Schwarzschild
Dobrý den,
možná nelze na mou otázku odpovědět bez prohlédnutí negativů, ale přesto se pokusím problém popsat.
Mám k dispozici kinofilmy, rovnoměrně expozicované (tedy bez větších výkyvů v hustotě), které vykazují dobrý kontrast jak ve světlech, tak ve stínech.
(V současné době pracuji s filmem SILVERMAX 100 ve vývojce SILVERMAX).
Zvětšuji na papír ADOX.
V testech jsem určil maximální černou (při co nejkratším expozičním času), aby výtisky nezůstaly „šedé“.
Pokud však tento zjištěný expoziční čas použiji k zvětšení negativů, je celá zvětšenina vždy příliš tmavá. To znamená, že světla již nejsou dostatečně jasná.
Řešení: delší vyvolávání filmů, protože doba vyvolávání má vliv téměř výhradně na světla.
Výsledek: kontrastnější negativy, které již nelze zvětšit bez ručního zásahu (zastínění, dodatečné osvětlení) (ani jako první nebo pracovní kopie).
(Silvermax 100 ve vývojce SILVERMAX místo 11:00 min 14:30)
Je mi jasné, že kontrastní rozsah papíru je menší než kontrastní rozsah negativu. Ale u běžných kontrastů motivů by přece mělo být možné vytvořit jednoduchou zvětšeninu bez manipulace?
Kde je případně moje chyba v uvažování?
Problém s „příliš slabými světly“, která pak na pozitivu prostě „nesvítí“, mám už léta i s jinými filmy. Ve stínech je vždy kresba, proto předpokládám, že expozice je v zásadě v pořádku.
Možná má někdo nějaký nápad?
Moc děkuji
€
HenningH
Zde je pravděpodobně ještě pár důležitých detailů: Jaký přesně papír, jaká gradace, jaké filtry, jaký zvětšovací přístroj, jaký vývojka na papír, jak dlouho se vyvolává?
KlausWehner
Jak již zmínil Henning: chybí několik důležitých informací, abychom mohli k tvému problému říct něco konkrétního.
?
Jaký papír (gradace)?
Jaký vývojka na papír, ředění?
Jaký zvětšovací přístroj (kondenzor, směšovací komora)?
?
V zásadě je tvůj postup správný.
?
Osobně znám tento problém také:
pro můj pracovní postup (barevná směšovací hlava Durst, papír Adox MCP / MCC, vývojka Adotol) jednoznačně potřebuji negativy s vyšším kontrastem (gamma 0,8...0,9).
?
S mnoha vývojkami už nelze tak vysoký kontrast bez problémů dosáhnout.
?
Upřímně řečeno, je mi záhadou, že se o takových problémech nehovoří mnohem častěji.
Často vidím snímky od jiných fotografů, které působí prostě bez života a mdle.
Myslím si, že v takových případech byl pravděpodobně příliš nízký i kontrast negativu.
?
Všechno bylo uděláno „správně“ – a přesto je výsledek neuspokojivý...
?
Pravděpodobně tedy musíš zvýšit kontrast negativu – až do té míry, abys mohl zvětšit „full-scale-print“ na papír s gradací 2 nebo 3.
(Ale samozřejmě je kontrast v určitých mezích také otázkou vkusu).
?
Myslím si, že tento problém se týká mnoha lidí, aniž by si toho byli vědomi.
?
S pozdravem
Klaus
?
?
.
?
Schwarzschild
Děkuji za první názory a dotazy.
Zde jsou chybějící informace:
Vývojka: Rollei Vintage Classic Dev. 1+9 (=normální kontrast)
Papír: Adox MCP
Zvětšovací přístroj: Kaiser s multigradovou hlavou
Většinou používám „manuální splitgrade“, tedy provádím expozici postupně s filtry „0“ a „5“. Přitom musím obvykle provádět expozici s „5“ výrazně déle než s „0“.
?
