SayCheese
Dobrý večer,
omlouvám se, ta otázka možná zní trochu nešikovně, ale tak to prostě je, když si člověk své znalosti jen načte z knížek. Už delší dobu pracuji ve společných temných komorách a všiml jsem si, že mnozí / všichni ostatní nechávají své zvětšeniny ve vývojce tak dlouho, dokud se na nich vizuálně nic neděje. To může zajít tak daleko, že nechávají snímky v misce s vývojkou prostě věčně, dokud nepřijde další zvětšenina.
Já jsem naopak vždy postupoval velmi pečlivě podle návodu a papír jsem přesunul do zastavovací lázně přesně na sekundu. Pokud se v daném čase neobjevila správná černá, připravil jsem novou vývojku.
Co je správné? Plýtvám chemikáliemi? Jasně, ostatním vycházejí také pěkné snímky, ale většina lidí v těchto temných komorách chce spíše takovou LoFi estetiku, já naopak chci hlubokou černou, vykreslení stínů a reprodukovatelné výsledky. Proto je to těžko srovnatelné. Má to nevýhody, když teď nechám své snímky vyvolávat déle, dokud není k dispozici plná černá?
Mnohokrát děkuji a srdečně zdravím, K.
Wolf_XL
...fotografický papír se vyvolává – tečka...
To znamená, že musí zůstat ve vývojce tak dlouho, dokud se už skutečně nic neděje. Tento okamžik je však těžko předvídatelný – závisí na mnoha faktorech – jako např. na stupni vyčerpání vývojky, teplotě, samotném fotografickém papíru a tak dále...? Stát tedy s stopkami vedle vývojky a vytahovat papír přesně po x sekundách rozhodně není správný postup...
Renate
Při běžném červeném světle nelze vůbec posoudit, kdy je papír „správně“ vyvolán. Oči k tomu nejsou schopné. Zbývá tedy pouze metoda se stopkami. Pokud necháte snímky ve vývojce příliš dlouho, dostanete se do takzvané „mučivé zóny“. Všechny hustoty pak rovnoměrně rostou. Snímek tedy pouze zešedne. Kde leží hranice mezi příznivým vyvoláním a oblastí mučení, lze nejlépe otestovat pomocí šedého kalibračního vzorku a stopek.
Ideální je vyvolávání podle faktorové metody. Při tom se určí příznivá doba vyvolávání pro danou kombinaci papíru a vývojky a doba do výskytu prvních obrazových stop. To se provádí s čerstvou vývojkou. Z toho se vypočítá faktor. Poté se při vyvolávání vždy určí doba pro první stopy obrazu a vynásobí se faktorem. Pak znáte optimální dobu vyvolávání i pro starou vývojku.
S pozdravem
Renate
Wolf_XL
...slovo „mučit“ znám jen z barytového papíru – tam se často drhne prstem, aby se z něj vydolovalo i to poslední zrnko černé barvy – ale u PE papírů s integrovanými vývojovými látkami by takové „mučení“ bylo marnou snahou...
SayCheese
Oba vám moc děkuji za vaše odpovědi. Takže si z toho pro sebe mohu odnést následující: dokud se ve stínech ještě něco děje, není snímek ještě plně vyvolaný a měl by zůstat ve vývojce. Je to tak? Když se ohlédnu zpět, v temné komoře jsem vlastně většinou měl problémy dosáhnout správné černé. To by mohlo být vysvětlení – snímky jsem prostě nevyvolal úplně, ale vždy jsem to zastavil předčasně.
@Renate: Teď ale ještě nevím, jak dlouho mám vlastně vyvolávat, protože rozhodně nechci, aby mi při příliš dlouhé době vyvolávání zesvětlely světlé partie. Ale tak složité to přece nemůže být, téma doby vyvolávání pozitivů se v žádné z mých knih příliš podrobně neřeší. Odhaduji, že problémová oblast začíná až výrazně po ještě viditelném nárůstu denzity, nebo ne?
K.
CommodoreMan
Než se papír skutečně přeexponuje, trvá to velmi dlouho.
Je to mnohem méně citlivé než u filmu.
Řeknu to takhle: podle technického listu mého vývojky by měl být papír vyvolán za asi jednu minutu. Obvykle ho tam nechávám 2 minuty.
Při srovnávací kopii jsem ani po třech minutách nezaznamenal žádný rozdíl.
S pozdravem, C-Man
Urnes
Pokud je v laboratoři spíše chladno, můžeš občas změřit teplotu vývojky. Pokud příliš poklesne, prodlouží se doba vyvolávání.
S pozdravem Sven.
Xenar
Dobrý den,
vždy vyvolávám „doba expozice x 4 … 6“. Při správné expozici a nevyčerpané vývojce by se už nic nemělo dít. U PE je to pak stejně konec.
