Tandemfahren
Ahoj všichni,
víte někdo, kde najdu takovou tabulku filtrů? – Konkrétně jde o Jobo/LPL C7700MX, který má žlutou stupnici do 200 a magentovou do 170.
Tabulka od Durstu tedy není vhodná.
Kdysi jsem jednu měl, ale už ji nemůžu najít, a na internetu také nic nenacházím, ani u Ilfordu nebo Jobo.
Moc děkuji
Frank
Wolfgg
Ahoj Franku,
a co si představuješ pod pojmem „tabulka filtrů“? Převodní tabulka hodnot filtrů a gradace pro papír s proměnlivou gradací?
Dodatek:
Aha, právě jsem si všiml podtitulku, černobílé s barevnou hlavou, tady je to z letáku k balení papíru Multigrade:
Jobo má hodnoty filtrů Kodak, převodní tabulka gradace a filtrů:
00 199Y
0 90Y
0,5 70Y
1 50Y
1,5 30Y
2 0Y
2,5 5M
3 25M
3,5 50M
4 80M
4,5 140M
5 199M
S pozdravem Wolfgang
EJG
Ahoj Franku,
tady je tabulka pro Jobo C6600 ve variantě 6x6. Barevná hlava by však měla být stejná jako u verze 6x7.
Hodnoty filtrů Jobo C 6600 Multigrade
Gradace C M Y Faktor
0 0 34 78 1
0,5 0 45 70 1
1 0 45 55 1
1,5 0 47 45 1
2 0 52 31 1
2,5 0 63 20 1
3 0 70 10 1
3,5 0 85 5 1
4 0 110 30 2
4,5 0 160 25 2
5 Nedosažitelné
Faktory prodloužení
Hodnota filtru
hodnota Y M C
10 1,09 1,17 1,15
20 1,15 1,34 1,26
30 1,22 1,58 1,41
40 1,29 1,86 1,57
50 1,35 2,13 1,72
60 1,40 2,43 1,87
70 1,45 2,70 2,00
80 1,49 3,05 2,11
90 1,52 3,39 2,22
100 1,56 3,71 2,34
110 1,60 4,08 2,43
120 1,63 4,41 2,51
130 1,66 4,72 2,58
140 1,68 5,09 2,63
150 1,71 5,44 2,68
160 1,73 5,79 2,72
170 1,75 6,13 2,76
180 1,76 -- 2,78
190 1,77 -- 2,80
200 1,79 -- 2,81
S pozdravem
Tandemfahren
Ahoj ejg, ahoj Wolfgangu,
to je přesně to, co jsem hledal! Mockrát za to děkuji. Kde jsi to sehnal?
- Zajímavé je také to, že pokud se magenta filtr úplně vytočí, lze zřejmě dosáhnout ještě měkčích hodnot než 0. Odpovídající hodnotu žlutého filtru by stačilo vyzkoušet pomocí zkušební expozice na zóně VII.
Vlastně by podle mého názoru byla účelnější ručně vyřezaná tabulka založená na cílové hustotě pro zónu VIII, ale ta zřejmě neexistuje.
Při mých pokusech byla (pro MGIV) vždy konstantní přibližně zóna VII.
Ještě jednou veselé Vánoce a ještě jednou díky všem
Frank
peterkrumm
Ahoj všichni,
víte někdo, kde najdu takovou tabulku filtrů? – Konkrétně jde o Jobo/LPL C7700MX, který má žlutou stupnici do 200 a magentovou do 170.
Tabulka od Durstu tedy není vhodná.
Kdysi jsem jednu měl, ale už ji nemůžu najít, a na internetu také nic nenacházím, ani u Ilfordu nebo Jobo.
Moc děkuji
Frank
Podívej se sem:
http://sw-magazin.de/swmag_erste_schr_02_4.htm
nebo sem jako pdf:
http://www.ilfordphoto.com/aboutus/page.asp?n=116
Peter
Wolkenkratzer
Ahoj,
Tyhle tabulky můžeš vlastně hodit do koše, protože to, jak tvůj zvětšovací přístroj působí na papír, závisí na různých faktorech.