Tvoje věta, Klausi, „s mnoha vývojkami už nelze tak vysoký kontrast bez problémů dosáhnout“, je pro mě už určitým vodítkem. Nějak jsem si myslel, že se vývojky na papír od sebe téměř neliší. Ale jako první krok můžu zkusit nastavit pracovní roztok jinak (1+4 se uvádí jako doporučení pro vyšší kontrast), což jsem dosud vůbec nezkoušel.
?
Takže zatím moc děkuji.
?
?
?
TR
Pokud jsou tvé světlé partie příliš tmavé, používáš metodu splitgrade trochu nesprávně: filtruješ na 0 příliš dlouho. Při konvenčním filtrování by byla gradace zvolena příliš měkká. Jak již bylo řečeno: tvé negativy jsou prostě příliš měkké.
€
Upřímně řečeno, je mi záhadou, že se o takových problémech nehovoří mnohem častěji.
Často vidím snímky od jiných fotografů, které působí prostě bez energie a mdle.
Myslím si, že v takových případech byl pravděpodobně také kontrast negativu příliš nízký.
?
€
Po letech pozorování – z větší části na fóru Aphog – se mi zdá, že vytvoření „jemného“ snímku, tedy „fullscale-printu“, není pro většinu lidí realizovatelné, protože technicky nedokážou snímky „rozebrat“. Analyzují snímky globálně na první pohled, nikoli na základě lokálních charakteristik. Pokud se jim náhodou podaří taková zvětšenina, nevědí, v čem je lepší než jiné. „Krásné odstíny šedé“ je pak jejich dojem. Mnozí zřejmě nechápou jednoduchý vztah mezi vykreslením světel a stínů, resp. s tím související správné „dávkování“ gradace a expozičního času. Je to vlastně škoda.
(Naštěstí pak některé motivy ani nepotřebují tak pečlivé zpracování, aby mohly zapůsobit.)
KlausWehner
Úvodem:
jak již správně poznamenal T.R.: Schwarzschilde, nepochopil jsi mě. U mnoha vývojek na negativy nelze požadovaný vyšší kontrast jednoduše dosáhnout.
€
Musím však také dodat: i negativní vývojka často představuje (neviditelný) problém (příliš vysoké ředění, příliš krátká doba vyvolávání, práce s vyčerpanými vývojkami). Ani v tomto případě by se nemělo vždy věřit občas optimistickým údajům výrobců.
Důležité je vytvořit si vlastní referenci a poté pokud možno nepřetržitě pracovat s osvědčenými materiály.
€
Celý procesní řetězec musí sedět!
Kdo provádí expozici negativu s nominální citlivostí a vyvolává podle doporučení, má v negativu často už 2 chyby: podexponování a podvyvolání (jako v tomto konkrétním případě).
€
S tímto negativem bude možné ještě vytisknout jednu fotografii – ale pravděpodobně se to nepodaří úplně „na míru“.
(To je teď zobecnění! Navíc mluvím výhradně o fineart-printu).
€
Mohu T.R. jen potvrdit! Systematický, analytický přístup vede k cíli nejrychleji.
Ve svých kurzech temné komory s každým účastníkem velmi intenzivně probírám zkušební pruhy. Tak se všichni překvapivě rychle naučí všechny složité vnitřní souvislosti, aniž by předtím byly nutné nějaké teoretické úvody.
„Krása“ odstínů šedé se pak odhalí bezprostředně a intuitivně. Cesta k ní se stane zřejmou (a také hranice negativu).
€
@ Schwarzschild
S manuálním splitgrade nepracuji. Proto k tomu nemohu říci tolik.
Když si ale vytiskneš zkušební proužek s nejtvrdší gradací, poznáš, kolik (nebo jak málo) „měkkého světla“ je potřeba, aby se do světel dostaly ještě nějaké detaily a přesto si zachovaly svou jasnost.
Zkus si prostě pro zkoušku udělat tisk bez jakéhokoli filtrování. To je cíl: provést expozici a vyvolat negativy tak, aby se daly bez problémů tisknout bez filtrování.
€
Moje doporučení: prováděj expozici SILVERMAXu na 64 ASA a vyvolávej s vyšším kontrastem.
