Bonderer
Filmy si nechávám vyvolávat velmi často u Foto Feldhege v Hagenu, existuje už asi 70 let a pokud jde o filmy, dokáže sehnat všechny značky.
Papír a chemikálie kupuji u Spürsinn, Impex a Lumiere Shop. Mám širokou škálu dodavatelů spotřebního materiálu, dvakrát jsem si objednal i od různých dodavatelů ze severního Německa, ale nebyl jsem s nimi spokojený.
Nikdy bych něco takového v zahraničí nekoupil, protože tam neplatí daně, nezaměstnávají lidi, kteří by přispívali do sociálního systému atd. Nevím ale, co bych dělal, kdyby určité věci byly k dostání jen třeba ve Velké Británii.
A co se týče cen, samozřejmě mě štve, že s každou objednávkou je papír dražší, ale co s tím? Koupit si digitálku a tisknout fotky? Taková ďábelská věc se ke mně domů nedostane, když ani nevlastním skener.
Kupují se cigarety za 5–6 € a vykouří se bez mrknutí oka. O víkendu se naplní nádrž nejmilovanějšího dítěte a jezdí se s ním po okolí, protože to dítě, pardon, to auto, se přece musí pořádně rozhýbat.
Utratí se vysoké částky za ty podivné DINGDING telefony, které umí všechno a mají klapku, ze které vyčnívá ruka. Ta ruka má škrábat na zadku, když to svědí. 4 týdny po koupi jsou ale už elektronickým odpadem, protože už je tu zase něco nového, škrábání v 3/4 taktu. Poměr výrobních nákladů k prodejní ceně je doslova tiskárnou bankovek pro akcionáře, to je prostě jen chamtivost.
Je normální tam utrácet spoustu peněz.
Ale jakmile se jednou zdraží film, chemikálie nebo papír, fóry zaplaví vlna pobouření a hrozí zánik západní civilizace.
Na webu nabízejí filmy prodejci z obýváku za ceny, z nichž se každému obchodníkovi ježí vlasy.
Snažit se vydělat hodně na ceně je asi špatná cesta. Stačí se podívat na ceny u TriXu, kde se jeden snaží podbít druhého, to potěší jen lakomce, ale pokud je cílem, aby zbytky obchodu s fotografickými potřebami a zásilkové služby brzy skončily jako AGFA, tak jen tak dál.
„Všichni chceme za práci, kterou vykonáváme, bez ohledu na to, čím se profesně zabýváme, slušnou mzdu. Totéž musíme přiznat i těm, kteří se podílejí na vývoji, výrobě nebo prodeji produktů analogové fotografie, ne více a ne méně než to, co platí i pro nás. Kdo to nechce, ať dál kupuje výrobky z Číny, které se vyrábějí v podmínkách připomínajících trestanecké tábory, což je vykořisťování v jeho nejlukrativnější podobě.
A jednomu milému současníkovi, který napsal, že je mu opravdu špatně, když vidí ceny papíru, ať mi daruje všechno, co má, než se pozvrací a skončí.
bernhardmangelsgmxde
V tomto ohledu neuvažuji tak úzce národně. Žijeme čím dál více v Evropě, a proto pro mě není velký rozdíl, zda někdo platí daně a zaměstnává lidi v Německu, nebo zda to dělá někdo v Itálii, v České republice či v Anglii. Německo navíc vyváží dost, takže v případě fotografického papíru mohu bez výčitek svědomí přesunout obchodní služby do zahraničí a tím snížit přebytek vývozu.
Jak to všechno funguje a jak vznikají ceny, nedokážu opravdu posoudit. Také proto, že výrobci a obchodníci si nenechají nahlédnout do karet. Z pochopitelných důvodů. Z tohoto důvodu také nedokážu posoudit, zda jsou ceny, které se zde požadují, přiměřené, nebo zda jsou prostě nějak příliš vysoké. Proto si s tím nedělám příliš starosti a přistupuji k věci zcela egoisticky.
