Gast
Ahoj lidi,
mohl by mi někdo z vás vysvětlit, v čem spočívá zvláštnost rozdělené expozice?
Různí odborníci tvrdí, že pomocí ní lze (např. tvrdou dodatečnou expozicí) vytvořit zakřivenou, resp. zlomenou gradaci.
Jelikož jsem dosud vycházel z toho, že výsledná gradace vždy závisí na poměru množství světla (integrálně, tedy čas krát intenzita světla) modrého a zeleného světla, proč je (v tomto případě modré) dodatečné osvětlení něco jiného než použití jiného filtru???
Nebo, pokud je to pravda, jak vůbec vznikají rovné gradace kromě 00 a 5? Získám s modro-zeleným světelným zdrojem vůbec rovné mezigradace?????
Děkuji předem za objasnění,
Martin :D
Urnes
Ahoj Martine,
teď si trochu pohraju s gradacími křivkami a zeleným a modrým světlem. Mám fotku, která je na stupni 3 exponovaná celkem optimálně. Jedině obloha by snesla trochu dodatečné expozice. To je ale složité, protože do oblohy vyčnívá pár stromů. Takže celou fotku ještě trochu dodatečně exponuji na stupni 0. Při stupni 0 se nejprve zvýší hustota ve světlých oblastech (nebe), zatímco v tmavých se prostě nic neděje, protože ty už jsou tmavé. Tímto způsobem si ušetřím náročné maskování stromů, které zasahují do nebe. Pokud bych přesto zaznamenal nepříjemné zesílení stínů, jednoduše trochu zkrátím expoziční čas na stupni 3. Existuje však několik knih, které se tímto tématem zabývají více či méně vyčerpávajícím způsobem. Pokud bys chtěl znát jejich názvy, stačí mi dát vědět.
S pozdravem, Sven.
Gast
Jasně!
Předpokládám, že starý Ansel (ten pozitivní) tam není, že?
Díky předem
Martin
Gast
gruebelgruebel, :D
Teď jste mě zmátli. To tedy nemůžu ty dvě expozice jednoduše nahradit JEDNOU expozicí s odpovídajícím filtrem pro průměrování? (Jak by to bylo možné například s hlavou pro míchání barev... nebo ne?)
S pozdravem Claus
Urnes
Ahoj Martine,
ne, v Adamově knize „Pozitiv“ to není. On přece pracoval se zónovým systémem, a proto používal pouze papír s pevnou gradací. To se dá najít v knize „Workshop“ od Andrease Weidnera.
Co se týče stupňů rozložení, našel jsem dvě knihy:
Workshop Monochrom od Worobiec/Spence, nakladatelství Augustusverlag
Tam se stupněm rozložení zabývají v úvodní obecné části na třech nebo čtyřech stránkách. Jinak je to velmi dobrá kniha o alternativních způsobech kopírování a vyvolávání.
A:
Larry Bartlett’s Photografie Printing Workshop
(myslím, že v němčině se jmenuje Workshop Schwarz-Weiss Fotografie, tehdy jsem sehnal anglické vydání za docela dobrou cenu a k překladu mám jen německou kopii, ze které není zřejmý název)
Měl by to být také Augustusverlag.
Jsou tam dvě stránky o splittgrade. Je to však spíše kniha na téma, jak dosáhnout dobré zvětšeniny pomocí dodatečného osvětlení, a jinak se skládá z poměrně velkého množství ukázkových obrázků, u nichž se vysvětluje, jak se zpracovávají, a tam se často mluví o splittgrade.
Ahoj Clausi,
filtr nelze průměrovat, protože pro každou gradaci máš různé expoziční časy, nebo pracuješ jen částečně v té či oné oblasti. Firma Heiland vyvinula hlavici pro rozdělené stupně, u které se zřejmě exponuje pouze se stupněm 5 a stupněm 0, a Mirko ve svém katalogu vždy psal, že s ní může prakticky každý vytvářet umělecké tisky.
Pozdravuje Sven.
Gast
Ahoj Svene,
Knihu Worobiec/Spence mám, ale na tu otázku tam odpověď není. Po Bartlettovi se musím ještě podívat.