(Nevím, zda to bude fungovat s tvou vývojkou – ta má spíše plochou časově-gammovou křivku).
€
Na závěr: to, co jsem řekl, se dotýká podstaty (analogové černobílé) fotografie. To však nelze zde pojednat s potřebnou podrobností.
Ještě jedna rada: na fineartforum ve dnech 2.–3. listopadu 2013 v Paderbornu nabídneme k právě zmíněným tématům několik workshopů:
Praktická kalibrace filmů s Dr. Ottem Beyerem
Cesta k dokonalé tiskovině s Uwe Pilzem
Diskuse o fotografiích s Wernerem Kumpfem
€
Účast je zdarma – vzhledem k omezenému počtu účastníků je však nutná registrace.
Celý program bude opět k dispozici na
www.fineartforum.info
Kromě toho bude přítomno mnoho dalších odborníků, na které se můžete s podobnými problémy obrátit.
€
Srdečné pozdravy z Paderbornu
Klaus
Schwarzschild
Ještě jednou děkuji za podrobné odpovědi.
„Po letech pozorování... se mi zdá, že vytvoření ‚jemného obrazu‘... není pro většinu lidí realizovatelné...“ – to, co je obsaženo v odpovědi T.R., zní, se vší úctou, poněkud povýšeně. Oddělení obrazového dojmu od skutečně existujících faktických (technických) okolností (a nakonec opět spojení obou při hodnocení) je složitý estetický/řemeslný proces, který předpokládá, že a) byl člověk nejprve k tomuto procesu uveden a b) že má dostatek času na to, aby se tomu věnoval. Považuji za příliš paušální upírat tuto schopnost většině amatérských fotografů.
?
Nyní ale k mému problému.
@ Klaus
Děkuji za pozvání na fineartforum. To je jistě dobrý nápad.
Do té doby se však musím ještě dostat dál.
Nominální expoziční čas 100 ASA u SILVERMAXu jsem nepřevzal bez ověření. To byla přesně skutečná citlivost, jaká vyšla z testování (densitometr). (Vím, že je to neobvyklé, ale tak to bylo.)
Skutečným problémem je tedy pravděpodobně to, že doporučená vývojka (SILVERMAX) umožňuje zvýšení kontrastu jen v omezené míře (kromě možnosti přejít na zvětšovací přístroj s kondenzorem).
Zatím jsem prodloužil dobu vyvolávání o 30 %. Změny jsou viditelné, ale nedostatečné. Kontrastní motivy (polední slunce ve městě) mají všechny tónové hodnoty (nicméně při gradaci 5 a právě u těchto negativů s vysokým kontrastem motivu). Mám nyní dobu vyvolávání ještě prodloužit, nebo přejít na jinou vývojku? A pokud ano, která vývojka mi zajistí plnou citlivost (filmy podrobené expozici jsou dané) a přesto požadovaný výsledek? Možná máte nějaké tipy?
Moc děkuji.
?
?
?
KlausWehner
Ahoj Schwarzschilde,
?
řešení problému se zdá být již nalezeno: vyšší kontrast negativu.
?
Nejprve ale jedna poznámka z mé strany: nechci zde svá doporučení zobecňovat.
To, co popsal Schwarzschild, se stoprocentně shoduje s mými zkušenostmi. Vlastně by přesně tuto zkušenost měli mít i mnozí, mnozí další fotografové.
Proč tomu tak není, nedokážu říct. Pravděpodobně si mnozí našli vlastní cestu k dosažení svých snímků. Ne každý postupuje při zvětšování opravdu systematicky. Každá cesta má své opodstatnění.
Přesto se domnívám, že „prací podle předpisů“ se nevyužívá celý potenciál, který ve skutečnosti analogová černobílá fotografie skýtá.
Mým cílem je „fineartový tisk“. Pro mě to znamená využití všech zdrojů – jak technických, tak estetických.
To je ideál a navíc v mnoha ohledech subjektivní. A právě tuto (maximální) subjektivitu na fotografii oceňuji.
?
