Gast
Vyzkoušel už někdo z vás nový vývojový systém Moersch?
Jaké jsou s ním zkušenosti, samozřejmě ne s filmy T-Kristall, ale s Trixem nebo Effkem? A co je to vlastně „stainender“ vývojka, respektive k čemu slouží???
S pozdravem
Martin
Gast
Ahoj!
Tanol jsem ještě nezkoušel, ale Pyrocat HD – také „staining“ (nebo „tanning“) vývojka; v češtině se jim říká „tanning development kits“, to jsou vývojky na bázi pyrogallolu nebo katechinu s nízkým obsahem síranu sodného; typické pro ně je, že část hustoty negativu je dosažena díky „stain“, tedy zabarvení želatinové vrstvy filmu – v závislosti na vývojce to může být od nazelenalé až po nahnědlou barvu. Výsledek: méně zrna ve světlech, velmi vysoká ostrost, lepší/hladší reprodukce světlých středních tónů a světel (vhodné pro snímky mlhy nebo podobné scény) a u vývojek, které zbarvují spíše do zelena, nižší kontrast ve světlech s multigradovým papírem (díky tomu velmi dobré vyrovnání kontrastu); některé z těchto vývojek používají velkoformátoví fotografové, kteří chtějí vytvářet jak kontaktní tisky na „běžném“ stříbrogelatinovém papíře, tak platinové tisky (nebo jiné alternativní procesy, které vyžadují velmi kontrastní negativy).
Nejznámějšími „staining developers“ na bázi pyrogallolu jsou PMK (Pyrogallol-Metol-Kodalk), ABC Pyro a Rollo Pyro, na bázi Brenzkatechinu fungují vývojky Windisch, DiXactol a právě PyrocatHD; co obsahuje Moersch Tanol, to bych také rád věděl....
Mimochodem: Pyrocat HD jsem testoval ve srovnání s RODINALem a recepturou na vlastní přípravu metol-2 vývojky od Barryho Thorntona – Pyrocat HD je sice dost ostrý (co se týče ostrosti hran a rozlišení), ale ty další dva ještě o něco víc; kde Pyrocat HD vyniká, je velmi hladké vykreslení světel, myslím, že Tanol se bude chovat podobně....
Gast
fotohuisrovo
Právě jsme vyvolali film FP4+ na citlivost ISO 80: jde do Moersch Tanol. Také jsme velmi zvědaví na výsledek. :D
Ještě se ozveme.
S pozdravem,
Fotohuis RoVo
Robert Vonk
Gast
:D
První FP4+ (svitkový film) s citlivostí ISO 80 prošel procesem v Tanolu. Skvělý výsledek. (5+5+500 ml při 22 °C, 13:30 min.)
Všechno vypadá docela dobře, možná by ISO 64 bylo ještě lepší, ale přesně to musím na konci tohoto týdne ještě změřit (densitometr), protože zítra je zase svatební reportáž.
Ještě jsem nafotil jeden film FP4+; ISO 64 v Bergisches Fotoverein (Wuppertal). To bude tedy druhý pokus.
S pozdravem,
Robert
WolfgangMoersch
Ahoj Roberte,
jeden z testerů dosahuje u filmů Kodak a Ilford jmenovité citlivosti. Jelikož jsou naše hodnoty u jiných vývojek již léta téměř identické, musel jsem této záležitosti přijít na kloub. Nakonec se ukázalo, že rozdíly jsou způsobeny vodou použitou k přípravě roztoku. To může zpočátku znít trochu nepravděpodobně, ale voda z kohoutku se liší jak co do obsahu solí, tak i co do hodnoty pH. Při tak vysokém ředění 1+50 hraje kvalita vody významnou roli; jen rozdíly v hodnotách pH u identických roztoků činily 0,30, a to se musí projevit. U mě přináší použití demineralizované vody výrazně vyšší citlivost, než je uvedeno v tabulce. Možná bys to mohl při příležitosti zkontrolovat? Velmi by mě zajímalo, na jaké hodnoty se dostaneš s vodou Ravensteiner.