Ze začátku jsem se s tím dost potýkal, držel jsem se těch tabulek, ale nějak to nefungovalo.
Až mi jeden velmi zkušený fotograf trochu pomohl.
Mám zvětšovací přístroj Kaiser VCP 6000 a L1000-cls450.
Kaiser má následující hodnoty ve vztahu k papíru ADOX Agfa Classic 310, které se výrazně liší od tabulky.
Stupeň 0 = y35; i = 4,44
Stupeň 1 = m10; i = 2,54
Stupeň 2 = m30; i = 2,95
Stupeň 2,5 = m80; i = 3,810
Stupeň 3,0 = m130; i = 3,808
i = relativní citlivost papíru v lxs, měřeno při cloně 8 při 10násobném zvětšení s objektivem Schneider 2,8/50 mm.
Hodnoty filtrů u mého papíru Kaiser se shodují s mým měřičem hustoty s přesností +/- 10 %.
Papír byl kalibrován pomocí stupňového šedého klínu, který přibližně odpovídá ideální křivce černoty.
Díky tomu lze relativně snadno určit celý kopírovací rozsah papíru. Trvalo mi to asi polovinu deštivého nedělního dne.
Citlivost, korekční faktory a gradace si musíte vypracovat sami, to mi před časem poradili.
S pozdravem Thomas
Tandemfahren
Ahoj Thomasi, ahoj všichni,
určitě máš pravdu, když se na to podíváme přesně. A když se na to podíváme opravdu přesně, ani číselné hodnoty pro gradace nedávají vůbec žádný smysl. Existuje totiž řada od Agfy, jedna od Ilfordu, jedna od Kodaku a v neposlední řadě také norma ISO. Je z čeho vybírat.
Před lety jsem jednou vyfotil tabulku Kaiser-Durst (tu pro stejné expoziční časy, se dvěma filtry) pomocí stupňového šedého klínu s mým VCP7002 na pásky MGIV; a hle, zóna VII byla úžasně konstantní!
Dá se s tím tedy pracovat, a to už je samo o sobě dobré, i když to není konečné řešení.
V podstatě mi šlo jen o to, aby Tim „Tmoog“ mohl v Japonsku začít s mým starým přístrojem LPL, aniž by si rval vlasy. Teď to zvládne.
Takže moc děkuji za všechny užitečné příspěvky.
Frank
TiMo
V podstatě mi šlo jen o to, aby Tim „Tmoog“ mohl v Japonsku začít pracovat s mým starým zařízením LPL, aniž by si z toho trhal vlasy. Teď to už zvládne.
Moc děkuji za informace. První pokusy byly víceméně úspěšné. Díky Frankovi se teď můžu také pokusit o výrobu zvětšenin.
Pro úplnost bych ještě chtěl doplnit nastavení, která jsou uvedena v příbalovém letáku k ADOX Easy Print:
Pro Kodak (= Beseler, De Vere, Chromega, Fujimoto, IFF, Jobo, LPL, Omege, Paterson, Vivitar, Simmard)
Úroveň 0 0M 80Y
Úroveň 1 15M 60Y
Úroveň 2 50M 35Y
Úroveň 3 70M 15Y
Úroveň 4 85M 5Y
Tandemfahren
Ahoj Time,
promiň, samozřejmě se jmenuješ TiMo a ne Tmoog...
Tato tabulka neplatí pro tvůj LPL. Tvoje stupnice sahá až do 170 a 200. Tyto stupnice jsou čistě libovůlí výrobce.
