TiMo
Dosud jsem pracoval pouze s RC papírem. Baryt mě však velmi láká. Hlavními důvody, proč jsem to dosud nezkusil, byla vysoká spotřeba vody při vyvolávání a sušení. Teď se ale blíží Polywarmton (že, Mirko ;) ) a já se chci s barytem trochu sblížit.
Na internetu se toho dá přečíst spousta a ještě více protichůdných informací. Proto se chci zeptat tady, protože zde dokážu lépe posoudit doporučení:
- Jaká metoda se hodí k vyvolávání, aby se dosáhlo požadovaného výsledku relativně ekonomicky?
- Má smysl sušení na vzduchu? Nemám místo na sušičku. Nehledě na to, že ceny použitých sušiček jsou tady nehorázně vysoké.
Díky a pozdravy
Tim
gurkensaft
Ahoj Time.
Pojem „smysluplné“ se dá vykládat hodně široce...
Záleží také trochu na tvém objemu zpracování.
Pokud to chceš nejdřív jen vyzkoušet, nemusíš do toho nic investovat.
Můžeš prát v tekoucí vodě nebo v misce s dostatečnou výměnou vody.
Mezikoupel s přípravkem na namáčení šetří vodu i čas. Jestli je to ekonomické... to netuším.
Nemáš náhodou už buben Jobo (nebo od jiného výrobce, odtokovou trubku...)? V tom se dá prát i válcováním. Je jedno, jestli s procesorem nebo ručně na stole.
Pokud se do toho chceš definitivně pustit, můžeš vždycky investovat, pokud to vůbec bude nutné – luxusní příslušenství :D. Do bubnu nebo do myčky (s trochou zručnosti si ji můžeš vyrobit i sám).
Myčka je poměrně prostorově úsporná, protože se obvykle promývá ve svislé poloze.
Sušení jde také na síťce proti hmyzu (poté s minimální zbytkovou vlhkostí vyrovnat mezi knihami nebo?), nebo metodou mokré pásky (dýhová lepicí páska).
Tu druhou metodu provádím na poněkud silnějších skleněných tabulích. Ty lze pak s obrázky postavit na výšku k sušení.
U 2–3 obrázků to tak dělám vždy a lis zůstává studený.
Povrchy se však liší. Lis proti látce spíše matný, na vzduchu více hedvábný lesk (to se mi velmi líbí).
S pozdravem Torsten
piu58
Pokyny k promývání barytu směřují k dosažení kvality vhodné pro muzejní uchování, tedy k životnosti několika set let. V mládí jsem pracoval pouze s barytem (PE neexistovalo) a jistě jsem někdy pracoval nedbale. Chyby, které jsou vidět později, jsou chyby fixace. Tyto hnědé a fialové skvrny se objevují poměrně rychle, během několika týdnů. Chyby při promývání jsem po čtyřech desetiletích nezaznamenal, ačkoli jsem v tomto ohledu byl často nedbalý.
Baryt se dnes už nevyrábí ve velkém množství. Jednotlivé snímky oplachuji v misce s pětinásobnou výměnou vody s prodlužujícími se intervaly. I s tímto postupem mohu nyní ohlédnout zpět na 15 let: žádné změny.
Snímky, které mají být prodány, oplachuji tak, aby byly vhodné pro archivaci (1/2 hodiny pod tekoucí vodou). To vyžaduje slušnost.
TiMo
Ahoj Torstene,
děkuji za odpověď.
Ten mírně navlhčený papír pak vložíš mezi dvě skleněné desky a horní zatížíš?
Ahoj Uwe,
také ti děkuji za odpověď.
Z tvé odpovědi usuzuji, že „to není nic tragického“. „Chyba fixace“ znamená, že fixace nebyla dostatečná, předpokládám; a ne, že by se fixační roztok nevypláchl správně.
Jak dlouho ten papír zůstává v misce?
Díky a pozdrav
Tim
piu58
> znamená, že není dostatečně přilepený
Přesně tak. Obrázky se k sobě lepily kvůli sériové výrobě a podobným věcem.
