na krajiny trochu málo ostrosti hran (v přímém srovnání s RODINALEM)).
Metol-2-Bad jsem chtěl vyzkoušet po přečtení Thorntonovy knihy, pak jsem do testu hned zahrnul i Pyrocat HD, protože se o něm tolik chvály mluví (např. na www.unblinkingeye.com), a přímo je porovnal, a dospěl jsem k výše uvedeným výsledkům, že rozdíly jsou poměrně malé; nyní s čistým svědomím spotřebuji zbývající zásoby RODINALU a Pyrocat HD a pak (kvůli minimálně lepší ostrosti hran a využití citlivosti) zůstanu u dvoukoupele (u portrétů a pro pushování si s tím musím nejprve nasbírat zkušenosti, abych zjistil, zda u A49 pro tyto účely zůstanu....)
Roman
Gast
Ahoj Axele,
abych se vrátil k tvé původní otázce: u nás stojí 35 litrů A49 na 1,5 metru vysokém sloupu (což znamená, že oxidační plocha je nahoře malá). Ano, plovoucí kryt je nutností. Životnost při dobrém filtru A KONSTANTNÍM PŘIDÁVÁNÍ REGENERÁTORU (to znamená, že se vyvíjí a vyvíjí a vyvíjí...) je téměř neomezená, minimálně ale půl roku.
Pracujeme však zcela ručně.
Ani pro nás se SITTE nevyplatí. <_<
Mirko
aXL
Ahoj Romane, ahoj Mirko!
Díky za tvoje údaje, Romane. Jsou velmi zajímavé!
Zapomněl jsem zmínit, že jako nejmenší formát používám 30x40 a čím dál tím častěji pracuji s formátem 50x60. Tam už i pomalý kinofilm pro malý formát naráží na své limity – pro dokonalý dojem dokonce výrazně překračuje hranici. (I když ještě není vidět žádné zrno, u tak velkých rozměrů chybí „jemnost“.)
Naštěstí se nemusím potýkat s tak tvrdými kontrasty, jako je obloha / krajina, ale svádí mě to, abych záměrně vytvořil tvrdé světlo a vyvážil to měkkým vyvoláním, abych vytvořil dojem snímku, který s digitálním šrotem není možný. <_<
Minimální koncentraci u RODINALU můžeš mimochodem klidně zapomenout. Jediným smyslem je pravděpodobně to, že Agfa prodá o pár litrů víc toho stejně levného moku. Já už dlouho pracuji s 2,5 ml koncentrátu na film a spíše se potýkám s příliš sytými negativy – i při snížené agitaci. V každém případě neznám žádné nevýrazné výsledky (bohužel mám jen barevnou hlavu) – ale to může souviset s pomalými filmy.
@ Mirko:
Mistr se konečně ozývá! :blink:
Budeš se smát – chtěl jsem si přesně takové zařízení postavit sám, abych mohl vyvolávat své ploché filmy bez vaničky a o něco bezpečněji. Plánoval jsem několik odpadních trubek vedle sebe, z nichž každá by byla naplněna chemikáliemi do potřebné výšky – včetně dvou lázní. Ale ani častější nové přípravy (RODINAL) nejsou při takovém postupu příliš náročné.
O tom, zda se to finančně vyplatí, jsem nemusel přemýšlet – to mi vlastně přišlo samo. Teď přemýšlím, zda se ta námaha a přece jen značná plocha, kterou to zabírá, vyplatí – a dívám se na to čím dál skeptičtěji.
Obávám se, že to u mě ještě nějakou dobu zůstane tématem...
Díky vám!
Axel