Přesně to, na co se Claus ptá, totiž taky nechápu. Podle Mirka (www.splitgrade.de) jsou na papíru VC naneseny dvě emulze. Jedna citlivá na modré světlo a tvrdá, druhá citlivá na zelené světlo a měkká. S filtrem nedělám nic jiného, než že měním podíl modré a zelené. Protože denzita emulze závisí na integrálu světla (obraz se přece neztvrdne ani nezměkne při clonění a prodloužení času).
Buď se papír chová téměř ideálně, ale pak bych nikdy neměl dostat rovnou gradaci až na úplně tvrdou a úplně měkkou.
Nebo mají vliv mezibarvy (žlutá), pak bych měl dostat rovné mezigradace pouze s opálovou žárovkou, ale ne se splitgrade, se splitgrade by musely být téměř všechny zlomené. Jelikož jsem si na Vánoce objednal LED diody, tedy chci postavit velmi přísný splitový světelný zdroj, zůstává otázka, dostanu s tím vůbec někdy rovnou 2??
Uvidíme, co z toho vyleze.
Pozdrav
Martin
Uvidíme, kde najdu jasnou odpověď.
Gast
Papír Multigrade se skládá z emulzí, které jsou citlivé na světlo různých vlnových délek (tedy různých barev). Přitom nezáleží na tom, zda tyto různé vlnové délky dopadají současně (např. u filtru č. 3) nebo postupně (při rozdělené expozici s filtry 0 a 5).
V tomto ohledu není bez dodatečného ztmavení a doexponování žádný rozdíl ve výsledku mezi jednotlivou expozicí se střední gradací a odpovídající dělenou expozicí.
Ale:
- S dělenou expozicí lze samozřejmě nastavit i „křivé“ gradace, jako je 3,76 (to však jde i s barevnou hlavou nebo modul Vario).
- U jednotlivých expozic s hodnotami 0 a 5 lze selektivně zesvětlit/ztmavit různé oblasti a tím získat snímek, který má v různých oblastech různé gradace. Samozřejmě lze také např. u snímku s základní expozicí stupně 2 znovu ztmavit dílčí oblasti stupněm 4. To je ale pak už téměř splitgrade, jen s méně „čistými“ vlnovými délkami.
- Použití pouze stupňů 0 a 5 může u některých motivů pomoci cíleněji pracovat na konečném výsledku, protože lépe rozpoznáte, které oblasti je třeba tvrdě nebo měkce dodatečně exponovat nebo zastínit.
Celkově je tedy splitgrade (ruční nebo automatický) „pouze“ jinou, systematičtější metodou, jak dosáhnout výsledku, kterého byste mohli dosáhnout i jinak, s velkým množstvím pokusů.
S pozdravem, Jens
Gast
[FONT=Arial]
Zakřivenou nebo zlomenou gradací jsem vždy chápal v trochu jiném kontextu:
Díky filtrování, ať už jde o barevnou směšovací hlavu, kondenzor nebo LED (jakou barvu?), mohu v závislosti na papíru volit gradace; někteří tomu říkají posun. To vlastně (!) vychází nastejno jako u Splitgrade (základní expozice jednou zcela měkká + jednou zcela tvrdá). Někteří však přísahají na postupné expozice; údajně to má poskytnout definovanější/lepší kontrastní rozsah. Při testování jsem to také jasně viděl – a druhý den jsem ty dva výtisky nedokázal od sebe rozeznat. :blink:
Pokud se ale u Splitgrade myslí dodatečná expozice s tvrdší nebo měkčí gradací, skutečně tím masivně ovlivníš tvar křivky! Pokud si představíš vzorovou S-křivku (u normální fotografie), máš relativně ploché rameno ve světlech. Pokud však například dodatečně exponuješ nevýraznou oblačnou oblohu dramatičtěji o dvě gradace navíc, zvýšíš přesně (a pouze v této části křivky) kontrast v jinak plochém rameni. Toho nelze dosáhnout ani s křivými hodnotami filtrů. Ani manipulace s dvojitou lázní vývojky není totéž, i když jde o stejný směr.
Tak jsem si to vysvětlil. Možná je to pravda.
Moje oblíbená kniha na toto téma je „The Variable Contrast Printing Manual“ od Steva Anchella. Od něj je u FOTOIMPEXu k dispozici také „darkroom cookbook“.
Anchell rozlišuje mezi „Multiple-Filter Techniques“ a „Split Printing“.
