michi-gap
Ahoj,
v poslední době jsem se trochu zabýval zvětšováním barev. Bohužel se mi to s nastavením filtrů moc nedaří, a tak jsem se pokusil najít nějaké užitečné nástroje. Nenašel jsem ale žádné opravdu dobré odpovědi, proto mám následující otázky:
Bohužel mám omezený rozpočet, takže drahé analyzátory barev nepřicházejí v úvahu. Existují nějaké levnější, které jsou k něčemu dobré?
Použil někdo z vás k tomu někdy barevné tabulky a může mi vysvětlit, jak to přesně funguje?
Michael
TR
Zvětšování barev jsem zkusil jen jednou. Víš, že se nejlépe orientuješ podle šedé plochy na negativu? Kdybych zvětšoval barvy častěji, umístil bych, pokud by to šlo, vždy na okraj motivu malou šedou kartu.
A k tématu analyzátorů: tyhle věci se dají na eBayi sehnat docela levně. Jinak ti stačí jen taková tabulka s barevným kruhem, na které jsou znázorněny příslušné doplňkové barvy.
hambo
Ahoj Michaeli,
?
v tomhle musím Renate odporovat. Barva filtru je vždy barva barevného posunu. Pokud je tedy snímek příliš žlutý, zvýší se žluté filtrování.
?
Pokusím se ti v krátkosti vysvětlit postup, jak v několika krocích vytvořit kopii bez barevného posunu. Je pravda, že při práci s barevným negativem se používají pouze žluté a purpurové filtry. Pro začátek si vyber negativ, který obsahuje jak odstíny šedé, tak jasnou bílou, například asfaltovou silnici nebo bílé tričko. Velmi vhodná by byla fotografie z trhu nebo z pěší zóny.
?
Zda začneš s nulovou kopií, tedy bez filtru, nebo rovnou s 30 30 --, nechám na tobě. Vždy na zadní stranu zkušebních snímků měkkou tužkou napište filtrování, a to v pořadí žlutá, magenta a azurová. Pak se pusťte do práce a vyrobte zkušební pruhy s různými expozičními časy nebo proveďte expoziční řadu. Teprve až najdete správný expoziční čas, přejděte k filtrování.
?
Takže ještě jednou pravidlo: barva filtru se rovná barvě nádechu!
?
Obvykle se objeví žlutý/magentový nádech, což dohromady dává červený nádech. Barva filtru je tedy červená, která se skládá ze žluté a magenty. Nyní se provádí expozice zkušebních proužků s rostoucí filtrací. Předpokládejme, že kopie s 30 30 -- je ještě pěkně červená, pak zvyšuj filtry v krocích po 10. Proto vzorky s 40 40 --, 50 50 --, 60 60 -- a 70 70 --.
?
Pokud to ještě nestačí k odstranění červeného nádechu, vyrobte zkušební proužky znovu s vyššími hodnotami filtru.
?
Pozor, teď to bude trochu složitější. Pokud je nastavené filtrování vyšší než stávající barevný nádech v negativu, pak se barevný nádech převrátí do protibarevné barvy. Rychle ti napíšu filtrovací barvy a protibarevné barvy (komplementární barvy).
?
Žlutá --- Modrá
Magenta --- Zelená
Cyan --- Červená
?
I zde však opět platí pravidlo filtrování. Příklad: Zvětšenina s filtrováním 60 60 -- má nyní modrý nádech. Modré filtrování dosáhneš pomocí Magenty a Cyanu. Nyní však přichází ještě jedno pravidlo: nikdy se nefiltruje třemi barvami.
?
V detailu to pak vypadá takto: zvětšenina má řekněme modrý nádech o síle 10, což vyžaduje, zapsáno v obvyklém pořadí žlutá, magenta, azurová, filtrování -- 10 10.
?
Nyní se toto přičte k existujícímu filtrování: 60 60 --
???????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????+-- 10 10
???????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????-------------------
???????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????? 60 70 10?
tedy 60 žlutá, 70 magenta, 10 azurová
?
Nejmenší hodnota se nyní odečte od všech barev: 60 70 10
??????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????minus 10 10 10
??????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????? --------------
???????????????????????????????????????????????? nové filtrování????????????????????? 50 60 --
?