Údaj o citlivosti u SILVERMAXu je potěšitelně upřímný a realistický – to mohu potvrdit. Vlastní měření citlivosti pomocí denzitometru podléhá určitým tolerancím. Rozdíl mezi tvým a mým výsledkem měření je tak malý, že bych řekl, že se stále pohybuje v rámci měřicí tolerance.
Přesto bych důrazně doporučil spíše vyšší expozici. V každém případě to posílí kresbu ve stínech, aniž by to poškodilo kvalitu negativu.
Moje doporučení tedy zůstává beze změny: 64 ASA (i když tvé vlastní měření ukazuje vyšší citlivost).
?
Jak již bylo naznačeno: „měkké“ vývojky negativů jsou v módě (všechny „zázračné vývojky“ jsou bez výjimky měkce nastavené hydrochinon-fenidonové vývojky).
S nimi je téměř nemožné dosáhnout vyššího kontrastu. Navíc je třeba počítat se sníženou kvalitou obrazu.
To platí i pro vývojku, kterou používáš (i když má minimálně odlišné složení).
Protože jsem osobně nenašel žádnou vývojku pro negativy, která by odpovídala mým specifickým požadavkům, pracuji již roky s vlastními recepturami.
?
Toto téma však nechci veřejně rozebírat. Napiš mi soukromou zprávu, pak ti k tomu mohu říct více.
?
Srdečné pozdravy z Paderbornu
Klaus
HenningH
Mmm... Kdo vlastně určil, že „speciální“ gradace je měřítkem všeho?
?
Mým standardním filmem je Plus-X, s expozicí na 125 ASA, vyvolaný v HC-110 ředění D po dobu 6,5 minuty. Tato doba (tedy ta pro ředění B + 25 %) pochází ze stránky Michaela Covingtona, oficiální doby Kodaku jsou extrémně krátké. Tímto způsobem získám podobné negativy jako při vyvolání v D-76 podle doby uvedené v návodu.
Při zvětšování na mém Focomat V35 na Fomaspeed, Polymax nebo MGIV, resp. Fomatone, Varycon nebo Variotone, vyvolaných v Moersch SE warm nebo Dektol, dosahuji při gradaci 3,5 použitelných výsledků; někdy 3, někdy 4, zřídka 2,5. (Gradace 2 potřebuji pouze tehdy, když zvětšuji ortofilm.) Poté trochu odvětrám a dodatečně osvětlím a domnívám se (stejně jako moji přátelé fotografové), že tyto zvětšeniny mají něco jako fineartovou kvalitu.
S MCP a MCC jsem si už dříve neporadil. Nikdy se mi nějak nepodařilo trefit ten bod, kdy byla zvětšenina „v pořádku“. Rychle byla buď příliš světlá, nebo příliš tmavá. Jelikož ale existuje dost jiných papírů, se kterými si poradím, nepřikládal jsem tomu velký význam.
?
Moje zkušenosti s manuálním splitgrade byly poměrně zklamáním. Porovnání s odpovídajícím pevným filtrováním pro mě neukázalo žádný rozdíl.
Za velmi užitečné však považuji, když se určité oblasti (obloha) částečně dodatečně exponují s jinou gradací.
?
Možná se mi letos podaří zajet do Paderbornu...
?
S pozdravem
?
Henning
KlausWehner
Skvělé, Henningu!
Není nic lepšího, než když člověk najde vlastní cestu k fotografiím, se kterými je spokojený.
Tvá cesta se co se týče materiálů a vybavení zcela liší od té mé. To ukazuje, jaká rozmanitost tu ještě existuje.
Doufejme a snažme se o to, aby tato rozmanitost zůstala zachována.
K „optimální“ gradaci: u tvrdých papírů se diferenciace odstínů šedé trochu ztrácí – zcela měkké papíry již nevytvářejí hlubokou sytou černou.
Obecné tvrzení: optimální papír má (měkkou) gradaci (kvůli krásnému rozlišení šedých tónů), která ještě vytváří hlubokou sytou černou.