Barytový papír nechávám v extrémním případě maximálně tři minuty ve vývojce, aby se papírová vlákna příliš nenamočila. Vše se totiž musí znovu vyplavit, resp. neutralizovat. Podle mých zkušeností může barytový papír také zcela zčernat, pokud ho necháte ve vývojce ležet příliš dlouho.
S pozdravem
Rolf-Werner
Vložím papír do vývojky a spustím stopky. Občas trochu nadzvednu vaničku, aby se roztok rozhýbal. Po 2 minutách stopky zapípají a já to nechám ještě okapat. Celkem to trvá 2:15 až 2:30.
€
Nezáleží však na tom, zda to trvá déle, u mě je to u PE i barytu stejně „kontrolovatelné“. Nakonec se člověk musí zaměřit na definitivní čas, jinak se proměnné stále množí (expozice, kontrastní filtrování, doba vyvolávání, teplota...). Po dvou minutách se u mě už nic moc neobjeví, a pokud ano, je to spíše nežádoucí. Raději si pohrávám s expozicí, to se dá snáze ovládat.
€
Pozdravy
Rolf
Magirus
Rolfe, moje žena taky vždycky tankuje za 20 €...
Promiň, že to říkám tak bez obalu.
Je tu spousta faktorů, které u lidí
a jejich laboratorních možností hrají roli.
Myslím, že to nelze tak zjednodušovat.
V kurzu u Uweho Pilze jsem se naučil, že doba
pro první obrazovou stopu je dobrým ukazatelem.
Tento čas se vynásobí šesti a pak je vyvolání vždy stejné.
Faktory: teplota, síla vývojky, stáří/spotřeba,
vlastnosti papíru a…… se vyrovnají.
Dřív jsem taky vždycky pracoval podle oka… výsledky jsou teď lepší.
Zdravím, Bernd
TR
Dobrý den, dříve či později se objeví závoj. Za nejvhodnější považuji zmíněnou faktorovou metodu. Pokud se nepodaří dosáhnout maximální černé, znamená to, že byl papír podroben příliš krátké expozici a/nebo je vývojka vyčerpaná. U mého papíru Fomabrom (baryt) musí být vývojová doba přibližně 3 minuty (doba zviditelnění obrazu přibližně 30 sekund), pokud je moje čerstvá vývojka namíchána v poměru 1+7. U Fomaspeedu a jiných „rychlých papírů“ to jde mnohem rychleji. Pokud připravíte vývojku ještě koncentrovanější, doba vyvolání se zkrátí. Protože 30 sekund doby vyvolání, resp. doba vyvolání 3 minuty, není u finální zvětšeniny žádný problém. U všech těch zkušebních útržků, které musíte předem vyrobit, je to však otravné.
?
Jen pro doplnění: Pokud má zvětšenina při hluboké černé ve stínech šedé světlo (papír a chemikálie čerstvé), pak je prostě gradace příliš plochá (použijte tvrdší papír nebo u multigrade jiný filtr [to se stává často, další filmy vyvolávejte déle]). Stíny se v pozitivním procesu regulují expozičním časem, světla gradací.
?
>>tam se pak také rádo třese prstem, aby se vydolovalo i to poslední zrnko černé
To považuji za milou anekdotu. Nemyslím si, že se něco takového dělá „rádo“ nebo často. Ve skutečnosti se s papírem prakticky nic neděje. A při červeném světle to také není vidět.
SayCheese
Ještě jednou všem moc děkuji, velmi jste mi pomohli.
K
KlausWehner
Následující test může přinést jasno:
?
Maximálně exponujte kousek fotografického papíru (např. krátce jej vystavte dennímu světlu).
Papír rozstřihněte na 6 částí a na zadní straně je očíslujte.
Poté vložte všechny kousky papíru najednou do vývojky, změřte dobu expozice a vyvíjejte 90 sekund.
Po 90 sekundách vyjměte papír č. 1 z vývojky, zastavte a zafixujte.
Poté každých 30 sekund vyjměte další papír z vaničky a zafixujte (dodržujte pořadí).
?
Po zaschnutí za dobrých světelných podmínek posuďte, od jaké doby vyvolávání se černost již nezvyšuje.
Z naměřené doby expozice a optimální doby vyvolávání lze vypočítat faktor.
?
Stejným principem lze pomocí neexponovaného papíru zjistit, od jaké doby vyvolávání se zvyšuje zákal.
?
S pozdravem
Klaus
mattes
Mnoho neznamená nutně hodně, ale zpravidla to ani neškodí.
Podle mých zkušeností se papír dá spíše vyvolat o něco déle. Je však třeba dodržovat stejnou dobu.