Obchod pro mě plní něco jako službu. V případě potravin spočívá tato služba v tom, že ovoce, zelenina, maso, těstoviny atd. jsou dovezeny od producenta a jsou k dispozici u mě za rohem, když je potřebuji. Za to si samozřejmě obchodník může dovolit určitou marži. Obchodník nakupuje vše ve mnohem větším měřítku než já. Kdybych si měl autem zajet pro 5 kg brambor, mléka, těstovin a mandarinek, musel bych jet dost daleko a spotřeboval bych obrovské množství benzínu... všechno by mě to strašně draho vyšlo a trvalo by mi to také dost dlouho. Obchod naplní celé kamiony a může vše nabídnout za zlomek nákladů. Tak se ke svým věcem dostanu mnohem rychleji a levněji A obchod na tom také vydělá. Oba vyhrávají a systém funguje dobře.
Pokud nyní musí obchod u některých produktů natolik navýšit cenu, že by pro mě bylo mnohem levnější jet přímo k výrobci/velkoobchodu a tam si věci přímo obstarat, pak je obchod vlastně zbytečný a já si tu službu mohu zajistit lépe sám. Také si přece nezaměstnávám poskytovatele služeb, aby mi ráno uvařil kávu, pokud to ten poskytovatel nedokáže lépe, pohodlněji nebo rychleji než já sám.... takže pokud bych si na cestě k metru musel udělat velkou zajížďku pro kávu s sebou, nebo pravidelně čekat déle v chladu, než bych potřeboval doma, abych si v teple uvařil kávu a uklidil, a ta káva s sebou by navíc nechutnala lépe a byla by ještě dražší, proč bych si to měl dělat? Káva s sebou musí být po cestě, musí to jít rychle a neměla by být příliš drahá, jinak je zbytečná.
Co se týče fotografického papíru: Samozřejmě má výhody objednávat v Německu, poštovné je levnější a prodejce mluví stejným jazykem. Už jsem tam několikrát objednával a vím, že je vše v pořádku, nebo se mohu snáze předem informovat, zda by daný prodejce neměl být černá ovce. Proto bych teď nezačal objednávat v zahraničí za cenu dvou, tří krabiček cigaret nebo pár piv v hospodě. Navíc je poštovné ze zahraničí ještě dražší... takže prodejce v Německu má určitý manévrovací prostor, díky kterému může v porovnání se zahraničím požadovat vyšší cenu, a já stále vidím výhody v tom, když objednávám v Německu.
Musím ale říct, že u některých produktů už žádnou výhodu nevidím. Pokud musím u relativně malé objednávky navzdory 19 € za dopravu ze zahraničí připlatit výrazně více než za dvě, tři krabičky cigaret... pak německý obchod zjevně není schopen prezentovat službu, která mi produkt zpřístupňuje, tak, aby to pro mě mělo výhody, a já samozřejmě zvažuji, že si objednám sám ze zahraničí.
Morte
Ahoj Analogere,
s velkou částí toho, co jsi napsal, bych se ztotožnil.
Stejně to vnímám i u podobných věcí v každodenním životě. Příklad: Momentálně nemám žádné děti, manželku ani senilní rodiče, o které bych se musel starat. Moje nájemné je překvapivě stále nízké. Pro mou peněženku tedy není žádný rozdíl, jestli si koupím třeba levnou mozzarellu v Netto, která je sice bílá a rozbředlá, jak se dá očekávat, ale také nemá žádnou skutečnou chuť – nebo jestli zajdu do jiného (super)marketu a koupím si tam pravou buvolí mozzarellu. Rozdíl je tam asi jedno euro, rozdíl v chuti – to jsou celé světy. Toto jedno euro opravdu nehraje žádnou roli.
Stejně tak není opravdu rozhodující, zda film stojí 3 eura nebo 5 eur – pokud si koupím jen jeden nebo dva role.
U papíru je to ale jiné. Nemluvím o nejmenších formátech, které stejně téměř nikdy nepoužívám. 10x15 je něco pro fotoalbum – a pro to fotky nedělám.
Pokud však krabička barytového papíru formátu 30x40 stojí 150 eur, pak to bolí. Nejde mi o to, že by to za to nestálo. Nebo že bych nebyl pro to, aby si výrobci a jejich zaměstnanci udrželi svá pracovní místa a byli slušně placeni. To považuji dokonce za velmi důležité.