To je teď hodně teorie, ale bohužel to tak musí být. Je-li filtrování magenty příliš vysoké, posune se barevný nádech do zelené, což je většinou velmi dobře vidět na tónech pleti. Postup je stejný.
?
Dobrou pomůckou by bylo vyhotovit na barevném papíře kontaktní kopii celého filmu. Tuto kopii odfiltruj tak, aby některé negativy byly již dobře odfiltrované, pak na ostatních poznáš, kam směřuje barevný nádech.
?
Jednu věc jsem zatím nezmínil, a to, že filtry pohlcují světlo. Za každý filtr, který přidáš, musíš prodloužit expoziční čas. K tomu slouží nepříjemné tabulky, ze kterých můžete zjistit, jakým faktorem se násobí čas pro danou sílu filtru. Zde se doporučuje laboratorní expozimetr, pro začátek stačí něco jednoduchého, jako je Jobo Comparator.
?
Nejlepší je, když vzorky pro expoziční čas vyhotovíte na zvětšovací optice s clonou asi 11. Poté, a teď přichází profesionální tip, vyjmi negativ nebo jen posuň negativní desku o kousek dopředu a poté kalibruj expozimetr, tedy polož ho na základní desku do světelného kužele zvětšovacího přístroje a otáčej kalibračním kolečkem, dokud není vyrovnaný; u Comparatoru pak obě diody svítí stejně jasně.
?
Pokud nyní zvýšíš filtrování, znovu polož komparátor bez negativu do světelného kužele a vyrovnej clonou; protože světlo je filtry pohlcováno, budeš muset clonu otevřít, ale prostor pro to je, protože clona 11 byla výchozí hodnotou. Expoziční čas zůstává stejný! Tím jsme vykompenzovali pana Schwarzschilda a jeho efekt. Barevný papír totiž reaguje na změnu expozičního času jiným barevným nádechem, protože tři emulze mají různou citlivost. O jeden zdroj chyb méně.
?
Tak, teď hodně štěstí při tvých pokusech.
?
Pokud máš další otázky, ozvi se znovu.
?
Pozdrav
?
Jürgen
ThomasPauly
Ještě jedna poznámka: stupnice filtrů bohužel nejsou standardizovány napříč výrobci. Existují sice učebnice a brožury, které ukazují odstupňované příklady barevných posunů a uvádějí odpovídající kompenzační filtry v krocích po 10, v praxi jsou však použitelné jen omezeně.
S jednoduchými analyzátory, které umožňují pouze průměrné měření, také nebudete nutně spokojeni. Nedokážou rozlišit mezi barevnými posuny a barevnými dominancemi. Velká zelená louka na snímku je tedy interpretována jako zelený posun; zobrazené filtrování (zelené) pak vede k komplementárnímu (fialovému) posunu na pozitivu. Kromě toho stíny (obvykle méně důležité pro obraz), protože v negativu propouštějí více světla než (vlastně zajímavé) střední tóny, vstupují do průměrného měření nadproporcionálně, což může být dalším zdrojem chyb. S tímto druhem měření se lze nanejvýš přiblížit k požadovanému výsledku a jemné doladění je pak stejně nutné provést pomocí zkušebních proužků.
Špičkové analyzátory jsou velmi citlivé a umožňují i při velkých zvětšeních bodové měření na referenční ploše, např. šedé kartě, která se nasnímá na začátku série snímků nebo se vyfotografuje na okraji snímku.
Pokud pracujete bez analyzátoru, je při zpracování barev klíčovým slovem „konistence“. Nejlepší je používat vždy pouze jeden typ filmu a papíru a nakoupit si z nich roční zásobu. Materiály by měly být skladovány v chladničce. Důležité je také laboratoř, která provádí profesionální kontrolu kvality procesu C-41. Jsou-li faktory týkající se materiálu a zpracování do značné míry konstantní, stačí pouze vyrovnat barevnou teplotu světla při expozici. Většinou se pak pohybujete v rozmezí, které lze s trochou zkušeností přibližně odhadnout, takže k požadovanému výsledku dojdete po jednom nebo dvou průchodech zkušebních proužků – i bez analyzátoru.
Nejlepší úvod do zpracování barev, který znám, je brožura společnosti Agfa, která vycházela s různými aktualizacemi od 60. do 80. let. Vysvětlení týkající se volby filtrů platí beze změny i dnes. Možná se dá někde sehnat v antikvariátu.
S pozdravem
tepe
