ADOX NC17

TiMo · 2012-04-23T10:19:41+00:00

Hallo Mirko, ich habe gerade etwas auf der Adoxseite herumgestöbert und bin über die alten Colornegativfilme gestolpert. Den NC17 konnte man wohl auch selbe...

TiMo

Ahoj Mirko, právě jsem trochu brouzdal po stránkách Adoxu a narazil jsem na staré barevné negativní filmy. Film NC17 se prý dal vyvolat i doma. Můj dotaz na Mirka zní, zda s nimi měl někdy co do činění a zda recepty/stroje k tomu ještě existují. Totéž mě zajímá i u filmu C15. Také by mě zajímalo, jaké barvy tyto filmy měly. Existují v archivu ADOXu ještě nějaké staré snímky? Až budeš mít čas, rád bych dostal odpověď. Timgruss

MirkoBoeddecker

Ahoj Time, ADOX se ve výsledném obrazu nijak výrazně nelišil od tehdejších filmů značek Agfa, Kodak a Ilford (ano, Britové měli v té době také vlastní barevné filmy). Z dnešního pohledu by se dalo říci, že barvy byly velmi přirozené, ale málo syté/nenápadné. Receptury jsou například u Ilfordu stále k dispozici, ale to k ničemu není. Z uvedených 300 složek lze ještě čtyři (voda, dusičnan stříbrný, bromid draselný, želatina) koupit. Zbytek by se musel vyrobit znovu a v tom je právě ten háček. Říká se, že právě na tom ADOX ztroskotal. Udržování vlastního systému bylo tak nákladné a Agfa díky licenci na barevné kopulanty od Kodaku společně s Kodakem vyhrála boj o laboratoře. ADOX byl izolován a syntéza barviv byla tak drahá, že objemy prodeje (miliony kusů, ne jako dnes malé množství) již neumožňovaly pokračování v oblasti amatérského filmu. Černobílý film to tehdy také postihlo. S pozdravem, Mirko

TiMo

Díky za tu lekci historie, Mirko. Je to přece jen pokaždé překvapivé, jak náročná je výroba takového filmu.

MirkoBoeddecker

Není to tak nákladné. Výroba procesoru Intel Pentium Dual-Core je náročnější. Nejprve podporovat dvě továrny na solární panely ve Frankfurtu nad Odrou a pak je nechat zkrachovat je také náročnější a dražší. Je to otázka objemu prodeje, ceny a tržního potenciálu. S pozdravem, Mirko

AchimBauer

Ahoj Time a Mirko, To je zajímavý příběh! To mi připomíná, že můj otec dříve často jezdil na montáže a jednou se dostal do grafické dílny, kde viděl, jak zaměstnanci škrábali emulzi ze skleněných desek (desky pro reprografii měly často rozměry několik metrů na několik metrů; v Technickém muzeu ve Speyeru si takové kamery můžete ještě prohlédnout), když se snímky nepovedly, aby se skleněné desky daly znovu použít. Ale když je výroba emulzí tak složitá, jak se k té své dostali? Z dnešního pohledu se to dalo stěží vyrobit vlastními silami. Nebo to všechno nakupovali od Agfy, Kodaku, 3M (Scotch, Solaris – ten poslední má ještě webové stránky v Japonsku, ale jestli je Solaris opravdu tam, kde se píše, to kdo ví), Sakury, Koniky atd.? S pozdravem Achim

TiMo

Není to tak náročné. Výroba procesoru Intel Pentium Dual-Core je náročnější.

Ahoj Mirko, myslel jsem tím spíš ty četné složky a nedostupnost než samotný proces. Pozdrav od Tima