Ale těch 150 eur prostě nemám. A menší balení jsou k dispozici jen pro velmi málo druhů. Ještě větší formáty si vůbec nemohu dovolit. Co to znamená pro výstavy atd., si může každý spočítat sám. Jednou jsem udělal výstavu samými 24x30 (DIN A4) zvětšeninami. Neměl jsem z toho špatný pocit, protože jsem krátce předtím byl na velké výstavě Emila Otta Hoppa, kde byly vystaveny samé kontaktní kopie (velký formát), a líbilo se mi to.
Přesto se ke mně dostalo mnoho komentářů, které byly jistě míněny zcela nevinně: Proč jsou všechny ty fotky tak malé?
To mě štvalo. Když jsem řekl, že si větší fotografický papír nemohu dovolit, sklidil jsem jen údiv. Lidé si totiž pod pojmem „fotografie“ představí drogerii a cenu 15 centů. A z výstav znají už jen obří formáty. Ty zapůsobí téměř automaticky, to je jasné. Jeden známý fotograf, už si nevzpomínám který, řekl: Mnoho fotografů skrývá nudné snímky za velkými formáty. Kvalita snímku se projeví až tehdy, když funguje i jako pohlednice.
Chci tím říct: Neustálá nutnost šetřit a lakomství na nesprávném místě je stejně nekomerční jako pálení peněz.
Přesto i já si povzdechnu, když se to zase prodraží. Protože tím se prostě ještě více omezují mé umělecké možnosti.
grommi
Děkuji namir a Morte za vyvážené příspěvky v kultivovaném tónu, s jejichž obsahem se ztotožňuji.
Bonderer
Jelikož za zhruba 8 let odejdou na trvalou dovolenou, zvanou důchod, dávám rozhodně přednost domácím firmám. Ti přispívají do fondu, ze kterého brzy budu čerpat svůj příjem, a i když považuji Evropu za dobrou věc, na můj důchod neplatí ani italští, ani britští podnikatelé či zaměstnanci, ale pouze němečtí podnikatelé a zaměstnanci. Nicméně, pokud je člověk mladší a něco takového je ještě velmi daleko, jistě o tom bude uvažovat jinak.
Formáty, já jen 13x18 na rozdávání a občasné ukázání, 20x25 a 24x30 a vzácněji 30x40 a co se týče výstav, to není moje parketa, ale jeden známý v muzeu v Hagenu byl silně sponzorován různými podporovateli, takže ho to nic nestálo, a i výstavy např. u spořitelen mají být údajně téměř bez nákladů.
Samozřejmě, že 150 € za 50 listů není málo, ale za 50 let to tam pořád bude a bude se na to hezky dívat. Otázka vždy zní: jakou cenu má pro mě moje vášeň? A když byly děti ještě malé a příjem nižší, také jsem si nekoupil některé věci, které si kupuji teď, ale tím si musí projít všichni otcové rodin.
Mimochodem, viděl jsem i výstavy, kde byly jen kontaktní kopie ve formátech 6x6 a 6x9 z počátku 20. století a návštěvníci byli velmi nadšeni; nejde vždy jen o velikost, ale klobouk dolů, když člověk sám zorganizuje výstavu. Já bych to dělat nechtěl.
Vystavit vlastní zásluhy veřejnému nepřátelství, to už chce něco.
Buďme upřímní, vždy se najde něco, čím se dá taková událost zhanit, a ať už je to jen velikost.
A pokud někteří hodnotili Morteho práci pouze podle velikosti snímků a méně podle kvality fotografie, ukazuje to opět, jak málo lidé oceňují práci druhých. I zde cítím mentalitu „lakota je cool“ a remcaly, kteří, když nenajdou nic jiného, vzrušují se velikostí fotografie. S veškerou úctou, to je více než ubohé.
bernhardmangelsgmxde
Otázkou jen je, kolik z té přirážky, kterou tu za některé fotografické papíry musíme platit, se dostane do penzijního fondu. Asi by bylo mnohem efektivnější nakupovat v zahraničí a ušetřené peníze převést do penzijního fondu.