S pozdravem
fotohuisrovo
Ahoj Wolfgange,
Ano, to by mohlo sedět, protože pufry mohou tento účinek trochu posunout. My tady od W.O.B. (Waterleidingbedrijf Oost Brabant) čerpáme vodu z podzemí, ale ne jako například v Rotterdamu, kde se voda částečně bere z Rýna a/nebo Mezy.
To znamená tvrdou vodu: D.H. (německá tvrdost) kolísá přibližně mezi 13–14, takže ve vodě je hodně uhličitanů. pH se tím jistě může změnit.
Zopakuji testy na iso 80, ale tentokrát s demi-vodou v Tanolu. Podmínky budou přesně stejné. (Provedl jsem to v TAS od Heilandu).
Dnes večer pokračujeme druhým testem FP4+ provedeným na iso 64 v Tanolu s vodou z vodovodu v Ravenstein. Budeme tedy dále informovat. Je v Tanolu dostatek EDTA na zachycení kovových iontů?
S pozdravem z Holandska,
Fotohuis RoVo
Robert Vonk
PS. Musím ti tu někde rezervovat prázdninový dům? Tvoje žena se kvůli tomu už neozvala. :D
fotohuisrovo
Ano, výsledky jsou teď mnohem lepší a reprodukovatelné. Problémem je posun pufru. K přípravě roztoku jsme teď použili pouze jednoduchou demi-vodu.
S pozdravem,
Robert
MKL
Dobrý den,
podle popisu by vývojka Tanol měla emulzi zbarvit do zelena nebo do žluta. U papírů s proměnlivou gradací pak toto zbarvení ve světlech způsobuje zploštění gradace. Má však vliv i na papíry s pevnou gradací, které, jak je známo, nejsou citlivé na zelenou barvu. U papírů s pevnou gradací se projevuje výrazný efekt okrajů. V praxi to znamená zcela odlišné výsledky při tisku!
Zda je to výhoda, že světla u papírů s proměnnou gradací jsou rozmazaná a nevycházejí tak brilantně jako obvykle, na to se názory mohou značně lišit! Já raději vyvolávám své filmy přizpůsobeně a vyhýbám se tak přeexponovaným světlům – o hladkých světlech si toho moc nemyslím.
Známý vývojka Pyro Staining se původně používala spíše k opačnému účelu, a to k dosažení rozloženého přechodu ve světlech, resp. výrazného efektu hran při tisku na papír s pevnou gradací!
S pozdravem
Michael
aXL
Ahoj, Michaeli.
Díky! :)
Konečně někdo, kdo je schopen poskytnout konkrétní a užitečné informace na téma pyrotechnika!
Stručně ti popíšu, co bych chtěl udělat a co očekávám – možná mi dokážeš trochu přesněji říct, jestli se do toho mám pustit:
Dvě témata: akt a krajina. První v ateliéru s bleskovým osvětlením, druhé samozřejmě bez něj. ;)
Film: efke 13x18 100 ASA a 9x12 100 ASA
Vyvolávání: Dosud ručně v tanku na ploché filmy.
Zvětšovací přístroj: kondenzátorové přístroje s filtry Ilford
Papír: Maco Expo G a Expo RF (pevně gradovaný, vlastně efke), brzy pravděpodobně nahradí Classic nebo Kentmere.
Moje otázky:
Nejprve k papíru: Dosud používám pevně gradovaný barytový papír a PE papír s proměnlivým kontrastem. Účinky zabarvení negativu jsem chápal tak, že pomocí MG filtru mohu selektivně dodatečně exponovat světla (filtr 0) a stíny (filtr 5). Podle principu fungování: modré světlo (5) je blokováno zelenými oblastmi v negativu a působí téměř výhradně na stíny v zvětšenině. Na zelené světlo (0) reagují světla v zvětšenině stejně podstatně silněji (srov. splitová expozice), což je ještě umocněno zabarvením negativu.