> Jak dlouho ten papír v misce zůstává?
Nejdřív ho opláchnu, tedy naplním misku a hned ji zase vyprázdním. Pak na 1, 2, 5, 10 a 10 minut. Tak to dělám já.
TR
Ten lehce navlhčený papír pak vložíš mezi dvě skleněné desky a tu horní zatížíš?
Myslím, že
to papír přilepí. Já to dělám přesně takhle a podle mých zkušeností je metoda s lepicí páskou jediná, při které se krásný, kartonově silný barytový papír od formátu 24x30 dá vyrovnat přesně tak, jak je z balení. Získat opravdu rovnou, „hedvábně lesklou“ a nezařezanou barytovou zvětšeninu formátu 30x40 je opravdu něco výjimečného. U menších formátů stačí i lis nebo „síťka proti hmyzu“. U větších formátů však vždy dochází k zvlnění okrajů (i v lisu), které se mi jinak nikdy nepodařilo odstranit. Používám bílou lepicí pásku a nechávám ji vždy na okrajích jako ochranný nebo „uchopovací okraj“.
TiMo
Ahoj Uwe,
Takže ty nepoužíváš žádnou pomůcku na zavlažování.
Ahoj T.R.,
díky za odkaz. Ta metoda zní dobře. Trochu se ale bojím položit na povrch hadřík a válet po něm. Děláš to taky tak?
Lepicí pásku tu samozřejmě zase najdu jen za přemrštěné ceny. Asi si ji budu muset nechat poslat z Německa.
Díky vám všem
Tim
PS: V článku, na který odkazuješ, jsem četl, že barytový papír při schnutí ještě ztmavne. Je to tak u všech výrobců papíru, nebo se to týká jen papíru autora?
Gast
Pokud vím, efekt „dry down“ se vyskytuje u všech barytových papírů a je třeba jej zohlednit při finální expozici. Pro kvalitní zvětšeniny proto vysuším zkušební proužek – zvětšeninu – fénem, abych mohl výsledek předem posoudit.
Pomůcku na navlhčení již nepoužívám, protože používám pouze alkalický ustalovač.
TR
Ahoj TiMo, já papír také lisuji pomocí válcového lisu, jak je popsáno v odkazu. Z tlustého papírového podkladu tak vyteče opravdu hodně vody a fotografie se „přilne“ k sušící podložce. U mého papíru – používám Fomabrom – se mi skutečně někdy stávalo, že se v mokrém stavu odlouply malé vrstvy, protože můj starý válečkový lis po něm klouzal, místo aby ho válcoval. S hadříkem nejsou žádné problémy. Zkusil bych to ale nejdřív bez něj, jestli to funguje bezchybně i tak.
Jako pomoc při odvodňování používám hrstku prací sody v 1 litru vody na 3 minuty, poté, co jsem fotografii asi 10 minut namáčel. Poté se fotografie vrátí zpět do praní.
Obrázky o rozměrech 13x18 se mi mimochodem daří docela dobře vysušit v sušicím lisu. Takové lisy se dají sehnat velmi levně na eBayi. Ale tento formát je většinou určitě ještě příliš malý.
K „efektu dry down“: Používám takový malý sušicí lis pro své poslední, finální zkušební proužky, abych měl toto ztmavnutí pod kontrolou.
Při sušení pomocí lepicí pásky má člověk při vyřezávání většinou i hezčí zvukový zážitek: při prvním řezu to vydá podivný zvuk jako „pling“. Tím z materiálu uniká napětí a člověk si uvědomí, jaké síly zde působily. To je prostě také řemeslo a už není mnoho lidí, kteří jsou schopni ručně vyrobit takový kvalitativní unikát.
Mně osobně se také líbí povrch „vzduchem sušeného“ lesklého barytového papíru. Je pak lesklý, jemně zrnitý. Hluboký lesk se mi moc nelíbí a matný papír vždycky nějak vypadá jako papír do tiskárny a také na něm nelze zobrazit sytou černou.
gurkensaft
Ahoj Time,
jak už správně napsal T.R., lepím ten papír na skleněnou desku.