„O něco měkčí“ papíry mají ještě další výhody:
1. nízké prodlužovací faktory při výměně žlutých filtrů (při práci s barevnou směšovací hlavou)
2. možnost dodat černým tónům ještě trochu větší hloubky pomocí extrémně tvrdé (částečné) dodatečné expozice
3. nejlepší možné rozlišení šedých odstínů
4. „potlačuje“ zrnitost filmu
Byl bych rád, kdybychom se v listopadu 2013 viděli na fineartforum.
Plánujeme opět „prezentaci prací“. Každý (po přihlášení) bude mít možnost představit své snímky u stolu a navázat tak rozhovor s návštěvníky. Neexistuje lepší možnost, jak získat kvalifikovanou zpětnou vazbu na své snímky! Samozřejmě i návštěvníci se při tom mohou hodně naučit.
Uvidíme se :-)
Srdečné pozdravy z Paderbornu
Klaus
Bonderer
Něco podobného by měli zažít všichni, kdo pracují s kádrovým filmem – to je 24 nebo 36 snímků – a jelikož asi nikdo nemá vždy přesně stejné světelné podmínky, měl by mít každý velmi odlišné negativy. U mě to tak každopádně je, vzhledem k mému způsobu fotografování. Nikdy jsem to nevnímal jako vadu a žádný vývojkař filmu ani papíru s tím nic nenadělá. S některými to jde lépe, s jinými prostě ne.
Neexistuje žádná absolutní pravda. Fotografie, které pořídíte, se musí líbit vám samotným, a pokud se líbí i přátelům a známým, tím lépe. Hlavní je, že mě to baví, to je přece to nejdůležitější. A upřímně řečeno, nikdy jsem nebyl na sado-maso vlně a neposílal bych fotky do soutěží barevné fotografie, kde by byly částečně pro pobavení ostatních na úrovni základní školy shazovány pseudouměleckým žvaněním. A za to lidé dokonce ještě zaplatili. Tak to u malého formátu je a nedá se to změnit. Spoléhám se na svou F 3 a EL 2, ale s FT 3 to také zvládnu. Pokud chci dokonalé negativy, zbývá jen ruční expozimetr, výměnné kazety středního nebo velkého formátu. U mého způsobu fotografování by to nešlo, tam to často musí jít velmi rychle. AF také nebyl nic moc, ostrost byla příliš často mimo. Zbytek zařídí Splitgrade, multigradový papír a automatický vývoj. Vždy mě překvapí, co všechno automatický vývoj z některých negativů dokáže vytáhnout. Také jsem přestal používat různé filmy, používám už jen Tri-X od 200 do 6400 ISO v HCD New, ale to si musí každý rozhodnout sám.
Ale... je možné, že to celé neberu dost vážně. Jediná vážnost, kterou mám, je ta v práci.
Chci s co nejmenším úsilím dosáhnout pro mě optimálního výsledku, ale v první řadě chci ZÁBAVU.
A pokud pak některé negativy nejsou takové, jak si to představuji, tak ať, stojím si za tím.
Spokojenost s výsledkem stojí za tu námahu.
A díkybohu, že všichni fotíme nějak jinak, byla by to hrůza, kdybychom všichni dělali stejné fotky a všichni se ubírali stejnou cestou. To by ale byl nával.
piu58
> Kdo vlastně určil, že „speciální“ gradace je měřítkem všeho?
>
> ?
>
> ?
>
> To je také nesmysl. Dobře exponovaný negativ by měl na stupni „speciální“ nebo klidně i na „normálním“ zachytit celý rozsah tónů. To ale neznamená, že takové zobrazení snímku je to, co si fotograf přeje. Při takovém zobrazení zůstává lokální kontrast stranou, což není žádoucí zejména u krajiny a architektury. Pak je třeba přejít na vyšší kontrast a vyrovnat rozdíly v celkové expozici.
>
> Naopak pro portréty žen nebo dětí by mohl být speciální film pro určité představy o snímku příliš tvrdý.
>
> ?
