Gast
Dobrý den,
mám dotaz ohledně filmu Classic Arts PW Baryt. V online katalogu se o něm píše: „Zpracování, výsledek, tón snímku – prostě vše je naprosto identické s filmy Forte Polywarmton, Moersch Select nebo Bergger Prestige :-)“. Přístroj Heiland Splitgrade však pro Forte Polywarmton a Moersch Select udává _výrazně_ odlišné expoziční údaje (čas, kontrast). Jak si to lze vysvětlit?
S pozdravem,
Ferdinand
Gast
Ahoj Ferdinande,
zdá se, že jeden z nich testoval „pečlivěji“ než ten druhý.
Vzhledem k tomu, že Wolfgang Moersch má také Splitgrade, dal bych spíše přednost jeho údajům.
Dokumentace se průběžně aktualizuje. Bohužel nevíme, jak rychle se Heiland vždy dostane k opakovaným testům.
S pozdravem
Mirko
Gast
K dispozici jsou modely Forte Polywarmtone a Forte Polywarmtone plus. Výrazně se liší například v citlivosti.
S pozdravem Otto Beyer!
MirkoBoeddecker
Otto,
Polywarmton bez Plus se již více než dva roky nevyrábí a od té doby jej ani neprodáváme!
S pozdravem
Mirko
Gast
:blink: Ahoj,
mezitím jsem dostal dvě nové balení CA. Zatímco u starého (dodávka: I/2003) seděly časy pro CA jako ulité, u nového tomu tak *vůbec* není. Papír je nyní např. podstatně pomalejší, nelze dosáhnout ani slušných zvětšenin s časy pro Forte nebo Moersch. Odchylky v měření jsou vyloučeny, rozdíly činí minimálně 1 clonu, resp. 1 stupeň Hüteho stupnice. Co je to za výrobce, který své papíry „průběžně přepracovává“?
S pozdravem,
Ferdinand
Gast
Ferdinande,
výrobci fotografického papíru jsou dnes bohužel nuceni své produkty neustále přizpůsobovat.
To souvisí především se třemi příčinami:
1) Zákonné předpisy
2) Zánik osvědčených složek, které chemické firmy jednoduše vyřazují ze sortimentu, protože v posledních letech poptávka příliš poklesla na to, aby bylo ekonomicky opodstatněné pokračovat ve výrobě.
3) Kolísání kvality vstupních surovin, které je způsobeno klesající celosvětovou poptávkou (menší velikosti šarží).
„Velcí hráči“ bohužel většinou reagují ukončením výroby, když je nutná úprava.
Naši partneři jsou flexibilnější a dělají, co je v jejich silách.
Zde je několik příkladů:
K bodu 1).
Přechod z Polywarmton na Polywarmton Plus před 2 lety byl nezbytný, protože EU zakázala kadmium.
Našemu partnerovi se podařilo pokračovat ve výrobě papíru bez kadmia, ale výsledkem je zcela nová emulze.
Když se uvádí na trh nová emulze, lze zároveň něco vylepšit, a tak bylo kromě odstranění kadmia provedeno rovnoměrnější rozložení citlivosti v tvrdé i měkké gradaci.
Důsledek: všechna stará nastavení Splitgrade jsou minulostí.
K bodu 2).
Existuje celá řada přísad, které se přidávají do emulze, aby se dosáhlo jejího požadovaného složení. Důležitou složkou jsou stabilizátory. Právě v této oblasti mají firmy v nabídce stovky různých produktů. V důsledku celosvětového poklesu poptávky po fotoemulzích neustále mizí některé produkty z katalogu Merck a dalších firem. Teprve nedávno nám došel stabilizátor pro film efke. Náhrada již byla nalezena, ale je nutné provést zcela nové testy stárnutí emulze. I společnost Agfa má v tomto ohledu problémy s podobnou látkou, což vedlo k známým problémům se skladováním u filmu Multicontrast Classic.
K bodu 3).
Největším problémem je zde želatina. Čistota želatiny je ZÁSADNÍM předpokladem pro výrobu stabilních emulzí bez kolísání.
S úpadkem tohoto trhu v 90. letech vznikly problémy, které dnes trápí každou fotografickou továrnu.
Dříve se ještě „míchalo“ po celém světě, aby se získala téměř 100% homogenní želatina.
Dnes se vyrábí pouze lokálně a vlastnosti „přírodního produktu“ želatiny se liší od šarže k šarži, což má nepředvídatelné dopady na fotografické vlastnosti hotové emulze.
Pouze ten, kdo vyrábí obrovské množství najednou, může ještě zaručit „starou“ kvalitu. Neustálé zvěsti o zastavení výroby barytového papíru u společnosti Agfa jsou smutným projevem této mizérie.
Rozmanitost nabídky, kterou dodavatelé jako FOTOIMPEX stále zaručují (koneckonců máme v nabídce celou řadu různých barytových papírů, a ne jen jeden), lze zajistit pouze relativně malými, flexibilními výrobními šaržemi. Zde je třeba myslet zejména na barytový papír s pevnou gradací. Každá gradace je jeden odlitek, poptávka je minimální, takže ten, kdo chce nabízet za rozumnou cenu, musí být schopen odlévat malé množství. Jádrem problému je větší rozptyl. Jinými slovy: široký sortiment znamená větší rozptyl. Jedinou alternativou by bylo chovat se stejně jako velcí dodavatelé a srazit vše na jeden druh papíru – zde soustředit tržby a modlit se, aby to stačilo na odlití sto tisíc metrů čtverečních. Pokud to nestačí, produkt bez náhrady zmizí ze sortimentu.