Při nakupování si s důchodem nedělám starosti nejen proto, že je to ještě dost daleko, ale také proto, že moje generace od něj nemůže očekávat nijak závratné částky... a raději se snaží, pokud možno, něco si sama odložit stranou. 50 listů Ilford 24*30 cm? 62 € při nákupu zde u hostitele, 37 € ve Spojeném království. Zaplatím za krabičku asi o 20 eur víc, když si objednám ještě pár dalších věcí. Kolik eur se za tuto jednu krabičku vyplatí jako mzdy zaměstnanců podléhající sociálním odvodům? Muselo by být 100, aby těch 20 eur, o které musím zaplatit víc, plně připadlo na důchodové pojištění. Jelikož ale obchod z těch 67 € dostane jen asi 55 €, samotný fotografický papír také něco stojí, musí se platit nájem obchodu, musí se křížově financovat poštovné... a nezapomeňme na GEZ, někde se musí generovat zisk... považuji za vyloučené, že by při nákupu fotografického papíru za 67 eur bylo na mzdové náklady vynaloženo více než 10 eur (pravděpodobně je to mnohem méně). Do důchodového fondu by to (opravdu maximálně) přineslo 2 eura. Řeknu to takhle: ze solidarity s penzijním fondem to dělat nemusím. Ušetřit 20 eur a z toho 10 dobrovolně vložit do penzijního fondu, to penzijnímu fondu pomůže mnohem víc, získám nárok na důchod a ještě mi zbude 10 eur na splácení mého domečku. Za těch 20 eur bych mohl také zaplatit řemeslníka na 20 minut, z čehož by se pak přece jen 5 eur vynaložilo na mzdu, z čehož by pak penzijní fond dostal přece jen 1 euro.
TiMo
Své peníze investuji tam, kde vím, že poputují do zajímavých fotografických projektů.
Své peníze nedávám výrobcům, kteří usilují o monopolní postavení, ale jejich konkurentům.
bernhardmangelsgmxde
Samozřejmě u produktu nezáleží jen na ceně. Pokud se výrobce angažuje, je to určitě plus.
Ilford má ale také zajímavé fotografické projekty. Mají už kompletní sortiment, proto na trh uvádějí méně nových produktů. A také Ilford se hlásí k analogové fotografii.
Jako spotřebitelé nemáme zájem o monopolistu. Proto je fajn, že kromě Ilfordu existují v oblasti papíru ještě Foma a ADOX. Jedním z největších problémů monopolisty pro spotřebitele je prostě to, že si může ceny určovat podle libosti. To se ale zdá, že oligopol, alespoň co se týče papíru tady v Německu, zvládá docela dobře...
€
Samozřejmě bych to omezil, kdyby se například APX 100/400 znovu objevily... ale pokud by pak stály o 40 % více než FP4 a HP5 nyní a ty by se v německém obchodě zdražily o 80 % (neměli bychom při tom úplně zapomínat ani na Kodak a Foma), pak by mi radost z nových produktů na trhu poněkud zkalila.
€
S potěšením jsem vzal na vědomí, že při malé objednávce fotografického papíru, např. od MCP v Německu, nemusím platit více (nebo o moc více), než kdybych si objednával Ilford v Anglii. A filmy jsou tady také levnější. Malému spotřebiteli standardního materiálu je poskytnuta rovnocenná alternativa za podobných podmínek, což už je něco. Prostě bych byl raději, kdybych při svém rozhodnutí o koupi nebyl cenovou politikou tak tlačen od jednoho produktu k druhému...
jakkoli, respektuji výkon, že se podařilo v krátké době rozběhnout výrobu a nabídnout dobré produkty za konkurenceschopné ceny, a to na klesajícím trhu. Co se týče dovozu fotografického papíru Ilford, nechci nikomu předepisovat, za jakých podmínek to musí být prezentováno. Prostě se případně podívám po alternativních zdrojích.
