€
Sám si často připravuji spoustu zkušebních výstřižků. Jsem v tom ale také velký perfekcionista:
?
?
? :lol:
?
?
<BLOCKQUOTE class="ipsBlockquote">
Naskenuji si negativy a ke každému motivu si vytisknu „nultou kopii“, na kterou si poznamenám světla a stíny a vymyslím si strategii.
?
Chtěl bych se ještě zeptat: Používáš skener s prosvětlovacím nástavcem?
?
Z každého svého dovolenkového filmu jsem si udělal kontaktní kopii na „normální“ papír. Přijde mi to docela praktické, protože pak máš každý snímek tak, jak je v obalu negativu, a můžeš si je tak prohlížet a vzpomínat si, jaké bylo například světlo, když jsi je pořizoval. Navíc hned máš představu, jestli to musí být spíš měkčí nebo tvrdší.
?
?
Jednoduchý příklad: Odumřelý strom v rozptýleném světle v krajině na volném poli. Kůra není díky rozptýlenému okolnímu světlu dobře zvýrazněna (při snímání by bylo potřeba ostřejší boční světlo). Aby se tato kůra přesto zobrazila „ostře“, je tedy při zvětšování potřeba tvrdá gradace. Zde bych nejprve odhadl gradaci (např. 4) a umístil zkušební výstřižky vždy na stejné místo, kde se nachází i nejtmavší místo (stín), protože to by se přece nemělo „rozmazat“.
?
Aha, to dává smysl, takové motivy mám taky. Dosud jsem ale spíš hledal místo, kde jsou světlé A tmavé části obrazu pohromadě, a pak jsem udělal proužek, abych zjistil, kde se světlo ještě nezatemňuje. Tvoje metoda mi připadá přesnější.
?
?
Ale s velkou pravděpodobností se při takové expozici úplně „vybělí“ obloha nad tím (otestuj to zkušebním pruhem). Tu pak můžeš jednoduše dodatečně doexponovat.
?
Pokud to tak nechceš.
?
?
I trávník před stromem by díky předchozí tvrdé expozici působil nepřirozeně a příliš tvrdě. Zde pak stačí přidat trochu „měkkosti“ pomocí stupně 00, resp. jej také dodatečně exponovat, aby nebyl příliš dominantní a oko bylo jemně vedeno k „výraznému“ vrcholu snímku, kterým je pařez.
K dodatečnému zesvětlení rád používám gradaci 00, protože u této velmi jemné gradace lze při dodatečném zesvětlení klidně přejít i přes sousední tmavší oblasti, aby zde nebyla viditelná žádná hranice ani okraj. S gradací 00 se totiž nemusíš téměř vůbec obávat, že by ti tím „splynuly“ stíny. Gradace 00 se zpočátku projevuje pouze ve světlech, respektive světlých oblastech, a ve tmavých oblastech velmi pozvolna (což jsi už s měkkým papírem zaznamenal).
?
Teď mi už je jasnější, jak to děláš. Ale ještě jedna otázka k technice: Vyrábíš si kartonovou masku na stínování? A jak najdeš správnou pozici – nejdřív nasadit červený filtr, vycentrovat, přidržet, vypnout časovač, sundat červený filtr, stisknout časovač? A jak určíš dobu dodatečného osvětlení?
?
Předpokládám, že používáš tabulku filtrů s časovou korekcí z toho časopisu (s Y + M)?
</blockquote>
?
[Promiň, nemůžu se zbavit tohohle bloku citátu...]