Voilá – cílené dodatečné osvícení světel nebo stínů bez masek a dodatečného zesvětlování! Nebo ne? :rolleyes:
Jinak bych nevěděl, jaké výhody má zploštění gradace ve světlech, protože u krajinářských snímků se často dodatečně exponuje obloha s gradací 5, aby se dosáhlo dramatického světla a ostrosti. Jak se projeví efekt zploštění světel u portrétů a aktů, si dokážu jen těžko představit. B)
A teď přijdeš ty a řekneš, že obarvené negativy zajišťují ostřejší světla u papírů s pevnou gradací. Jak si myslíš, jak mi při tom vyletí oči z důlků?! :o
K způsobu práce: Moje nádrž pojme pouze formáty 4x5" a 9x12. Pro můj oblíbený formát 13x18 nemám vhodnou nádrž. Ale pyro-vyvolávání v otevřené misce v úplné tmě? Nevím... :huh:
Mám si opravdu koupit CPA procesor, který, jak je známo, stále stojí opravdu bolestivě mnoho peněz? Je neustálá rotace výhodou pro pyrogallolové vyvolávání, má to nevýhody, nebo je to jedno?
Díky předem!
Axel
MKL
Ahoj Axele,
nejprve musím podotknout, že jsem s pyrogallolem ještě nepracoval – je pro mě příliš jedovatý! Moje znalosti se tedy omezují na příklady, které jsem viděl, a na čistou teorii.
Papír s pevnou gradací:
Zelené zbarvení stříbrné vrstvy způsobuje, že světlo, které ještě prochází, je ve světlech filtrováno zeleně a je tak posunuto směrem k necitlivosti. Díky tomu jsou světla strmější (brilantnější). Navíc se díky tomuto efektu světla silněji odlišují od stínů a vytvářejí silnější efekt na okrajích.
U papíru s proměnlivou gradací je tomu přesně naopak, protože ten reaguje na zelené světlo měkkou gradací.
Tvůj postup s manuálním splitgrade funguje docela dobře i bez stainingové vývojky. U obtížných kontrastů motivů se však nedá obejít bez dodatečného osvětlení nebo odstínování. U aktů se studiovým bleskem to obvykle není problém, u krajiny však později ano.
Ještě krátce k filtrům: Žlutá propouští zelenou a červenou, přičemž pro papíry MG je zajímavá pouze zelená.
Magenta propouští červenou a modrou, přičemž zde záleží pouze na modré. Z toho vyplývá účinek zelené stříbrné vrstvy. Ve stínech, které jsou výrazně ovlivněny vysokými gradacemi (modré světlo nebo magenta filtr), se nic neděje, ale u světel, která se díky nízkým gradacím rychleji zčernají, trpí diferenciace.
Pro akty bych použil film s vysokou citlivostí (25–50 ASA), abych rozložil mírné kontrasty, např. u SoBo. U krajiny změřte kontrast motivu a podle toho upravte expozici a vyvolání – zejména u velkoformátových snímků.
S pozdravem
Michael
Gast
No tak,
zdá se, že tu došlo k nedorozumění?!
Samozřejmě, že u PMK, Pyrocat HD, Dixactolu a Tanolu je křivka strmější. Tisíce uživatelů PMK by musely být úplně mimo, kdyby se smířily s rozmazanými světly.
Samozřejmě je možné s každou vývojkou provést přizpůsobené vyvolání, aby se zabránilo „přeexponovaným světlům“.
A samozřejmě se dá diskutovat o tom, zda „stainující“ vývojky vůbec nabízejí nějaké výhody.
Nejprve by mělo být jasné, že tyto vývojky nevkládají emulzi (rovnoměrně), ale vytváří se barvivo úměrné hustotě stříbra, křivka se stává strmější. Černobílé densitometry nemohou tuto vedlejší hustotu měřit, rozsah kontrastu je proto v průměru o cca 0,25 logD vyšší než měření.
V čem spočívají výhody?
Všechny vývojky tohoto typu způsobují vysokou ostrost okrajů – pokud je necháte. Silné míchání, jako je tomu v rotačním systému, má na dojem ostrosti negativní vliv.