Wolf_XL
...no, tak úplně jednoduché to zase není... Je prostě naivní si myslet, že dobrý nákup je jen ten domácí... Když má můj britský obchodník dobré tržby, koupí si třeba u Mercedesu nový Sprinter, aby mohl dovážet zboží na poštu. Právě my, jako mistři světa v exportu, bychom měli nechat naše sousedy vydělat pár eur, aby si ze svého zisku mohli dovolit zboží „Made in Germany“...
MirkoBoeddecker
Zdá se však, že oligopol to tady v Německu, alespoň co se týče papíru, zvládá docela dobře...
€
€
Vycházíte z úplně nesprávných předpokladů a já se domnívám, že i v aktuální diskusi o čerpacích stanicích se vycházelo z nesprávných předpokladů. Kartelový úřad nakonec ustoupil.
Ceny jsou tam stejné, protože představují absolutní minimum, které lze zobrazit. V zásadě je to už tak málo a nájemci mohou přežít pouze díky prodeji zboží v kiosku. Na prodeji benzínu všichni prodělávají, ale jsou nuceni se tohoto šílenství účastnit, protože jinak by benzín vůbec neprodávali.
Podobně to funguje už přes 10 let i na trhu s fotografickými potřebami a to je důvod, proč to zlikvidovalo 80 % výrobců a obchodníků.
Snad si vážně nemyslíte, že dnes lze takový sortiment vyrábět za náklady z roku 1996?
Výroba dnes stojí mnohonásobně více, ale ceny se po očištění o inflaci téměř nezvýšily.
Už roky tu probíhá obrovská párty ve prospěch spotřebitelů, při které byly marže výrobců a obchodníků zcela vyčerpány.
Všichni výrobci prošli alespoň jednou faktickou insolvencí nebo mimořádným odpisem podobným insolvenci.
Dnes vyrábějí za málo udržitelných podmínek, které již neumožňují náhradní investice ani vývoj produktů.
Obchodní marže jsou na hony vzdálené tomu, co bylo běžné v dobách rozkvětu analogové fotografie.
Mezi lety 2006 a 2010 většina obchodníků utrpěla ztráty (my také).
Všichni účastníci trhu, které znám, jsou „na prodej“. Kdokoli má chuť se na tomto trhu angažovat: do toho!
Dnes jsme všichni „na hraně“. Filmy se v Německu nenabízejí „levně“, ale za „prekérních okolností“ s faktickou ztrátou.
Papír není „oligopolně předražený“, ale představuje minimum toho, co je nezbytné k umožnění příslušné distribuce.
Je podstatně náročnější zmapovat papírovou matici s rozměry, povrchy a poměrem cena-objem než obchodovat s pár filmy.
Přitom všichni zúčastnění
vydělávají
výrazně méně než před 15 lety, totiž téměř nic.
Konkurence funguje na trhu s nekonečnou nadprodukcí při klesající poptávce a pro spotřebitele exponenciálně vázanými náklady na přípravu na objem produkce naprosto skvěle.
Ale jakmile vidíme, že se někdo z účastníků odváží cenu trochu zvýšit, samozřejmě ho následujeme.
Už téměř 10 let se každý měsíc s obavami těšíme na výplatu.
Ceny neupravujeme proto, abychom si naplnili kapsy, ale abychom přežili i ten další měsíc.
€
To, že je papír Ilford v Anglii levnější, je dáno tím, že libra oslabila a Ilford dodává na anglický trh
přímo
za zvýhodněných podmínek. My musíme jít přes zprostředkovatele a nemůžeme nakupovat přímo od Ilfordu.
Přitom berou v úvahu, že Angličan nevydělá víc, když jeho měna klesá. To samozřejmě vyvolává napětí s ostatními zeměmi, které nejsou zásobovány za takové zvýhodněné podmínky. Dokud bude Ilford tyto rozdíly chtít, budou existovat.
My z toho nemáme vůbec nic – naopak, papír Ilford už téměř neprodáváme. Levněji ho nabídnout nemohu, protože bych pak na každém balení prodělával (zbývající obchodní marže by nepokryla náklady). V takovém případě je lepší obchod ukončit a ušetřit náklady.
Co však můžeme udělat
, je
být atraktivní díky vlastním značkám
tím, že vynecháme obvyklé prostředníky
.