Kde je u tebe to „TADY“? V Asii?
Jak jsem už říkal, používám dýhovou lepicí pásku, kterou bys měl sehnat ve specializovaném obchodě s truhlářskými potřebami.
Ať už je „tady“ kdekoli, troufám si tvrdit.
Byl bych však opatrný s ponecháním pásky na obrázku (pokud je ten obrázek „důležitý“). Nejprve se pokud možno zeptej výrobce, jaké lepidlo se používá, resp. jaké přísady jsou v lepidle obsaženy, případně zda nějaké obsahuje.
Obvykle to odstřihnu, protože to stejně napínám nebo se zvětšeniny dostanou za sklo.
Souhlasím také s T.R., že tato metoda je nejjednodušší a nejbezpečnější pro velkoformátové fotografie na plátně. Navíc je velmi, velmi rychlá.
S pozdravem Torsten
TiMo
Ahoj Torstene,
bydlím v Japonsku a spoustu věcí – zejména v oblasti kutilství – tu nelze sehnat nebo jsou nehorázně drahé (prošel jsem osm stavebnin a obchodů s autodíly, abych našel něco tak jednoduchého jako mazací tuk; nakonec jsem si to musel objednat online). Hledání lepicí pásky na dýhu mě asi zabere několik hodin a jistě to bude stát majlant; pokud se to vůbec dá sehnat.
Bohužel to platí i pro chemikálie v surovém stavu.
[size=3]Dodatek: Před chvílí jsem se na lepicí pásku na dýhu zeptal v jedné truhlářské dílně. Jen se na mě podívali, jako bych byl opilý. Asi budu muset hledat akvarelovou lepicí pásku nebo něco podobného.[/size]
Ahoj T.R.,
kdyby to *PING* udělalo, tak by mě to znepokojilo. Kdyby něco bylo pod napětím a pak se uvolnilo, předpokládal bych, že se to zdeformovalo. No, uvidím to pak.
Dá se přibližně říct, jak silné je ztmavnutí? O půl clony?
Každopádně se těším na první experimenty s barytem. Asi by se ale mělo počítat s podstatně více časem než u RC papíru.
Díky také Mono. Nevěděl jsem, že s alkoholovým fixačním roztokem se dá vynechat pomocný prostředek pro oplachování.
Morte
Nevěděl jsem, že při použití alkoholového fixačního prostředku lze vynechat pomocný prosák.
A nejen to. Můžeš také zkrátit dobu zalévání až na polovinu. Podívej se sem, je tam o tom delší článek:
http://www.fotoimpex.de/shop/fotochemie-chemistry/černobílý fixierer - stopbadbw - stop a fixování/rollei-rxn-fix-neutral-1-literbrrollei-rsn-fix-netural-1l.html
Více informací o efektu „dry-down“ a o tom, jak mu lze zabránit, najdeš zde:
http://www.achtung-analog.de/lab_drydown.html
gurkensaft
Ahoj Time,
to mě překvapuje, vždyť Japonsko má přece prastarou tradici truhlářství. Jako koncový spotřebitel se k tomu ale možná těžko dostaneš. To je možné.
Tak zkus v obchodech s výtvarnými potřebami.
Možná v Japonsku existuje něco podobného pro práci s papírem šódži. Tam se také lepí organickými lepidly.
Papír je po zaschnutí samozřejmě pod napětím.
Při schnutí se totiž smršťuje, díky čemuž je pak dokonale rovný ;)
Díky Mono & Morte. Tento druh fixačních prostředků mi dosud nikdy nepadl do oka.
Skvělé!
Člověk se nikdy nepřestane učit.
Zdravím Torsten
gurkensaft
Doplnění
Ještě mě napadlo:
Pokud jsi zručný, můžeš si také vyrobit sušicí rám, jak je popsáno například na stránkách Wollstein:
http://www.fotografie-in-schwarz-weiss.de/sw-fotografie/kolumne/141-wollstein43.html
Tam se obraz prostě sevře lištami místo lepení.