To neděláme, a tak se u každého odlitku znovu ladí, optimalizuje, testuje a dělá vše, co je možné.
Přesně reprodukovatelné laboratorní výsledky dnes již nemůžeme zaručit.
Při klasickém zpracování si toho nikdo nevšimne. Kdo však pracuje se Splitgrade Controllerem, musí, ať se mu to líbí nebo ne, „dolaďovat“ emulze po číslech.
Pokud to není žádoucí, můžeme pouze doporučit zakoupit si roční zásobu z jedné EMU nebo použít Kodak Polymax PE (celosvětově nejvíce vyráběný a STÁLE nejstabilnější produkt na světovém trhu).
S pozdravem
Mirko
Gast
>Používat Kodak Polymax PE (nejvíce vyráběný a STÁLE nejstabilnější produkt na >světovém trhu).
Vážně? Já bych tipoval Ilford MGIV, Polymax přece ani v Americe není tak oblíbený – existují k tomu nějaké zdroje, seznamy atd.?
Roman
Gast
Ilford má také velký obrat, ale v portfoliu má více druhů papírů.
Kodak vyrábí pouze Polymax a americký trh je větší než celý zbytek světa dohromady.
Přesná čísla sice nemám, ale KODAK vždy (kvůli zmíněným problémům) používal vlastní želatinu.
Mají vlastní stádo v Jižní Americe, které dodává želatinu výhradně pro Kodak, a díky tomu mohou velmi přesně „reprodukovat“.
Ilford určitě není špatný, ale zaslechl jsem zvěsti o rostoucích výkyvech.
To je pak zboží, které se dostává na trh v bílých krabicích a je ho čím dál víc...
U Kodaku žádné bílé krabice nejsou.
Nakonec to musíte vyzkoušet sami. Já pracuji manuálně a stejně nemám žádné problémy, resp. nic nepozoruji.
Vadí opravdu někomu kromě Ferdinanda tyto mírné výkyvy v citlivosti/gradaci?
Vliv již ne zcela čerstvé vývojky je přece většinou větší!!
Mluvíme tu přece o fotolaboratořích v pravém slova smyslu, s měřidly, počítači a podobnými vymoženostmi.
Normálně si toho člověk vůbec nevšimne.
To by bylo opravdu dobré vědět.
S pozdravem
Mirko
Gast
Ahoj Mirko,
bohužel jsem tvůj příspěvek četl až dnes.
K faktům: Mluvím o jednom balení CA, které jsem dostal asi v říjnu 2002, a o dvou baleních, která jsem dostal v říjnu 2003 (prosím, neber mi to za zlé).
Abych to řekl předem: proti drobným korekcím, které jsou nutné při použití Splitgrade, nic nemám. Při vytváření „dokonalé“ kopie jsou téměř vždy nezbytné.
Rozdíl mezi těmito dvěma dodávkami je však obrovský. Zvětšeniny, které se provádějí s předepsanou expozicí, jsou nepoužitelné, a to i jako vodítko pro korekce. Odhadem bych řekl, že nový papír je asi o 1 clonu citlivější a o 1 stupeň gradace tvrdší (tj. musí se exponovat kratší dobu a s měkčí gradací).
Určitě se mnou budeš souhlasit, že takovou odchylku nelze nastavit pomocí možnosti jemné korekce analyzátoru. K tomu bych v každém případě potřeboval další denziometr.
Nastavení splitgrade na Bergger, Forte nebo Moersch také k ničemu nejsou.
Mám tedy doma necelé dvě balení CA, které s nastavením Splitgrade nemohu zpracovat, a jsem MOC RÁD, že jsem si neobjednal větší množství, protože ten „starý“ papír byl totiž naprosto skvělý.
Narážky na údajné výkyvy v kvalitě u Ilfordu („... slyšel jsem“) považuji v tomto kontextu za zcela mimo mísu.
S pozdravem,
Ferdinand
PS: Máš chuť na malý výlet do fóra phototec? Je tam zase jednou zajímavý příspěvek o „kvalitě“ filmů fortepan/classicpan. Tentokrát jsem se ale zdržel. Když už ani tvoji stálí zákazníci na tomhle materiálu nic dobrého nenacházejí...
Gast
Ferdinande,
v tomto případě se může jednat pouze o rozdíl mezi starou a novou verzí papíru Polywarmton.
To časově také sedí.
Na podzim roku 2001 jsme vykoupili vše, co se ještě dalo sehnat ze staré kvality, a až do roku 2002 jsme mohli dodávat starý papír Polywarmton obsahující kadmium. Tuto kvalitu dnes již nelze zajistit.
Kadmium se již nesmí používat.
Jsme velmi rádi, že nový papír je vůbec tak dobrý, jak je.
Papíry jsou však označeny jako NEW a také na webových stránkách a v katalogu byly po dobu více než 1,5 roku jasné poznámky, že staré nastavení již neplatí.
Ilford. Kvalita papírů Ilford je nesporná. Ilford však nemá vlastní výrobu surové želatiny ani vlastní továrnu na nosiče.
Nevěděl jsem, na jakou oblast kolísání narážíš. V případě, že se jedná o rozsah kolísání mezi novou emulzí (tedy ne stará vs. nová, což je zcela jiná emulze), pak je zmínka o kolísání u Ilfordu smysluplná, protože k němu také dochází. To ale neznamená, že Ilford je špatný. Má to jen objasnit, že jsme všichni na jedné lodi a že vzhledem k poklesu celého trhu musíme v budoucnu počítat s určitými ztrátami, které nikdo z nás nemůže změnit.
S pozdravem
Mirko
