Bonderer
Nedávno jsem to objevil na internetu. Fotografický kompendium z alpské republiky. Je tam článek, který mi mluví z duše. Žádný objektiv není špatný, to by si měl každý přečíst. Nekoupil jsem si tedy drahé objektivy Leitz ani ty levnější od Zeissu, ale 35mm f/1,4 a 28mm f/2,0 od Voigtländeru k levně pořízenému fotoaparátu Zeiss ZM. Ten 35mm jsem si před nákupem vyzkoušel a ten 28mm jsem koupil naslepo. Za ten rozdíl si raději koupím filmy a papír a užiju si zábavu. Život je příliš krátký na to, abych ho promarnil testováním. Jeden kolega, sice z digitálního světa, mi jednou vyprávěl, že má už dobrých 20 objektivů, všechny vyzkoušel, a pak na mě chrlil odborné žargony, kterým nerozumím, protože mě nezajímají. Kvůli tomu neustálému testování skoro nefotí. To přece umíme lépe. Nedělejme z něčeho tak úžasného, jako je fotografie, vědu, ale bavme se. Kolik úžasných, výmluvných fotek nebylo pořízeno jen proto, že něco nebylo tak, jak mělo být? Jak co? Využijme možnosti a bavme se. Pro mě to byla a zůstane zábava a radost z dobrých výsledků. A lidé, kteří se ke svým filmům a fotkám staví s lupami a mikroskopy, mi vždy připadali podezřelí a jako kazisvěti. Ti asi budou i ve svých měkkých, teplých, hnědých pozůstatcích šťourat, aby zjistili, jestli správně strávili. Jak ubohé je dělat něco takového z něčeho tak úžasného, jako je fotografie.
Renate
Některé testy jsou prostě nezbytné, jinak by výsledky vypadaly jako ta výše zmíněná hnědá skvrna. Dá se pracovat i vážně a přesto si to užít.
?
?
S pozdravem
?
Renate
Morte
S mnohým z toho, co řekl Analoger, souhlasím. Aniž bych přitom testy zcela zavrhoval. Jen musí být správné pořadí.
Pokud na svých snímcích zjistím věci, které mi vadí, tedy které brání nebo narušují můj požadovaný výsledek, pustím se do hledání příčiny. Je mi přitom jasné, že to, co vnímám jako chybu, nemusí být pro jiného fotografa vůbec chybou. Ten má totiž jiné (neříkám: špatné nebo horší!) představy.
A pak čtu odbornou literaturu, fóra a internet, nebo provádím testy.
Tak to dává smysl a podporuje mou práci.
Lidé, kteří musí nejprve testovat, než se vůbec odváží používat fotoaparáty, objektivy, papíry atd., si podle mého názoru nedělají žádnou laskavost.
Pocházím původně z hudebního prostředí, a tam se to běžně dělá takhle: když vidíš nástroj, sedneš si k němu a zahraješ pár tónů. Každý nástroj má svůj vlastní charakter a duši, dá se také hovořit o technických slabostech a silných stránkách. Zjistit to a vytěžit z něj co nejvíce, to je pro každého hudebníka výzva a pokaždé to je trochu jako dobývání ženy... žádný hudebník by nejprve nepřipojil testovací přístroje a neměřil vibrační vlastnosti nebo tloušťku lakové vrstvy. V té době by totiž už mohl hrát hudbu. Ne, zjistí, jak dobře mu nástroj sedí – a on nástroji. A když se s jedním nástrojem nikam nedostane, vezme si jiný – nebo se pustí do hledání závady (nové struny, zalepení prasklin, výměna dílů... atd.).
V tomto smyslu tedy pro fotografického umělce neexistují žádné špatné objektivy. Existují pouze ty, které jeho práci nepodporují, a to mohou být i drahé kousky od slavných firem bez jediné měřitelné chyby. Někdy je však dokonalost právě zdrojem inspirace...
zackIG
Nemáš náhodou odkaz na ten článek?
Hledal jsem to na internetu, ale bohužel jsem to nenašel.