To také děláme. Místo Multigrade IV nabízíme EasyPrint a místo Warmtone FB Variotone.
Oba papíry se nemusí bát přímého cenového srovnání s Anglií.
€
S pozdravem,
€
Mirko
MirkoBoeddecker
Vzhledem k tomu, že obchod z těch 67 € dostane jen asi 55 €, samotný fotografický papír také něco stojí, je třeba zaplatit nájem obchodu, poštovné se musí křížově financovat... a nesmíme zapomenout na koncesionářské poplatky, někde se musí generovat zisk... považuji za vyloučené, že by při nákupu fotografického papíru za 67 € bylo na mzdové náklady vynaloženo více než 10 € (pravděpodobně je to mnohem méně).
?
V výše uvedeném příkladu činí naše hrubá marže (hrubá marže z čisté částky) přibližně 29 %. Zhruba 65 % z toho jde na mzdy (tedy 55 x 0,29 x 0,65 = 10,37 EUR), zbytek jde na nájem, úroky a „obranu organizace proti správním orgánům“*.
Při 29 % ještě nedosahujeme provozního zisku. Stále jsme mírně v mínusu. Přesně to však nelze přiřadit – k tomu by bylo nutné pro každý článek spočítat minuty, které s ním někdo strávil.
Mimochodem nakupujeme dražší, než prodává náš anglický kolega. Je to však jen o malý kousek dražší, takže by se přeprava nevyplatila.
?
S pozdravem,
?
Mirko
?
[size=4]* Tato položka se rok od roku zvyšuje. V Německu už není žádná legrace být malým nebo středním podnikem.[/size]
[size=4]Nás zasahuje plná síla nadměrné regulace. Velké firmy si vybojovávají výjimky a ty úplně malé jsou ušetřeny, protože by jinak okamžitě zase zkrachovaly.[/size]
[size=4]Jen jeden příklad z tisíců: Dnes platíme za
čtvrtletní údržbu nesmyslného požár
ního zvonku, kterou
předepisuje stavební dozor, více než jsme před 10 lety platili za
měsíční nájem![/size]
[size=4]To si člověk musí představit![/size]
[size=4]Opravdu smysluplné
detektory kouře jsme nainstalovali dobrovolně. Stály 9,99 EUR v obchodě Conrad a fungují – bez údržby – bezchybně už 5 let.[/size]
[size=4]Pokud jste proti kartelům, špatnému hospodaření a monopolním strukturám, podívejte se na sektor blízký státu a zejména na stavebnictví![/size]
[size=4]To je opravdu plýtvání penězi ve velkém stylu, a navíc politicky nařízené, protože na tom vydělává bratranec toho, kdo to nařídil.[/size]
[size=4]Za to platíme všichni. Jednak prostřednictvím cen a jednak tím, že podnikům, které vytvářejí skutečnou hodnotu, jsou peníze vytahovány z kapes tak, že nakonec nezbývá nic na zvýšení mezd.[/size]
[size=4]Víte, proč se letiště nedokončí? Ne proto, že by Wowereit byl takový šašek, ale proto, že stát jako zadavatel mezitím sám nedokáže splnit své vlastní, zcela vymknuté stavební předpisy![/size]
[size=4]Pevně věřili, že pro sebe získají
výjimku (klíčové slovo: prozatímní převzetí), a jen proto, že to nevyšlo, je letiště nyní prázdné.[/size]
[size=4]Tak... uf... Začnu se učit polsky a teď: pokračujeme! :D [/size]
Olivinyl
Ahoj Mirko,
s tvými postřehy k tématu „Stavebnictví a malé a střední podniky“ nemohu než souhlasit!
Ani malé „sociálně orientované“ instituce, které spadají pod kraj nebo město, nefungují správně, protože předpisy a nařízení zbytečně ztěžují práci a způsobují více nákladů, než kolik může instituce vydělat poskytováním služeb (v mém případě: péče, ubytování a práce s mládeží).
Všechno je to velmi smutné :-(
S pozdravem Oliver
AchimBauer
Ahoj Mirko,
?
