Vím, že malosériová výroba je drahá
Jobo již není nuceno orientovat se
primárně na ceny z minulosti nebo na cenové povědomí účastníků trhu.
Pro ně je tato záležitost s insolvencí vyřešena.
Aby vůbec uvažovali o tom, že by něco znovu podnikli, musí se to firmě vyplatit.
A vyplatit se v Německu znamená především
být schopen vyplácet mzdy (včetně svátků, dovolené, nemocenské a mateřské dovolené atd.). Poté zaplatit nájem, financovat povinnosti vůči profesnímu sdružení a bránit firmu proti státnímu byrokratickému aparátu. Pokud něco zbude, zaplatit 50 % daní – a to i z investic do oběžných prostředků a kapitálu, který ve firmě zůstane.
Tyto nároky jsou kladeny zvenčí – společností – na každý německý podnik.
Pokud to nezvládne, ať prosím vyhlásí bankrot, protože pak není hoden zůstat v této zemi.
A tyto nároky rostou z měsíce na měsíc.
Když sečteme všechny ty nesmysly a rozdělíme je na 20–40 procesorů Jobo ročně, dostaneme minimální cenu.
V tomto ohledu bychom měli být vděční, že Jobo opět podstupuje riziko, že najde prodejce, kteří zařízení předfinancují a skladují a méně se rozepisují o ceně.
Časy, kdy bylo možné rozložit počáteční výrobní náklady na tisíce kusů, jsou nenávratně pryč.
Je skvělé, že existují angažované firmy, které udržují trh na této úrovni při životě.
Často hluboko pod vlastními cíli, co se týče provozních zisků.
Buďte rádi, že byste mohli nakupovat, kdybyste měli peníze, protože to je lepší, než kdyby to tak nebylo a vy byste nakupovat nemohli ;-)
...nebo ne?
S pozdravem,
Mirko