>
> Jak napsal Klaus: Pořádám k tomuto tématu workshop v Paderbornu. Materiál zajistí Mirko Boedecker, už ho mám u sebe (děkuji společnosti FOTOIMPEX). Workshop je proto zcela zdarma, náklady na materiál jsou pokryty.
u_d
Halo Schwarzschild
?
?
?
Zapomeňte na můj předchozí text, možná jsem si měl předem přečíst/porozumět TO. Popel na hlavu!?
Nicméně: Zvláště já mám spoustu snímků, které z hlediska motivu neobsahují vůbec žádnou černou. Když je zvětším tak, aby „stíny“ byly černé, celý snímek je příliš tmavý.
Pokud máš negativ, který je ve stínech i ve světlech opravdu dobře vykreslený, pak by se to mělo dát i vyvolat. Nehledal bych chybu v negativu.
Morte
Ahoj u_d,
který Thornton? Jak se ta kniha jmenuje? Díky!
u_d
Ahoj u_d,
který Thornton? Jak se ta kniha jmenuje? Díky!
Barry Thornton, Edge of Darkness nebo Elements. Bohužel se dá sehnat už jen v antikvariátech. Ta druhá kniha většinou za fantastické ceny.
Člověk, který spravuje Thorntonovu webovou stránku, ji zřejmě udržuje jako „Tribute to“, jak jsem právě viděl. Najde se tam také článek, který je výňatkem z Edge of Darkness, ve kterém se objevuje analogie se záclonami:
http://www.awh-imaging.co.uk/barrythornton/unzone.htm
Morte
Díky! Mimochodem, tady si můžete zdarma stáhnout celou knihu „Post Exposure“ od Cteina ve formátu PDF, kde se toho hodně píše i o zpracování pozitivů:
?
http://ctein.com/booksmpl.htm
k-g
Díky! Mimochodem, tady si můžete zdarma stáhnout celou knihu „Post Exposure“ od Cteina ve formátu PDF, kde se toho hodně píše i o zpracování pozitivů:
€
http://ctein.com/booksmpl.htm
Moc děkuji za odkaz.
€
Karl-Gustaf
u_d
Dobře, zkusím to ještě jednou. Včera jsem neměl svůj den. Doufám, že Schwarzschildt to ještě čte.
Při pozitivním procesu záleží na tom, aby se kresba dostala do relevantních světlých míst, tedy ne nutně do nejjasnějších míst. Tato místa jsou na negativu tmavá. Tenká místa na negativu, tedy stíny na pozitivu, nejsou z hlediska kresby pro pozitiv žádný problém, pokud se dostatečně liší od podkladu a základního závoje. Proto je zbytečné určovat expozici pozitivního papíru podle stínů. To se dělá pouze proto, aby se zjistilo, zda byla expozice negativu a vývoj v pořádku (jak na to, je uvedeno v příspěvku od Thorntona, na který jsem dal odkaz). Při zvětšování pozitivů to není správný postup.
Pokud určíte expozici tak, aby relevantní světlé oblasti na pozitivu měly detaily, můžete tmavé oblasti na pozitivu ovlivnit pouze pomocí gradace (k tomu jsem použil Thorntonovu analogii se záclonami, kterou však použil v poněkud jiném kontextu, ale podobným způsobem). Pokud je třeba jít výrazně pod stupeň 2, aby se zachovaly detaily ve stínech, je negativ příliš tvrdý. Pokud je třeba jít výrazně nad stupeň 3, aby se vůbec dosáhlo černé barvy (pokud by motiv měl takovou obsahovat), je negativ příliš měkký. Podle mého – i když ne autoritativního – názoru je mnohem snazší pracovat s příliš měkkými negativy než s příliš tvrdými. Přeexponované negativy se prakticky nedají zachránit, už vůbec ne, pokud jsou navíc podexponované. Proto je za hranicemi veškerého testování obvykle dobrý nápad vycházet z toho, že v běžných každodenních situacích dosahuje film pouze polovinu jmenovité citlivosti, a zkrátit vyvolání o zhruba 25–30 %. Kontrasty motivů, pro které byla jmenovitá citlivost stanovena, jsou totiž obecně menší, než jaké se v průměru a dlouhodobě vyskytují venku. Fotografové s velkoformátem na to budou mít poněkud odlišný názor, ale s 36snímkovým filmem KB je to podle mých zkušeností chytřejší strategie. Nesmí se to však přehánět, jinak sice získáte negativy, které se dobře vyvolávají, ale v polotónech jsou nediferencované.