Bonderer
Ten odkaz nefunguje, nebo to možná neumím, to nevylučuji, ale když zadáš do Googlu „neexistují špatné objektivy“, mělo by se něco objevit.
klausdoblmann
Můj názor:
Aby bylo možné vybavení optimálně využít, je třeba ho do určité míry vyzkoušet a otestovat, abychom poznali jeho hranice, omezení, ale i silné stránky. Všechno se ale dá přehánět, ale i podceňovat. Ti, kdo to přehánějí, jsou možná notoricky známí pixelpeeperové a stejně notoricky známí analyzátoři filmů pod mikroskopem, ti, kdo to podceňují, jsou ti, kteří se nejraději nezabývají vůbec ničím, ale pak si na fórech stěžují, že nic nefunguje. Uprostřed leží zlatá střední cesta.
Photux
Odkaz na článek:
http://www.kittel.co.at/bassena/node/76
€
Rád bych se připojil k Morteho srovnání. V hudbě lze pozorovat podobný trend – nahrávky jsou čím dál „dokonalejší“, ale tím pádem také bez charakteru. Mnohé legendární alba ze 70. let vykazují z dnešního pohledu různé nedokonalosti, ale navzdory tomu, nebo možná právě díky tomu, se stala legendárními. V tomto kontextu jsem vždy velkým zastáncem určité spontánnosti.
U nástrojů je to podobné – některé jsou legendární právě kvůli svým domnělým slabostem a mají své zcela vlastní, inspirativní kouzlo. Mám na mysli slavný TB-303 nebo zvuk C64, který je i dnes stále žádaný.
€
Hyperostré digitální snímky s desítkami megapixelů jsou skvělá věc a pro některé účely jistě optimální. Nezřídka však raději nechám svůj Olympus Pen doma a vydám se na „lov“ s Pouva Start nebo plastovým fotoaparátem za 2,50 €. I s nimi se mi daří pořizovat snímky, které stojí za to, i když jsou technicky naprostá katastrofa. Ale co na tom, koneckonců si to chci užít.
€
V jednom bodě bych však s článkem nesouhlasil; systémy stabilizace obrazu považuji za velmi užitečný vynález, a to nejen pro ty, kteří nemají příliš jemnou motoriku. Ne vždy jsou žádoucí krátké expoziční časy nebo použití vyšší citlivosti, ale stativ není ve všech případech povolen nebo smysluplně použitelný (já osobně to vnímám jako omezení a mám slabost pro fotografování s dostupným světlem a světelnými objektivy s pevnou ohniskovou vzdáleností). Zejména s levnějším hardwarem (ne každý si může dovolit kvalitní fotoaparáty a objektivy) mi tato technologie již zachránila nejednu fotografii.
zackIG
Skvělé, moc děkuji za odkaz a zajímavý článek!
Urnes
V hudbě dnes máme ten problém, že za mixážními pulty sedí technici a už žádní hudebníci. V extrémním případě to pak vede k tomu, že některé věci sice zní dobře ve sluchátkách v metru, ale když se ozývají z gramofonu po celé místnosti, zní to příšerně.
€
Celkově ale platí, že se mění i naše zrakové návyky, změnily se. Mnoho skvělých analogových ikon působí dnes nějak profánně a neostrě (subjektivně jsou tyto obrazy sice stále ikonami a také jimi zůstanou, ale objektivně vzato mám pravdu). Totéž platí i pro HD televize. V HD vypadají remasterované filmy nějak mnohem profánněji. Stejně jako levné béčkové filmy. HD a rozlišení člověku prostě trochu berou kouzlo obrazu.
€
S pozdravem Sven.
zackIG
No, vlastně jsem se pevně rozhodl, že si příští měsíc koupím televizi.
Můj táta má novou a ten obraz mě naprosto nadchl. Je to opravdu paráda a je úžasné, jaké filmy dneska jsou a jak najednou působí.
Bohužel se v té záplavě nabídek už vůbec nevyznám... další z těch skvělých věcí dnešní doby.
Dřív člověk neměl nic a měl to těžké, a dnes má všechno a stejně si s tím neví rady.