Ještě si to užij
Frank
Wolfgg
Kdo pracuje s různými druhy papírů či od různých výrobců, tomu může tento chaos s gradací pěkně lézt na nervy. Ale: před 50 lety to nebylo o nic lepší! Tehdy byl ten zmatek s gradací pevně zakotven v papírech s pevnou gradací, papíry s proměnlivou gradací ještě neexistovaly. U každého výrobce (Agfa, Argenta, Tura, Mimosa...) znamenalo např. „tvrdý“ něco jiného. S papíry s proměnlivou gradací však lze tento problém do značné míry vyřešit, a to pomocí split filtrování (angl. split filtering): při každém zvětšení 2 expozice, nejprve jedna s malým podílem žluté, spíše měkká, přizpůsobená světlům (zanechává příliš mdlé stíny), a pak ještě jedna tvrdá druhá expozice přizpůsobená stínům, s níž se stíny zcela potlačí a místa, která mají být zcela černá, automaticky získají i maximální černou barvu papíru. Efektivní gradace papíru se tak překvapivě přesně přizpůsobí negativu, aniž by bylo nutné přesně nastavovat určitou gradaci na míchací hlavě. Doporučuji každému, kdo tento postup ještě nezná, aby to vyzkoušel.
S pozdravem Wolfgang
TiMo
Ahoj Wolfgangu, to zní velmi zajímavě. Jakmile získám trochu více zkušeností a praxe, určitě to vyzkouším.
Chápu to správně, že pokud nemám přístroj na měření skutečného kontrastu na papíře, je nejlepší používat v zásadě pouze jednu tabulku? Bez ohledu na to, jaký papír se používá. Podle mého nastavení to pak může být stupeň 2, ve skutečnosti ale stupeň 2,5. Ale co na tom, když to vypadá dobře?!
Wolfgg
Skutečná nastavení kontrastu použitá při těchto dvou expozicích (tj. hodnoty nastavených filtrů) nemusí být nijak zvlášť přesná; první (jemná) expozice může být stupně 1,5, 2 nebo 3, důležité je pouze to, aby tato první expozice ještě nezpůsobila rozmazané stíny. Nebo jinými slovy: na zkušebním proužku z první expozice musí být stíny stále šedé. I u druhé expozice, která pak stíny dotváří, může být stupeň 4 nebo 5, je to čistě otázka vkusu (je třeba trochu experimentovat a porovnávat). Důležitá je pouze doba expozičního času u obou expozic. Při první expozici (měkké) nesmí být světla příliš šedá, při druhé (tvrdé) musí být místa s plnou černou exponována právě na plnou černou, což lze velmi rychle a přesně provést již pomocí jednoduchého laboratorního expozimetru. Měření kontrastu není nutné.
Tabulky filtrů uvedené v příspěvcích jsou dvojího druhu: jedny používají vždy jen 1 filtr (Y nebo M), jako ty, které jsem uvedl já, jiné používají 2 filtry současně, aby se dosáhlo co nejvíce stejného expozičního času ve všech stupních. Pro split filtering je druhý případ málo užitečný, protože spíše vadí, že se musí neustále manipulovat se 2 okraji filtrů. Proto: pro první expozici jednoduše přidejte žlutý filtr až na stupeň cca 2, pro druhou přidejte pouze magenta až na stupeň cca 4 nebo 5. Přesné nastavení lze rozpoznat až na zkušebním snímku, např. pokud jsou světla příliš plochá a stíny stále velmi světlé, první expozici trochu zesilte, tedy méně žluté nebo vůbec žádný filtr. Pokud by bylo třeba při první expozici přidat již magentu, jsou negativy příliš mdlé.
S pozdravem Wolfgang
piu58
Všem, kdo tuto metodu ještě neznají, doporučuji ji vyzkoušet.
S pozdravem Wolfgang
Já zase doporučuji něco jiného. Podle mého názoru je zcela bezvýznamné, kde na tabulce filtrů se která gradace nachází. Co nás zajímá, jsou
změny
kontrastu. Pokud je zvětšenina příliš měkká, je třeba přidat „více klobouků“. Vždy počítám s 15 % = 1/2 stupně. Jestli je to přesně tak, je nakonec jedno: protože pokud je to stále příliš měkké, přidáme další filtry.
Po několika večerech už víte, s jakým nastavením filtrů byste měli začít – nejlépe od měkčího – a jaké stupně jsou vhodné.
Wolfgg
Ahoj Uwe,
ale člověk by měl mít alespoň základní představu o tom, jaký stupeň pozitivní gradace používá. Jinak si možná celé roky nevšimneš, že v negativní technice je něco v nepořádku a že se film vyvolává příliš ostře nebo příliš měkce, čímž se ztrácí kvalita.