Pokud ti vadí státní stavební projekty u nás ve Stuttgartu, můžeš proti nim každý pondělní večer demonstrovat.
Nejde sice o letiště, ale o moderní, údajně výkonnou podzemní televizní věž… ehm, tedy nádraží. Na financování se musí podílet i zapadlé vesničky vzdálené 60 km, odkud ráno jede autobus na nejbližší nádraží a večer zpět. A má to také něco společného s fotografií, protože když fotíš staveniště, občas tě ostraha s digitální zrcadlovkou a dlouhým objektivem promění v soubory JPG a BMP.
Ale abych se vrátil k samotnému tématu: i když mě tento projekt jako daňového poplatníka a zákazníka železnice stojí spoustu peněz, které bych rád investoval do analogové fotografie, na dnešních komplexních trzích bych ani nevěděl, kde je politicky korektně využít. Dříve to bylo jiné, měl jsem svůj stálý obchod, kde jsem nakupoval 95 % toho, co jsem potřeboval, vše bylo zajištěno, poradenství bylo orientováno na zákazníka, 98 % zákazníků byli stálí zákazníci, vždy byl čas na osobní rozhovor i o soukromých záležitostech, a obchod nebyl zavřený proto, že se už nic nevydělávalo, ale proto, že byla vypovězena nájemní smlouva a důchodový věk byl již dávno překročen. Tehdy jsem sice také nevěděl, který koncern na čem vydělává, ale v tom obchodě byly peníze investovány v můj prospěch.
?
S pozdravem Achim
TiMo
No, Mirko. Máš smůlu! Proti velkým koncernům a institucím se německý Michel nepostaví. Raději si svou frustraci vybíjí na malých a středních podnicích a chce mít do posledního haléře spočítané, že si nežiješ v luxusu na úkor ostatních. Tuhle nesmírně trapnou diskusi můžeš sledovat na tom druhém fóru.
Tvoje trpělivost je pozoruhodná. Škoda, že musíš čas plýtvat na něco takového a nemůžeš ho využít produktivněji.
bernhardmangelsgmxde
Ano, ale přece existují i zákazníci, kterým jsou věci jako ceny úplně ukradené.
?
Nevím, jestli jsem paranoidní, když mě trápí, proč fotografický papír najednou stojí skoro dvakrát tolik než před pěti lety a proč stejné produkty v Německu stojí někdy o dvě třetiny víc než v Anglii (která je přece taky v EU).?
?
Kvůli mně se to nemuselo počítat. (To s důchody mi přišlo trochu přitažené za vlasy...) Zajímavé je, že zřejmě tolik jde do platů zaměstnanců. To s marží a od kdy se začne vydělávat a tak, to stejně nedokážu úplně pochopit. V každém případě díky za námahu!
?
Z toho vyplývá:
1. Obchod v Německu nemůže být u Ilfordu opravdu levnější,
2. protože Ilford to nechce.
3. Impex může lépe zásobovat své zákazníky fotografickým papírem vlastní výroby nebo prodávaným jako vlastní značka, který se vyrábí v Anglii.
MirkoBoeddecker
Závěr zní:
1. Obchodníci v Německu nemohou u Ilfordu nabídnout opravdu nižší ceny,
2. protože Ilford to nechce.
3. Impex dokáže lépe zásobovat své zákazníky fotografickým papírem, který vyrábí sám nebo prodává pod vlastní značkou a který se vyrábí v Anglii.
Přesně tak!
když přemýšlím, proč fotografický papír najednou stojí téměř dvojnásobek oproti ceně před pěti lety
Kde to tak je? ADOX stojí o 30 % více, tedy zmíněných necelých 6 % ročně, což je přibližně o 3 % více než skutečná míra inflace a vzhledem k poklesu výroby představuje opravdu velmi malý nárůst. V každém případě méně než u konkurence.
Rozdíly mezi Anglií a zde se u papíru v průměru pohybují v rozmezí 20–25 %, z čehož přibližně 7 % připadá na náklady na dopravu a zbytek na meziobchod. Při srovnání by se pro spravedlnost měly zohlednit náklady na dopravu.
