Ahoj Svene,
na to voskování jsem přišel, když jsem si jednou četl starou dobrou knihu od Croyho (Dr. Otto Croy, „Vergrößern mit allen Finessen“).
Prostě ti sem zkopíruju jeden ze svých příspěvků z jiného fóra, ušetří mi to další psaní:
Jdeme na to:
Ahoj Karle Heinzi,
díky, že píšeš o trvanlivosti! Dosud jsem měl vždycky trochu špatné svědomí, když jsem voskoval barytové fotografie (pomocí krému na boty Erdal s včelím voskem, EAN: 4 001499 010651).
Tento tip jsem – stejně jako ty – čerpal ze starého Croyova díla „Zvětšování se všemi jemnostmi“. Zde přepisuji příslušnou kapitolu (s mým komentářem v hranatých závorkách):
-->
Lakování a voskování fotografií
Mokré zvětšeniny, které uspokojí svým tónovým rozsahem a denzitou, často po zaschnutí vypadají bez života. Jsou, jak se říká, „propadlé“. Tohoto jevu se vyhnou pouze papíry s vysokým leskem, zatímco hluboce matné papíry se propadají nejvíce.
Pokud povrchu dodatečně dodáme lesk, do určité míry se obnoví brilance nového obrazu. Toho lze dosáhnout voskováním nebo lakováním obrazů.
Pro voskování se obraz natře takzvaným „ceratem“, voskovou pastou, která pro dosažení zvláštního lesku obsahuje „lesklou pryskyřici“.
Cerat:
Bílý vosk: 100 g
Terpentýn (čistý): 100 g
Dammarová pryskyřice (nebo syntetická pryskyřice, např. maleinová pryskyřice): 4 g
[K damarové pryskyřici:
http://www.umweltlexikon-online.de/fp/arch.../Dammarharz.php
]
(Vosk a terpentýn se nejprve roztaví ve vodní lázni, dokud nevznikne homogenní kapalina, ve které se poté rozpustí damarová pryskyřice.)
Po vychladnutí zůstane pasta, z níž se trochu nanese na flanelový hadřík a tím se obrázky otírají, dokud nezískají slabý lesk. Nerovnosti povrchu, které pocházejí z retušovací barvy nebo ze škrábání, při tom většinou zmizí a obrázek se stane brilantnějším a plastičtějším.
Obrazy, které mají být ošetřeny Ceratem, nesmějí být upraveny retušovacími tužkami, protože při leštění by se retuš smazala. Teprve po leštění lze provést retuš tužkou, která však již nebude tak dobře přilnout.
Pozitivní laky [zřejmě jsi měl na mysli agresivní rozpouštědlo]
Ještě silnější lesk a tím i intenzivnější prohloubení stínů se dosáhne lakováním obrazů. K tomu jsou v obchodě k dispozici různé pozitivní laky, které v závislosti na svém složení vytvářejí více či méně lesklé povrchy. Lze je nalít na obraz položený na rovné ploše, nanést štětcem nebo – nejrovnoměrněji – nastříkat rozprašovačem.
Některé komerční pozitivní laky bohužel obsahují lněný olej nebo jiný mastný olej. Pokud byla emulze předtím oškrábána, pronikne tuk v tomto místě do papírového filcu a způsobí tmavou skvrnu, kterou již nelze odstranit. Dobrý je následující recept:
Lesklý lak k nalití a natření:
Dammarská pryskyřice: 10 g
Benzín (čistý): 75 ml
Sírový éter: 75 ml
[Sírový éter se dnes nazývá „dimethylsulfid“, je vysoce průsvitný pro kůži, rakovinotvorný jako prase a vysoce hořlavý!!!]
Lak se nalije na obraz, přebytek se nechá odkapat přes roh. Po přibližně 24 hodinách jsou obrazy suché. [A laborant může mít za určitých okolností vážné poškození jater!] Zředěný stejným množstvím benzínu lze lak nanášet i štětcem, přičemž však snadno dojde k nerovnoměrnému nanesení. K nástřiku se kvůli své vysoké hořlavosti příliš nehodí. [Mírně řečeno. Jako aerosol by ta věc mohla být *samovznítlivá*!]
<--
Tolik k starému mistrovi :-) (Prof. Dr. Otto Croy, zvětšovací přístroj s veškerými finessami, Heering-Verlag v Seebrucku u Chiemsee, 76. – 85. tisíc, 1966, s. 205 a násl.)
Překlepy jsou moje a náhodně se vmísily při přepisování.
Poté jsem to zkusil s bezrozpouštědlovou krémovou pastou na boty. Líbí se mi to a dobře se tím odstraní i chmýří z utěrky nebo prach z „sušení ve sklepě“ v dřevěném rámu. Navíc otisky prstů už nejsou žádnou pohromou, protože je lze znovu vyleštit.
Hotovo.
S pozdravem,
Franz