Všechny vývojky tohoto typu mají nízký obsah sulfitu, což je dobré pro ostře ohraničené zrno, stejně jako u jiných vývojek s nízkým obsahem sulfitu (RODINAL). Ostré zrno není vždy žádoucí, zejména v horních hustotách to může být nepříjemné již při normálním vyvolání, natož při tak oblíbeném pushování. Jelikož se hustota stříbra a barviva sčítají a skvrna není přítomna jako královský těleso, mají tyto vývojky tu výhodu, že i přes vysokou ostrost produkují spíše nenápadnou královskou skvrnu.
Barva negativu je u pyrogallolového vývojky nazelenalá a výrazně nápadnější než u pyrokatecholové, která směřuje spíše k hnědé barvě. Základ a zákal jsou u pyrogallolu vyšší, což není velká nevýhoda, protože se exponuje na průchod.
Nyní k tanolu. Pokud měříte negativ v projekci, například pomocí Heilandu, a zobrazí se gradace 3, pak je správná gradace 2.
Je-li kombinace filmu a vývojky nastavena alespoň přibližně přesně, pohybujete se při mírně odlišných kontrastech snímků na svitkovém filmu mezi gradacemi 1,5 až 3,5.
Pokud je jeden nebo druhý negativ na filmu příliš strmý kvůli „nevhodnému vyvolání“, neznamená to, že světla jsou „přeexponovaná“ a nelze je přenést na papír.
Jsou-li při konvenčním vyvolání hustoty světel příliš vysoké, jsou částečné zásahy často obtížné.
Musí-li být například dodatečně osvětlena příliš zastíněná obloha, ztratí se jemné (v negativu ještě rozeznatelné) rozdíly. Rozmazané, nediferencované šedé tóny lze, pokud vůbec, vyhnout pouze při použití extra tvrdého filtru. Při stejných hustotách skvrn a stříbra je to podstatně snazší, protože struktura je otevřenější.
Efekt ostrých hran není v žádném případě vždy pozitivní. Příliš zdůrazněná hrana může u formátu 24x30 zvýšit dojem ostrosti, u formátu 50x60 však může již nepříjemně vyčnívat.
Při přibližně stejné kvalitě papírů je pro efekt hrany v podstatě jedno, zda naráží na pevnou nebo variabilní gradaci.
Tolik slov dneška....
Aby byly všechny nejasnosti odstraněny.
WolfgangMoersch
Omlouvám se za anonymního hosta, nebyl jsem přihlášený.
Wolfgang Moersch
WolfgangMoersch
Je v Tanolu dostatek EDTA na zachycení kovových iontů?
Ahoj Roberte,
těžko říct. Přesněji řečeno, vývojka se z jedné čtvrtiny skládá z komplexotvorných činidel, víc se tam už nevejde. Jak by to taky šlo při poměru 20 ml koncentrátu na 1000 ml vody, někde se přece musí vejít i vývojka a zásada <_<
MKL
Dobrý den, pane Moersch,
vašemu tvrzení úplně nerozumím. Například u PMK Barry Thornton přesně tento efekt zploštění gradace popsal. Uživatelé PMK určitě nejsou blázni, ale používají papír s pevnou gradací!
Jak jste již napsal, poměrné vložení emulze vlastně zmírní hrubé zrno, které pak není tak výrazně patrné. Z pohledu negativu je tedy efektem rozložení hustot negativu. Přesto zůstává filtrování osvětlení vložením emulze směrem k žluté nebo zelené barvě, což opět způsobuje zploštění gradace u papíru MG, čímž je původně zamýšlený efekt ztracen.
Můžete mi vysvětlit, proč měření pomocí Splitgrade nefunguje? Vždy jsem byl toho názoru, že hustota je hustota.
Zkusili jste to už někdy? Porovnali jste papír s pevnou gradací stupně 2 a papír MG stupně 2?
S pozdravem
Michael
Gast
Měření pomocí Splitgarde funguje hůře, protože zelené/žluté/hnědé světlo způsobené barvivem nemusí mít pro senzor takovou hustotu jako pro papír. Dochází zde k malým odchylkám. Pro pořádnou pracovní kopii to však rozhodně stačí, alespoň u vývojek BT, a kdo používá tyto (nebo Tanol, PMK atd.), bude ve většině případů stejně provádět dodatečné úpravy.