Lišty by se daly upevnit také šroubovými svorkami nebo silnými svorkami.
Ušetříš si lepicí pásku, ale upínání trvá déle než lepení a podle konstrukce rámu to může být trochu pracné...
S pozdravem Torsten
TiMo
Děkuji všem za tipy.
Ví někdo, jaký je faktor vysychání u papíru MCC?
Jaká je nevýhoda alkoholového/neutrálního ustalovače? Kdyby žádná nebyla, nebyl by důvod používat kyselý.
Někde jsem četl, že pro papír MCC je oranžové světlo v pořádku. Může to někdo potvrdit?
S pozdravem
Tim
Gast
Pokud vím, alkalické ustalovače nemají žádné nevýhody.
Kdo potřebuje zastavit proces s přesností na sekundu, použije kyselý ustalovač. Jinak není pro použití kyselého ustalovače žádný skutečný důvod!
Kdo chce zajistit archivní trvanlivost, kratší fixační časy, úsporu chemikálií (hypo-clearingová lázeň) a především vody (kratší proplachovací časy), zvolí alkalický ustalovač.
Kompletní alkalická zpracovatelská linka je již v knize Film Developing Cookbook doporučována jako mimořádně šetrná při zpracování negativů i pozitivů.
To, že by stačil pouze kyselý ustalovač, se zřejmě již desítky let opakovaně přebírá z jednoho zdroje do druhého! V tomto ohledu se i dnes téměř ve všech knihách uvádí pouze kyselý ustalovač.
A při závěrečném oplachování lze znovu ušetřit zdroje: Pozitivy neoplachujte nepřetržitě: Opláchněte je v misce nebo v oplachovači, přičemž již tak z papírového filcu vyteče největší část fixačních solí, poté nechte vždy 5 minut odstát (osmózou se obsah fixačních solí dále snižuje!) a to opakujte 4–5x. Stejně to funguje i při oplachování negativů. Metoda Ilford: 5x, 10x a 20x převrátit, mezi tím vždy nechat 5 minut odstát!!
Nejsem chemik, ale to, co jsem si „načetl“, mě přesvědčilo a postupuji už jen takto!
Mnohem lepší, než dokážu popsat: .
Dobrá literatura k tématu: Film Developing Cookbook
Way beyond Monochrome II
TR
[...] šetřit zdroje [...]
[...] díky osmóze se obsah fixačního činidla dále snižuje [...]
Ve střední Evropě jistě není třeba šetřit pitnou vodou. Té je zde více než dost.
Uvedenou osmózu lze dobře pozorovat i ve vodě: z papíru vystupují malé bublinky.
piu58
Jaká je nevýhoda alkalického/neutrálního ustalovače? Kdyby žádná nebyla, nebyl by důvod používat kyselý.
Všechny vývojky fungují pouze v alkalickém prostředí. Kyselá ustalovač zastaví vývoj, neutrální nikoli. Pokud by se tedy list papíru s (stále alkalickou) vývojkou dostal do ustalovače, pokračoval by tam ve vývoji. Pokud použijete neutrální ustalovač, musíte zajistit, aby k tomu nemohlo dojít, obvykle pomocí přerušovací láhve.
Můžete se však také obejít bez přerušovací lázně a místo toho provést mezivyláčení. V takovém případě by fixační lázeň měla být kyselá. Mezivyláčení má oproti přerušovací lázni také výhody, zejména je možné v případě potřeby vrátit papír zpět do vývojky. Já přerušovací lázeň nikdy nepoužívám.
Gast
< Ve střední Evropě se rozhodně nemusí šetřit pitnou vodou. Té tu bude víc než dost. >
Jo, jasně, to je jasný: je to jako s elektřinou, ta taky nic nestojí, vždyť teče přímo ze zásuvky.
Zvláštní jen je, že stejně jako voda každým rokem stále zdražuje!
Gast
Díky za tipy. ;)