S pozdravem, Wolfgang
piu58
Ahoj Uwe,
ale člověk by měl mít alespoň přibližnou představu o tom, jakou pozitivní gradaci používá. Jinak si možná celé roky nevšimne, že v negativní technice je něco v nepořádku a že se film vyvolává příliš tvrdě nebo příliš měkce, čímž se ztrácí kvalita.
S pozdravem Wolfgang
Vlastně ani to ne. Výchozím bodem je vždy použití bez jakéhokoli filtru – to je pro tento papír právě gradace 2. Existují zde výrazné rozdíly, např. papíry s teplým tónem jsou tvrdší.
TiMo
Téma, které mě nikdy nepřestane zajímat.
Konečně chci vyzkoušet svůj zvětšovací přístroj od Fujimoto. Stupnice barevných filtrů sahají až do 150.
Abych získal počáteční hodnoty pro gradaci, vzal jsem jednoduše hodnoty pro „Durst max 130“ a „Durst max 170“, které Ilford uvádí v
tomto dokumentu (PDF, strana 3, pravý sloupec nahoře), a vypočítal jsem mezi nimi průměr.
Dává to smysl, nebo tím jen plýtvám papírem?
Pokud má někdo tabulku pro Fujimoto, samozřejmě se budu těšit.
Sám si ji vytvořit nemohu, protože nemám měřicí přístroje.
Díky a pozdravy
Tim
piu58
Absolutní hodnoty nejsou důležité. Důležité jsou relativní změny filtrování. Pokud je obraz příliš měkký, je třeba přidat více magenty. Kolik to zhruba odpovídá jednomu stupni, se může u jednotlivých zařízení mírně lišit.
Snažit se napodobit pevné gradace papíru je špatný přístup. Filtrování nabízí více možností a odlišný způsob uvažování.
TiMo
Ahoj Uwe,
divil bych se, kdybys neodpověděl jako první ;)
Pochopil jsem to tak, že výhodou směšovacích hlav u černobílých snímků je to, že lze měnit kontrast, aniž by bylo nutné měnit již nastavený čas. To znamená, že mám pěkné světla při 25 sekundách, ale chci mít trochu hlubší stíny, a tak mohu jednoduše nastavit jinou směs filtrů, aniž bych musel měnit čas. U mého druhého zvětšovače to tak dobře fungovalo.
V tom vidím výhodu, když máš na začátku tabulku, kterou pak podle potřeby ještě vylepšuješ.
Jelikož nemám možnost nic měřit, nemohu ani zjistit, o kolik se jeden stupeň liší při přidání magenty a odebrání žluté.
Děkuji a zdravím
Tim
piu58
> aniž by bylo nutné měnit již nastavený čas
Otázka zní: Který čas? Ten pro světla? Nebo ten pro střední tóny? To nikdy nefunguje.
Pokud filtruješ bez kompenzace, tedy jednoduše přidáš více magenty pro ostřejší obraz, zůstane čas pro stíny + stejný. Z tohoto důvodu se při prvních krocích řídím minimálním časem pro maximální černou, což je podle mého názoru velmi důležitý koncept. V posledních krocích, tedy při jemném doladění, jsou důležitější světla.
Jedna úroveň změny je mimochodem asi 30–40 % magenty nebo žluté (u Durstu až 130 %).
TiMo
Ahoj Uwe,
děkuji za tvou odpověď.
Dosud jsem k tomu přistupoval zcela klasicky: světla upravuji pomocí expozice a stíny pomocí kontrastu.
Pomocí testovacího proužku jsem určil čas, který mi ještě poskytuje vyhovující světla. V závislosti na papíru a negativu většinou stupeň 2 nebo 2,5.
Prohlédnu si testovací proužek a pokud jsou nejtmavší místa ještě příliš šedá, přidám více kontrastu. Nejen více magenty, ale podle tabulky více mag a méně žluté.
To zatím vždycky docela dobře fungovalo.
Pozdrav od Tima