Dobře, doufám, že jsem to teď nějak urovnal.
KlausWehner
V zásadě s tebou mohu plně souhlasit.
Z toho vyplývají následující požadavky na ideální negativ:
1. dostatečná expozice (zpravidla vyšší než jmenovitá citlivost)
2. vyvolání negativů s takovým kontrastem, aby je bylo možné tisknout s gradací 2...3.
To je vlastně celé tajemství, jak dosáhnout dobrých tisků s bohatou škálou tónů.
Jelikož každý pracuje s jinými materiály a zařízeními, musí si každý najít svou vlastní cestu.
To není vždy snadné. Údaje výrobců jsou občas zavádějící.
Pomáhá omezit se na osvědčené produkty a opravdu se s nimi seznámit.
Jiní fotografové někdy chtějí něco jiného: experimentovat, dělat neobvyklé věci, zkoušet...
To osobně považuji za velmi zajímavé – dívám se na to s sympatiemi.
Ti samozřejmě dospívají k jiným výsledkům a závěrům.
To by se ale mělo rozlišovat, jinak dochází k nedorozuměním.
S pozdravem
Klaus
Morte
V tom spočívá celé tajemství toho, jak dosáhnout kvalitních fotografií s bohatou škálou odstínů.
?
Řekl bych: ne, to je tajemství toho, jak získat vyvážené negativy. U výtisků je to zase něco jiného.
Dlouho jsem se potýkal s téměř stejnými problémy jako autor tohoto vlákna. Protože jsem se také soustředil na černé tóny a snažil se pomocí gradace zvládnout světla. Výsledek: zvětšeniny, ve kterých bylo vše od hluboké černé až po čistou bílou, ale které působily bez síly a bez šťávy. Vždy jsem měl pocit, že „oslňují“, ale nesvítí. Ptal jsem se sám sebe: co jsem udělal špatně? Vždyť jsem v obraze zachytil všechny tónové hodnoty! – Až jsem jednoho dne při úpravách negativů ve Photoshopu takřka náhodou zjistil, že snímky podivně začaly zářit čím více, čím více jsem je v Camera Raw ztmavil pomocí posuvníků gama a expozice – při současném výrazném zvýšení kontrastu. Výsledkem byl částečně ten efekt, který tak miluji například na snímcích Koudelky: téměř „špinavě“ působící, drsné, ale o to plastičtější světlé oblasti v obraze, síla, říz a charakter. To se nyní snažím přenést do temné komory – použitím vyšší gradace a delší expozice. Tak nějak.
Co jsem tím chtěl říct: „správný“ negativ nestačí k vytvoření krásné zvětšeniny. Běžná pravidla, že je třeba nastavit expoziční čas a gradaci tak, aby v obraze byly přítomny všechny tónové hodnoty; stíny nesmí být tak tmavé, aby již nebylo rozpoznatelné žádné detaily, a podobné věci, také nestačí. Moje dosavadní zkušenost: mějte odvahu vytvářet výrazné, i tmavší zvětšeniny. Odvahu k charakteru, odvahu ke stínům a k tajemnu. Pak máte dobré šance, že místo bezvýznamných, správných, ale „plochých“ snímků právě toto tajemství vytvoříte a zviditelníte to, co jste při fotografování před objektem cítili – pokud tomu tak bylo.
Jsem zvědavý, jaké zkušenosti s tím máte vy, kteří máte mnohem delší zkušenosti s temnou komorou.
?
P.S. u_d: škoda, že jsi včera upravil svůj docela zajímavý příspěvek s analogií o záclonách. Tenhle příklad mi přišel velmi názorný.