V tom druhém fóru samozřejmě záměrně nezveřejnili průměr, ale výjimečný okrajový případ, aby zvýšili „dramatičnost“.
ThomasPauly
Tento týden jsem byl v Londýně a objevil jsem tam obchod, kde se hojně prodávají produkty značek ADOX a Rollei – a kromě toho prakticky všechno ostatní, co na trhu s filmy existuje. Kdo si chce znovu vychutnat ten hřejivý pocit, když stojí před několika metry čtverečními dobře naplněných regálů plných rolí, malých a plochých filmů, měl by tento obchod zařadit na seznam turistických atrakcí: West End Cameras, 160a Tottenham Court Road, Londýn W1T 7ML.
Mají také internetový obchod:
www.westendcameras.co.uk, ale nabídka mi nepřipadá opravdu levnější (směnný kurz je právě něco přes 1,20 € za libru) – ani u produktů Ilford.
Závěr:
1. Nejen my přispíváme k trhu práce v Mobberley, ale i Britové k trhu práce v Bad Saarow, Hamburku a Mortselu.
2. Není důvod závidět našim britským kolegům kvůli neférovým cenovým výhodám.
3. Na začátku 90. let jsem sehnal APX 100 v balení vlastní značky za 2,10 (DM, prosím pěkně). Musím asi přijmout, že se tam už nedostanu.
tepe
bernhardmangelsgmxde
€
<BLOCKQUOTE class="ipsBlockquote">
Závěr je následující:
1. V Německu se produkty Ilfordu v obchodech opravdu levněji sehnat nedají,
2. protože Ilford to nechce.
3. Společnost Impex dokáže lépe zásobovat své zákazníky fotografickým papírem, který sama vyrábí nebo prodává pod vlastní značkou a který se vyrábí v Anglii.
Přesně tak!
když přemýšlím, proč fotografický papír najednou stojí téměř dvojnásobek oproti ceně před pěti lety
Kde to tak je? ADOX stojí o 30 % více, tedy zmíněných necelých 6 % ročně, což je přibližně o 3 % více než skutečná míra inflace a vzhledem k poklesu výroby představuje opravdu velmi malý nárůst. V každém případě méně než u konkurence.
Rozdíly mezi Anglií a zde se u papíru v průměru pohybují v rozmezí 20–25 %, z čehož přibližně 7 % připadá na náklady na dopravu a zbytek na meziobchod. Při srovnání by se pro spravedlnost měly zohlednit náklady na dopravu.
V tom druhém fóru samozřejmě záměrně nezveřejnili průměr, ale výjimečný okrajový případ, aby zvýšili „dramatičnost“.
€
</BLOCKQUOTE>
Ach tak, pardon, myslel jsem Ilford, ne ADOX. Mám katalog 11/2008 na disku (tedy už dobrých 5 let). Historické ceny za papír ADOX 24x30, 50 listů (nebo je to exotika?)
€
Easy Print? 24,95
MCP 34,51
Variotone 2x 26,76
€
MCC tam ještě nebylo. Alespoň u papírů ADOX vyráběných v Anglii mi to připadá spíše jako zdvojnásobení než jako nárůst o 30 %. (samozřejmě to leží někde mezi tím)
MirkoBoeddecker
MCC tehdy ještě neexistovalo. Alespoň u papírů ADOX vyráběných v Anglii mi to připadá spíš jako zdvojnásobení než jako nárůst o 30 %. (samozřejmě se pravda nachází někde uprostřed)
Těch 30 % se vztahovalo na MCP, jehož cena byla po dobu 5 let stabilní. Na tom druhém fóru se nad tím někdo velmi rozčiloval a podsouval nám nejrůznější nesmysly.
Variotone: Ano, ten se zdražil více. Tak to chce Ilford. Ale pořád je levnější než Ilford Warmton.
bernhardmangelsgmxde
€
... v Německu.
V Anglii: 50 listů MGW FB 24x30 cm: 69,90 GBP (~86,50 EUR) – stejné množství Variotone v Německu: 97,58 EUR. Pro drobného spotřebitele v Německu je to ale přesto levnější alternativa.
